Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Nad překryvem Hlavního nádraží
S Petrem Frantou nejen o bránách do města
Během nedávných oslav 135. výročí otevření prvního vinohrad- ského tunelu jste prezentoval svůj návrh překryvu kolejiště Hlavního nádraží. Kdo je objednatelem projektu?
P. Franta: Projekt byl poprvé představen v září na výstavě Proměny Prahy 2, oslavy 1. vinohradského tunelu pak byly další příležitostí seznámit s projektem rovněž odbornou veřejnost. Objednatelem a majitelem pozemků pod překryvem jsou České dráhy a.s., které také požádaly o změnu územního plánu, a developerem by měla být společnost CR-City. Projekt navazuje na návrh širšího okolí, který jsme zpracovali s Michalem Brixem před více než deseti lety, v roce 1993, v urbanistické soutěži na úpravy Hlavního a Masarykova nádraží.

Ve stávající urbanistické struktuře zástavby kolem Václavského náměstí působí váš návrh jako mimořádně výrazný, městský element…
Svým způsobem by se měla stát budova něčím jako "kloubem" v území mezi Václavským náměstím a Vinohrady. Měla by umožnit propojení pěšími tahy dolní části Vinohrad s Novým Městem a zároveň s Fantovou budovou Hlavního nádraží. Prodloužením Mánesovy ulice umožní obnovit přímé propojení Vinohrad se samotným centrem. Vlastní budova je řešena jako vysoce transparentní architektura, světlo je dominující, prostupuje celým objektem. Parter je vysoký veřejný prostor, který umožní průhledy na Fantovu budovu. Asi je teď na místě připomenout i málo známou skutečnost, že z terasy nad vinohradskými tunely rád pozoroval vlaky skladatel Dvořák. Navrhujeme zde také "vyhlídku Antonína Dvořáka" s restaurací.

Lze předpokládat, že reagujete především na budoucnost magistrály.
Samozřejmě, že její dopad vykazuje také širší dopravní vazby, a proto jsme předložili komplexní dopravní řešení, na němž se autorsky podílel Václav Malina z Ateliéru DUA.
Museli jsme reagovat na tři varianty: na variantu zachování magistrály v současném stavu, dále na situaci, kdy se bude překládat do tunelu a třetí varianta představuje povrchové řešení. Tyto alternativy se nyní projednávají v rámci SEA na Útvaru rozvoje města.

Které ze tří alternativ dáváte přednost vy osobně?
Zřejmě tunelové. Je sice finančně nejnáročnější, ale tato varianta by umožnila pěší propojení Vinohrad s Novým Městem tak, jak tomu bylo v mém dětství.

Jakou otázku jste považoval při řešení překryvu za nejsložitější?
S ohledem na nezbytnost zachování funkčního kolejiště pod překryvem je to především řešení statiky objektu v předpolí tunelů. Když už jste se zmínil o výročí otevření prvního vinohradského tunelu: připomenu, že se moc neví, že tenhle dvoukolejný tunel pod dnešní Londýnskou ulicí byl zřejmě nejdůležitějším inženýrským dílem svého druhu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Měří 1145 metrů a my jej vlastně prodloužíme o dalších 90 metrů.

Jak jste se vyrovnávali s regulačními podmínkami?
Naším návrhem reagujeme na výšky říms okolních domů a na budovu Národního muzea. Z posledního podlaží, kde plánujeme restauraci, umožní nová nárožní dominanta dálkové pohledy - přes Nové a Staré Město až k Hradu ale také na střešní krajinu Vinohrad. Z opačného směru - od Václavského náměstí by měla nabídnout obraz nové vstupní brány na Královské Vinohrady.

Propojením Vrchlického a Riegrových sadů jste se s Michalem Brixem zabývali už ve zmíněné urbanistické soutěži na Hlavní nádraží…
Překryv se odehrává mezi prodloužením Mánesovy ulice a Vinohradskou třídou a tak rozsáhlé schéma tedy nyní nemůže řešit. Elegantní a funkční propojení zeleně těchto parků vidím jako vizi budoucnosti, která by ale nemusela být tak vzdálená. Podmínkou je přirozeně domluva města a Českých drah, které jsou vlastníkem pozemků.

Jaké materiály hodláte na budově překryvu použít?
Vlastní budova je transparentní - především sklo, folie ETFE, kovové rastry. Tedy hlavně materiály, které by zdůraznily podstatu našeho konceptu prostorové vzdušnosti. Vysoký parter a ústřední podélné atrium by mělo nabídnout také průhled celou budovou.

POHLED ZPĚT

Překryv na Hlavním nádraží není vaším jediným návrhem, kterým se dotýkáte uzlu dopravní infrastruktury. Spolu s Michalem Brixem jste realizovali nový terminál ruzyňského letiště: ve vašem výstavním katalogu (P. Franta se představil v roce 2000 v Galerii Jaroslava Fragnera expozicí a publikací Na hraně - pozn. red.) poznamenala autorka vstupní eseje Irena Žantovská - Murray, že rozšíření pražského letiště pro vás osobně znamenalo cosi jako symbolický návrat z námořního přístavu na řece sv. Vavřince do leteckého přístavu vašeho rodného města….
V době mého exilu a příjezdu do Montrealu jedna část přístavu už chátrala a nová funkce pro ni neexistovala, byť zde jedna část - molo i s celnicí přitom neustále fungovalo: vždyť do Montrealu se dá přijet po řece sv. Vavřince až třeba z Anglie. Tehdejší přístav se trochu podobal třeba dnešnímu stavu žižkovského nákladového nádraží: stály zde hezké, užitkové stavby průmyslového charakteru, které ovšem chátraly a byly bez užitku. Vyrostly v době velkého přistěhovalectví do Kanady a masivního transportu surovin z Kanady, zejména obilí z prérií. Později tyto úkoly obřího překladiště převzala doprava železniční a ještě později letecká. Zbytek - vlastně většina území přístavu se prakticky rozpadala a nevyvíjela se. Chodil jsem si sem skicovat, bavilo mě přemýšlet o proměně - znovuvyužití konstrukcí. Načež rok na to, v roce 1981 město vypsalo ideovou soutěž… Své skici jsem shrnul, k tomu jsem zpracoval masterplan a soutěž vyhrál. Kdoví, třeba se tu zúročila moje evropská zkušenost s historickými budovami, i když tady šlo nejčastěji o utilitární velkorozponové konstrukce.

A jak vypadají montrealské doky dnes?
Mé myšlenky ze soutěže se ujaly, i když v čase a s různými týmy architektů, v současnosti se v širším okolí dokonce rozvíjí rezidenční čtvrť…

Mohl byste připomenout konkrétní příklad některého z vašich tehdejších návrhů?
Cílem ideové soutěže bylo navrhnout pro staré prostory a haly nové funkce a také způsob jejich revitalizace a samozřejmě i míru obnovy. Po soutěži jsme v území zrekonstruovali zdejší pivovar rodiny Molson… Ptáte-li se na mé konkrétní návrhy v soutěži, pak si vybavuji například obří obrazovku s promítacím centrem a přirozeným amfiteátrem na břehu. Dnes zde skutečně funguje velkokino Imax… Mimochodem, podobnou obří obrazovku umístili pořadatelé během letošního mistrovství světa ve fotbale ve Frankfurtu na dva pilony doprostřed řeky. Fandové tedy sledovali zápas z obou břehů. Je ovšem rok 2006.

Vraťme se k tehdejší nové letištní bráně: vzpomínáte si na začátky vašeho polistopadového angažmá v Praze?
Když jsem začal v roce 1990 létat z Kanady do polistopadového Československa, uvědomil jsem si, že letištní budova v Ruzyni přestane brzo vyhovovat - kapacitně, zařízením i charakterem. Původní, miesovské proporce se postupně vytratily v řadě dostaveb a přístaveb - i Rumuni měli v Bukurešti v té době modernější letiště… Nakonec se rozšíření terminálu stalo příkladem mezinárodní spolupráce - nás Čechů, Kanaďanů z firmy Scott Associates, stavbu řídili Francouzi ze společnosti Bouygues a dozor zajišťovali Britové z British Aerospace.
Mimochodem tehdejší "letecká" atmosféra přesněji nezbytnost zásadní změny se v současnosti přenesla i na železnici. Nádraží se dnes postupně - s povlovným rozpínáním středu města - ocitají v samotném městském centru, i když původně byla na jeho hranicích: a tato situace přirozeně čeká na své řešení. A dále - některé železniční partie, hlavně v oblasti nákladové dopravy, přestaly prakticky úplně fungovat: to jsou ta různá překladiště, technická zařízení, plochy skladišť. Takže je jasné, že se s těmito plochami musí něco stát. Se samotnými budovami, ale také s kolejišti. Objevují se otázky, která kolejiště ponechat a která použít například pro moderní TGV. Proces revitalizací železniční infrastruktury odstartoval už dříve v soutěži na nádraží Praha Bubny. To bylo začátkem 90. let. Soutěže jsme se s Michalem Brixem také zúčastnili a získali jedno z ocenění. Je zajímavé, že tehdejší rámec přemýšlení zasahoval už širší koncept využití všech pražských nádraží: Masarykova, Hlavního-Wilsonova i Bubnů, zejména šlo také o řešení přímého spojení nádraží s letištěm. Takže projekt překryvu je jenom malou součástí širšího konceptu uvažování o pražské železnici.

Zmínil jste se o Nákladovém nádraží na Žižkově. V současnosti se podílíte také na jeho revitalizaci.
Představuje jeden z příkladů, kdy nádražní funkce nákladového překladiště de facto zanikla. Urbanistickou studii připravuje Jan Sedlák, náš ateliér vyhrál dvě developerské soutěže na dvě části tohoto prostoru. Jednu představovala otázka zrušeného provozu a hal směrem k lokalitě na Židovských pecích, které nemají památkovou hodnotu, druhá představuje řešení území na sever od stávající budovy. Zajímavá bude určitě revitalizace hlavní budovy, která má dvě krásná křídla "Podej" a "Výdej". Uvědomuji si, že má podobné charakteristické rysy jako industriální objekty v montrealském přístavu. Zejména mě zaujala ocelová příhradovina výtahů s přístupovými lávkami a minimalistické betonové konstrukce hal. Výsledkem by mělo být nové městské centrum Žižkova s mixem funkcí městského charakteru a bydliště pro více než 5 000 lidí.

POHLED DOVNITŘ

Shodou okolností jsme se viděli nedávno v žižkovském kině Aero na filmu Fountainhead. Co vás na tomto filmu zaujalo především?
Film byl natočen podle románu Ayn Randové, který jsem poprvé četl v Severní Americe. Tato knížka výrazně ovlivnila názor široké veřejnosti na architekturu. Vznikla v roce 1947 a stala se bestsellerem. V severní Americe ji zná prakticky každý a určitě každý architekt: tedy neznám žádného, kdo by Fountainhead nečetl. Námětem je umělecká integrita osobnosti tvůrce. Z širšího pohledu pak práva jedince na vlastní autorský názor. Protagonistou je architekt, který jde za svou vizí architektury: je neovlivnitelný módními výstřelky nebo styly, což má zvláště v hollywoodském podání obrovský význam…

Nemůže být film i obrazem určitého modelu tlaku peněz, které zažívá i dnešní architekt na "trhu projektů"?
Fountainhead - česky vyšel pod názvem Zdroj v roce 2000 - ovšem tenhle tlak ukazuje jinak. Investoři většinou nekladou hlavnímu hrdinovi nůž na krk prostřednictvím omezování rozpočtu, ale chtějí po něm kupříkladu tehdy módní budovu s dórským tympanonem…

Patnáct let jste pracoval v zámoří. Pociťujete ještě stále určitý profesní-kulturní rozdíl mezi Evropou a severní Amerikou?
Z hlediska například materiálů a jejich volby už asi ne - tuhle kvalitu i vývoj dohnala československá a později Česká republika velice rychle. Problém vidím spíš v kultuře vztahů… Rozhodující je fakt, že společenské, resp. pracovní vztahy jsou v zámoří již dávno jasně vyprofilované. Tam nikdo nemusí nikomu vysvětlovat jejich prapodstatu: tady se ji všichni musejí stále ještě učit. Stalo se nám například, že jistí projektanti dokončili rozšíření pražského ruzyňského letiště s použitím našeho návrhu… Aniž jsem k tomu já nebo Michal Brix dali autorský souhlas. To člověka samozřejmě mrzí i uráží, dokonce se dnes musíme soudit. Ve filmu je kauza postavená jinak. Jednodušeji. Hlavní hrdina vyhraje svůj případ apelem na americkou ústavu a na práva jedince na vlastní vyjádření.

Děkuji za rozhovor.
Jiří Horský


PETR FRANTA

Narozen 19. září 1948 v Praze. Studoval na Fakultě architektury ČVUT v letech 1966-1972, kde ukončil diplomem s titulem ing. arch. Po promoci pracoval pět let v atelieru ETA (Pražský Ústav Výstavby Hlavního Města Prahy). Od roku 1977 žil v Montrealu v Kanadě, kde po evaluaci vzdělání a diplomu mu byl uznán titul Master of Architecture. Začínal pracovat v De Nova Associates v Montrealu jako designér na výstavních a interiérových projektech; poté spolupracoval na jednotlivých projektech s různými architekty. V roce 1979 splnil podmínky na přijetí do Order of Architects of Quebec, a po splnění požadované praxe dostal v roce 1981 profesionální licenci. V roce 1982 nastoupil do kanceláře Fiset, Miller, Vinois Architects, kde působil ve funkci architekta-designéra do roku 1985. V témž roce vytvořil asociaci s newyorkským architektem Roberto Brambilla & Petr Franta, Architects and Planners a v roce 1989 byl registrován ve státu New York. V Montrealu s architektem Jamesem Ogdenem zakládal v roce 1986 Ogden Franta Architects, partnerství, které fungovalo do roku 1993. V roce 1990 se stal členem Architektenkammer Nordrhein-Westfalen v Düsseldorfu. Začátkem 90. let se vrátil do Prahy a zde formoval v roce 1991 s Michalem Brixem architektonický ateliér Brix & Franta Architekti spol. s r.o. Toto partnerství trvalo do roku 1997, kdy ustavil studio Petr Franta Architekti & Asoc. spol. s r.o. Od roku 1993 je členem České komory architektů a od roku 2004 členem Slovenské komory architektů.
V polovině 90. let navrhl spolu s Michalem Brixem nový terminál Mezinárodního letiště v Praze Ruzyni, oceněný jako jedna z pěti novostaveb "Cenou primátora hlavního města Prahy za mimořádně kvalitní architektonické dílo realizované v 90. letech", dále kostel sv. Rodiny v Luhačovicích.
V jeho ateliéru vznikly například administrativní centrum u smíchovského Anděla, polyfunkční komplex Palác Flora na pražských Vinohradech. Za rekonstrukci a dostavbu komplexu domů v Záhřebské ulici rovněž na Vinohradech obdržel čestné uznání v soutěži Grand Prix 2000 a Evropskou cenu Third Prize AIA Continental Europe Design Award 2000, pro kterou si zaletěl do irského Dublinu. Nyní se mimo jiné zabývá návrhy nových městských center na území pražských nádraží - hlavního, smíchovského a žižkovského.
Autor: Jiří Horský, 22.11.06 22:30
Návštěvnost: 15234 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.