Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Je třeba se zaměřit na levné a chytré energetické úspory
Bjørn Lomborg v novém titulu Energeticky soběstačné budovy
Světoznámý dánský ekolog a spisovatel Bjørn Lomborg se před časem přestěhoval do Prahy. Jak vnímá tuzemské hlavní město, snahy o  udržitelnost, ale i ambiciózní dánské plány? Jeho první exkluzivní rozhovor, zaměřený na šetrné budovy, stavebnictví a architekturu, uvedl  nový titul Energeticky soběstačné budovy (www.esb-magazin.cz), jehož redakce rozhovor poskytla čtenářům archiwebu.

Bjørn Lomborg
Dánský akademik, ekolog a autor dvou světových bestselerů - Skeptický ekolog a Zchlaďte hlavy!
Externí profesor na kodaňské vysoké škole Copenhagen Business School a ředitel centra Copenhagen Consensus Center
Komentátor dění v tištěných i televizních médiích (například New York Times, Wall Street Journal, the Guardian, CNN, BBC)
Jeho měsíční sloupek pravidelně vychází v devatenácti jazycích a čte jej více než 30 milionů čtenářů po celém světě
Podle časopisu Time je jedním ze sta nejvlivnějších lidí světa a jedním z padesáti lidí, kteří by podle britského listu Guardian mohli zachránit planetu
Od roku 2012 žije v Praze
Již několik měsíců žijete v Praze. Jak vnímáte toto město a jeho obyvatele?

Mám to tady velmi rád. Užívám si život ve městě, moc se mi líbí úžasné budovy, které tady máte. Líbí se mi i místní veřejná doprava - na letiště se dostanu za půl hodiny, což je pro mě důležité. Stejně tak se mohu kamkoliv dostat tramvají; bylo by skvělé, kdybyste ji měli propojenou s aplikací Google - trochu mě otravuje, že si přes Google nemohu naplánovat časování trasy. Ale kromě toho je těžké najít něco, co by se mi na Praze opravdu nelíbilo. Lidé mi připadají neuvěřitelně přátelští - česky mluvím velmi málo a místní obyvatelé jsou velmi nápomocní. Když jsem v koncích, používám překladač Google, což často vyvolává salvy smíchu.

Máte nějaké nápady, jak bychom mohli udělat hlavní město udržitelnějším?
Obecně máme tendenci soustředit se u environmentálních opatření na věci, které vypadají dobře, takže se lidé soustředí na ně, ale tyto záležitosti přitom mají ve skutečnosti jen velmi malou hodnotu. Například Hodina Země, kdy byla na hodinu zhasnuta světla - všichni z toho měli dobrý pocit, ale ve skutečnosti se samozřejmě nic nestalo. Podle mě je v současnosti hlavní výzvou v oblasti udržitelnosti vytřídit a vyřadit všechny experimenty, které se dělají "pro dobrý pocit". Tedy ty, které způsobují, že se člověk cítí ekologicky a má pocit, že koná dobro, ale přitom tyto experimenty při velmi vysokých nákladech nevedou prakticky k žádným úsporám - například solární panely na vnitřních městských hradbách. Zatímco některé velmi jednoduché, staromódní a nudné věci, jako je například izolace budov, se ukazují být největším přínosem. Můj názor zní: podívejte se, kolik to stojí a jaký to bude mít efekt. A ujistěte se, že děláte věci, které mají velký přínos pro udržitelnost, a ne věci, které ve vás vyvolávají dobrý pocit.

Mluvíme-li o zateplování - v Praze je mnoho historických budov, které nelze zvenku izolovat, a s vnitřní izolací je situace ještě složitější. Využívat toto opatření v historických městech může být docela obtížné.
Musíme mít na paměti, že nejde o to, aby každý všechno zateploval. V souvislosti se zateplováním v Praze bych řekl, ať jej neřešíte na Praze 1. Objevují se tendence, kdy se maximalizmus stává největším nepřítelem dobré věci. Často se objevuje snaha pokrýt úplně všechno. A pokud to není možné, nemá to údajně smysl. Ale jistěže to smysl má! Obzvlášť pokud to dokážeme udělat levně a chytře. Zaměřte se tedy na domy, které je možné zateplit snadno.

Měli bychom tedy hledat hlavně úspory energie.
Ano, ale hledejte ty levné. Je nesmírně důležité, abychom neutráceli mnoho zdrojů pro získání trošičky dobra.

Napadají vás nějaké další postřehy nebo modely, které bychom mohli v Praze uplatnit?
Zmínil jsem už městskou hromadnou dopravu - je jedním ze způsobů, jak snížit emise oxidu uhličitého. V Dánsku jsem neměl auto a nemám ho ani v Praze, přesto se všude docela dobře dostanu. Je třeba hledat inteligentní řešení, kdy při nízkých nákladech výrazně snížíme emise uhlíku. Dřív jsem se hodně zaměřoval na politiku a globální měřítko, ale pak jsem si prohlížel budovy a našel jsem mnoho špatných rozhodnutí v malém měřítku. Jeden z mých sousedů v Kodani si nainstaloval solární panely na fasádu. Nepřipadá mi to moc efektivní - možná jde o nejméně účinný solární panel v Dánsku, které již samo o sobě není pro instalaci solárních panelů vhodné.

Co nás čeká

Pocházíte z Dánska, které má v oblasti udržitelnosti velmi ambiciózní plány. Zároveň však také slyšíme o ekonomické krizi v zemi. Jaká je v současnosti ve vaší zemi situace?
Dánsko má velmi ambiciózní cíl. Chce do roku 2040 snížit spotřebu fosilních paliv o 80 %; do roku 2050 se chce bez fosilních paliv obejít úplně. Na rovinu - myslím si, že neexistuje způsob, jak to udělat. Většina dánských ambicí ve skutečnosti pohltí obrovské množství peněz, ale dosáhne se velmi málo. Například v roce 2012 jsme velmi intenzivně dotovali solární panely, díky čemuž vzrostl počet prodaných solárních systémů šestinásobně, a to během jediného roku! Když dáte lidem opravdu výhodnou nabídku, chytnou se jí. A důsledek? V podstatě budeme během následujících dvaceti let platit přibližně 300 eur za každou tunu CO2, kterou jsme tím odvrátili. Přitom v současnosti je možné odvrátit tunu CO2 přibližně již za 5 eur - prostě si ji koupím v evropském systému obchodování. Takže ve skutečnosti je to pro Dánsko velmi nevýhodné. Německo je na tom ale ještě mnohem hůře - za každou tunu CO2, kterou ušetří solárními panely, platí přibližně 600 eur. Jenže fakt, že někdo dělá něco hůře, neznamená, že byste měli jít touto cestou i vy. Když porovnáme 5 a 300 eur, znamená to, že vlastně můžete emise snížit šedesátkrát více - a v tom spočívá skutečná podstata problému.

Kodaň má dokonce v plánu stát se uhlíkově neutrálním městem.
Ano, Kodaň se sama rozhodla, že chce být do roku 2025 uhlíkově neutrální, což je v jistém směru ještě absurdnější - k ničemu takovému prostě nedojde. Ve městě se chystá instalace větrných elektráren, což je hloupost. Nikdo ve svém okolí větrné elektrárny nechce - produkují totiž velmi nepříjemný infrazvuk. Lidé je nechtějí instalovat ve velkých městech, ale daleko od míst, kde žijí - například v moři. Tam vyrobí více energie a neobtěžují tolik okolí. Kodaň se tedy chystá dotovat velké množství větrných elektráren, které budou špatně umístěné, budou obtěžovat své okolí a také budou z různých míst importovat velké množství biomasy. Následně pak ukáže v tabulkách vyrovnanou bilanci, aby mohla tvrdit, že je uhlíkově neutrální. Jenže pokud nebude foukat vítr a svítit slunce, bude se stejně dovážet velké množství elektřiny ze Švédska, z vodních a jaderných elektráren, nebo z uhelných elektráren v jiných lokalitách v Dánsku. Jedná se v podstatě o to, že si někdo kupuje body proto, aby se mohl vychloubat. Jde tedy opět o utrácení spousty peněz pro dobrý pocit než o skutečné snižování emisí CO2.



Mluvme o změnách klimatu - skutečně se dějí? Je to pravda? A může za ně opravdu člověk?
Odpověď zní ano, ano a ještě jednou ano. Existují, skutečně se dějí a je to částečně vina člověka. Ale způsob, jakým se to prezentuje v médiích, je značně přehnaný. Slyšeli jsme, že koncem století nebo dokonce i mnohem dříve přijde konec světa. Bylo nám řečeno, že velmi rychlý nárůst teplot, který jsme mohli zaznamenat od poloviny sedmdesátých do konce devadesátých let, byl velmi dramatický. Když pak během posledních patnácti let nárůst teplot stagnoval, lidé začali říkat a myslet si, že "to není pravda". Spousta změn se děje přirozeně. Asi nejvýznamnější z nich je Atlantická dlouhodobá oscilace (Atlantic Multidecadal Oscillation - AMO), která v podstatě způsobuje nárůst a následný pokles teplot. Pokud se tedy zároveň sejde rostoucí teplota a oscilace, můžete pozorovat, že někdy teplota roste rychleji a někdy je ustálená - přesně to jsme viděli v minulém století. Pokud budete sledovat celý proces, všimnete si nárůstu teploty, který je pravděpodobně způsoben globálním oteplováním. Mluví se o vzestupu hladiny moře, vlnách horka, výkyvech počasí - s těmito jevy si umíme dobře poradit, ale stojí to hodně peněz. Právě proto je to problém a právě proto bychom se tomu rádi vyhnuli. V žádném případě to ale neznamená konec lidstva. Ekonomické modely ukazují, že celkové náklady na globální oteplování činí řádově 1,5 % HDP. Není to sice 0 %, ale není to ani 100 % a nenastává ani konec světa. Pojďme se tedy ujistit, že neutrácíme mnohem víc než 1,5 % na řešení problému v řádu 1,5 %.

Takže říkáte, že situace je vážná, měli bychom ji brát v potaz, ale měli bychom být realisté.
Musíme se podívat na to, co nás vlastně čeká. Je to téma pro budoucnost a zároveň se jedná o problém - a jak jsem už naznačil - 1,5% problém, ne konec světa. Panika, která často provází diskuzi o těchto otázkách, řešení nepomůže. Jde o řešení problému v rozmezí sta let, ne během příštího roku. A děsit všechny kolem není vhodná cesta, jak docílit inteligentních rozhodnutí. Když panikaříme, děláme špatná rozhodnutí typu "teď hned musíme instalovat solární panely".

Lidé ale mají obecně tendenci věci odkládat tak dlouho, až je pozdě. Není právě tohle dobrý argument pro trh a kampaně týkající se těchto záležitostí?
Lidé nejednají, pokud na ně není vyvíjen tlak - takže na ně musíme tlačit a dané poselství trochu přiostřit. Tento argument chápu, ale takto jsme postupovali v posledních dvaceti letech a výsledek je jasný: lidé se nejprve dost báli, pak vyplýtvali spousty peněz a v současnosti jsou otrávení. Nedosáhli jsme prakticky ničeho jiného, než toho, že jsou lidé znechuceni. Mnoho z nich se v současnosti staví ke globálnímu oteplování skepticky, protože bylo nadměrně prezentováno. Pokud chcete, aby lidé dělali správná rozhodnutí v řádu desetiletí, zastrašování není úspěšná taktika.

Šetrné budovy a náklady

Co si myslíte o šetrných budovách a komplexních certifikacích?
Měl bych předeslat, že v této oblasti nejsem žádným odborníkem. Podle mého názoru je třeba omezit emise z budov, protože ty se podstatnou částí podílejí na celkové produkci globálních emisí. Pokud jde o kritéria, je za nimi podle mě mnoho různých idejí, z nichž některé jsou opravdu dobré, některé až tak chytré nejsou a některé z nich jsou možná z kategorie opatření "pro dobrý pocit". Rád bych někdy probral, která kritéria jsou opravdu důležitá a která jsou jen pro parádu. Zajímalo by mě, jak prospěšné je zavedení každého z nich pro společnost, a také jak vychází porovnání ceny daného opatření a jeho skutečných přínosů. Moje zkušenost z jiných oborů je taková, že poměr přínosů k nákladům činí od jedné do 100. Za každou investovanou korunu můžete ušetřit až 100 korun vynaložených na škody nebo získáte přínos ve výši 100 korun. U jiné věci ale získáte za každou vynaloženou korunu jen přínos ve výši dvou korun - což je stále pěkné, ale možná byste se měli zaměřit na opatření se stokorunovým přínosem.

Měřit přímé výhody nebo výsledky je však velmi obtížné. Zmínil jste sociální aspekty, další dvě hlavní oblasti jsou ekonomická a environmentální. Jak byste v současnosti, tedy v roce 2013, definoval udržitelnost?
Jednoduchá odpověď zní, že je třeba zajistit, aby se budoucí generace měla přinejmenším stejně dobře jako my. Tak zní základní definice. Dnes jsme již dál - chceme zajistit, aby život na této planetě byl dobrý v současnosti a aby zůstal alespoň tak dobrý i do budoucna. Ve velké míře jde o ujištění, že budoucí generace budou mít příležitosti, možnosti a znalosti k řešení mnoha problémů. Patrně jeden z nejlepších způsobů, jak to udělat, je ten, aby měli lepší znalosti o tom, jak si zajistit jídlo, jak se vyhnout nemocem a aby měli více přírodních zdrojů. Je velmi důležité si uvědomit, že s těmito třemi základními pilíři nikdy nemůžeme nic pokazit. Ve skutečnosti to tak ale neprobíhá - staráme se o ekonomiku a pak uděláme něco malého pro sociální a environmentální oblast. Jak se zachováte, když je daná věc velmi přínosná ekonomicky - měl byste se snažit posunout se do sociální a environmentální oblasti? Upřímná odpověď zní, že mezi těmito třemi kategoriemi uděláte obchod.

Já jsem to pochopil tak, že existuje určitá hierarchie - environmentální linie by měla být nejdůležitější. Ale je pravda, že vzhledem k ekonomické situaci se v současnosti důraz klade spíše na ekonomiku.
Jak jsem říkal, ve skutečnosti musíme mezi těmito třemi cíli obchodovat. A měl bych malou výhradu vůči pozici životního prostředí nad ekonomikou, protože si myslím, že jsou pro nás stejně důležité. Samozřejmě že nemůžeme žít bez životního prostředí, ale to nám v současnosti nehrozí. Otázkou je, zda můžeme žít v ovzduší, které je o něco víc znečištěné. Můžeme žít s trochu menší plochou lesů? Odpověď zní: Ano, samozřejmě že můžeme. Možná ale nechceme - vědomě volíme, jak čistý chceme mít vzduch, kolik chceme lesů a jak chceme být bohatí. Rozhodujeme se, zda na kraji města zachováme les, nebo zda tam raději postavíme dalších šestnáct bytových domů. Tyto volby děláme zcela vědomě - chtěl bych, aby si to všichni uvědomili. Pokud bychom totiž vedli otevřenou diskuzi, bylo by pro každého mnohem jednodušší demokraticky si vybrat vhodné řešení. Je třeba si uvědomit, že někdy upřednostníme ekonomiku, protože nám jde o peníze, ale někdy si zvolíme životní prostředí, protože chceme dělat dobré věci.

Jak lze aplikovat tento princip ve stavebnictví?
Měli bychom znát cenu všech věcí, které se chystáme udělat. Když se vrátíme zpět k budovám, můžete finančně vyčíslit přínos zelené střechy - jak velký prospěch přinese, jaký je její přínos pro chlazení kanceláří, jak se zavlažuje, jak jsou spokojení zaměstnanci atd. Následně se tyto přínosy porovnají s vynaloženými náklady. Porovnejte si, kolik korun dostanete z každé investované koruny.

Poslední dobou se stále více diskutuje o sběru a využití dešťové vody. Co si o tom myslíte?
Nedělal jsem v tomto směru žádné studie, ale v dobře fungující společnosti s dobře vybudovaným vodním hospodářstvím je podle mě hloupost zabývat se shromažďováním dešťové vody. Používejme obecní vodovod. Máme přece vybudovanou fungující infrastrukturu, není tedy potřeba řešit sběr vody navíc.

Jinak by tomu bylo na Sahaře.
Samozřejmě. Hovořím, aniž bych znal přesná čísla - pocházím z Dánska, kde máme velké množství vody. Vodou se pochopitelně nesmí plýtvat, ale máme dobrý systém recirkulace vody i čištění a máme k dispozici opravdu čistou vodu. Krása analýzy nákladů a přínosů spočívá v tom, že můžete neustále sledovat, za co utrácíte peníze a kde by mohly přinést více prospěchu.

Co si myslíte o metodě LCA (Life Cycle Assessment - Analýza životního cyklu)? Jakou metodu byste doporučil pro hodnocení environmentálních dopadů produktů?
Na metodě LCA mi vadí obrovský seznam různých výstupů a dopadů - řeší se vliv CO2, těžké kovy a mnoho dalších dopadů. A není definován způsob jejich poměřování, což je podle mě důležité. Pokud si máte vybrat ze dvou stavebních materiálů, potřebujete je seřadit tak, abychom věděli, jak dobře si stojí z ekonomického hlediska. Metoda LCA je skvělá na získání čísel, ale v určitém bodě budete muset říci, kolik je tuna CO2, jaká je její hodnota vyjádřená společným jmenovatelem. Ekonomové navrhují, aby společným jmenovatelem byly peníze, protože s nimi už počítat umíme. Předpokládejme například, že emise CO2 z určité budovy mají hodnotu 60 000 dolarů, emise těžkých kovů 20 dolarů atd. Pak je možné porovnávat i ostatních stavební materiály. Celá úvaha je pak snadno pochopitelná, což podstatně zjednoduší všechny diskuze.

Obnovitelné zdroje energie

Co si myslíte o všem tom povyku kolem obnovitelných zdrojů energie?
Zcela jasně spatřuji problém v regulaci a ve snaze pouštět se do příliš mnoha záležitostí zaráz. Byli jsme svědky toho, že firmy z energeticky náročných odvětví v Evropě uvažují o odchodu, například o přesunutí do Ameriky, kde je zemní plyn mnohem levnější. Je třeba mít na paměti, že když se dělá něco, co je drahé, má to určité důsledky. Stát to stojí peníze a pracovní místa. Neznamená to, že bychom se do toho neměli pouštět - můžeme se rozhodnout, že snižování emisí uhlíku je pro nás skutečně důležité. Ale podle mě se velmi snadno dobereme toho, že snižování ve stylu "velmi mnoho, příliš rychle a při velmi vysokých nákladech" ve skutečnosti vyvolá opačné tendence. Proto často říkám, že se musíme mnohem víc zaměřit na výzkum a vývoj, například solárních panelů a dalších technologií. Pokud by byly k dostání solární panely, které by byly levnější než fosilní paliva, každý by si je koupil. Kupovali by je Číňané i Indové a všichni by produkovali mnohem méně emisí oxidu uhličitého. Pokud jste schopni nabídnout technologii, která dokáže obstát v soutěži s fosilními palivy, nebo nad nimi dokonce zvítězí, máte splněno! Pokud nemůžete, budete muset navždy spoléhat na dotace, což zkrátka není dobré řešení.

V České republice proti sobě v diskuzi o energetice stojí dva hlavní směry: dominantní, jaderný, a malý, pro obnovitelnou energii. Sousední Německo se například od jádra zcela odklání a směřuje jednoznačně k obnovitelným zdrojům. Ke kterému směru byste se přiklonil vy?
Velká část lidí nebude v budoucnu ochotna čerpat většinu energie z jádra. Jaderné energetiky se totiž obává příliš mnoho lidí; navíc je v současnosti jaderná energie příliš drahá, obzvlášť když uvážíme náklady na likvidaci při vyřazení jaderných elektráren z provozu. Podle mě proto nikdy nezaznamenáme jejich velký růst, alespoň tedy ne se současnou generací jaderných elektráren. Budoucí, tedy čtvrtá generace slibuje, že bude mnohem levnější, bezpečnější, bude se jednodušeji instalovat atd. To stejné jsme již samozřejmě slyšeli o druhé a třetí generaci. Takže vyčkejme, jak se to nakonec vyvine. Pokud se zaměříme na výzkum a vývoj jaderné energetiky, možná řešení přijde z této oblasti. Zaměříme-li se na výzkum a vývoj obnovitelných zdrojů energie tak, aby byly dostatečně levné, možná řešení nalezneme v této sféře. Můj názor je zkrátka ten, že se musíme dostat pod cenu fosilních paliv. Budu spokojený s čímkoliv, co bude fungovat, v současnosti jsou ale obě varianty příliš drahé.

Co je podle vás aktuálně nejzajímavější inovací v oblasti udržitelného rozvoje?
Zmínil bych jeden příklad z Číny. Hodně se mluví o tamějším znečištění, což je zcela pravdivé tvrzení. Lidé v této souvislosti rádi zmiňují větrné elektrárny a solární panely, to je však zcela nepodstatné - Čína získává z větrných a solárních zdrojů pouze zanedbatelné množství energie, méně než 1 %. Ale máme tu ještě jiný příběh - většina lidí v Číně si v současnosti pořizuje pasivní solární ohřívače vody, které se umísťují na střechy domů. Jsou totiž levné! Jedná se o low-tech výrobky. Když je pár dní zataženo, musí se lidé obejít bez teplé vody, jenže oni jsou chudí, nevadí jim to a instalují si je - bez dotací, bez pobídek, zkrátka proto, že jsou levné a fungují. Tímto jednoduchým krokem snižují čínské emise oxidu uhličitého asi pětkrát více než všechny jejich větrné elektrárny dohromady. Udržitelnost znamená hledat nákladově efektivní řešení.

Někdy býváte zařazován do kategorie pravicový ekolog. Co si pod tím máme představit?

Nerozumím tomu. Myslím si, že v jistém smyslu se tzv. levé křídlo ekologů zaměřilo na globální oteplování, které berou jako velkou výzvu a chtějí je vyřešit. Pravice naopak oteplování bere jako přešlap, něco, čemu se nedá věřit - zcela jasně viditelná je tato tendence v USA. Obě tato tvrzení jsou svým způsobem nesmyslná. Samozřejmě že nemůžete z čistě politického hlediska říkat, že nevěříte v globální oteplování. Obdobné je to, jste-li zástupcem levého křídla a opravdu chcete pomoci na světě chudým lidem. Musíte se sami sebe zeptat: Je instalace solárních panelů ten nejlepší způsob, jak pomoci budoucím generacím a současným generacím, chudým generacím?
Neustále se setkávám s lidmi, kteří např. hovoří o pomoci lidem s malárií snižováním emisí oxidu uhličitého. To je asi ten nejhorší a nejméně efektivní způsob, jak lidem s malárií pomoci. Ti lidé na malárii umírají právě teď - celý problém se týká komárů a léků, citlivé a chytré strategii pomoci, která při nízkých nákladech přinese mnohem víc prospěchu. Takže občas rozčílím obě křídla. Pravé křídlo, protože říkám, že globální oteplování je skutečné, a levé křídlo, protože říkám, že některá jejich řešení nefungují. Takže asi vlastně stojím někde uprostřed - snažím se jít zlatou střední cestou a hledat chytrá, efektivní řešení. Musíme si vystačit s dostupnými zdroji a snažit se z nich získat co nejvíce.

Autor: Mgr. Jaroslav Pašmik, Česká rada pro šetrné budovy
E-mail: jaroslav.pasmik@czgbc.org
Překlad: Ing. Petra Šťávová, Ph.D.
Foto: Emil Jupin

Energeticky soběstačné budovy
Titul Energeticky soběstačné budovy sbírá a dává do kontextu dílčí informace na téma výstavba a provoz budov s nízkou energetickou náročností, a to tak, aby v něm investoři, projektanti, dodavatelé i uživatelé staveb mohli mít praktického průvodce pojednávajícího o nejbližším i vzdálenějším vývoji stavebnictví.
Čtvrtletník Energeticky soběstačné budovy je unikátní svou mediální univerzálností. Ke svým čtenářům se  dostává jako:
- elektronický interaktivní magazín
- tištěný časopis
- aplikace na „chytré“ telefony a tablety
> www.esb-magazin.cz
Zdroj: Energeticky soběstačné budovy
Vložil: Jan Kratochvíl, 30.08.13 11:40
Návštěvnost: 2698 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.