Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb
JAP
HLEDEJ v sekci     
Brno zase jednou Kocourkovem
Jan Sapák
Brno, kdysi důstojné město, se nedávno přehouplo přes čtyři sta tisíc a táhne na půl milionu. Je kamenným sídlem justice, protiváhou hlavního města. Univerzit a fakult na jeho půdě se člověk už ani nedopočítá, profesorů jak by smet. Skoro se zdálo, že před nedávnem konečně vyvanula provinční atmosféra a že Brno je z toho už už venku. V posledních dnech je ale jasné, jak se mu po někdejší kocourkovské roli tu a tam zasteskne.

Brno by bylo rádo světové. Proč také ne. Kdo by nechtěl. I mnohem lépe zavedené metropole neváhají tropit ztřeštěné kejkle, jen aby na ně padl zrak "světa". Ono je to s tou světovostí ale nějaké těžké. Spontaneita, která k ní vede, se dá zřídkakdy namíchat jako u alchymistů. Ať děláme, co děláme, stejně z toho většinou vyjde jen provinční trapnost. O co větší je touha, o to více to jde opačným směrem.

Není to dávno, co jsme žili velkým kláním o světovost i v Praze. Jaké to byly vzrušující chvíle. Mnozí věřili, že se přímo před námi odvíjí zápas o dějiny architektury. Zápas o originální Národní knihovnu na Letné. Ne právě všem smrtelníkům se to přece poštěstí.

Při letmém pohledu to vypadalo tak, že jedné straně stáli stoupenci kreace - motor každého uměleckého kvasu - na druhé toporní škarohlídi, kteří si něco neotřelého nedovedou představit ani ve snu. Vlastně údajně nešlo o knihovnu pražskou, ale knihovnu nás všech, knihovnu vpravdě národní, kam bychom si chodili či jezdili půjčovat knihy ze všech koutů vlasti. Ty nejvzácnější klenoty národního dědictví. Že jich také máme. Jsme přece národ čtenářů, národ knihy na rozdíl od jiných. Půjčujeme si a čteme často. Vše co přijde pod ruku. A protože jsme tak diví čtenáři, stále nenasytní, musí nám pomoci technika. Z nepřeberného množství knih bychom si sami nevybrali. Zakladače a automaty by nám dovolily číst dvojnásob rychle. A s tím ruku v ruce architektura pro futuro, abychom to vše za krátký život stihli. Všechno dostalo nádech poněkud byzantinské monumentality, i když v moderním převleku.

Dost ale sarkasmu.

Někteří prostě věřili a stále věří, že to byla příležitost pro vznik architektury, jaká se jen tak nevrací, která vejde do učebnic, bude tvořit dějiny. Jiní tomu nevěřili. Ať již ze zlé nebo dobré vůle. I když i toto dějství bylo chvílemi komické ba i trapné takové střety ale nejsou raritou. Dochází k nim pravidelně ledaskde a ledaskdy, vlastně pořád, protože architektura už taková je, ve veřejném prostoru svár vyvolává přirozeně.

Škoda jen, že jsme onu světovost a dějinnost nezměřili způsobem, jakým se to běžně dělá. Nebo že to neudělali ani se o to nesnažili oni zapálení a všeznalí novináři, kteří tomu jinak věnovali tolik času. Mohli se pozeptat třeba v Argentině, Švýcarsku, Finsku, Japonsku nebo Katalánsku. Tam všude je také - "SVĚT". Nebo kdekoliv jinde jak to tedy je, jak by to udělali jejich kolegové v jiných zemích. Měli to učinit aspoň posléze, když už to nevěděli dopředu a ne se nechat jen nakrmit místní PR, kdy byl "svět" měřen podle místních měřítek. Ale nedočkali jsme se. Tak stále nevíme, žijeme v nevědomí odkázáni na tvrzení jedné nebo druhé strany. Jako děti v rozpadajícím se manželství.

Budova knihovny by se asi nestala milníkem architektury. V tom zapáleným fandům, kteří před tím v česku s úspěchem zažehli a rozšířili mýtus, stěží dá budoucnost za pravdu. Až vyprchá dobová a generační horlivost realita vyvstane ostře jako na matnici.

Budova byla ale samotným autorem Janem Kaplickým představena jako na míru šitá knihovně jejímu provozu a geniu loci právě jen na Letné a právě jen toho jednoho měřítka, jedné velikosti. Tak tomu u architektury totiž chodí. Nemělo by nás to překvapit a zasvěcené asi nepřekvapilo. Budova se navrhuje na míru konkrétnímu poslání a ve fazoně, která by mu měla odpovídat. Následující vývoj již známe. Střetli se největší váhy politiky a nakonec je po stavbě. Po stavbě Národní knihovny.

Blob a horoucí naděje do něj vkládané mají ale další dějství. Je bizarnější, než by se kdo byl kdy nadál. Původní příznivci ani odpůrci již s ním ale nehýbou, ale někdo zcela jiný. Ukázalo se totiž, že blob lze na přání, libovolně zmenšovat a zvětšovat (jako v zoomu) a snadno adaptovat na jakoukoliv službu, poslání a funkci. Zvětšen by mohl být obřím obytným domem. Zmenšen pak menzou, vilkou nebo zastávkou. Ano, skromná zastávka autobusu se ukázala být nejnadějnější, protože zdánlivě nejdostupnější. Co na tom, že je - jak pravil sám autor- přesně jako ulitá pro knihovnu. Nakonec se zjistilo, že se spletl, že se lépe hodí pro zastávku. Přesněji přístřešek, čekárnu. Její tvar po tom přímo volá. Z četných oken snadno poznáte, odkud přijíždí autobus.

Ale vážně. Myslí si někdo opravdu, že zastávka autobusu na způsob miniatury Karlštejna za plůtkem předzahrádky jen bez houfu trpaslíků okolo je něco znamenitého? Nebo jde o recesi, frašku nebo podobnou bláznivinu mířící jen k prodeji stále hůře prodejných novin. Sázel bych na to druhé. Protože, stavba zastávky v podobě blobu v sobě skrývá tolik svízelí a protikladů, že ji snad nikdo nemůže myslet vážně. Poměr půdorysu a objemu možného přístřešku je pro daný účel na první pohled nevýhodný. Pokud by na chodníku v daném místě zabíral jenom tolik místa, kolik mu může být věnováno, pak se zdá, že uvnitř bude místo sotva pro dvě osoby a není vyloučeno, že stavba bude v kontextu nejspíš komicky nízká. Pak je třeba vědět, že pro takovou věc sice není potřeba stavební povolení ani ohlášení, upevnění stavby v ploše chodníku, který není stavebním místem, se však zřejmě neobejde bez stejně složitého řízení, jako kdyby šlo o jinou stavbu. Je to totiž dopravní plocha. Takovými povinnostmi je obtížen každý, kdo si s tím něco začal.

Sice jde jen o stavbu drobounkou, kde ovšem musí být zajištěny všechny parametry bezpečnosti jak pasažérů tak i kolemjdoucích, spolehlivé upevnění do země, ochrana před bleskem, zvláště bude-li plášť laminátový a řada dalších souvislostí, které by asi šlo pominout u neuzavřeného přístřešku, který tam byl doposud. To jsou však jen operativní svízele, které překonat lze, byt značně déle jak dna týdny.

Největší trapnost je ale právě v onom zesměšňujícím zakrnění a absurdní konverzi náplně stavby. Z knihovny čekárna. Možná by snad bylo dobré doplnit řadu o ještě menší verzi jako telefonní budku, hajzlík nebo boudu pro psa po způsobu matriošek. Je na místě říci, že to je zcela nevhodný tvar pro dané poslání. Je to sice ztřeštěná iniciativa jen několika osob, ale město jak celek do toho již bylo zataženo. Zcela vážně se vyslovila hlava města a běžné listy věnovaly události neuvěřitelnou plochu.

Ač ti, kdo to rozhýbali, nejspíš věří, že obveselí všednost běžného dne, že alespoň v malém dají dýchat "geniální stavbě", zřejmě dosáhnou jen pravého opaku. Trapnosti a zesměšnění nakonec pak nejvíce trefí samotného původního autora, kterého možná ctí nebo se jen chtějí na pozornosti, kterou vzbudil přiživit.
Zdroj: Jan Sapák
Vložil: Jan Kratochvíl, 21.06.10 11:30
Návštěvnost: 9661 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Soutěž Martin Rosa 21.06.10 12:36
? karel kriz 21.06.10 13:00
Lidová tvořivost Vích 21.06.10 21:32
Souhlas Petr 21.06.10 22:10
??? Tomáš Kobza 20.09.11 18:29
Není to uplně lidovka, Vích 20.09.11 21:01
..."...a přitom taková blbost!"... šakal 20.09.11 21:37
Dyzájn Dr.Lusciniol 21.09.11 08:48
Díky za neobvykle inteligentní text mm 21.09.11 09:45
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.