Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb
JAP
HLEDEJ v sekci     

Vnímavost, inteligence, zodpovědnost
Rozhovor s Eugenem Asse
Tereza Kvapilová: Kdybych byla studentkou architektury, která má zájem studovat na MARCH (Moscow School of Architecture), mám nějakou možnost? Co musím udělat proto, abych byla přijatelnou uchazečkou?
Eugene Asse: To je prosté. Jsou to tři, možná čtyři kroky. První krok - vyhledat si domovskou stránku MARCH, kliknout na tlačítko pro vstup. Tam najdete přihlášku a vyplníte ji, zadáte datum ve kterém byste ráda absolvovala pohovor, pošlete portfolio na adresu, která je zde uvedená a přijedete na pohovor, po kterém vám bude zodpovězeno, zda jste přijatelný uchazeč.

Ano, ale jaké lidi hledáte?
Lidé, které hledám, jsou ti s bakalářským titulem z architektury nebo příbuzného oboru, jako například interiérový design, krajinotvorba a jim podobné. Lidé s architektonickými základy včetně dějin architektury a schopností rýsovat, lidé, kteří minimálně umí číst ve výkresech.

Takže zásadní roli při přijímání studentů hraje pohovor?
A portfolio, vlastně portfolio je ve skutečnosti základ. Spojení portfolia a pohovoru je velmi důležité. Z prvního zmíněného lze získat představu o tom, jaké jsou vaše profesionální základy a to druhé je spíš více o osobním dojmu. Bylo mi řečeno, že jsme velmi zaměření na kvalitu  portfolia, což je důvod, proč každý rok pořádáme revizi portfolií, převážně právě pro potenciální uchazeče, abychom ukázali, jak se nejlépe prezentovat - co by mělo být zdůrazněno, čeho se vyvarovat.

Máte nějakou představu "ideálního" ucha- zeče?
Ne, žádný ideál... lidé jsou velmi rozdílní, nikdy dopředu neodhadnete, kdo bude nakonec ideální. Pokaždé také hraje roli osobní kouzlo, takže když přijde člověk z Vladivostoku, který možná nemá tak dobré dovednosti, ale na druhou stranu je neuvěřitelně motivovaný, hraje to důležitou roli, protože co je lepší - mít více motivace, ale být trochu méně  vzdělaný, nebo být velmi znalý a velmi vzdělaný, ale nemít motivaci? Sám nevím, vždycky je to otázka. Takže, co je to ideál? Velmi motivovaný a velmi vzdělaný student.

V případě, že uspěji a stanu se na dva roky vaším studentem, co mi studium na vaší škole přinese? Nebo možná spíš obecněji, co si myslíte, že by student architektury měl získat od školy, co by mu architektonická výchova měla dát?
Motto školy, naší mise, které jsem napsal, je to, že chceme produkovat vnímavé, inteligentní a zodpovědné architekty, to je náš záměr. Není úplně jednoduché popsat, co se za těmito třemi slovy skrývá, ale je tím míněno, že tito lidé musí být vnímaví ke všemu, co se ve světě děje, počínaje svou osobou a svým okolím, konče politickou a ekonomickou situací v zemi. Vnímavost byla zmíněna Hansem Holleinem, který řekl, že architekt je jako seismograf - musí být citlivý. Za druhé, musí být inteligentní, to znamená, že musí být schopný se soustředit a zvládnout komplikovanou práci jak po stránce intelektuální, po stránce produktivní, tak po stránce kritiky. Tolik k inteligenci. A zodpovědnost, jak už jsem vysvětloval, znamená být zodpovědný vůči všemu živému na tomto světě, počínaje klientem s jeho penězi, klientem jako zástupcem společnosti a konče každým ptákem, který proletí kolem vaší budovy. Tohle znamená zodpovědnost. Tohle všechno je tedy naším záměrem, to se snažíme dělat. Není to vždy jednoduché, ale snažíme se to dělat jak nejlépe umíme - s našimi učiteli, naším vedením, našimi moduly a naším programem vedeme studenty k tomu, co jsem popisoval.

To je poměrně dost; bylo by pěkné, kdybyste v tomto uspěli, ale je to docela dost. Myslíte si, že to je to, co široká veřejnost od architekta očekává?
Víte, společnosti se nikdy nikdo neptal na to, co obvykle od architekta očekává. Právě to je součást naší vnímavosti. porozumět tomu sami. Je to jako s hercem nebo s fotbalistou - co společnost očekává od fotbalisty? Že bude skórovat, že dá gól. Od herce, že perfektně odehraje svůj part, od hudebníka to samé... Sami musíme vycítit, co od nás v určitou chvíli společnost očekává.

Občas mám pocit, že jediné co společnost od architekta očekává je to, že bude navrhovat budovy, zatímco architekti sami od sebe očekávají, že spasí svět. Že zvládnou všechno a že to všechno zvládnou sami...
V téhle myšlence se skrývají dvě rozdílné otázky. Víte, 20. století přišlo s postavou architekta jako demiurga, jakéhosi boha, který umí vyřešit všechny problémy. Architekti si tuto misi sami přiřkli - to my zvládneme vyřešit všechny problémy lidstva - počínaje Le Corbusierem, který byl pionýrem tohoto přístupu. Poté, krůček za krůčkem, k tomu byli architekti vychováváni  - "My děláme všechno na tomhle světě a umíme to dělat líp, než všichni ostatní", což samozřejmě není pravda. Na druhou stranu, něco na tom je - architekt má tak široký rozhled - možná obsáhlejší než jakýkoliv jiný odborník. Nikdo jiný nestudoval tolik věcí tak detailně, od historie přes technologii k chování druhů, všechny tyhle věci, takže architekt možná není zas až tak domýšlivý, když se snaží vyřešit všechno. Prozatím, předpokládám, se musíme vrátit právě k vnímavosti, abychom chápali v každý další okamžik, kde je zrovna naše pravé místo v té hře, kterou hrajeme se světem. Je to něco, co je velmi obtížné vysvětlit a velmi obtížné to natrénovat, ale znova, je to jako s fotbalem - jste na hřišti, periferně vidíte jakým směrem jde míč a vidíte, že se blíží obránce a musíte reagovat na tu konkrétní situaci, musíte tam být, musíte převzít míč, musíte utíkat a musíte se trefit, musíte něco udělat. Ale musíte poznat, ve kterou chvíli je to právě na vás.
 


Očekáváte od svých studentů, že budou po ukončení studia stavět? Nebo je pro vás v pořádku, když z nich nebudou architekti praktikující, ale architekti-novináři, nebo architekti-historici?
Pro mě v tom není rozdíl. Já nejsem strůjcem jejich štěstí, já je jenom učím. Čechov, spisovatel, vystudoval jako doktor. Michail Bulgakov taky vystudoval jako doktor, oproti tomu Le Corbusier nevystudoval nic; Tadao Ando byl boxer, profesí, takže kdo ví, jak se váš osud vyvine? Ale když nic jiného, když vystudují jako architekti, budou mít i tak příležitost dělat věci, které by dělat nemuseli - takže když budou natáčet filmy, možná budou přemýšlet takovým způsobem, jakým přemýšlí proto, že kdysi studovali architekturu. Mnoho dobrých ruských filmařů jsou vystudovaní architekti, Daneliya je vzděláním architekt. Mně do toho nic není, řekl bych.

Na začátku jsme se bavili o tom, jaké lidi chcete na vaší škole učit. Jací lidé chcete, aby na škole učili? Je pro vás nejdůležitější, aby to byli lidé z praxe, nebo berete i teoretiky, akademiky?
V ateliérech raději vidím praktikující architekty. Myslím se, že je to velmi důležité pro obě strany - pro architekta z praxe je důležité se na chvíli zastavit a reflektovat svojí vlastní činnost a zamyslet se nad ní. "Co vlastně dělám? Co chci vůbec předat? Jaké jsou základy mých profesních dovedností, mých profesních myšlenek, které bych chtěl předat mladší generaci?". Tohle je velmi složitá věc, musím říct, že pro mnoho architektů je už jenom ta myšlenka sebereflexe, reflexe jejich vlastní praxe, nesmírně obtížná. Proto říkám, že je to důležité pro obě strany. Ale jakmile architekti začnou uvažovat tímhle způsobem, najednou si začnou vytvářet vlastní postupy, vlastní metody učení, které se stávají mnohem adekvátnějšími, soustředěnějšími na jejich vlastní profesní problémy, které jsou zároveň problémy soudobé společnosti. Proto soudím, že praktikující architekti jsou jako učitelé mnohem účinnější. A ještě z druhé strany je to důležité, protože konec konců si praktikující architekt mezi studenty vybírá svoje potenciální zaměstnance, takže ve chvíli, kdy studenti vycházejí ze školy, už mají téměř všichni nabídky od architektů, kteří je předtím učili na škole.



Ale není tohle rekrutování studentů jejich učiteli poněkud problematické? Nemůže to skončit  tak, že si architekti pouze trénují své budoucí zaměstnance, pěšáky pro svojí kancelář?
Ne – zaprvé: Studenti studují čtyři semestry, takže mají během studia tři tutory - první rok dva ateliéry, dva tutory, a pak diplomový ateliér s třetím tutorem. Takže minimálně se potkají se třemi. Pak si také především zakládám na diskusi s tutory; nikdy se nesmíte snažit nasměrovat své studenty tak, aby vás následovali, ve vašem stylu, ve vaší ideologii... Není to o tom vytrénovat si svoje klony, ale o tom vychovat architekta s otevřenýma očima. Tohle bylo velmi důležité v mojí praxi s Peterem Zumthorem, který, když viděl počáteční skici svých studentů, které byly podobné jeho vlastní práci, řekl: "Ne! Tohle už jsem někde viděl, zapomeňte na to, prosím. Přijďte s něčím, co mě překvapí." To je hrozně důležitá pointa - přijďte s něčím, co mě překvapí. Takže předpokládám, že naše škola se nedala tou cestou, kterou jste zmínili, nesnažíme se jenom kopírovat velká jména, abychom je pak mohli najmout, ne. Doufám, že ne.

Co si tedy myslíte o mistrovských školách? Mají vůbec ještě svoje místo v současné architektuře?
Každá lekce může být velmi pozitivní. Důležitá je ale jejich reflexe. Snažím se o tom se studenty pokaždé diskutovat - co z toho dostali, co je ateliér u mistra naučil? Bylo to jenom takové to: AaaAAaaaHh!, jenom ten amok? Myslím si, že důležitá věc, kterou je třeba naučit studenty je reflexivní vědomí, musíte být kritičtí, musíte být kritičtí. Musíte být kritičtí sami vůči sobě, vůči svým kolegům, vůči všemu na tomhle světě. Vůči všem druhům a projevům hlouposti,  včetně náboženství. Myslím si, že tahle reflexivní praxe, praxe porozumění a vytváření příležitosti pro studenty klást otázky svému hrdinovi je velmi dobrý výcvik. Možnost zeptat se Zahy: "Co to děláš za sra**ku? Co to je, proč je to takhle, proč tam není ani jeden pravý úhel?" Myslím si, že tohle je důležitá součást vzdělání, osvobodit se.

Co je ta nejlepší věc, kterou vám vaše pedagogická praxe dala? Co je to nejlepší, co učení naučilo vás?
Učit znamená, že jste tak trochu upír. Nasáváte novou, čerstvou krev, a zůstáváte věčně mladý, díky tomu, že jste jí krmen. Tohle je na tom asi to nejlepší, to je ten způsob, jakým můžete žít dlouhou dobu. Je to druh závislosti, tenhle vampirismus, a je to to nejlepší, co mám ze své pedagogické zkušenosti.

(rozhovor byl pořízen 21. 6. 2014 v rámci konference reSITE)



Eugene Asse se narodil v roce 1946 v Moskvě. Absolvoval na Moskevském Institutu architektury (MARHI) a postgraduálně studoval městský design. Během svého života působil snad ve všech sférách architektonického světa - pracoval jako architekt v moskevské Kanceláři městského plánování, vedl Výzkumnou skupinu městského designu ve Státním institutu designu, několik let se pohyboval na volné noze jako umělec a architekt. Byl kurátorem a autorem katalogu výstavy "Moskevská avantgardní architektura" v Uměleckém institutu v Chicagu (1994). Je zakladetelem  "Architektonické laboratoře", nezávislé výzkumné a designerské skupiny, jako umělec reprezentoval Rusko na Benátském bienále, dvakrát byl pověřen vytvořením ruského pavilonu na Bienále architektury tamtéž. V roce 1997 založil v Moskvě kancelář "asse architects", kterou  vede dodnes. Od roku 1973 působí jako architektonický vědec a kritik. Na Moskevském institutu architektury, kde se roku 1989 stal profesorem, působil jako vedoucí Experimentálního ateliéru. Po této zkušenosti završil svou dosavadní pedagogickou činnost založením první nezávislé architektonické školy v Rusku - Moskevské architektonické školy (MARCH) v dubnu 2012.
Zdroj: Bc. Tereza Kvapilová
Vložil: Jan Kratochvíl, 15.10.14 00:15
Návštěvnost: 1776 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.