Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Virtuální libido


Svět kolem nás se mění. Sektor výroby postupně ztrácí dominantní postavení a tahounem ekonomiky se stává sféra služeb. Vlna automatizace a computerizace zaplavila všechny kontinenty. Neodbytná komprese času společenského vývoje vede k úžasnému tlaku na lidského jedince. Člověk je uváděn do souvislostí, které nemají z historického hlediska obdoby. Pojmy virtualizace, dematerializace, neuchopitelnosti, nepostižitelnosti, chaosu, nekonečnosti, relativity a dynamiky se v mysli moderního člověka zabydlely natrvalo.
Architektura vždy odrážela, odráží a bude odrážet aktuální dění ve společnosti. Samotné zadání, nástroje užívané architektem, možnosti stavební výroby a atmosféra obklopující proces tvorby díla determinují konečnou výpověď. Je zajímavé sledovat, jak se motivy postindustriální společnosti odrážejí v architektuře - hmotné a statické záležitosti táhnoucí za sebou předlouhý ocas historické zkušenosti.
Architektura již dlouho vzniká ve virtuální realitě. Již architektovy skicy jsou obrazem jeho virtuálního vidění. Současné architektovy nástroje a technologické možnosti stavební výroby poskytují Tvůrcům rozsáhlou škálu výrazových prostředků. Investice směřující do stavebnictví nikdy nebyly tak vysoké.
Avšak motivy velmi dobře simulující koncepty architektů ve virtuálním světě ne vždy dobře fungují ve světě reálném. Především statičnost architektury není s to odrážet dynamické vlastnosti současného světa. Proto je architektura druhotně formována dynamickými silami, aby zachytila tento fenomén. Tímto způsobem vznikají formální a někdy zajímavé skulpturálně tvarované objekty. Pionýrem tohoto směru soudobé architektury je Američan Greg Lynn, který soustavně prohlubuje motiv animace v architektuře, avšak zatím bez přesvědčivého výsledku. Rytmizace hmot případně architektonických článků se změnou intervalu nebo formy opako- vaného prvku se nezdá být tím pravým ořechovým pro zachycení dynamického motivu. O něco lepší cestu zvolil Lars Spuybroek (NOX), který kompletně dynamizuje stavební konstrukci vymezující vnitřní prostor, a to jak vertikální tak horizontální). Tento motiv vidíme u Pavilonu vody v holandském Neeltje Jans, kde se podařilo velmi dobře operovat s hlavním tématem expozice - vodou. Dle mého názoru nejlepší kousek dynamického směru soudobé architektury. Kus své práce věnuje dynamickému toku i UN Studio. Dlouho jsem přemýšlel o Gehryho Guggenheimově muzeu v Bilbau.
O co hůře je schopna architektura demonstrovat dynamiku, o to více je schopna odrážet motivy nekonečnosti, dematerializace nebo neuchopitelnosti. Možnosti současných výrobců skla a nebývalý výzkum v této oblasti posunul vizuálně nehmotný (téměř virtuální?) stavební materiál do pozice schopného konstrukčního prvku. Transparence a reflexe skla jsou hlavní nástroje virtuálního oblouznění konzumenta architektury. Mistrem v tomto oboru je Jean Nouvel. Jeho budova Cartierovy nadace je asi nejschopnějším aparátem pro demonstraci motivu dematerializace.
Nejcharakterističtější vlastností virtuálního světa je nepřítomnost vlastností reálného prostoru - gravitace, tření apod. Nejlepším receptem na zaujetí konzumenta je porušení empirických konstrukčních vlastností budovy. Z lability konstrukce těží už velmi dlouho dekonstrukce, avšak to, co předvedl Toyo Ito v Sendai se rozhodně z klasické dekonstrukce vymyká. Funkce mediatéky se pro inspiraci v informační oblasti přímo nabízela. Kontrast konvenčního prostoru a labilní nosné konstrukce podněcuje přemýšlení o hranici reality a virtuality. Zdá se, že právě kontrast klasického a virtuálního nejlépe ukazuje přelom v chápání změny konvenčních architektonických postupů.
Existují mnohé další fenomény právě se rodící postindustriální architektury. Chtěl jsem jen nastínit, jak na ně někteří architekti reagují. Existuje názor, že chaos a ztřeštěnost současného světa povede k posílení a k návratu ke klasickým osvědčeným hodnotám, ale středem zájmu budou vždy pochybující průkopníci. Současná média se o to postarají.
A proto je jen na nás, jestli polkneme modrou nebo červenou pilulku a vydáme se na cestu kolonizace nekonečného virtuálního světa jako předstupně ovládnutí vesmíru. Myslím si, že hlavní těžiště práce architekta bude spočívat ve vytváření rozhraní mezi reálným světem a virtuálním prostorem. Jen co se posílí přenosové datové vlastnosti komunikačních sítí. Snový vícerozměrný virtuální prostor si pohrává s myšlenkou jiné dimenze lidského bytí, snad se sférou posmrtného života, kde určitě nebudou platit zákony pozemského světa. Ale to se ještě uvidí, co postindustriální mozek porodí.

© fotografie - Wachovski Brothers: The Matrix; Warner Bros., 1999
Autor: Jan Kratochvíl, 29.03.02 11:30
Návštěvnost: 7649 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.