Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
O užitečných nástrojích
rozhovor s Josefem Musilem
Architekt Josef Musil je absolventem ateliéru Miloše Floriána FLO|W a postgraduálního programu na University of Pennsylvania v USA. Od studií se kontinuálně věnuje digitální architektuře. Při své návštěvě Prahy před pár měsíci uspořádal pro studenty ateliéru FLO|W přednášku o svých pracovních i studijních zkušenostech. Digitální architektura je nejen v Česku stále ještě poměrně novou disciplínou. Někteří její možnosti plně využívají, někteří s ní "koketují" ve škole, jejich projekty se mnohdy vyznačují pečlivě graficky propracovanou prezentací, modely i videi. Pro někoho jsou tyto projekty nesrozumitelné, možná výstřední. Slova jako skriptování, generování, parametry působí od "běžně prezentované" architektury vzdáleně. V Josefově povídání však všechna tato slova znějí přirozeně, dávají smysl a společně mj. popisují  jev srovnatelný s tím, když v dobách minulých architekt dostal na stůl ke korbíku počítač: a stále může používat oboje, je jen na něm, kdy a který nástroj zvolí. Z našeho povídání po přednášce a později po e-mailu vzniknul rozhovor, který odhaluje a snad i přibližuje pohled na architekturu a práci architekta skrze nové (užitečné?) nástroje.

Jana Kazimour Hladíková: Co má člověk očekávat od parametrické či digitální architektury? Jak tuto disciplínu chápeš Ty?
Josef Musil:
Čím déle působím v této oblasti, tím více vidím, jak širokým pojmem digitální architektura je. Já od digitální architektury očekávám flexibilní řešení daného problému, možnost zohlednit více kritérií, nabídnout komplexní řešení spíše než jednoduchou odpověď, a vytvářet design, který umožňuje mít vlastnosti různorodé, odpovídající lokálním požadavkům, bez strachu, že různorodost přinese neúměrně více práce.
Digitální architektura umožňuje vnést do projektu komplexitu a zohlednit tak více kritérií jak na úrovni technické, tak ideové. Projekt může být často zjednodušen z důvodu toho, že architekt není schopen svou ucelenou ideu přenést do 3D reprezentace (např. do 3D modelu), někdy ale může odstoupit od hledání lepších řešení, protože si je jednoduše není schopen představit. Sofistikované programy a skripty umožňují detailní modelaci velice komplexních geometrií a zároveň umožňuje volnější práci v prostředí, které má mnoho neznámých.

Co pro Tebe znamená ty právě popsané možnosti práce v Tvé každodenní praxi?
Pro mě znamená vysokou efektivitu, volnost v tvorbě topologie spíše než konkrétních rozměrů a při tom mít možnost tyto konkrétní rozměry kdykoli zapojit. Rozhodovaní se na základě vysokého množství generovaných alternativ, kde některé z nich mohou byt cíleně špatně a nabízí tak objevit nečekaně lepší řešení.

Jaká je digitální architektura v Česku a v ostatních zemích, které jsi měl možnost poznat z tohoto pohledu?
V Česku jsem měl možnost digitální architekturu hlavně studovat, v praxi se využití našlo pro koncepty a ideové soutěže. Má zkušenost je ta, že v porovnání se studiem na UPenn (University of Pennsylvania - pozn. aut.) je pojata více jako technický nástroj a odstřižena od teoretického základu - jak lidé při navrhování přemýšlí. Digitální architektura má svůj přirozený vznik a vývoj, který zahrnuje i vývoj ostatních věd.

Někdo se DA bojí nebo ji přímo odsuzuje za vzdalování se lidem, architektovi. Jak ji tedy "uchopit"?
Strach může vycházet z neznámého nebo ze špatné předchozí zkušenosti. Celoživotní vzdělávání na straně těch, kteří oblast neznají, a kritický pohled na výsledky těch, kteří oblast vytvářejí, by měl napomoci se strachu zbavit. Názor, že se tento směr vzdaluje lidem, může podle mě částečně vycházet z neznalosti tématu. Psaní skriptu je spíše popis způsobu uvažovaní a celá řada výzkumných projektů se zaměřuje na interaktivní práci s fyzickými modely.

Jakým nástrojem je či může digitální architektura (DA) pro architekta být?
Nástroj to může být technický i ideový, viz předešlé otázky. Standardní parametrické softwary nabízejí množství technických pomůcek pro detailní modelování celé geometrie za pomoci jednoduchého uživatelského rozhraní. Psaní skriptu umožňuje použití nelineárních postupů a je mnohem blíže způsobu uvažovaní. Nabízí tak originální přístup k navrhování na konceptuální úrovni. Vzhledem k faktu, že tyto dva přístupy mohou být zpracovány stejným nástrojem, nabízí digitální architektura velice mocný a univerzální nástroj pro navrhování.

Proč ses přihlásil do ateliéru FLOW?
Přitahovaly mě dynamické systémy. Návrhy, které počítají se změnou a jsou schopné reagovat na ni. A v neposlední řadě jít volně do hloubky problému.

Na jakých projektech jsi pracoval?
První projekt byl postaven na tensegrity systému. Další projekty zahrnovaly dynamické struktury a výrobní systémy založené na přirozené deformaci materiálu.

Jak ses vlastně dostal k nástrojům, které teď používáš?
Nástroje jsem vždy používal ty, které v danou dobu nabízely efektivní využití. Dodnes se učím nové programy i programovací jazyky, jejichž používání je čím dál tím jednodušší. Architekt není počítačový programátor a není potřeba, aby rozuměl všem složitostem optimalizace skriptu.

Které poznatky jsi ocenil po studiu na FA? Co Ti přineslo FLOW?
FA mi rozhodně přinesla velice dobrou technickou vybavenost a zájem o další studium. FLOW mi dalo možnost se zabývat projekty, které jsem osobně považoval za důležité a zajímavé. Myslím, že je to důležitý prvek pro každého studenta - podpora vnitřního přesvědčení.

Jak od dob studií pokračuješ a kam se svojí prací směřuješ?
Má práce za zabývá uplatněním výše popsaných nástrojů v každodenní práci architekta.

Jak zpětně hodnotíš svoji práci ve školních ateliérech?
Myslím, že jsem se hodně naučil. Pro můj další vývoj byly stejně důležité projekty úspěšné i neúspěšné.

Lze srovnat FA a jiné školy, na kterých jsi měl možnost studovat?
Mé srovnaní se studiem na UPenn zahrnuje mnohem bližší přístup učitele ke studentovi, oceňování otázek na souvislosti a diskuse,časté prezentace projektů a vysoké pracovní nasazení studentů.

Jaké jsou Tvé zkušenosti z praxe, jaký je Tvůj názor na digitální architekturu v práci architekta? V jakých fázích projektu jsou tyto nástroje užitečné?
V praxi jsou tyto nástroje neocenitelné. Každý projekt prochází velkým množstvím menších či větších změn až do posledního momentu. Digitální nástroje tyto změny nejen umožňují, ale navíc je pomáhají rychleji prozkoumat. Čím dříve v projektu jsou tyto nástroje uplatněny, tím větší výhodu v  průběhu projektu získají. Spousta projektů se kontinuálně předělává a zjednodušuje, protože některá kritéria nebyla zohledněna, protože nebyla známa jejich konkrétní hodnota. Digitálních nástrojů je mnoho a pro jednotlivé standartní fáze projektu se některé hodí více a některé méně. Obecně ale parametrické modely postavené na topologii a pravidlech mají jednodušší přesun do další fáze, kde se topologie recykluje a použije na generování dalších detailů.

Na jakém projektu momentálně pracuješ?
Momentálně jsem pracoval na několika projektech zároveň. V projektu Národní banky v Kuvajtu jsem pracoval na generování vnitřních kanceláří do komplexních prostorů, pro letiště v Panamě na generování dvojitě zakřiveného zastřešení s ohledem na výrobní omezení a postupy. V projektu Národního musea v Abu Dhabi generujeme přírodně vypadající kamenné struktury s ohledem na výrobní postupy.

Termín "generování" zní v souvislosti s architekturou pro leckoho zvláštně, zdá se být bližším oborům jako je statika, strojařina, IT. Jakou roli hraje při generování architekt? Nelze ho nahradit někým, kdo bude pouze architektovi předávat výsledky jako jedna ze spolupracujících profesí?
Digitální architektura se stále navrhuje, i když se používá termín generuje. Co se navrhuje, jsou pravidla pro generování. Tyto pravidla mohou vycházet z estetiky, geometrie, výrobních omezení, environmentálních požadavků, statiky a ostatních prvků architektury. Výsledná geometrie není přímo upravována, ale je počítačem zobrazený výsledek všech navržených pravidel, proto se pro hotovou geometrii hodí slovo generována. Z toho logicky vychází i můj názor, že digitální architekt se profesantem stát nemůže, pokud souhlasíme s názorem, že architekt je ten, kdo pouze nevybírá z dostupných možností, ale především je vytváří.



Josef Musil (*1984) je architekt a "computational designer". Studoval na FA ČVUT, v magisterském studiu převážně v ateliéru FLO|W Miloše Floriána. Tam také obhájil v r. 2010 svůj diplomní projekt LightCells - Parametrická výšková budova pro Prahu. Během magisterského studia strávil jeden rok na TU v Mnichově a po ukončení FA ČVUT vystudoval postgraduální program MArch II na University of Pennsylvania (USA) za podpory Fulbrightova stipendia a stipendia Nadace Zdeňka Bakaly. Pracoval jako architekt a účastnil se výzkumů ve Filadelfii, New Yorku, Mnichově, Praze a Londýně, kde momentálně působí v Specialist Modelling Group ve Foster and Partners. Do budoucna přemýšlí o dalším vzdělání v oblasti stavební inženýrství a počítačové vědy.
Zdroj: Jana Kazimour Hladíková
Vložil: Jan Kratochvíl, 10.12.13 12:35
Návštěvnost: 3761 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.