Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
DŮM V KRAJINĚ, KRAJINA V DOMĚ
rozhovor s Lukášem Gavlovským a Oliverem Kálnássym
Zleva Oliver Kálnássy a Lukáš Gavlovský

Mgr. A. Lukáš Gavlovský (1972, Ostrava)
1991 – 1997 obor malba na VŠUP v Praze (ateliér P. Nešlehy)
Působí jako umělec ve svobodném povolání.
www.gavlovsky.cz

Ing. arch. Oliver Kálnássy (1973, Prešov, Slovensko)
1991 – 1998, FA VUT v Brně
1998 – 1999 Ateliér 8000, České Budějovice
2000 – 2002 Ateliér 8000, Praha
2002 – 2005 MAUR architekti, Brno (s ing. arch Milanem Matyášem)
od roku 2006 vlastní ateliér REDFOR, s.r.o., Brno
Novotvar domu z tradičních materiálů ve staré kamenné stodole. Novostavba? Rekonstrukce? Dostavba? Pohled zpět nebo dopředu? Těžko říct – odpovědi na tyto otázky nepatří k těm zjevným. Jejich hledání nás však zcela jistě zavede za hranice vytýčené většinovým pohledem na architektonickou tvorbu, mimo dosah převládajícího a mnohdy příliš snadno a tedy také příliš často napodobovaného minimalismu, nicméně stejně tak daleko od masově stavěných domků paste- lových barev s plotem, jež si jejich budoucí obyvatel objedná podle katalogu a nechá postavit na klíč.
Jde o alternativu: K uvedeným převa- žujícím pohledům na dům i na styl, jakým se v něm žije.
Slaměný dům ve stodole je společným dílem architekta Olivera Kálnássyho a sochaře Lukáše Gavlovského, který je současně i jeho investorem. Stojí na konci cesty lemované alejí lip, jako poslední stavení v malé obci, z něhož se jižním a západním směrem otevírá neopakovatelný, ničím nerušený pohled do středočeské krajiny...

Můžete v úvodu nastínit, jak projekt vznikal? Tedy jaké bylo zadání a zda jste se na podobě domu shodli od začátku?
Oliver Kálnássy: Najprv malo ísť o ateliér. Vkládali sme do stodoly rozličné tvary ako napríklad vajíčka, ktoré sa v priestore vznášaly – to bola prvá veľká myšlienka. Potom sme ju tisíckrát prepracovávali a racionalizovali, strhávali a vytvárali nové abstrakcie, až proces dospel do tohoto stavu.
Lukáš Gavlovský: Míra přípravy, urputnost a čas, které jsme projektu věnovali, nejsou myslím si úplně běžné. Ostatně je také pravda, že jsme v té době byli oba docela nezadaní... Já jsem navíc nebyl ustálený ani v osobním životě. A přitom jsem chtěl stavět. Na mém životě se ale tenkrát stavět nedalo. Chyběl jasný program, zadání. Základní myšlenku jsme proto řešili snad dva roky. Bydlel jsem tehdy v Praze, stodolu jsem měl pouze pronajatou. Teprve posléze jsem ji i s pozemky koupil, chtěl jsem tady vybudovat ateliér: pracuju jako sochař se dřevem a potřeboval jsem kolem sebe určitý prostor.
Zpočátku byly naše úvahy opravdu velmi kreativní.

Můžete nám je přiblížit?
OK: Hromada sena. (smích)
LG: Střetávaly se v podstatě dvě polohy. Na jedné straně jsme uvažovali o stavbě  hranaté, zapadající do dnešních minimalistických trendů... a na straně druhé nás lákala stavba zcela organická. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl ateliér rozšířit o prostor k bydlení, jsme přemýšleli o propojení dvou objektů – organického a racionálního. Jeden by stál ve stodole a druhý mimo ni, oba by spojovala chodba. V určité fázi mělo jít o jakési vejce, čili útvar připomínající obilné zrno a o kvádr se zelenou střechou. Tento koncept nás dlouho držel, vznikla spousta skic.
OK: Jednu variantu sme dokonca už niesli na stavebný úrad. Urobili sme pomerne racionálnu vestavbu s využitím obvodobých zdí. Ale nebola tak jednoznačná. Zastavil nás vtedy Aleš Brotánek.
LG: Byl to zvláštní okamžik, skutečně těsně před spuštěním stavebního řízení. Navíc přišel ještě jeden impuls: během přípravy stavby jsem se víc a víc zajímal o alternativní stavby a jejich technologie, o slaměné izolace, hliněné omítky...

Dům tedy neměl být alternativní od samého začátku?
OK: Zprvu to nebola žiadná daná priorita. Premýšlali sme o drevostavbe. Ale keď si vybavím úplne prvé predstavy oválnych objektov, uvažoval som vtedy aj o syntetických materiáloch a plastoch...
LG: Ambice byla z počátku více architektonická. Bavila nás idea hmot v kontaktu se stodolou. Myšlenka na biologickou stavbu s přírodní izolací vstupovala do projektu až postupně. Před lety jsem byl dokonce mnohokrát zván na semináře o slaměných stavbách, ale nejezdil jsem na ně. Téma se pro mě otevřelo až teď. Cítil jsem potřebu se dovzdělat. Zašel jsem tenkrát, jak už zmínil Oliver, za Alešem Brotánkem, který se touto tematikou řadu let zabývá. Několika pádnými argumenty mi narušil homogenitu naší myšlenky. Nebyla špatná, ale v určitém směru možná konvenční, příliš pragmatická. Mezi zdmi kamenné stodoly měla stát síň, jedna strana by byla ze slámy, ostatní tedy kamenné. A to už je trochu paradox – mít zdi napůl studené a teplé. Vznikají otazníky nad tepelnými mosty, kondenzací vodní páry...
Zaplať pán bůh za to, že nebyly peníze nebo čas. Díky pozvolnému vývoji člověk zrál.
I v průběhu samotné stavby se mi někdy zdálo, že postupujeme příliš pomalu. Spoustu věcí jsem dělal svépomocí. Kdybych byl schopen objednat všechno na klíč, nevyvaroval bych se jistě mnohých chyb. Způsob práce byl tedy do důsledku dotaženým organickým procesem – organika, která se zpočátku projevila pouze ve formě, se postupně dostala i do samotného způsobu vytváření stavby.
OK: Podobne vznikal aj môj dom v Popoviciach. Kúpili sme záhradu a minimálne dva roky sa nič nedialo... Je dobré, keď má barák čas v hlave uzrieť.
LG: Možná je důležité také to, že jsem sem nejprve dojížděl z Prahy. V té době tady nebyly žádné sítě, spal jsem v upravené garáži na truhlářském ponku – trochu romantika... Měl jsem tedy možnost s místem rok dva být. Pochopitelně někdy jsem si nebyl schopný odpovědět na své otázky a začal jsem být nervózní, protože jsem odpověď už chtěl. Pokud ale věc není dobrá, stejně spadne ze stolu.

Pozvolnost srůstání s místem a následná několikerá změna projektu jsou většinou možné pouze, pokud je autor investorem.
OK: Ak sa však ľudia okradnú o tento proces, sú potom často nútení žiť celý život v dome, ktorý im nesadne...
LG: Stejně tak si neumím představit, že bych se nastěhoval do domu s hotovou zahradou.

Nabízí se otázka: Je-li proces tvorby tohoto domu tzv. organický a postupný, zastavil se touto fází nebo bude logicky pokračovat dál?
LG: Je pravda, že co se týče rozpínání domu, plánujeme jeho rozšíření. Na východě by měla ze stodoly vyrazit nová část. Především proto, že v této chvíli představuje obytná jednotka jednokomorový prostor na zastavěné ploše 59 metrů čtverečních. Od úvah domu vysunutého mimo stodolu a ateliéru ve stodole jsme před léty upustili v době, kdy se zdálo, že stavíme obydlí pro starého mládence... Vrátili jsme se tenkrát do stodoly a k minimální obytné ploše. Dnes ale máme dvě děti a těšíme se, že s jistými zkušenostmi postavíme, co jsme dříve zredukovali. Věřím, že přístavba už bude vznikat mnohem snáz a rychleji. A vyzkouším si na ní snad i nové technologie, o nichž se stále dozvídám.

A touto přístavbou opravdu skončíte?
LG: ... mám i velký sen. Jednou bych tady chtěl zřídit malé mineralogické muzeum. Léta jsem sbíral kameny, které jsou už roky uložené v bednách. Těším se, že jednou udělám z dusané hlíny krychli, která bude navazovat na filozofii země a hmoty a v ní bude uvnitř, jako v sarkofágu uchována a vystavena moje sbírka.

Kde by podle vašich představ měl objekt stát?
LG: Zřejmě v prostoru stodoly. Aby kostka nemusela mít střechu. Měla by to být opravdu velmi nízkonákladová stavba, pouze z místní hlíny.

Někoho asi překvapí poměrně malá rozloha vašeho domu, i když jste již vysvětlili, že prostor dnes slouží pro více lidí, než se v době jeho vzniku předpokládalo. Nicméně, jak se zde žije čtyřčlenné rodině?
LG: Někdo z mých přátel řekl, že většina lidí má jeden dům o více místnostech, zatímco my máme dva domy o jedné místnosti. I když časem budeme možná mít i dveře do koupelny... a místnosti tak vzniknou dvě. Situace má samozřejmě výhody i nevýhody. Chtě nechtě žijeme díky dispozici jako rodina pohromadě. Jako v indiánském týpí. Jsme pořád spolu.
Máme ale jistě velkou výhodu: co se do domu nevejde, dáme například do stodoly nebo na zahradu. Ponorka nehrozí, kdo chce, odejde ven. Šedesát metrů čtverečních je tedy relativních.
OK: Okrem záhrady a krytej stodoly je priamo v dome ešte medzipatro. Kebyste plochy zrátali, dostanete sa na rozlohu priemerného mestského 3 + kk. A to už sa večšinou pokladá za bežný štandard.
LG: Z pohledu psychiky je také velmi důležité vědomí, že jakmile budeme hodně chtít a nachystáme se na to, přistavíme další část. Máme pozemek a dnes už i jisté schopnosti. Díky nim, doufám, dokážeme přístavbu provést i poměrně levně. To vše mi dává určitý klid.
A koneckonců, sem jsme se přestěhovali z mnohem menších prostor. Tedy sem, do tohoto velkého domu (smích).
Jde také o aspekt určité šetrnosti. Obecně není problém v tom, že máme věcí málo, ale že nám přebývají. Dům je vcelku biologický – snažili jsme se jej co nejméně kontaminovat syntetickými materiály, nátěry a jedy. Přirozeně nyní inklinujeme také například k biostravě a člověk si dům propojí s celým životním stylem. Nechtěli jsme mít stavbu s logem “slaměný dům” z nějakých snobských důvodů, a přitom jezdit do práce do Prahy každý svým autem. Čím víc jsme schopni se umoudřit a uskromnit, tím menší dům potebujeme, a tím také například šetříme energii. Tady se topí dřevem v jedněch kamnech a funguje to bezvadně. Dřevo mám jako odpad ze své práce...
OK: Dom sa v podstate recykluje... A raz sa bude dať eventuálne aj ľahko zlikvidovať.
LG: Nejsme však zase žádní dogmatici ani radikálové. Také se potřebujeme hýbat, máme auto, internet i telefon (smích).

Prozatím jsme se nedotkli samotné konstrukce domu. Mohli byste ji stručně popsat?
OK: Stodolu sme zachovali v pôvodnej podobe. Iba sa zo statických dôvodov musela na južnej strane zpevniť rozpadajúca sa stena. Byt je vložený novotvar. Tuhé jádro tvorí sklep zaklesnený v zemi a vyzděný, ktorý na obytnom podlaží prerastá v priestor pre kúpelku a formou trámov sa vypína až pod strechu stodoly. Sklípok nesie taktiež kamna. Hlavný priestor je drevostavba. Podlahu tvoria dva drevené rošty vyplněné slamou, ktoré nesú guľaté trámy. Steny tvorí znovu sláma prekrytá z vonku i z vnútri hlinenou omietkou.
LG: Pro upřesnění: Izolace je seskládaná z malých balíků slámy ze starých strojů – má tedy tloušťku 40 cm.
OK: Povodne mala byť sláma dokonca obnažená. Ale obavy o bezpečnosť viedli k tomu, že sme ju nakoniec obalili hlinenou omietkou. Poveternosti je vystavený iba vysunutý roh na juhu, zatiaľ čo skoro celý objekt je schovaný v interiéry stodoly, čo má veľký vplyv na zamedzenie ochladzovania a elimináciu tepelných strát.

A zkušenosti po prvním roce?
LG: Řada našich spolupracovníků například nechápala, proč na velké okno osazujeme obyčejná dvojskla. Když jsme okna řešili, trojsklo bylo totiž bráno pořád ještě za velký luxus. Bydlíme tady přes rok. Máme za sebou tuhou zimu a léto a je pravda, že výjimečně, když je například v létě dva až tři dny třicet stupňů, začne se interiér přehřívat. Nicméně, díky tomu, že je stavba umístěná ve stodole, můžeme celou dobu větrat vzduchem, který je v kamenné stavbě chladnější. A instalovat kvůli několika dnům v roce žaluzie za desítky tisíc?

A obstálo konstrukční řešení i v zimě?
LG: Zvolili jsme těžká akumulační kamna vyzděná na finský způsob. Pokud jsou venku teploty kolem nuly, topíme jednou denně. Jsou-li mrazy tužší, zatopíme většinou dvakrát. Žádné zlé předpovědi se nevyplnily. Naopak jsem mile překvapen, jak snadno se zde udržuje příjemná teplota. Díky akumulačním kamnům se teplotní křivka vychyluje pouze o jeden až dva stupně během dne a noci. A navíc se v nich dá péct.
OK: Mali sme trochu obavy, aby teplý vzduch nestúpal příliš hore.
LG: Povedlo se to, aniž by byla jistota, jak to dopadne. Dům je experiment. Ani jsem nechtěl, aby mi výsledek někdo garantoval. Koneckonců, zmizelo by dobrodružství.

Rozhodli jste se pro vestavbu do starého hospodářského objektu, navíc hovoříte o experimentu a dobrodružství. Byly na tento záměr a postoj připraveny úřady?
OK: Narazili sme na dva základné problémy. Za prvé je to alternatívna stavba – a takú zákon nepozná. Stavbu máte mať vybudovanú z výrobkov, ktoré preukazujú zhodu s legislativou. No na slámu vám u nás zatiaľ nikto certifikát nedá...
LG: I přesto už byla u nás v posledních letech úspěšně využita na řadě staveb. V zahraničí jsou – jak už to bývá – o mnoho let napřed. Držel jsem v ruce několik nádherných odborných příruček a monografií o slaměném stavitelství v Anglii a Americe.
OK: Druhú kontroverznú tému predstavovala požiarna bezpečnosť. Ako jediné riešenie sa nakoniec ukázalo prehlásit celú stodolu za dom, a vytvoriť tak jeden požiarny úsek. Lebo keby boli úseky dva, hranice medzi nimi by museli vykazovať určitú požiarnu bezpečnosť... Normy s alternatívou nepočítajú.
LG: Důležité je i naladění, s nímž na úřad jdete. Řekl jsem si, že dělám dobrou věc, z postupu jsem neměl nejmenší pocit špatného svědomí. Dům představoval experiment důležitý i pro inspiraci dalších lidí, což se dnes potvrzuje. A takto vyzbrojen jsem vkročil do projektu, který v sobě nese i prvky jistého pionýrství.
Ale na nepochopení můžete narazit kdykoli, jakmile se přestanete chovat středově. Když jíte jiné potraviny nebo třeba nenecháváte očkovat děti... Dům je tak jen další částí nás jako bytosti rodiny.

Vztah ke dřevu je u Lukáše zřejmý – pracuje s ním jako sochař. A vy Olivere stavíte vždy ze dřeva? Spojuje vás dva tedy materiál?
OK: Tento dom bol môj iba tretí projekt. Drevené stavby mám rád odmala, keď sme s otcom stavali drevený zrub na horách na východe Slovenska, kde je môj domov a kam sa raz vrátim až nebudem mať čo stavať.
LG: Spojuje nás také tvůrčí přístup. Cenil jsem, že jsem mohl do věci zasahovat, že se Oliver nechoval jako autorita. Sám mohu jako konceptualista řadu věcí vymyslet, ale dotáhnout je musel on jako architekt. Byla to v čase plynoucí, hravá spolupráce, z které jsem měl radost.
Například omítky jsou zpracované velmi precizně. Často zdlouhavě. Ale chtěl jsem to tak. Je to socha. Naopak v interiéru vznikla zajímavá příležitost, výzva vytvořit cosi jako cyklus maleb s tématem geologie místní krajiny. Geologie je totiž oblast, která mě v životě i v práci inspiruje. A nemůže snad ani být nic přirozenějšího než vytvořit hliněné obrazy na hliněných stěnách. Dřevotřísky, které jsem jako podklad používal dřív, jsou mi už dnes odporné. Nasbíral jsem v okolí hlíny a písky...

Promiňte, o jak velkém území hovoříme? Šíře barev a odstínů objevujících se na vnitřních zdech vašeho domu je poměrně velká.
LG: Znal jsem už v té době úžasné lokality například u Brna. Nicméně v tomto případě jsem chtěl pracovat pouze s hlínou místní. Nejdále jsem se dostal k Českému Brodu, který leží přibližně dvacet kilometrů odtud. Jde tedy o okruh deseti patnácti kilometrů. Studoval jsem geologickou mapu, objel jsem staré cihelny... Najednou jsem viděl známou krajinu jinýma očima. Nakonec – jak je mi vlastní – jsem postupoval tím nejnáročnějším způsobem. Nespokojil jsem se s jednobarevnými plochami, ale vznikly strukturální malby. Zdržel jsem tím dokončení domu, nastěhování a málem i porod vlastního syna...
Ale najednou, když jsem dokončoval poslední obraz, posledním tahem špachtle a dům byl prázdný, měl jsem pocit, že se tady uvnitř ocitla čistá původní krajina. Jako v pradávné historii, kdy ještě nebyla porušená. Postupně došlo logicky k tomu, že se dům začal používat, začal se zaplňovat. Z původního světa obrazu zůstane nakonec jenom jakési torzo. Ale je to stejný proces jako v dnešní reálné krajině, v níž potřebujeme žít, v níž vznikly domy, cesty, zahrady a pole... Stejně tak tady v interiéru dnes z původních stěn vidíte jen fragmenty. Ale to je ta pravda, ve které žijeme. Protože ani krajina už není a nemůže být stejná jako bývala před tisíci lety.

Děkuji za rozhovor.


Autor: Kateřina Lopatová, 27.04.09 15:30
Návštěvnost: 14189 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.