Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Tradicionalismus v současné světové architektuře


"Od počátku 20. století se západní společnost nachází v zajetí kultury popírání - zavrhuje instituce, tradice a výkony minulosti jeden za druhým ... Nejvýmluvněji to ukazuje moderní architektura. Po tři tisíciletí se západní stavitelé ohlíželi ke svým předchůdcům, respektovali chrámy starých, zdokonalovali jejich jazyk a přizpůsobovali jej evropské krajině v jemných modifikacích, srozumitelných a především humánních. Poté vtrhl na scénu Le Corbusier. Usmyslel si demolovat Paříž na severním břehu Seiny a všechny lidi přestěhovat do skleněných krabic. Místo aby svět architektury tohoto evidentního šarlatána a nebezpečného blázna nebral vážně, přivítal jej coby vizionáře, nadšeně přijal jeho >novou architekturu< - ačkoli vůbec nešlo o architekturu, nýbrž o recept na zavěšení plátů skla a betonu na ocelové konstrukce - a pustil se do přesvědčování světa, že již není třeba učit se věci, které architekti kdysi znali. Tak se zrodilo modernistické hnutí."
(Roger Scruton, Hail Quinlan Terry: our greatest living architect, Spectator, 2006, 8.4., [online, cit. 29.2.2008] http://findarticles.com/p/articles/mi_qa3724/is_200604/ai_n16522998)

Historie
V druhé polovině padesátých let 20. století se zdálo, že tradiční, v Evropě a Americe více či méně antikizující tvarosloví definitivně ztratilo podporu jak vlivných architektů, urbanistů, designérů a teoretiků, tak klíčových institucionálních i soukromých stavebníků, a zůstalo doménou izolovaných venkovanů, nemajetných kutilů a sentimentálních paní v domácnosti. Odchovanci nebo stoupenci Bauhausu vytlačili zastánce "beaux-arts" tradice ze západních vysokých škol, z blízkosti komunistických diktátorů a dokonce i z památkové péče (v ČSR např. Bohuslav Fuchs). "Humanistický zájem o krásu, měřítko a symbolický výraz nahradila nová formule zdůrazňující inovaci a technicistní vzhled." (Elizabeth Meredith Dowling) Na architektonických školách byla často úplně zrušena výuka dějin architektury a klasických sloupových řádů, a tak ani neměl kdo vychovat další generaci architektů a řemeslníků ovládajících tradiční styly. Modernistická architektura byla prezentována jako výraz obrozující se poválečné společnosti a lživě jako úspornější.
Korintská hlavice od Francise Terryho
Již v padesátých letech vystoupili první kritikové, upozorňující na rozpor mezi rétorikou a praxí a faktické devastační důsledky aplikace modernistických zásad (dezurbanizace, nadměrný zábor nejčastěji zemědělské krajiny, přílišná ekologická zátěž, nezdravé materiály, sociální vykořenění a izolace, zvýšená kriminalita, úpadek vkusu). Americký historik architektury Henry Hope Reed v knize The Golden City (New York 1959) konfrontoval vyobrazení špatných (modernistických) a dobrých (historických) příkladů (podobně jako dříve architekt Augustus Pugin či historik umění Max Dvořák) a na otázku, "proč právě v naší době dochází k takovému zpustošení," odpověděl, že důvody netkví ani v ekonomice, ani v politických asociacích spojených s tím či oním vizuálním estetickým kódem, nýbrž v pouhé módě. V roce 1968 Reed založil osvětovou instituci Classical America pro ochranu a rozvíjení klasické tradice. V Evropě historik architektury Hans Sedlmayr (1896-1984) psal proti modernistickému urbanismu již od dvacátých let a v roce 1957 pointoval: "Zároveň se vznikem nového druhu krásy technických útvarů v 19. století a také ve století 20. prošla světem vlna ošklivosti, která není s ničím porovnatelná." (česky in: Demolovaná krása, ed. a překlad Vlastimil Jiřík, Jinočany 1992, s. 46).
Jednou z reformních reakcí na neblahou situaci se stalo tzv. postmoderní hnutí. Volalo po obnovení znakového chápání architektury a proti exkluzivitě moderny žádalo "inkluzi" inspirací jak historickými stylovými mody (neklasickými), tak soudobou běžnou až banální výstavbou. Postmodernisté vnesli do projektování ironii a humor, distancovali se od mesianistického elitářství vlastního modernistickému programu (ne praxi) a otevřeně přitakali globalizované populární masové kultuře. V českém prostředí se postmoderna obvykle interpretuje jako zdroj nebo první fáze nového historismu, do nějž její protagonisté převážně postupně "upadli" (Petr Kratochvíl, in: Dějiny českého výtvarného umění VI, Praha 2007). Ve skutečnosti se stala spíš přestávkou a podnětem pro druhé nadechnutí modernistického programu, který v ní na jednu stranu nalezl kýženého nepřítele, vůči němuž je možné se rétoricky vymezovat, na druhou stranu si z ní však odnesl životně důležité poučení o fungování mediální společnosti a úloze komerční propagace, kultu mládí, módy a show, jež od šedesátých let přitahují více než relativizovaná politicko-ideologická hesla, třebaže nadále používaná. "Pozdní modernismus je jako MTV: dává dětem, co chtějí." (architekt John Massengale na adresu Rema Koolhaase, 2004)
Ačkoli někteří významní současní tradicionalisté prošli postmodernistickou etapou myšlení a tvorby (např. Robert Arthur Morton Stern, *1939), lze vyjmenovat významnější zřídla současného tradicionalismu v padesátých a šedesátých letech:
  1. tvorba stárnoucích předválečných architektů - klasicistů, zaměřená na soukromé rezidence (ve Velké Británii Raymond Erith, 1904-73)
  2. amatérský zájem architektů, nespokojených s vlastním modernistickým školením, o historické slohové a vernakulární stavby
  3. týž zájem humanisticky orientovaných intelektuálů jiných profesí
Jednu z prvních velkých veřejných zakázek dostali tradicionalisté zásluhou Clementa Congera, správce místností pro diplomatické recepce v nově zřízené krabicovité novostavbě United States Department of State ve Washingtonu (1961). Conger ve snaze vybudovat místnosti "reflektující kontinuitu americké diplomacie a ztělesňující nejvznešenější ideály amerického života a kultury" (architekt Allan Greenberg) vyzval několik amerických tradicionalistů k vytvoření série klasicistních a barokních interiérů (1965-1989), hostujících darovanou sbírku autentického amerického nábytku z 18. a 19. století a důstojných pro uvádění zahraničních delegací.
Allan Greenberg: Humanities Building, Rice University, Houston
Tento a další úspěchy na oficiální scéně, jakož i obnovený zájem soukromých stavebníků, vedly k iniciativám za znovuzavedení výuky tradiční architektury na amerických univerzitách. Ojedinělé kurzy organizovali architekti John Blatteau, Elizabeth Dowling, Allan Greenberg, Robert Stern (oba Yale a Columbia) ad. Teprve v roce 1989 (po půlstoleté prodlevě!) začala systematická výuka klasicismu na Notre Dame School of Architecture (Indiana, USA, ředitel Thomas Gordon Smith, známý též jako editor nového komentovaného a ilustrovaného vydání Vitruvia). Vedle kontextuálního projektování a urbanismu (mj. roční pobyt v římské pobočce školy) zdejší frekventanti studují staré a moderní konstrukce, akvarel i počítačové navrhování, tj. konstrukční, materiálové a další výdobytky moderny zdaleka nejsou paušálně odmítány. V roce 1992 potom vznikl v New Yorku Institut of Classical Architecture pro výuku praktikujících projektantů (sloupové řády, práce s kamenem a dřevem, kresba, večerní, víkendové a letní kurzy, pořádání exkurzí, vydávání knih a časopisu The Classicist). Roku 2002 byl Institut sloučen s Reedovou Classical America - ICA&CA.
Evropským tradicionalistům se dostalo významné podpory v aktivitách britského následníka trůnu Prince Charlese (*1948): roku 1984 poprvé vystoupil proti poválečné moderně v Královském institutu britských architektů, pro televizi BBC připravil neobyčejně úspěšný seriál A Vision of Britain (1988, knižně 1989), kde se prezentoval jako obránce laického vkusu proti "módním teoriím profesionálního establishmentu" a stanovil 10 principů, které by měla humánní a krásná architektura respektovat: místo, hierarchie, měřítko, harmonie, ohrazení, materiál, dekorace, umění, znaky a světla, komunita. Založil The Prince`s Foundation, nadaci podporující obnovu venkova, výuku řemesel, nové využití památek včetně průmyslového dědictví aj., a stal se patronem občanského sdružení INTBAU (International Network for Traditional Building, Architecture and Urbanism), založeného roku 2001 a čítajícího dnes přes tři tisíce členů po celém světě.

Motivace a praxe
Počty profesionálních i laických členů tradicionalistických sdružení (INTBAU, ICA&CA) se v současnosti zdvojnásobují prakticky každé dva roky. Tradicionální motivace se přitom rozvíjí v několika základních rovinách, navzájem se přirozeně doplňujících:

1) obdiv ke kráse forem předmodernistické slohové a vernakulární architektury, promítající se ve snaze o jejich zachování a rozvíjení v nové výstavbě a v památkové péči

2) preference tradičních materiálů (dřevo, kámen, cihla, hlína atd.) oproti kovům a syntetickým hmotám, které jsou pokládány za méně trvanlivé (a tedy v důsledku dražší), obtížně udržovatelné a recyklovatelné (ekologická zátěž), prvoplánově kontrastní (vedou k psychickému znepokojení) a nezdravé

3) tzv. Nový urbanismus (Kongres Nového urbanismu, Chicago, 1993, a dokument Charta Nového urbanismu), usilující
(a) o zlepšení sociálních, psychologických, pedagogických a ekologických podmínek městského života prostřednictvím tradičních forem, důrazu na vizuální tvarovou a funkční rozmanitost, pěší provoz a vytváření míst pro rozvoj komunitních vazeb
(b) o ochranu zemědělské krajiny a přírody pomocí jasného oddělení urbanizovaného a neurbanizovaného prostředí a regulace dopravních a obslužných staveb

Christopher Alexander: The Medlock House, Whidbey Island (© patternlanguage.com)
4) mezioborový vědecký výzkum, prokazující v matematice, fyzice (fraktály), chemii nebo sociobiologii (evoluce, adaptabilita) faktickou existenci řádu, organizace a harmonie ve světě, z něhož tradiční architektura (nejen klasická, ale též islámská, vernakulární ad.) po formální, materiálové a technologické stránce vyrůstá, a proto se lépe hodí pro trvale udržitelný způsob života než modernistické novotvary. Průkopnický srovnávací výzkum v tomto směru podnikl především matematik, filozof a architekt Christopher Alexander (*1936 Vídeň, později činný ve Velké Británii a USA, zejména knihy A Pattern Language, 1977, a The Nature of Order I-IV), dnes na něj navazuje zejména jeho někdejší spolupracovník, matematik a teoretik architektury Nikos Salingaros (*1952 Perth, knihy Anti-Architecture and Deconstruction, 2004, doplněné vydání 2007, A Theory of Architecture, 2006).

V praxi se architektonický tradicionalismus prosazuje nejrůznějšími cestami:

1) silně humanisticky a komunitně zaměřené projekty, realizované uživatelskou svépomocí a usměrňující intuitivní lidskou kreativitu pomocí univerzálně použitelného návodu založeného na bázi mentálního mapování (Alexanderův Pattern Language)
Christopher Alexander
The Medlock House, Whidbey Island
Potash-McCabe House, San Anselmo, Kalifornie
Ubytovna pro bezdomovce, San José, Kalifornie, osmdesátá léta

(2) napodobivé rekonstrukce památek, novostavby významných, sociálně stmelujících zaniklých objektů a plošná památková péče dbající též na ochranu předindustriálního krajinného rázu a kulturních aktivit

(3) výstavba solitérů pro antimodernisticky orientované klienty (vily, kostely, veřejné budovy)

(4) výstavba experimentálních vesnic a měst v intencích Nového urbanismu, zatím vesměs financovaná osvícenými soukromníky (USA, Velká Británie, Itálie, Řecko)

(5) revitalizace nebo náhrada sídlišť, problematických čtvrtí a "downtownů" na objednávku městských samospráv

(6) developerské projekty rekreačních a obytných celků (lyžařská střediska, přímořská letoviska, satelitní městečka), aplikující zásady Nového urbanismu za účelem zvýšení atraktivity investice

(7) pluralistický a humanistický dějepis architektury (David Watkin), kritika, estetika (Roger Scruton, The Aesthetics of Architecture, Princeton 1979, opravené vydání 1980) a antropologie (Edward O. Wilson)


Základní literatura k tématu
Elizabeth Meredith Dowling, New Classicism: The Rebirth of Traditional Architecture, New York 2004.
Autor: Martin Horáček, 05.03.08 23:55
Návštěvnost: 51246 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Hlavice Vích 06.03.08 20:28
Potlesk Ondřej Jareš 07.03.08 09:42
Zajimave zamysleni Jakub Matousek 07.03.08 11:36
souhlas s názory autora a uvedení odstrašujícho příkladu 07.03.08 11:36
anonymovi s "odstrašujícím příkladem" jiri schmidt 07.03.08 14:22
opatrně s těmi soudy Milan 07.03.08 19:57
Super marchella 07.03.08 21:27
na neumělech a bezohledném přístupu trvám Václav Průcha 08.03.08 12:02
Otázka k Václavu Průchovi Jan Stolek 08.03.08 13:29
Václavu Průchovi Milan 08.03.08 15:12
odpověď na otázku pana Stolka Václav Průcha 08.03.08 15:39
To má pan Milan pravdu Jan Sommer (hlas z hnojiste) 09.03.08 10:09
Rozumím Vám pane Sommere Milan 09.03.08 18:51
nazor a priklad Lukas Novak 10.03.08 00:38
Konečně článek z jiného soudku ! 10.03.08 11:12
klasické řády libor mladek 11.03.08 02:17
i tak sa dá luba pauculova 11.03.08 12:56
dodatek dodatek 11.03.08 13:20
dementní příspěvek skimmedlatex 29.03.08 19:11
Co je to tradicionalismus? 29.03.08 21:38
Ad: Co je to tradicionalismus 30.03.08 15:57
tradice nebo moderna ? v.toufar 31.03.08 00:26
Tradice/moderna Vích 06.05.08 22:44
ad T/M Jan Sommer (hlas z hnojiste) 07.05.08 09:18
-) v.toufar 07.05.08 09:41
reakce 2 p. Vích v.toufar 07.05.08 10:21
re Vích 07.05.08 10:48
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Listopad 2017
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.