Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Jan Schindler: BERLÍN – PRAHA – KYJEV

Architektonická kancelář 4A architekti vznikla v listopadu 1997 a jaksi předznamenala nadcházející události sjednocující se Evropy: založili ji čtyři partneři čtyř národností. Bezpochyby i díky této skutečnosti si drží mezinárodní klientelu a své projekty rozsévá po území, jež hranice České republiky nevymezují. Jaksi příznačně pro svůj kosmopolitní přídech sídlí v budově, která dříve hostila Maďarskou ambasádu, kousek od pražské Letné. V třípodlažních prostorách, které si studio pro své potřeby upravilo, dnes kromě dalších zaměstnanců pracuje přes třicet architektů a úvahy směřují k navýšení jejich počtu. Vedle již existující pobočky v Bratislavě visí ve vzduchu i zřízení další, položené více na východ…
Redakce archiwebu hovořila s jedním z partnerů - Janem Schindlerem a interview se logicky točilo kolem chodu kanceláře, srovnání zdejší architektonické praxe s okolními zeměmi a výhledu do budoucna.

Z projektů 4A lze pro připomínku uvést například pražský rodinný dům K Zahrádkám (2004) nebo polyfunkční dům Běžecká (2005). Nově představíme obytný komplex Botanica Vidoule (2004), vilu pod Děvínem (2005), prodejní servis Schmitz v Senci (2007) a nejaktuálněji právě dokončovaný administrativní komplex E-GATE stojící na Evropské ulici v Praze-Dejvicích (2007).



Archiweb: Řadu let, od roku 1992 do 1997 jste pracoval v Berlíně. Dokonce jste se tam narodil…
Jan Schindler: Narodil jsem se v západním Berlíně, v roce 1968, tedy ještě v době, kdy se dalo jezdit z jedné země do druhé. Pak mě rodiče odvezli do Ostravy, kde bydleli. Po osmašedesátém mému tátovi sebrali pas, takže jsme už nikam jezdit nemohli. A zůstali jsme tady.
Když jsem šel do první třídy, přestěhovali jsme se do Prahy. Tady jsem pak vystudoval ČVUT.

Možná je to příliš osobní, nicméně: Narodil jste se v Berlíně…
Moje maminka je Němka, pochází z Berlína. Vvyrůstal jsem dvojjazyčně.

Můžete na základě svých zkušeností postihnout rozdíl mezi německou a českou architektonickou praxí?
Rozdílů je určitě mnoho. Ale ty nejpodstatnější vidím osobně ve sféře povolování staveb, v administrativě. V Německu funguje systém tak, že podáte stavební povolení 1:100, v podstatě bez jakýchkoli dalších podrobností a vše ostatní včetně inženýringu už potom procesuje úřad sám. Investor za to pak platí relativně velké poplatky. Ale servis je hodně dobrý. Nemusíte prostě chodit osobně za hygienikem a přesvědčovat ho, že je všechno v pořádku…

To je bezesporu velká úleva…
Rozhodně. Systém nesmírně zrychluje celý proces. Všimněte si třeba datování projektů: Když je v Čechách soutěž v roce 2000, realizace je nejdřív 2007… V normálních zemích to trvá rok nebo dva. Jiný je ale i přístup k práci. Tady se hodně odděluje pozice architekta a stavebního inženýra, jsou to dvě profese. A také se v tomto duchu učí na školách. V Německu jsou role spojené: Architekt je od stavbyvedoucího až po tvůrčího architekta. A pak teprve se v rámci té jedné profese můžete specializovat třeba na vedení stavby, na tvůrčí činnost nebo na prováděcí projekty. Každopádně z vlastní zkušenosti vím, že v podstatě všichni architekti si v Německu dělají prováděčky sami.

Narážíte tedy na skutečnost, že škola vás na praxi dostatečně nepřipravila…
Končil jsem v roce 92. Velká část studia tedy spadla do předlistopadové doby, kdy nás - podle mě - učili spoustu zbytečností. No a když jsme v porevolučním veselí profesory vyházeli, nastalo hodně volné prostředí, takže jsme se nenaučili skoro už vůbec nic. Skončil jsem naštěstí už ve třiadvaceti. Všechno jsem musel dohnat v praxi, zabralo mi to ještě pár let.

S jistým schematismem se na německé prostředí nahlíží jako na více disciplinované. Platí to také o chodu kanceláří?
Nemyslím že jsou studia tak jiná. Liší se spíš klienti. Více architektům důvěřují. Prostředí je profesionálnější. Tady nás pořád někdo podezírá. V Německu je architekt důvěryhodná osoba.

Přenesl jste si z Berlína některé metody do vlastní pražské kanceláře?
Snažíme se mít nad projektem co největší vliv až do provádění stavby. Protože podle mě v pozornosti k detailu je část kvality. Ale tuto metodu už naše generace českých kanceláří v podstatě také přejala.

Stavěli jste ale také například ve Švédsku. Jaké byly rozdíly u realizace stockholmské vily Ronnevik?
Ve Švédsku si stavební povolení vyřizuje investor, což je pro architekta opět velkým usnadněním. Náš klient byl navíc statik, který sám vymyslel stavební konstrukce a ještě si dům sám se svým tatínkem postavil. Vzal si prostě na čtyři měsíce volno z práce a postavil dům. Vilu proto prostupuje jistý osobní vztah.

Vy jste tedy konstrukční část nevymýšleli?
Jde o dřevěnou konstrukci, která je ve Švédsku prověřena desetiletími. Pořád to samé. My jsme dělali pohledy, půdorysy, řezy a principy detailů… Ale rozkreslení dílenské dokumentace probíhalo ve Švédsku.

Je to běžné?
Ani ne. Ale rozhodně levnější.

Všimla jsem si, že máte autorizaci u české i slovenské komory a dokonce také v Německu a Velké Británii…
4A jsou vlastně čtyři partneři a každý je z jedné z těchto uvedených zemí: Leigh D´Agostino je z Anglie, Peter Hudák ze Slovenska, Ludvík Seko je vlastně jediný plnokrevný Čech a já mám taky akreditaci českou ale i německou.

Můžete stručně vysvětlit, jak složité je v jednotlivých zemích autorizaci získat?
Myslím, že nutná praxe pro autorizaci je v těchto zemích srovnatelná. Musíte prokázat, že máte dostatek zkušeností se všemi výkonovými fázemi od návrhu až po realizaci. Na rozdíl od Německa a Anglie musíte ale u nás ještě nad rámec standardních kvalifikačních předpokladů obstát také u autorizační zkoušky. Ta je podle mého názoru pouze nástrojem k ověření znalosti aktuálních právních předpisů, a proto by neměla být pro udělení licence směrodatná.

Snažíte se nějak více zaměřovat právě na tyto čtyři země?
Je pravda, že máme poměrně hodně zahraniční klientely a každý z nás se stará o své nativní partnery.

A vaše webové stránky, které jsou sestaveny pouze v angličtině? Jsou také součástí firemní strategie?
To je spíš lenost nebo zjednodušení problému. Ale myslím, že dneska to stačí. Navíc textů je tam minimum. Uvažujeme ale o zavedení dvojjazyčných, rozhodně to tedy není opovrhování češtinou nebo arogance.

Máte také poměrně propracovanou corporate identity, grafickou formu firemní prezentace, kterou jste nicméně nevytvořili sami.
Udělali jsme si takovou malou interní soutěž, ze které vyšlo vítězně studio ReDesign Petra Krejzka. Nechali jsme si poradit a jsme velmi rádi.

ZA ROH NA LETNOU

Zúčastnili jste se soutěže na novou budovu Národní knihovny na Letné. V čem myslíte, že je váš návrh lepší než vítězný?
To je těžká otázka. Možná na ni ani nedokážu odpovědět. Myslím, že kdybychom si dovolili dát velkou hmotu depozitáře pod zem stejně jako Kaplický, určitě bychom návrh řešili jinak. Ale to se týká naprosté většiny týmů. Všichni cítili, že je ten objem velký a snažili se s ním všemožně vypořádat. Náš návrh je jakýsi oblak ve vzduchu, měkký polštářek, do kterého si můžete lehnout a číst si knížku. Ale pořád to byl obrovský objem…

Takže se vlastně dostáváme k podstatě, totiž k tomu, že ostatní návrhy nelze s vítězným srovnávat, protože řeší poněkud odlišné zadání…
Bylo explicitně řečeno, že porušení podmínek je důvodem k vyloučení, a tak jsme si řekli, že když už si s tím tu námahu dáváme, musíme podmínky stoprocentně dodržet, abychom neudělali formální chybu.

Když se dostaneme k soutěžení obecně: Věříte českým architektonickým soutěžím?
Ne. Vůbec. Ani trošku.

A přispěla k tomuto pocitu i zmiňovaná soutěž na knihovnu?
Taky. Bylo to takový připravený… Já to panu Kaplickému samozřejmě přeju. Praha by měla mít velké jméno, určitě je to lepší, než kdyby vyhrálo nějaké 4A nebo jiný underdog. Ale způsob, jakým se to stalo, je dost nešťastný. Mohli klidně oslovit těch svých sedm oblíbených a zaplatit jim větší honoráře, aby se úkolu pořádně věnovali. A všichni by byli spokojení. Takhle se snažila spousta lidí úplně zbytečně. My jsme se snažili proto, že jsme věřili, že se zúčastní dobré týmy - což se i ukázalo.

Které konkrétní návrhy tedy osobně oceňujete a proč?
Pro mě bylo hlavně zajímavé vidět, jak tuto úlohu řešili renomované kanceláře jako jsou například Mansilla+Tunon, BIG, Neutelings+Riedijk, Leeser architecture, J.Mayer.H, Jun Aoki, Share, TEN arquitectos, Caramel nebo Stephan Braunfels.

Mám zato, že jsem vás přerušila. Vraťme se ještě k motivaci.
Věřili jsme, že bude pěkná prezentace, katalog, výstava. Skončilo to fiaskem, výstava byla naprosto trapná a nedůstojná. Probíhala v polovičních prostorách než měla, nevznikl pořádný výstavní katalog. Je to nejdůležitější soutěž za poslední desítky let. A právě knihovna, která je s knihou bytostně spojená, není schopna udělat pořádný katalog! To je neomluvitelné.

Váš osobní odhad: Postaví se?
Já doufám že ano. Nám by se to tady pro ateliér hodilo.

Navzdory před chvílí řečenému…
Já bych chtěl, aby se postavila. Rozhodně.

A z pohledu architektonického?
Myslím, že už je trochu staromódní. Ale Praha je taková, tradičně přijímá styly s jistým zpožděním, navíc barokní domy stojí vedle gotických… A nic takového tu ještě nemáme.

A co konkrétně pokládáte na Kaplického návrhu za staromódní?
Například dělat na takovémto baráku keramický obklad… Tomu nerozumím. A také formální stránka je ošemetná. Může se lehko stát kýčem.

Vaše kancelář sídlí jen kousek od Letné. Máte tedy k místu zcela konkrétní vztah, jistě jste proto během navrhovaní zvažovali i samotnou lokaci stavby. Jak zvolené místo pro knihovnu vnímáte?
Je myslím docela dobré. Jako problém vidím spíš obrovskou stavbu v kontextu převažující nízké zástavby. Knihovna by podle mě mohla stát spíš na místě bývalého Stalina, přístupná rovnou zespoda.

ZPĚT DO KANCELÁŘE

4A architekti mají pobočku také v Bratislavě. Jak dlouho funguje?
S.r.o. byla na Slovensku založena přibližně před rokem, ale výkresy produkujeme v podstatě tady v Praze.

Hovořili jsme o čtyřech zemích provázaných s vaší kanceláří. Zamýšlíte založit v budoucnu pobočky i ve zbývajících dvou?
To bychom asi rádi, ale prozatím je to nereálné. Trend je posouvat se na východ - a Německo i Anglie leží na druhé straně. Práce jde spíše směrem do Košic a Kyjeva…

To je obecné konstatování nebo reálná vyhlídka přesunu na Ukrajinu?
Možná budeme muset. Máme v těchto městech rozjednané docela velké projekty.

Zvažujete tedy i kancelář?
Asi by bylo ideální pracovat z Prahy, ale pokud se práce dostane do určité fáze a projekt je větší, nelze ho už dělat z takové dálky.

Jak na vás Kyjev z hlediska architektonického působí?
Centrální části města mě pozitivně překvapily svým velkorysým a metropolitním založením. Je škoda, že při pohledu zblízka odpovídá kvalita staveb starým sovětským normám a mám pocit, že současná architektura buď kopíruje stalinský historismus nebo se ti odvážnější uchýlí k postmoderně.

Jde se na východě snáz prosadit?
Asi ano, máte pravdu. Západ je už příliš etablovaný. Východ je pořád ještě trochu hurá akce, rychlé investice…

A když se vrátíme k Berlínu. Před pár lety město zažívalo obrovský boom - mimochodem právě v letech, kdy jste tam pobýval…
Celé centrum, kde dřív probíhala demarkační linie, bylo úplně prázdné, zničené. A najednou se tam objevily ohromné centrální pozemky.
Ty roky byly až neuvěřitelné, přijížděli tam pracovat mladí architekti z celé Evropy, mnozí ani neuměli pořádně německy. Já, bývalý Čech jsem byl jeden z mála, kdo uměl pořádně jazyk. Vzniklo naprosto mezinárodní konsorcium národností.
V roce 1997 se pak na trhu objevila spousta metrů čtverečních kanceláří a bytů. A všechno bylo prázdné. Tím zlatá léta skončila. Teprve v poslední době se situace začíná mátožit a architekti dostávají znovu práci.

Máte z těch let nějaký konkrétní silný zážitek? Mám na mysli prožitek spojený s proměňujícím se Berlínem…
Vybavuje se mně Reichstag zabalený od Christa. To bylo neuvěřitelné. V té době jsem pracoval v kanceláři Thomase Baumanna blízko Braniborské brány, hned vedle Reichstagu. Každý den jsem jezdil kolem na kole a pozoroval, jak se konstrukce staví, jak to funguje, jak se lidi chodí dívat, jak kolem žijí a piknikují. Měl jsem z toho parádní pocit. Zabalit barák do textilie vypadá na první pohled banálně, ale když pak vidíte výsledek ve skutečnosti a v olbřímých rozměrech, navíc v kontextu s historií… Který národ by si nechal zabalit svoji národní kulturní památku do stříbrného obalu? Svědčí to o tom, že se Němci po válce poučili a jsou otevření světu a demokracii. Což v Čechách málokdo vnímá.

A vy sám, cítíte se být Čechem nebo Němcem?
Od té doby, co jsme všichni v EU, se cítím být nádherně sjednocený. Asi bych měl v duchu fair play fandit ve fotbale Čechům a naopak v hokeji Němcům.

Děkuji za rozhovor.
Kateřina Lopatová
Autor: Kateřina Lopatová, 15.08.07 15:30
Návštěvnost: 9880 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
rozhovor zuza 24.11.07 20:44
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.