jikka - soukromý domov pro seniory

Pozemek se nachází na vrcholu horského hřebene, jehož vršek byl v minulosti seříznut a srovnán předchozím majitelem.
Nově postavený objekt se skládá z pěti kruhových chýší o různém průměru a s různou výškou, čímž objekt připomíná původní vrchol kopce. Jedná se o ubytování pro dvě šedesátileté dámy, které již neuvažují, že by se přestěhovaly někam jinam. Sociální pracovnice a kuchařka tu budou místní komunitě nabízet služby až do konce svých životů. Vnitřní prostory jsou utvářeny jako v primitivní chýši. Podlahy, stěny i stůl jsou z betonu. Kuchyně uvnitř domu je otevřená široké veřejnosti a zároveň slouží jako restaurace využívající plodiny z místní zahrady. Jídla z kuchyně se dodávají také starším lidem žijícím ve zdejší komunitě.
Dům připomínající pohádkovou vesničku je ve skutečnosti soukromý penzion pro seniory ležící v prefektuře Šizuoka přibližně 200 kilometrů jižně od japonského hlavního města. Slovo 'jikka' v japonštině znamená 'dům rodičů'. Investorkami jsou dvě starší ženy Nobuko Suma a Sachiko Fujioka, které se obávaly, že se o ně v budoucnu nebude mít kdo postarat.
Obě ženy se poznaly před čtvrtstoletím a deset spolupracovaly v oblasti sociální péče v Tokiu, a proto se rozhodly na stará kolena postavit společný dům na pozemku, který si pořídily již před patnácti lety, kdy uvažovaly o vybudování vlastního domova důchodců.
Autorem návrhu připomínajícího domorodou vesničku je tokijský architekt Issei Suma, syn Nobuko Suma, který se nechal inspirovat pravěkými obytnými jámami z doby kamenné. Oblast Itō, který je proslavená produkcí zeleného čaje, se v 80. letech stala útočištěm řady lidí před ruchem velkoměsta. Dispozice je navržena tak, aby šlo dům v budoucnu obývat bez obtíží i na kolečkovém křesle (včetně zapuštěné spirálové vany, kam lze pohodlně zajet na vozíčku). Srdcem celého domu je kuchyně s osmimetrovým stropem, kde nobuko tráví čas pečením chleba a pěstováním květin, zatímco Sachiko připravuje jídla pro ostatní seniory z místní nevelké komunity.