Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Rio Mapping

Rio de Janeiro je druhé největší město v Brazílii po Sao Paulo. Rio je hlavním městem stejnojmenného státu Rio de Janeiro. Počet obyvatel v Riu a jeho předměstských částech v posledních letech prudce vzrostl a v současnosti čítá 11.469.000 obyvatel, zatímco v roce 1890 to byl jen cca 1 milion obyvatel (1950 - 2.930.000, 1985 - 9.086.000). Podle kategorizace městských aglomerací v článku Edwarda Soje a Miguela Kanaie v knize "The Endless City" řadíme Rio de Janeiro mezi "megaměstské" regiony, jejichž populace dosahuje počtu 10 milionů. Mimo to "Rio tvoří se Sao Paulem 'megaloměstský' region. Obě města se vzájemným spojením (jak fyzickým, tak funkčním) rozvinula, na druhé straně sehrávají různé role s odlišnou kulturní identitou v prostoru zvyšující se decentralizace, socioekonomické polarizace a teritoriální fragmentace."

Stručná historie
Záliv Guanaraba byl objeven 20. ledna 1502 portugalskou expedicí pod vedením kapitána Gaspara de Lemose, který dal místu jméno Rio de Janeiro (lednová řeka).
Město samotné bylo na tomto místě založeno 1. března 1565. Poloha přístavu byla vhodnější pro export a v roce 1763 sem byla přesunuta administrativa portugalské Ameriky z města Salvador (Bahia).
Po dobu téměř dvou století bylo Rio hlavním městem Brazílie. V letech 1763–1822 (portugalská kolonie) a v letech 1822–1960 (nezávislý stát). Mezi lety 1808–1821 bylo Rio hlavním městem Portugalské monarchie. Bylo to jediné královské město na půdě koloniální Ameriky. Rio bylo hlavním politickým centrem země až do roku 1960 kdy se vláda a administrativa státu přesunula na popud prezidenta J. Kubitscheka do nově budovaného hlavního města Brasilia.

Zónování města
Rio je město s neobvyklou urbánní rozmanitostí, s plážemi, horami, mrakodrapy a všude přítomnými favelami (slums) vetkanými do struktury krajiny. Město je obecně rozděleno na historické centrum (Centro), jižní zónu (Zona Sul) se světoznámými plážemi, rezidenční severní zónu (Zona Norte) a západní zónu (Zona Oeste) s novější čtvrtí Barra da Tijuca.

Cetro
(Centro, Castelo, Cinelândia, Lapa, Saara)
V těsném sousedství letiště Santose Dumose (vnitrostátní linky) a lodního přístavu (osobní doprava) na pobřeží zálivu Guanabara leží Centro, čtvrť kvetoucího byznysu a místo prvního osídlení v Riu (historické centrum města stejně jako jeho finanční a kulturní centrum). Místo mnoha muzeí (nejdůležitější Národní muzeum výtvarných umění a Národní historické muzeum) a galerií. Místo vynořujících se historických barokních kostelů a katedrál, městského divadla a národní knihovny. Prohlídka pestrobarevné koloniální architektury. V 60. letech proběhla v této části města exploze výstavby výškových budov, převážně na nejznámější Av. Rio Branco a Av. Presidente Vargas, což mělo za následek ztrátu nejhezčích a historicky cenných staveb v centru města. Díky této změně však dnes máme možnost vidět na jednom místě zajímavou hru proplétání a ambicí architektury různých období. Mnoho míst v centru je přístupných jenom pěšky a nejznámějším z nich je bezprostředně s centrem sousedící historická část Saara, hostující pouliční bazar, obchůdky a občerstvení. V minulosti toto místo přitahovalo příval imigrantů ze středního východu a skutečně navozuje podobný dojem jako při návštěvě medín arabského světa. Za gravitační část se dnes považuje historická čtvrť Lapa, která byla původně rezidenční čtvrtí bohatých. V současnosti je množství vil v zanedbaném stavu avšak čtvrť zažívá kulturní renesanci a budovy jsou postupně rekonstruovány, čímž si Lapa získává novou identitu místa bohémské a mladé scény. Bary, samba koncerty a pouliční párty. Na hranici této čtvrti s centrem byla v roce 1976 inaugurována moderní a monstrózní betonová katedrála kónického tvaru - Metropolitana do Rio de Janeiro. Ve čtvrti byl kolem roku 1750 vybudován aquadukt Arcos do Lapa o výšce 64 metrů, kterým se v minulosti přiváděla do centra voda. Později byl přetransformován na tramvajový viadukt. Slavné bondinho (historická tramvaj) spojuje centrum se čtvrtí Santa Teresa (Zona Sul) až do dnešních dní. Santa Tereza se nachází na jedné z hor města. V 19. století to byla nejvyšší rezidenční čtvrť a žila tu vyšší třída, která pomocí bonde dojížděla za prací do centra. V 60. a 70. letech minulého století se do této čtvrtě a jejích honosných vil stěhovalo mnoho bohémů a umělců. Ti iniciovali revitalizační proces, který trvá do dneška.

Zona Sul
Jižní zóna Ria se všeobecně skládá ze čtvrtí, které se nacházejí při vstupu do zálivu Guanabara (Catete a Glória, Flamengo, Botafogo, Urca a s nimi sousedící Santa Teresa, Cosme Velho, Laranjeiras, Humaitá) a pak čtvrtě při pobřeží atlantického oceánu (Leme, Copacabana, Arpoador, Ipanema, Leblon a s nimi sousedící Gávea, Jardim Botánico, Lagoa).
Botafogo a Flamengo jsou části, které nedosahují senzuality Ipanemy a dekadenci Copacabany, avšak jsou to nejtradičnější čtvrtě města. Flamengo hostí jeden z největších městských parků na světě se scénickou pláží (avšak nevhodnou ke koupání). Až do roku 1904, kdy byl dobudován tunel ke čtvrti Copacabana, bylo Flamengo nejlepší rezidenční čtvrtí. Pak se vyšší třída začala stěhovat do jižnějších částí města. V čase přítomnosti portugalského královského dvora v Riu začátkem 19. století bylo v Botafogu, části s pohodlným přístupem k zálivu, vybudováno množství panských sídel a honosných vil z kterých mnohé stojí dodnes. V současnosti je to převážně rezidenční čtvrť pro střední vrstvy s ulicemi plnými zeleně. Všude přítomné old-school restaurace, historické a džusové bary, kavárny. Jižně od Botafoga se nachází čtvrť Urca, která je limitovaná tvarem skalnaté hory Pão de Açúcar (cukrová homole). Urca byla místem prvních portugalských posádek. V současnosti je to poklidná a bezpečná rezidenční čtvrť v eklektickém mixu různých stylů s přístavem plachetnic. Na "cukrovou kopu" vede lanovka a z jejího vrcholu jsou výhledy na velkou část Ria a město Niterói na protější straně zálivu.
Období od začátku 20. až do konce 50. let minulého století bylo pro Rio zlatou érou. S otevřením dvou hotelů Glória (1922) a neo-klasicistního Copacabana Palace (1924) se v té době Rio stalo romanticko-exotickou destinací pro celebrity mezinárodní vysoké společnosti. Části Copacabana a Leme jsou útočištěm pro nejslavnější pláž v délce 4,5 kilometru. Copacabana je taky jedno z nejlidnatějších míst na světě s hustotou přes 25.000 lidí na km² nahuštěných v úzkém pásu krajiny podél pobřeží. Čtvrť je mixem kontrastů, chaosu a krásy. Luxusními hotely a rezidencemi ohraničená pláž, od které je jenom pár bloků vzdálená přítomnost favel. Exhibice art-deco, různých neo-stylů, moderny a současné architektury s živelním pozadím chudoby na úpatích hor. Arpoador je bod, kde se setkává Copacabana s Ipanemou. Ipanema a Leblon jsou považovány za nejoblíbenější a nejdražší destinace v Riu vhodné pro rezidence mladých a zámožných Cariocas. Je to rušné místo plné různých aktivit s bohatým nočním životem. Místa v parteru pro střetávání nové generace umělců, hudebníků a intelektuálů. Stylové restaurace, bary, knihkupectví a kavárny, muzea, chic obchody a designové butiky domácích i importovaných značek.
Severně od čtvrtí Ipanema a Leblon se nacházejí poklidné čtvrtě Gávea, Jardim Botánico a Lagoa, které se táhnou kolem uměle vytvořeného jezera Lagoa Rodrigo de Freitas. Trasa kolem jezera pro pěší a cyklisty je dlouhá 7,2 kilometru.

Zona Norte
Na západ a na sever od centra se nacházejí nejbližší čtvrtě této industriální a rezidenční zóny pro střední a nižší vrstvy (São Cristóvão, Maracanã, Tijuca, Estácio a Cidade Nova, Santo Cristo, Cajú). V 19. století bylo São Cristóvão předměstím a domovem šlechty včetně královského dvora, ale v současnosti je to jedno z nejlidnatějších předměstí Ria. V rozsáhlém parku Quinta da Boa Vista se nachází historický Imperiální palác, ve kterém dnes sídlí Národní muzeum. Severně od parku se nachází největší víkendový trh v Riu - Fiera Nordestina a směrem na jih jsou čtvrtě Marakanã (domov fotbalového stadionu, jednoho s největší kapacitou na světě, který umožňuje pojmout až 200.000 návštevníků) a s ní sousedící Tijuca, která je převážně rezidenční čtvrtí (střední vrstvy) vedoucí k úpatí hor, kde se nachází dešťový prales Parque Nacional da Tijuca na jehož vrchu Corcovado je umístěna 38 metrů vysoká socha Cristo Redentor s otevřenou náručí, který hledí na centrum a jižní zónu. Vrchol je také jedním z nejatraktivnějších míst s výhledy na téměř celé město přitahujícím kvanta turistů. Ve čtvrti Cidade Nova, která sousedí s centrem, je vybudován známý Sambodróm od O. Niemeyera, kde se koná každoročně karneval. Směrem na sever od čtvrti São Cristóvão se nachází čtvrť Caju, která je na pobřeží zálivu Guanabara a je tu umístěn nákladní přístav. Z této čtvrti vede most prezidenta Costa E. Silvy do města Niterói, z kterého je možné vidět panorama Ria. Dále na sever se nachází ostrov Ilha do Fundão, kde sídlí Federální univerzita Rio de Janeiro a pak větší ostrov Ilha do Governador s mezinárodním letištěm Galeão.

Zona Oeste
Západní zóna je nejvzdálenější částí od centra Rio de Janeira. Nejznámější čtvrtě jsou Barra da Tijuca, Jacarepaguá, Recreio dos Bandeirantes, Bangu, Campo Grande, Realengo. V rámci celé zóny jsou mezi jednotlivými částmi sociální rozdíly. Nacházejí se zde industriální i agrikulturní zóny. Západně od starších částí se nachází Barra da Tijuca s rezidenční expanzí na dříve neobsazeném pásu pobřežní krajiny a nová výstavba je stále přítomná. Je to místo akcelerovaného růstu a přitahuje jak zámožnější obyvatelstvo, tak i firmy zvučných jmen. Územní plán vznikl pod vedením Lúcia Costy na začátku 60. let minulého století a mixoval zóny rodinných domů s rezidenčními mrakodrapy čímž připomínal urbanismus amerických suburbánních oblastí. Výškové bytové domy a rozsáhlá obchodní centra evokují spíš Miami, než zahuštěné centrum Ria. Pro Panamerické hry v roce 2007 tady byla vybudovaná Panamerická vesnice. Samotná pláž na pobřeží Atlantiku v délce 12 km je nejdelší ve městě a je atraktivní i pro rezidenty z centra města. Tato oblast je směrem na západ čím dál méně urbánní a postupně přechází do volné přírodní krajiny.

Favelas (slamy)
Mezi chudými a bohatými obyvateli Ria je velká disparita. Poměrně velká část obyvatelstva žije ve skromných poměrech a bídě. Nejchudobnějšími oblastmi jsou slamy, tzv. favelas, často nahuštěné na úpatí hor, kde je problém postavit pevné budovy a dochází zde k častým sesuvům půdy následkem prudkých dešťů. Většina favel je elektrifikovaná, ale často je elektřina stahovaná nelegálně z veřejné sítě. Ke stavbě domů jsou použity různé materiály od cihel až po odpad. Favely jsou často nahuštěné na malém úzkém prostoru. Jsou zamořeny odpadem, kriminalitou a problémy s hygienou. Odhadem jeden ze čtyř Cariočanů dnes žije ve favelas. Jedinečným aspektem favel v Riu je jejich bezprostřední sousedství s bohatými částmi města. Čtvrtě vyšších vrstev jako Ipanema a Copacabana jsou stlačeny mezi pláže a hory, jejichž úpatí jsou pokryta architektonickým patchworkem. V minulosti byla snaha vytlačit chudinu z centra na předměstí, ale pro tu bylo vhodnější bydlet blíže k centru s jednodušší docházkou za prací. Největší favela s počtem obyvatel téměř 150.000 je Rocinha, která vyrostla západně od čtvrtí Leblon na úpatí hor. Čtvrť je komplexní sítí sociálních skupin a lidí, problémy se převážně řeší v rámci této fascinující komunity. V současnosti se považuje za nejrozvinutější favelu v Riu. Samozřejmostí je elektrifikace, internet kavárny, lokální TV kanál, školy a další "vymoženosti" díky sociálním programům nastartovaným v poslední dekádě.

Doprava
Ve městě je hustá automobilová doprava, která se vzhledem k velkým distancím mezi jednotlivými částmi města zdá být nejvýhodnějším a nejrychlejším způsobem osobní přepravy. Síť komunikací je poměrně slušně vyřešena a bariéry, které tvoří hory Ria, jsou překonány množstvím tunelů. Téměř všude jsou navrhnuty jednosměrné cesty s dvěma nebo třemi pruhy, což výrazně zrychluje tok dopravy, který je místy závratný. V některých částech je doprava řešena i ve třech úrovních nad sebou, avšak vzhledem k hustotě dochází často k dopravním zácpám. Z veřejné dopravy je nejvíc využívána autobusová doprava s počtem téměř 440 linek, které denně přepraví přes 4 miliony pasažérů. Neexistuje však žádný časový harmonogram odjezdů, jak jsme zvyklí v Evropě a orientace je jenom pomocí čísel a názvů koncových stanic, což turistům poměrně výrazně komplikuje orientaci. Na tu samou koncovou stanici můžete někdy cestovat i dvakrát delší nebo pomalejší trasou v závislosti na čísle linky. Rio má dvě trasy metra v délce 42 kilometrů se 32 stanicemi. Prodloužení stávajících linek je ve výstavbě. Na tyto plně využité trasy metra pak navazují místní vlakové linky na předměstích. V budoucnu je plánována třetí trasa metra, která spojí města Rio de Janiero a Niterói podvodním tunelem přes záliv.


Datum cesty: 01 / 2008
Místo: Rio de Janeiro, Brazílie
Zdroj: Peter Malaga, Stella Boechat Cordeiro
Vložil: Jan Kratochvíl, 10.09.08 22:00
Návštěvnost: 9065 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.