Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Pardubice - pokus o první české krematorium

Krematoria v meziválečném Československu
Historie a vývoj architektonického typu
Pardubice - pokus o první české krematorium
Krematoria v Ostravě, Nymburce, Mostě a Plzni
Brno - pokus o nový stavební typ
Spory o pražské krematorium
Arnošt Wiesner – O stavbě krematoria (1928)


Pardubice - pokus o první české krematorium
V Pardubicích se obecní zastupitelstvo vyslovilo pro fakultativní spalování mrtvol již v r. 1903. Na počátku I. světové války podal tehdejší místopředseda Městského průmyslového muzea v Pardubicích návrh, aby v zájmu zdravotní bezpečnosti města došlo ke zřízení nové vojenské nemocnice a krematoria. Městské průmyslové muzeum v Pardubicích v r. 1918 návrh obnovilo a městská rada jej přijala. V porotě, která v r. 1919 hodnotila soutěžní projekty na krematorium zasedli Theodor Petřík, Ladislav Machoň a Josef Gočár, což vysvětluje, proč byla dána přednost projektům architektů mladší generace. Došlo celkem 95 návrhů od 81 autorů (1). 1. cenu komise neudělila, 2. získali projekty architektů Pavla Janáka, Bedřicha Feuersteina a Otakara Poláka z Loun. Porota nedoporučila žádný z projektů k provedení. Janák ve svém oceněném návrhu vycházel ještě z předválečného období jehlancového kubismu, stejně tak jako Kotěrův žák Otakar Novotný, který se v soutěži prezentoval mnohem radikálněji pojatým kubistickým návrhem než Janák. Jiný kubistický architekt Vlastislav Hofman již oprostil svůj návrh od deformací tohoto stylu a přiblížil se více k purismu. Architektonicky nejpokročilejším návrhem této soutěže se stal puristický návrh Bedřicha Feuersteina a snad nejzajímavějšími - projekty absolventa české techniky Jiřího Krohy, které bývají publikovány jak v textech o kubismu, tak o expresionismu nebo futurismu. Návrh na krematorium byl pro Krohu, stejně jako projekty sakrální architektury, příležitostí vyzkoušet si v neomezené míře své ideje. Jeho emfatické povaze musela živelnost a smyslnost ohně imponovat. Motiv ohně, v němž radikálně levicově zaměřený architekt spatřoval zároveň i ideu revoluční, je prostoupen celou architekturou. Vnitřní prostor, jek jej známe ze studie kremační síně: vzájemně se prostupující hmoty, plasticita a členitost interiéru, ústřední téma katafalku jako pohanského oltáře, stylizované znaky odkazující k Slovanům, je řešen vzhledem ke Krohově divadelní zkušenosti více jako scénografie než architektura. Podle Krohy "myšlenka prostorová předchází vždy myšlence na půdorys" (2). Tuto koncepci nalezneme i v návrhu na pardubické krematorium, neboť expresivně velkorysé členění hmot je v kontrastu s dispozicí, která má daleko k funkčnosti Janákova nebo Feuersteinova návrhu.
Třebaže Menclovi připadala tak velkolepá soutěž zbytečná, ve skutečnosti přinesla množství návrhů, svědčících o různorodém architektonickém pojetí tohoto typu a myšlenkovém pluralismu v té době. K provedení byl nakonec vybrán přepracovaný návrh Pavla Janáka z r. 1921.
Realizovaná stavba je jednou z nejdisku- tovanějších staveb v české architektuře 20. století. Zpočátku obdivovaná, posléze představiteli internacionálního slohu zatracovaná a v 80. letech 20. stol. díky postmoderní kritice znovu vzata na milost. Názory na tuto architekturu se doposud lišily. V dobových periodikách propagujících spalování mrtvých je stavba hodnocena velmi pozitivně. Janákovi se evidentně podařilo skloubit svoji představu o tomto typu s požadavky spolku Krematorium - pardubické krematorium bylo spolkem chápáno jako programový manifest, který má být zapamatovatelný a srozumitelný (3). Funkcionalističtí architekti a teoretikové Oldřich Starý (4) a Jan E. Koula (5) pokládali stavbu za naprosté fiasko. Od negativní kritiky se odvrací svými studiemi o Janákovi až Marie Benešová (6).
Architektura Janákova krematoria, charakterizovaná pojmy: "národní sloh", "obloučkový dekorativismus", "rondokubismus", "sloh Legiobanky", "sloh popřevratový", v sobě spojila nacionální ideje, hledané v slovanském dávnověku, českém humanismu i v lidovém selském umění, spolu s idejemi demokra- tizačními a panteistickými představami spolku Krematorium, který stavbu pomáhal financovat. Janák předčil ostatní architekty svou zkušeností s projektováním staveb tohoto typu a nelze pochybovat, že v dané chvíli byl jeho projekt nejpřijatelnější, neboť i přes dekorativní průčelí je budova řešena velice funkčně a promyšleně, se znalostí provozu, což je pro stavby tohoto architekta příznačné. Komplexu dominuje čtvercová obřadní síň s dvoubarevnou fasádou, kterou Janák rytmicky pročlenil tvaroslovím vycházejícím z florentské renesance. Tento architektonický jazyk byl Janákovi zprostředkován, jak již poukázali V. Šlapeta, P. Liška a R. Švácha (7), Behrensovým krematoriem v Hagenu z r. 1906. Janák po zkušenosti z kubismem ornamentiku zhmotňuje a pracuje s ní volněji než Behrens. Dvoubarevná kompozice geometrických prvků užitá na fasádě se podle Janákova původního návrhu měla objevit v jiné podobě i v interiéru, podobně jako u Behrense. Realizovaná ornamentální malba rabicového stropu interiéru je dílem Františka Kysely. Časté hodnocení stavby jako "národnostního bludu" vycházelo z mylného dojmu, že vitální Janákova a Kyselova barevnost s důrazem na červenou, bílou a modrou souvisí s českými národními symboly a folklórem. V interiéru se sice tyto prvky přímo citují, vedle těchto významových rovin má ale interiér pardubického krematoria mystičtější, panteistický význam, patrný již z nápisu na vítězném oblouku, který byl v padesátých letech zamalován: "Já živ jsem, i vy živi budete"...


1) Část návrhů ze soutěže v roce 1919 a projekt realizovaného pardubického krematoria in: AA NTM pozůstalost Pavla Janáka, fond 85, č. 54.
2) Jiří Kroha, O prostoru architektonickém a jeho mezích, Veraikon VI, 1920, s.36.
3) Krematorium XIV, 1923, č. 9, s. 93.
4) Oldřich Starý, Architekt prof. Pavel Janák, Architektura IV, 1942, s.107.
5) Jan Evangelista Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století, Praha 1940, s.39.
6) Marie Benešová, Pavel Janák, Praha 1959, s. 18 -19.
7) Vladimír Šlapeta, Česká meziválečná architektura z hlediska mezinárodních vztahů, Umění, 1981, s. 310.
Autor: Markéta Svobodová, 15.01.07 00:15
Návštěvnost: 17656 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.