Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

KNIHOVNA A ČESKÁ OTEVŘENOST
rozhovor s Romanem Brychtou / Projektil
Mgr. akad. arch. Roman Brychta
(* 1967, Vysoké Mýto)

1986-91 Fakulta architektury ČVUT Praha
1991-95 AVU Praha, Škola architektury prof. Emila Přikryla
diplom: Muzeum keltské kultury v Čechách a na Moravě, Keltská akropole - Závist, Zbraslav u Prahy
1995-98 spolupráce s Rudolfem Netíkem
1998-2002 AK architekti (s Václavem Králíčkem, Pavlem Jobou, Petrem Leškem)
2002 společně s Adamem Halířem, Ondřejem Hofmeisterem a Petrem Leškem zakládá ateliér Projektil
Architektonický ateliér Projektil založili v roce 2002 čtyři partneři. I přes svou poměrně krátkou historii je dnes kanceláří se zřetelně vymezenou pozicí na české scéně: V loňském roce získal za Centrum ekologických aktivit Sluňákov Grand Prix, letos dokončil novou budovu Státní vědecké knihovny v Hradci Králové a další knihovna - Národní technická - se v těchto měsících stěhuje do nové budovy v pražských Dejvicích...
Na rozhovor je tedy více než vhodný čas, ostatně stejně jako na výstavu: V pražské Galerii Jaroslava Fragnera se expozice věnovaná tvorbě tohoto ateliéru právě otevírá (19. 12. 2008 - 1. 2. 2009). Slova expozice i výstava mohou být nicméně poněkud zavádějící: projekt totiž zažitou stereotypní představu architektonické přehlídky zdravě zpytuje - "hlavní sál" zaplnila zvuková mapa, audio otisk nedokončené stavby NTM...
Navzdory úspěchu, stejně jako na místní poměry nezvykle četnému portfoliu velkých veřejných budov, nepomýšlí studio na zásadní rozšíření: "Podle stavu zakázek jsme schopni rozrůst se na osm až dvanáct lidí. Do patnácti je ale předpokládám maximum, kam bychom se chtěli dostat. Velkou kancelář dělat nechceme."
Když mě Roman Brychta ve studiu sídlícím poblíž Letné vítá, podává mi s úsměvem levou ruku...


SOUTĚŽE


Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové - soutěž 2002, realizace 2004-08
S jistou mírou nadsázky lze říci, že vaše kancelář je příkladem úspěchu v otevřené demokratické soutěži - zásadní zakázky jste získali právě v soutěžích. Účastníte se jich často?
Vlastně ano, náš ateliér vznikl v roce 2002 a v podstatě jsme neměli práci. Na začátku jsme tedy dělali jenom soutěže: za pěší zónu pro Pardubice jsme dostali třetí místo, masterplan do Tábora a knihovnu v Hradci Králové jsme vyhráli. A měli jsme to štěstí, že z prvních míst šel alespoň Hradec do realizace. Kdyby se projekt odložil, možná se neodpíchneme a děláme teď rodinné domky... Soutěž je důležitá hlavně v tom, že ji může anonymně vyhrát neznámý mladý tvůrce. A návazně na úspěch potvrzený odbornou porotou si založit vlastní kancelář. Takto historicky v západním světě studia vznikala. Riegler Riewe si založili byro poté, co vyhráli Europan. U nás vzniklo podobně třeba HŠH. Ale moc takových kanceláří také není, protože není moc soutěží - hlavně ne na velké veřejné budovy.
V Čechách máme trochu problém, protože u nás existovaly projektové ústavy, tradice kanceláří naší velikosti byla přerušená. Dodnes mají ateliéry vzešlé z architektonických soutěží konkurenci v těch, které se transformovaly z projektových ústavů. Nabalí na sebe pod-divizičku architektů a jsou schopné zakázku získat - jiným způsobem než soutěží.

Národní technická knihovna v Praze - soutěž 2000, realizace 2006-09
Nicméně vám se v konkurenci především díky soutěžím daří. Nebo se to tak alespoň jeví díky dvěma velkým knihovnám...
O Národní technickou knihovnu jsme soutěžili v roce 2000 ještě s Václavem Králíčkem, se kterým jsme tehdy měli studio. Nějakou dobu to vypadalo, že se knihovna nebude realizovat a my jsme pak šli každý jinou cestou. Zakázky - tedy spíš potenciální zakázky - protože ono jich moc nebylo - jsme si rozdělili. Projekt knihovny pak až do roku 2004 spal. I u nás ale platí, že na jeden úspěch v soutěži připadne několik soutěží bez ocenění.

Obě knihovny byly financovány ze státních prostředků. Lze po vašich zkušenostech říci, jaký je stát investor? Dokáže například správně definovat, co chce?
Ve zkratce: Státní aparát vytvoří isprofin - lejstro, kde jsou vymezené finance na prostorově objemové a kapacitní parametry. Určí, kolik svazků má budova pojmout, kolik nabídnout studijních míst a k těmto požadavkům připíše určitý objem peněz. A pak zakázku pouští investorovi - což byla v případě Hradce Státní vědecká knihovna a v Praze Státní technická knihovna.

Má stát na takové projekty kvalifikované lidi?
Speciálně u knihoven jsou to lidé, kteří knihovnu nikdy nestavěli a už ani stavět nebudou. Nezkušení klienti - knihovníci. Někdo si vezme poradce, ale je otázkou, zda je pak situace lepší, jiný se snaží úkol zvládnout sám.
Čím větší státní zakázka, tím více se vyrojí poradců. Jejich pozice bývá neurčitá, ani oni nemají zkušenosti se stavbou knihoven. Vlastně by neměli radit, měli by hlídat - hlídat peníze a časový harmonogram. Protože nikoli oni ale knihovníci mají představu o tom, jak by měl barák vypadat.

Kdo byl tedy váš hlavní partner v komunikaci?
Jako partnera jsme měli vždycky nejraději přímého klienta - tedy v případě knihoven knihovníky. Projekt byl pouze na nás a na nich. Což pokud funguje, funguje skvěle. Z mého pohledu je velmi důležité nastavit úzký vztah a důvěru: architekt - investor, případně uživatel.


KONTEXT

Středisko ekologické výchovy Sluňákov - soutěž 2003, realizace 2005-07
Každá z vašich knihoven má velmi odlišnou vnější formu, která předpokládám reaguje na dané místo, kontext a zadaný program.
Forma plyne z nasání, z poznání místa. A jistě také z funkce.
Národní technická knihovna vznikla dřív, stojí uprostřed kampusu, je určena pro okolní školy a dostala k dispozici poměrně velkou parcelu. Rozhodli jsme se budovu zkompaktnit, vytvořit tepající srdce, objekt, který bude průchozí. Jde o uzavřený dům, který v sobě drží určité soustředění. Chtěli jsme ale zároveň udělat otevřenou, průsvitnou, prostupnou instituci. I proto do budovy vedou čtyři vstupy, které lidi nasávají ze všech stran. Nechtěli jsme klasickou budovu se vstupem na ose, kdy by všichni přicházeli z Technické ulice. Pokud jsou instituce veřejné, snažíme se, aby veřejný parter prostupoval domem. Podobné myšlení je cítit i u Sluňákova, kdy parter - cesta přes barák přejel. U NTK měl být podle původního návrhu parter ještě prostupnější, patro dosahovalo výšky přes šest metrů - dnes je do prostoru dodatečně vsunuto mezipatro.

Proč k tomu došlo?
Poradcům se zdálo vyšší patro moc velkorysé a cítili nutnost vložit sem prostory komerčně využitelné. Přitom obsloužit technologicky takto nízké podlaží se nakonec ukázalo jako značně náročné a nepohodlné. Jinak je dům vyprojektovaný s minimální vzduchotechnikou, protože prostory jsou propojené a větrá se přirozeně.



Vrátíme-li se k urbanismu Dejvic, jak na něj knihovna reaguje?
Jako asi každý jsme si udělali historicko-urbanistickou analýzu místa. Od masterplánu profesora Engela až po poslední akci v lokalitě, což je Menza ČVUT, Studentský dům. Díky různorodé struktuře města - kampusu jsme se rozhodli pro formálně kompaktní dům, v parteru průchozí a otevřený.
Soutěžní návrh počítal vedle knihovny také s parkovacím domem. Vlastně tento urbanistický koncept dvou oválných budov, které mezi sebou vytváří prostor intimního parčíku, porota velmi cenila. Kromě prostorových kvalit návrh přinášel i finanční úsporu. Při projednávání projektu ale zazněl od sousedů názor, že, ač na našem pozemku, mělo by parkování zmizet a uvolnit místo nějakému budoucímu blíže neurčenému objektu s atraktivnější náplní. Padl slib, že se jednou chybějící část kompozice dostaví. Jednou… Parkhouse se zrušil a garáže se vtlačily pod knihovnu. Každý auto má, každý ho používá, ale parkovací dům lidem vadí.

A o dva roky později v Hradci?
Šlo o reakci na nábřeží, na most, na Gočárovy koželužské školy... Moc pěkná parcela, za kterou vzniká univerzitní kampus, dál pak je rozesetá poměrně chaotická zástavba z různých období...
Řekli jsme si, že parcelu nejde zastavět bednou, kterou by lidé museli obcházet. Proudily tudy toky lidí, vedla tudy cyklostezka - v Hradci se hodně jezdí na kole. Šlo o momentální nápad udělat dispozici ve tvaru písmene X a parter proříznout. Funguje jako jakási brána do kampusu, i zpět do města. Komunikuje, je uvolněný. A myslím, že právě proto návrh vyhrál. Byla to úplně jiná figura.

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové - soutěž 2002, realizace 2004-08
Bylo pro vás důležité, že stavíte v Hradci? Poblíž Gočára?
Našli jsme dokonce Gočárovu regulaci daného místa. Nebyla řešena kolmo k řece, ale šla našikmo. Určitě byla mnohem kvalitnější než to, co dnes v Hradci předvádí například S Projekt Zlín, který projektuje kampus. Myslím, že měl dělat i knihovnu, ale naštěstí pak byla vypsána soutěž architektonická a nikoli veřejná obchodní...

Depozitáře jste neumísťovali do podzemí. Zmiňuju toto téma i proto, že se o něm často diskutovalo v souvislosti s pražskou Národní knihovnou.
V Hradci na nábřeží Orlice hrozí riziko záplav. Proč ale zůstala taková podmínka v Praze, nevím. Možná spíš mentálně, z doby, kdy se hovořilo o rekonstrukci Klementina. Na kopci ale neměla opodstatnění. Dnes na Letné vesele kopou tunely, z hlíny by mohli pomalu udělat model knihovny 1:1.

Proč jste se vlastně vy nezúčastnili soutěže na Národní knihovnu?
Vyzvedli jsme si podmínky, ale nesoutěžili jsme. Naštěstí.

V autorské zprávě k NTK uvádíte, že by stavba měla být technickou učebnicí 1:1. Co na ní pokládáte za nejprogresivnější z pohledu technické vyspělosti?
Už v soutěži jsme se rozhodli pro rozpon patnáct na patnáct, s křížem předpínanou železobetonovou deskou a s aktivací betonového jádra...

Aktivací betonového jádra?
Funguje v Hradci i v Praze. Jde o trubky zalité v betonu, do kterých se pouští topné medium - v létě chladí, v zimě hřeje. Konstrukce sálá a temperuje budovu. Řešení je výhodné pro velké objekty, protože akumulace má dlouhou setrvačnost.

Jak často se takové řešení uplatňuje?
U nás bylo před budovami knihoven použito snad na jednom objektu. Ale běžně se používá na zimních stadionech - na ledovou plochu - a řešení na podobném principu měl třeba také prvorepublikový obchodní dům Bílá Labuť.

Promiňte, přerušila jsem vás.
U NTK jsme také uvažovali o energetickém využití dvojité fasády, kdy by se v zimě na jihu vzduch ohříval a pak větráky honil kolem domu na sever. Horký vzduch by se používal na rekuperaci - předehřev vzduchu pro vnitřní prostor budovy.

Interiér Národní technické knihovny v Praze

Toto řešení tedy nakonec provedeno nebylo...
Na konci devadesátých let panovalo nadšení z dvojitých fasád. Nakonec se ukázalo, že jejich účinnost má pochopitelně také své limity. Řešení jsme spolu s odborníkem na vnitřní prostředí Honzou Žemličkou přehodnotili.
I přesto ale dál hovoříme o technické učebnici. Pokračovali jsme v tomto smyslu také s interiérem. K jeho řešení jsme přizvali designéry, grafiky a výtvarníky.
Design a nábytek s námi řešili Radim Babák a Ondřej Tobola z Hipposdesignu, celou corporate identity dělá Laboratoř Petra Babáka a výtvarné umění PAS - Produktivita Aktivit Současnosti, tedy Vít Havránek, Tomáš Vaněk a Jirka Skála.
Hodiny jsme seděli a přemýšleli například o podlahách. Když Kateřina přinesla výstupy od statika, s barevnými skvrnami, které představují deformaci stropních desek, shodli jsme se, že je zbytečné cokoli vymýšlet. I toto je forma vizuální informace. Samozřejmě bylo náročné řešení prosadit. Klient chtěl například toky barev upravit, aby třeba červená vedla ke schodišti. Složitě jsme vysvětlovali, že barvy tady mají jiný smysl. Barevná kaučuková podlaha je natolik výtvarná, že jsme se shodli, že s dalšími barvami do prostoru vstupovat nebudeme. Zbytek je beton a pozink, technické rozvody.

Zůstalo z projektu domu jako učebnice ještě něco?
Petr Babák navázal s konceptem, podle kterého v knihovně nebudou pouze informace oznamující, že támhle je studovna a za těmito dveřmi sedí paní Vomáčková, ale že přidáme informace například o materiálu podlahy nebo velikosti dveří. Sdělení bude mnohdy zaznačeno kótou. Samozřejmě, informace například o barevnosti podlahy je druhotná, ale měla by být dostupná, pro toho, kdo si ji chce najít. Nikdy nebude natištěna na velkém plakátě, který by se vám vnucoval.

Interiér Střediska ekologické výchovy Sluňákov
Je ve vaší práci běžné, že část úkolu přenecháte jinému tvůrci? Taková velkorysost není zcela obvyklá.
Když dělám například barvy, pozvu si někoho, kdo jim rozumí líp než já. Architekti jsou v barevnosti jistým způsobem omezení. A navíc mě baví nechat malíře o tématu vyprávět.
U Sluňákova s námi spolupracovali výtvarníci Miloš Fekar a Eva Krásenská, jejich návrhy však nebyly realizovány. Celý nový infosystém a vizuál zpracovávali Zuzana B. Horecká a Jana Honecová z Kultivaru. Ti také ve spolupráci s Ondřejem a Pavlínou Doležalovými a Filipem Montem ze studia Pixl-e vytvořili nový vizuál pro hradeckou knihovnu. Malířce Martině Novotné jsme pak nechali v knihovně plochy betonových šachet.
Pro každou zakázku sestavujeme tým spolupracovníků. Automaticky v něm musíte mít všechny potřebné technické profese, my však chceme i další … řekněme kreativní specialisty: grafika, designéra, výtvarníka, programátora, intermedialistu a podobně. Vytvoříte tak tým ušitý na míru zakázky a nabízíte klientovi plný servis.
Rád bych, aby se tento přístup prosadil vždycky. Ale je těžké přesvědčit klienta, že ve vstupním stavebním povolení by měl začít dělat i interiér. A když začne řešit interiér, měl by promyslet i corporate identity.
A když už podniknete tyto kroky, začnete klienta přesvědčovat, že ve veřejných institucích musí být i současné výtvarné umění. O tom jsem přesvědčen. Nikoli v tom smyslu, že se nakonec postaví do vestibulu socha, ale že přizvete výtvarníky, kteří do projektu vstoupí a příjdou s určitým konceptem. Toto vzájemné ovlivňování nás baví.

Jaké další výtvarné vstupy vznikly z této interakce v NTK?
PAS navrhl celkem šest projektů, které jsou provázány s interiérem objektu. Kromě podlahy také třeba koutek, kde se má promítat videoart: Přijdete do technické knihovny a setkáte se s netechnickou informací. Knihovna je místo setkávání a těmito vstupy do ní dostanete jinou skupinu lidí. Nebo naopak: Student geodezie uvidí videoart a uvědomí si, že ho geodezie vlastně nebaví... Dále je zamýšlena news screen, projekt, který je inspirovaný Centre Pompidou, kde arabská rodina v době krize v Perském zálivu sleduje Al Džazíru. Jde o to, že by zde byly předplacené kanály, které nejsou běžně dostupné. Potom síťové dílo - prostor, v němž si lidé budou moci předávat informace a vzkazy. A sága. V tomto případě jde o to, dát knihovnu k dispozici režisérovi, aby v ní natočil příběh. Hoši nejsou žádní troškaři, mysleli na Larse von Triera nebo Jana Němce. Knihovna by se tím pádem dostala mimo své fyzické omezení, svoji existenci...
Jsou to všechno věci, které se mohou do domu doplnit za provozu. Záleží jen na tom, zda je administrativa nové knihovny vyprodukuje. Idea však existuje.

Dan Perjovschi při práci v interiéru NTK
Počítám-li správně, zbývá šestý projekt, kterým budou zřejmě diskutované kresby...
Centrální umělecké dílo - to jediné se zatím realizuje. PAS vyzval tři umělce, Němce Carstena Hellera a Carstena Nicolase a původem Rumuna Dana Perjovschiho, který vyhrál. Pracoval v Praze v listopadu a má přijet ještě po vánocích a snad také v září na otevření, kdy by se měla odehrát performance. Jde o kresby - sociálně politické glosy. Některé z nich jsou velmi silné.

V kontextu české přísnosti - ať už s touto teorií souhlasíme či ne - případně převládajícího dobového minimalismu je to poměrně odvážná volba. Nebojíte se, jak bude koncept přijat?
Objevují se hlasy, že betony jsou pokreslením zničené. Mně osobně se malby líbí, třebaže jsem do nich jako architekt v podstatě nemluvil. Výběr dělali kluci z PASu a především sám Dan.

Jde tedy o trvalý výtvarný vstup?
Výběru výtvarníka se účastnili také historici umění Ševčík a Liška. A je pravda, že jsme řešili, zda se má malba v budoucnu doplňovat, překreslovat a podobně. Ale nakonec jsme se rozhodli, že má být v určitém čase dokončena a poté na místě zůstat - jako jakýsi komentář doby. Přetřít ale samozřejmě jde. Uvidíme.

Nedá mi to: Co se vám stalo s pravou rukou?
... V zimě hrajeme na Františku hokej. Chodí tam i Alan Krajčír, který je z Bratislavy. Už dřív jsme s Michalem Palaščákem, který je zase brněnské pardubičák, hovořili o tom, že se naše generace architektů v podstatě nesetkává - myslím Brňáci a Pražáci. Tak jsme zorganizovali nejdřív fotbalový zápas v Brně a pak došlo na hokejový turnaj. V Bratislavě proběhl naprosto perfektně, kluci připravili dresy: Slováci měli modré, Praha červené a Brno bílé. Po zápase nám ukázali pár staveb, vypili jsme Závodnému vinotéku a zašli na drink. Člověk najednou viděl, že existuje nějaká Bratislava, že jsou tam kluci, kteří dělají baráky.

Bratislava versus Praha

Kdo hrál za Prahu?
Třeba Tomáš Hradečný, Petr Uhlík, Pavel Mikulenka, Petr Lešek nebo Aleš Steiner.

Budete turnaj opakovat?
Před čtrnácti dny jsme hráli v brněnské hale Rondo. Pan architekt Ruller házel bully. Bitka.

A odtud ta zraněná ruka?
To bylo na tréninku, o týden dřív. V Brně jsem už mohl jenom koučovat.

Odehraje se logicky třetí zápas v Praze?
Na konci sezony, v dubnu chceme zorganizovat turnaj na Štvanici. V historickém stánku. To musíme!


OTEVŘENOST

Máte dnes vůbec čas zajít do knihovny? Nebo je to pro vás téma spíše minulé, spojené řekněme s dobou studia?
Dřív jsem chodil hodně, hlavně do technické na časopisy a pak do městské.

Interiér Studijní a vědecké knihovny v Hradci
A měl jste nějakou oblíbenou?
Rád jsem chodil do městské na Mariánské náměstí.
Půjčoval jsem si často hudbu... Dobré bylo, že jsem nepotřeboval kartu a šel jsem si tam prostě prohlídnout Corbíka.
Dnes se prosazuje tendence knihovnu hodně otevřít, rozšířit volné výběry, ale na druhou stranu každého kontrolovat. Chceme být otevření, ale přitom každého, kdo projde portálem zaevidujeme.
Z vlastní zkušenosti ale vím, že otevřenost je možná: Nepotřeboval jsem nic, vzal jsem set Corbíka, prohlídl a zase ho vrátil do regálu. Nebo když jsem jenom něco potřeboval třeba z vyhlášek, šel jsem kolem a stavil se.

Jak je to s přístupem do vašich knihoven, dostane se do nich čtenář volně?
V Hradci je dům v exteriéru průchozí. Do budovy samotné vedou dva vstupy. Vlastně spíš vedly: Mrzí mě, že když jsem tam byl naposledy, viděl jsem u jedněch dveří šipku vstup a u druhých výstup. Tomu nerozumím.

U nás se bohužel stále prosazuje potřeba regulovat. Nemyslím teď ani na zásadní věci typu územního plánu či lobbingu - tam naopak jakoby státní aparát potřebu vymezení nepociťoval - ale regulaci zaměřenou na jedince.
Regulovat a udávat směr. Šipečky.

Interiér Národní technické knihovny
A v Národní technické knihovně?
Tou můžete klidně projít. Protože na přízemí vlastně ani v knihovně nejste. Ale pak jdete dál do karuselu - a právě o toto místo se vedly velké debaty v souvislosti s osazením turniketů.

I v knihovně? Mimochodem, teprve nedávno skončila debata na toto téma vedle na Fakultě architektury. Řada studentů s jejich zavedením nesouhlasila a kromě podstatnější otázky optické a mentální bariéry může být zproblematizována i jejich faktická efektivita: Z vlastní zkušenosti vím, že i po jejich instalaci jsem na nedávnou diskusi o urbanismu prošla přes otevřenou zábranu zcela volně.
Ono to souvísí. NTK se skládá ze Státní technické knihovny, Vysoké školy chemicko-technologické a ČVUT. A právě ČVUT řeklo, že požaduje turnikety, jinak se prý do budovy stěhovat nebude. Samozřejmě, mají své jisté důvody, ale pro mě vyvstává otázka, zda máme lidi vychovávat tím, že je do knihovny volně pustíme a nebo je budeme pořád dirigovat. Takto se ale společnost neuvolní. Lidé se budou neustále muset legitimovat a vyzvedávat si průkazky...

Definitivně ale ještě o zavedení turniketů rozhodnuto není?
Bojím se, že kdyby na ně byly peníze, byly by tam.
Na začátku přitom bylo definováno, že by knihovna měla být otevřená. Vysvětlovali jsme toto téma pořád dokola. Jenže pak začali do procesu vstupovat další lidi. Jak se dohodnou nevím. Udělala se už dokonce příprava - v určitých místech prozatím chybí podlahové topení, aby se turnikety mohly instalovat...

A důvody?
Mluví se například o bezdomovcích. Na druhou stranu na konferencích slýcháte, jak dnes už knihovna není instituce, kam přijdete a čekáte za pultem až dostanete knihu, že je to místo, kde se lidé setkávají, kde mohou spočinout a kde si mohou sednout i bezdomovci. Když ale pak bezdomovec přijde, každému vadí. Respektive se neví, co s ním.
Přijmout otevřenost není jednoduché a stojí to nějakou starost navíc. Ale ohlídat prostor lze i jinými prostředky.

Pokud chvíli žijete v zahraničí, uvědomíte si, že život může být mnohem volnější. Když jsem před pár měsíci provázela v Londýně skupinku architektů, většina z nich k tomuto závěru dospěla - s velkým překvapením a jistou mírou závisti - už po dvou dnech... Možná se mi to jen zdá, nicméně my Češi jsme stále navyklí a dokonce nám to nevadí být usměrňováni.
Když nás někdo řídí, jsme spokojení. Ale doufám, že až dorostou mladí, nebudou spokojení.

Jenže právě studenti nakonec turnikety na ČVUT akceptovali.
Přijali je, ale s prominutím je to pěkně štve. Musí přijít nějaká progrese. Jako třeba nový děkan na FAMU, který si nechá od Tomáše Vaňka nastříkat do zasedačky hodiny se stálým časem.

Děkuji za rozhovor.
Kateřina Lopatová


www.projektil.cz
www.kultivar.cz
www.pixl-e.cz
www.martinanovotna.net
www.fekar.com
www.pas.org
www.hipposdesign.com
www.laboratory.cz
www.perjovschi.ro
Autor: Kateřina Lopatová, 20.12.08 01:25
Návštěvnost: 24121 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
otevřenost ano,ale ne za každou cenu sjanborn 07.02.09 07:13
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.