Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Vít Obrtel: O džbánu, vlaštovce a oblásku

„Kdo ví, zda toto žití není vlastně smrt a smrt zda není žití?“
Euripides

Bylo to mezi dvěma sny, ve chvíli napjaté bdělosti, jaká přicházívá po prvním období stínů, když přemítal jsem o podivných větách temného učení mistra Krištofa. Parabola snění zlomila se dotekem zasmušilé vášně z hor tmy vypluvšího rozumu. A ihned skřípavé pochyby rodily se a rozlézaly jemnými závity malého mozku.
Lahvovou zelení pokoje - pokoj byl pod vodou, neboť vše oddechovalo bezpečím spánku - volně se procházel Čas, melancholický jinoch s hluboce něžnou tváří od narození slepých. Bděli jsme sami dva mezi tisíci uťatými hlavami zbavenými vůle i zákonů mechaniky a odpočívajícími v hnízdě mrtvých hodin. Byly to strnulé tváře, které však intensivně žily v náručí zázraků tam kdesi za zdmi pokojů a jejichž nepřipravený útok prohýbal nebeskou klenbu právě tak lehce jako sama smrt. V ovzduší tohoto fysicky nepohyblivého, ale příliš skutečného útlaku, dlouze a trapně jsem přemítal. Čas, všemi opuštěný, naslouchal bludnému kolotání myšlenek.
Svět je veliký džbán. Jeho stěny zevnitřní jsou modré a žluté, vnitřní různobarevné. Každého dne z kraje zářivých mlh přilétá vlaštovka a do nitra džbánu upustí jeden oblásek. Oblásek rozezvučí nehybné přítmí i stěny žluté a modré drobnými záchvěvy. Zachvěje se i diamantový had, na němž džbán spočívá. A vlaštovka každého dne upustí oblásek a každého dne zachvěje se diamantový had. Až naplní se chvíle plnosti boků, had uštkne vlaštovku. Tehdy splynou temnoty vrchní s temnotami spodními. Ale had zemře.
Tyto věty málo známého autora mučily mne mnohostí výkladů, z nichž každý jsa sledem logických závěrů zdál se nevývratně správným. Leč chybu, která se nutně vloudila v přesnost rovnice, hledal jsem marně jako létavici v kalné hladině. Pociťoval jsem tupou únavu odvrácené naděje z nervosního tápání na pobřeží ohňů, zatím co tisíce tváří, plynoucích tisíci slavnostně ověnčenými bárkami, tížily má víčka nákladem takové skleslosti, že moje myšlenky proměněné v modré a žluté džbány samovolně se naplňovaly oblásky snu. V zeleném šeru tvář Času rozpouštěla se zrnkem soli ve sklenici vody.
Alejí, přibitou milníky rtů k trávníkům, zahrad, blížil jsem se náměstí pečlivě umetenému, jako tomu bývalo kdysi na svátek Božího těla. Veliké slunce slavně se skvělo na lazurovém krunýři. Průzračný vzduch tetelil se crkotem hmyzu a praporci řeřich mezi růžemi. To příroda plná barev a hnízd vlála slavností, tak sladkou v době mého dětství. A mne opojný proud naplňoval úrodou vinic, když překročil jsem půlnoc měsíčné balady.
Byla v tom svěžest rána plného rosy a dupotu bosých nohou, bylo v tom vyzvánění zvonu zvoucího k obědu všechny hladové děti pastvisk i škol, byl v tom poklid večera, kdy splýváme s šepotem táhlých údolí a byla v tom noc plná hvězd a zvuků a kouzel. Byly v tom zastřené bubny podzimních dešťů i mámivé oko studánky pod lesem, byl v tom sníh vánoc i světla měsíce Mariina, byla v tom hrdinská dobrodružství i sladké básně, renesanční komposice i figurky valašského Betléma, bylo v tom vše krásné, co jsem kdy viděl a vše dobré, po čem jsem toužil.
Až k okraji modrého klobouku rozkvetlo náměstí střemchou, rozmarýnou a liliemi. Z potopy ratolestí upíjela, žíznivá okna jiskry medových včel. Byl svátek - a je dobré oblékat sváteční šat, radujeme-li se, jako jsem se radoval já i tváře vířícího zástupu. Současně jsem vnímal s matematickou přesností, že je to svátek bez konce jako přímka nebo láska. Toto vědomí neprobouzelo bázeň nudy, ale vyvrcholovalo píseň hroznů a prudce stoupající touhu být věčně účasten všeho toho slavnostního ruchu mezi bělostnými křídly holubic celého světa.
Kamkoli jsem pohlédl, dýchal jsem krásu a pravdu obrazů Lionardových či dialogů Platonových, nezemskou vznešenost fug slavného kontrapunktisty či líbeznost svatby v Káni Galilejské. Byl jsem prostřílen světlou atmosférou, do níž nořilo se vše a jež vystupovala ze všeho. Slyšel jsem chvění barev a hmatal symboly čísel, viděl jsem zvuky lyry Orfeovy a chutnal vůni mystické nauky. Vnímání podle řádu světa bylo nahrazeno přímým nazíráním.
Kolem mne žily všechny nezbytné věci mého života, ale krásnější, všechny dobré žádosti a vzpomínky, všichni přátelé i nepřátelé zbavení zloby, konečné definice a zákony, vše, co jsem ctil a miloval. Pochopil jsem, že kráčím krajem pojmů, jsoucnem nevázaným smysly a hmotou, pochopil jsem, že raduji se v ráji čistého poznání.
Ale již bylo třeba se probudit, neboť ráno stříbrných srpů a dětského vrnění zval do mého pokoje Čas, melancholický přítel bdění.
Já však již věděl, že vědomý život je pouze impresionistickým obrazem snu, jehož děj rozvíjí se bez přerušení jitrem, tam kdesi nad sedmi sférami našeho nitra v krajině zářivých mlh a kam smrtelný Čas nenalezne nikdy cestu diamantového hada. Až naplní se den dnů, nešťastný syn země zabije vlaštovku zvěstování, ale sám zahyne v propasti světa. Sen bez konce splyne se sny nocí i se sny ticha básníků.

Zdroj: Kvart III, 1937, s. 141-143
Vložil: Jakub Potůček, 21.01.07 11:20
Návštěvnost: 6984 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.