Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Otto Wagner: Velkoměsto
Die Groszstadt. Eine Studie über diese von Otto Wagner, Wien. A. Schroll & Comp. 1911. Str. 23, 2 ill. Folio.
Obraz města. Tyto myšlenky neplatí o určitém městě, nýbrž o velkoměstech vůbec, která právě posunula do popředí potřebu řešiti otázku jich budoucí rozlohy a regulace jich dosavadního stavu. Uvedené tuto názory nejsou ani výrazem radikalismu bouřliváků, ani nářku historiků stavby měst, nýbrž vycházejí ze zásady, že nejdůležitějším momentem řešení takovéto otázky je nejúzkostlivější naplnění účelu a že provádění tohoto účelu musí všemu, co tu vzniká, dáti posvěcení uměním.
Způsob našeho života, naše práce a úsilí, naše technické a vědecké vymoženosti jsou dnes zcela jiné než před tisíci lety nebo dokonce před zcela krátkou dobou, byly a jsou stále živlem rostoucím; proto musí umění propůjčiti svůj výraz tomuto vzrůstu a tedy i naší době. Umění má úlohu přizpůsobiti obraz města nynějšímu lidstvu. Tolik oblíbená hesla umění domoviny, genius loci, smysl v obraze městském atd. v tom smyslu, jak jsou vyslovována lidmi, již znají a posuzují umění jen z učebnic, nejsou než fráse, jichž se oni lidé pevně drží, protože stojí bezradně před otázkou stavby velikých měst. Jenom pravý umělec architekt dovede rozlišovati a odvažovati mezi krásným a starým a jenom starobylým a nemyslí ani na zločinné boření krásy, ani na kopii dosavadního stavu, ani na bohužel tak oblíbenou „výzdobu“ města; jemu je cizí každá umělecká neukázněnost.
Naše demokratické prostředí, do něhož je lidstvo sešněrováno pod vlivem úsilí o laciná a zdravá obydlí a vynucené ekonomie životní, způsobilo uniformitu našich obytných domů. Proto se uplatní tato uniformita silně také v budoucím obraze města. Jednotlivý byt jest při stejném kubickém obsahu a stejném půdoryse v domech několikaposchoďových lacinější s ohledem na cenu výrobní a nájemné než v domech o málo poschodích; cena pozemku, základy a střecha jsou počítány ovšem jen jednou. Protože však přísloví „Čas jsou peníze“ platí dnes více než jindy, je rozmnožování poschodí při domech obytných a obchodních až k počtu sedmi nebo osmi, ba až k věžovitým škrabačům oblaků (dovolí-li to obec) ve středu města zcela přirozené. Počet obytných domů značně převáží v každém velkoměstě počet veřejných budov; z jich nakupení vznikají proto dlouhé a stejné plochy uliční. Umění naší doby vyzdvihlo svými širokými ulicemi tuto uniformitu k monumentalitě a dovede tento motiv umělecky plně využiti slastnými přerývkami. Nemůže tedy býti pochyby, že nelze mluviti o „Šabloně“, dovede-li tu umění v takovýchto případech správně zasáhnouti. Bohužel, uniformita obytných domů, podmíněná účelem a oekonomií, vedla ke zcela zavržitelnému úsilí přebíjeti se vzájemně zevnějším dekorem těchto užitkových staveb, protivnými věcmi jako risalily, věžemi, Štíty, sloupy, ornamenty atd. Je dobře, že moderní Široká ulice poněkud tlumí účinek těchto šosáckých směšností.
Stejně málo jsou oprávněny a umělecky zavržitelny úmyslné, nemotivované zákruty ulic, nepravidelná řešení ulic a náměstí k docílení domnělých malebných obrazů uličních. Každé velkoměsto bude asi někdy potřebovati několik takových zakřivených ulic nebo nepravidelností; ale tyto nerovnosti budou však jen tehdy vítány umělcům, vyrůstají-li přímo z organismu ulic nebo provozu nebo jsou-li podmíněny poměry terrainovými. Honosný výraz města vzniká právě spojením dosavadní krásy s krásou nově tvořenou.
Největší vliv na obraz města má „fysiognomie města“, jíž připadá obtížná úloha první dojem pokud možno zpříjemniti. Tento dojem závisí na ,,mimice“ velkoměstské fysiognomie, v tomto případě na vlnobití života v obraze městském. Pro první dojem, jejž činí velkoměsto, je směrodatn8 okolnost, že Širokým vrstvám, tedy také příchozím cizincům v jich převážné většině ― a právě o tu zde jde ― schází smysl pro umění. Umění bude tedy musiti nasaditi páky, má-li vyvolati žádaný zájem a uspokojení nejširších vrstev tam, kde může spoléhati bezpečně na příznivý dojem. Průmysl, moda, vkus, pohodlný přepych atd. jsou trvalé umělecké prostředky výrazové; proto je na snadě, že se hledí jimi upoutali na umění zraky Širokých vrstev, aby pak i samým výtvorům uměleckým byl údělem shovívavý posudek. Nepřetržitý řetěz radiální ulice, vyzdobené krásnými krámy (z nichž nám kynou vstříc umělecké výrobky země a města), kudy spěje horečně množství lidu, jiné ulice, vhodné pro hromadné průvody a uspokojující chodce vzájemným poklonkováním promenujících, jež dovolují zkoumati okolní přepych vlastní tobolkou, řada krásných a dobrých restaurací, přinášejících tělesné občerstvení a klid, náměstí, na nichž diváka překvapují vysoce umělecké stavby a pomníky a mnoho jiného, co není třeba zvláště uváděti: tyto věci v první řadě propůjčují městu fysiognomii. Přistupují-li k tomu nejlepší prostředky dopravní, bezvadné čištění ulic, obydlí obsahující všechno pohodlí a vyhovující každému sociálnímu postavení, jsou tím dány hlavní podmínky příznivého dojmu z obrazu velikého města pro vrstvy umělecky lhostejné. Kdekoliv při všech těchto věcech stanoví se měřítko větší nebo menší dokonalosti, rozhoduje vždy qualita krásy, tedy umělecká; jenom toto umožňuje příjemné uspokojení obyvatelů i cizinců hned při prvním spatření města. Po takovéto přípravě budou obyvatelé i cizinci lépe naladěni a nastoupí „křížovou cestu" k stávajícím krásám a k uměleckým špýcharům velkoměsta, nejsouce již naplněni hrůzou před uměním.
Čím úspěšněji vyplňuje veliké město svůj účel, čím větší uspokojení ve svých obyvatelích vzbuzuje a Čím větší slovo tu má umění, tím krásnější je. Jeho úpravný vzhled, jeho úzkostlivá čistota jdou vždy ruku v ruce s uměním stavby a měst a v tom spočívá pro každou správu městskou důrazný pokyn.
Vliv umění na vznikání velkoměsta, tedy na jeho budoucí utváření, je dnes skoro vyloučen, Hlavní důvod této okolnosti není tlak hospodářský, nýbrž spočívá spíše v naprosté lhostejnosti širších vrstev k uměleckému tvoření, tedy v nedostatku uměleckého cítění. Dav byl po celá desítiletí zvyklý ponechávati umění ve stavbě měst držitelům moci a nyní přehlíží, že na jich místo nastoupila samosprávná obec, že tedy má tato nyní povinnost potřebné umělecké cítění vyvolali. Na nejzazším obvodě velkoměsta dávají hranice pozemků, polní cesty, toky vodní, malé rozdíly v úrovních, strom, ba i smetiště popudy k pozdějšímu umístění jednoduchých staveb. Ty pak působí opět na určení polohy vznikajících silnic, náměstí atd., takže konečně vyrůstá z venkovských shora vylíčených poměrů definitivní obraz města. Nejde však o to, pozdvihnouti tyto věci za základ uměleckého vytváření velkého města; kde by pak zůstal krásný obraz města, vytoužený a želaný, kde promyšlené umístění veřejných budov, kde založení vzduchových nádrží, vedut, kde nejlepší cesty provozní, kde účelné a hospodářsky správné rovné linie vznikajících stavenišť, kde konečně nutnost orientace, jíž je třeba dbáti v každém velkoměstě?
Z toho vysvítá, že vybudování velkoměsta nesmí býti ponecháno náhodám, nýbrž že musí tvořiti jich podklad dobře uvážená pravidla. Vybudování tohoto podkladu a naznačení cesty k dosažení cíle je asi hlavní účel této práce.
Není jistě pochyby, že většina lidí bydlí raději ve velikém městě než v malém nebo na venkově. Veliká část obyvatelů velkoměsta je k tomu nucena svým povoláním. Výdělek, společenské postavení, pohodlí, přepych, nízká číslice úmrtnosti, pohotovost všech duševních a fysických pomůcek, možnost utratiti čas dobrým i zlým způsobem a konečně umění jsou motivy tohoto zjevu. Většina vzpruh, jež vedou velkoměsto k dalšímu růstu, doplňuje se vzájemně ve svém působení. S tím v úzké souvislosti je moment národohospodářský a netřeba se tedy diviti, že obecní zastupitelstva vzrůst velkoměst podporují; proto je vliv každé správy městské na příliv obyvatelstva a cizinců zcela samozřejmý.
Regulování. Kostru každého velkoměsta tvoří stávající linie komunikační, řeky, jezera, mořské břehy, poměry terrainní atd. Každé regulování velkoměsta musí byli provedeno, jak jsem již naznačil, podle systému, jenž se přirozeně rozpadá ve dva díly: v regulaci, staré, tedy stávající části města, a v regulaci budoucí části, tedy souvislého pokračování města. Regulace staré části města omezí se na udržení dosavadní krásy a výhodné zužitkování její v obraze městském. Podmínky provozu, požadavky zdravotní, okolnost, že je tolik krásných objektů v soukromém majetku, že mnohé dílo dosáhlo hranice stáří a naplnění svého účelu, a konečně sociální a hospodářské poměry doporučují při regulování stávající části velkoměsta uvážení od případu k případu.
Z těchto důvodů je sice velmi žádoucí předběžné stanovení budoucích čar stavebních v části stávající, ale sotva je lze přesně provésti. Rozumí se samo, že si má správa obce vyžádati úsudky umělců k novým úpravám, kde má býlí dotčen dosavadní krásný stav. Druhy díl však muže, ba musí býti vpraven do soustavy, nemají-li nové události „pozdě“ postavili správu obce před nepřekonatelné překážky. Úprava způsobu bydlení a života budoucích obyvatelů ve velikých rysech, možnost installace věcí dnes jesle neznámých, předpoklad „pojišťovacích záklopek“ pro expansi velkoměsta a ne v poslední řadě jeho esthetickou výpravu, to vše je třeba do tohoto systému zařaditi.
Jak důležitý, ba hrozivě vyzývavý je poukaz na takovýto daleký rozhled po budoucím způsobu bydlení, plyne již z toho, že se počet obyvatelstva velkoměst v 30 až 50 letech zdvojnásobil a že jsou tedy správy měst skoro nuceny v tom smyslu se starati, aby již nyní byly obytné domy, veřejné stavby, komunikační cesty, zdravotní opatření a p. správně umístěny, nebol by jinak místo očekávaného krásného obrazu města povstal chaos, jehož odklizení by bylo umožněno jen ohromnými náklady. Je asi samozřejmé, že ovládnutí administrace velkoměsta vyžaduje rozdělení na okresy. Správné umístění a ohraničení okresů tvoří základ soustavného regulování velikého města.
Ačkoliv určení podle povolání (vysoké školy), způsobu bydlení, čtvrtí průmyslových a obchodních, směru větru atd. jednotlivých okrsků značně leží na snadě, přece není možno tvořiti okrsky výlučně pro jediný určitý účel, protože dělníci a služebníci vyššího i nižšího druhu, úředníci atd. přejí si a musí bydliti v určitých okresích; některé objekty však, jako parky, zahrady, hřiště dětská, školy, kostely, komunikační spoje, aprovisační stavby, úřady (soudy, politické, stavebně policejní a městské úřady), bazary, místa pro přívoz a odvoz materiálu, automobilové garáže, umrlčí komory, ba i divadla, odborná musea, knihovny, kasárny, asyly, dílny, společenské domy a výstavní budovy atd., je nutno nezbytně každému okresu přiděliti ve větším nebo menším rozsahu a to již z toho důvodu, že je řada veřejných budov, jichž účelnost se dá sotva na déle než jedno století předem řádně odhadnouti a že tedy budou moci býti zařazeny budoucí stavby, sloužící podobným nebo stejným účelům, jenom do nově vznikajících Čtvrtí. Přirozeně se budou nové čtvrti kupiti v pásmech do kruhu kolem středu města; je lhostejno, je-li to možno na základě daných poměrů v uzavřeném kruhu nebo jenom v segmentu. Vzdálenost od středu města bude vždy rozhodovati o dosažení přípustných hranic zastavění nebo o možném počátku osídlení.
Dělení okrsků v pásma vzniká nejčastěji takřka bezděčně vústěním soustředných ulic do tělesa městského. Za dosaženou mez hustoty osazení jednotlivého okrsku může býti podle zkušeností vzato 100 až 150.000 obyvatelů. Je samozřejmo, že až k dosažení této hranice mohou býti dva až tři takové okresy přiděleny jedinému středisku správnímu. Počet 100 až 150.000 odpovídá při dosažené největší přípustné výši obytných domů plošné rozloze asi 500 až 1 000 ha pro jeden okres. Proto je náhled, že jádro města má býti obklopeno pásmovými komunikacemi ve vzdálenostech dvou až tří kilometrů a ve vznikající pásma že mají býti jednotlivé čtvrti zařazeny, zcela účelný.
Při soustavné regulaci velkoměsta je třeba především dbáti toho, aby hlavní soustředné ulice obdržely šířku, jež i v budoucnosti vyhoví zvýšené potřebě provozu, kdežto pásmové komunikace by mohly pojmouti vše dosud neznámé, očekávané. Pro šířku pásmových komunikací může býti brán základ 80 až 100 m. Zařazení těchto pásmových ulic do velkoměsta již zastavěného způsobí ovšem velké obtíže, ale přece je možno je zavésti na ulice již stávající a sleviti ovšem něco z dimensování shora zmíněného.
Protože, jak bude později ukázáno, vznikají jednotlivé čtvrti podle dobře rozváženého plánu v obdobích předem již stanovených a tvoří tedy skupinu menších měst kolem středu rozložených, zdá se správnějším každému jednotlivému okresu dáti dostatečné nádrže vzduchové v parcích, zahradách a hřištích, než předpokládati později zřízení pásu lesního a lučního; jet přece založení takovéhoto pásu kolem města opět jen pevně stanovené ohraničení, jemuž je třeba se vyhnouti. Rozprostranění velkoměsta musí podle našeho dnešního cítění býti bez omezení. Přes to by takový pás zcela ztratil vzhled pásu nezbytnými soustřednými komunikacemi s neodvratitelným osídlením podél nich a zcela změnil zamýšlený účel.
Na základě rad zde dále uvedených a soustavnou regulací je umožněno celkovou disposici každého okresu, ještě než jej usnesení obecní správy odevzdá zastavění, řešitl umělecky krásně a komunikačně i hygienicky správně. Tak tedy vznikne jenom pod vlivem účelu řada nádherných obrazů městských, jež budou tvořili našim potomkům nepřetržité, plastické dějiny umění a tím již vyloučí samy vše šablonovité. Pestřeji se vytváří ještě ony okresy, jež vyhovují většinou určitým účelům, ku př. umění svými novými sbírkami a školami nebo universitním disciplinám říšskou knihovnou atd.
Plochy, určené předem v každém okrese veřejným stavbám, mohou ovšem až do jich konečného zabrání sloužiti zatím i jiným účelům. Nehledíme-li k stavbám, v nichž jsou usídleny státní a zemské správní úřady nebo velké sbírky a p. a jež musí zůstati umístěny blízko středu, a nehledíme-li k budovám, na něž mají nárok okresy jednotlivé, objeví se v každém velkoměstě ještě řada budov a zařízení. jichž poloha jsouc podmíněna úrovní, vodními komunikacemi, přístavy, místními poměry atd., musí zůstati nezměněna. Rovněž budou budovy a zařízení hodící se pro jednotlivé okresy, jako stavby k pořádání trhů, pro skladiště vzorků, větší dílny, kramářství atd., konečně takové, jež dovolují větší vzdálení od středu, jako hřbitovy, sklady, balonové síně, kasárny, místa pro sport všeho druhu (i pro aviatiku) atd. Zvláště hřbitovy mají v několika dnech v roce takovou návštěvu, že se zdá skoro nemožno ovládnouti ohromný provoz tím způsobený, z čehož plyne, že je lépe založiti dvě nebo tři podobná místa. Vzdálenost tu nemá vlivu, neboť každé velkoměsto v krátké době nebude již s to dopravovati mrtvoly jinak než drahami a proto je záhodno již nyní jednotlivé okresy opatřili síněmi pro převoz mrtvol.
Nemůže býti úlohou této práce dokonale vyjasniti všechny otázky týkající se velkoměsta, v první řadě otázky niveau jednotlivých velkoměst; tolik je však jisto, že dosavadní vústěné dráhy stanou se nezbytně drahami povýšenými nebo podzemními a že není možno dosavadní soustavy kanalisační ze základu změniti. Rovněž je tu možno jenom naznačili, že bude úlohou městských zastupitelstev sloučiti ve svých rukou všechny dopravní prostředky. Předpokládáme-li to, musíme mysliti na takový provoz, aby byl možný nepřetržitý pohyb ve směru pásem a stálý kyvadlový provoz ve směru soustředných ulic, aby tedy mohl býti každý libovolný bod dosažen jenom jedním přestoupením. Možnost přestupu mezi povýšenými, uličními a podzemními drahami zprostředkují výtahy. Budou-li tyto návrhy provedeny, lze s jistotou tvrditi, že bude každému velkoměstu soustavnou regulací zajištěn svobodný vývoj pro věčné časy a že pověstné „opožděno“ zmizí úplně.
Jedno však musí se státi základem všeho regulování velkoměsta, aby totiž byli umění a umělci připuštěni ke slovu, aby byl na vždy zlomen vliv inženýrův ničící krásu a aby byla co nejúžeji ohraničena moc příšery „spekulace“, jež dnes činí samosprávu velkoměst skoro illusorní. Prostředky k provedení a způsob, jak by toho mělo býti docíleno, ukáží další výklady.
Část hospodářská. Má-li býti toto usoustavnění a jistě vytoužené meliorování města provedeno naznačeným způsobem, je třeba k tomu ohromných prostředku. O spoření nelze při takovém provádění vlastně vůbec mluviti, neboť nejlepší v tomto případě sotva je ještě dostatečné. Proto bychom měli míti možnost již dnes mluviti o jakémsi vzájemném předhánění správ obecních v regulaci a melioraci velkoměst. Nejzřetelněji ukázal na pravý cíl zemřelý starosta vídeňský Dr. Karel Lueger tím, že řadu zařízení, jako plynárny a elektrárny, vodovody, pouliční dráhy, pohřbívání mrtvých atd. převedl v majetek a správu obecní, z čehož plynou obecní správě dosti bohaté příjmy. Jiný zdroj je v tom, obrací-li se neustálý přírůstek ceny stavebních ploch, způsobovaný vzrůstem velkoměsta, zcela přirozeně ve prospěch všeobecného dobra, tedy obecní správy. Snahy o to daly uzráti otázce zdanění přírůstků ceny a v Německu byla již takováto daň uzákoněna, zůstává však pochybno, může-li býti tato otázka vůbec tímto způsobem rozluštěna při obtížnosti, jak vyhledati pravé místo k nasazení páky s výsledkem, nemá-li býti jako právě ve Vídni daňová quota, beztoho již ohromná, ještě zvýšena.
Jednoduchý prostředek, jak získati pro správu obecní opět bohatý zdroj příjmů, poskytuje samo každé rozšiřování města a to tak, že správa města zakoupí budoucí pásma, totiž území kolem velkoměsta dosud vůbec nebo nepatrně zastavěné a tak dlouho si je ponechá, až dozraje k zastavění. Je samozřejmé, že mohou tato území dávati dostatečný výnos pro své úrokování ihned po zakoupení pronajetím nebo propachtováním, kdežto budoucí přírůstek ceny připadá ve prospěch obce. Určitě lze očekávati, že cena zakoupeného území, i kdyby se nezískalo z počátku dostatečné její zúročení, dostoupí v krátkém čase výše, jež přestoupí značně úroky, úroky z úroků a kapitál původně vložený, ba že z toho vyplyne příjem, jenž dosáhne výše sta milionů. O veškerém území, velkoměsto obklopujícím a dosud nezastavěném lze právem tvrditi, že je lze v tuto dobu získati za obnos poměrně nepatrný. Vzrůstání obyvatelstva však ukazuje k tomu, že část tohoto území rozhodně v padesáti letech bude zastavěna, že tedy pak přejde z majetku veřejného (dejme tomu, že obec získala pozemky vy vlastněním) do soukromého. Tento postup se přirozeně obnovuje neustále. Obci je zcela možno pomocí regulování cen půdy, pachtováním atd. uvésti výstavbu města do určitých kolejí, zabezpečiti potřebné veřejné místo pro jednotlivé okresy, stavěti tak hráze lichvářství pozemkovému, dnes kvetoucímu a prováděti pomocí konečného výdělku velkolepé podniky a meliorace. Souhrn dá se lehce ještě zvětšili, neboť správy velkoměst jsou s to, regulovati udržováním cen pozemků výstavbu okresů tak, že povstávají bezprostředně mnohopatrové obytné domy, čímž se ovšem zase zvyšuje cena půdy. Užíváním těchto prostředků otvírá se pro obce perspektiva, že mohou prováděti ve vlastní režii stavbu obytných domů nebo nákladné podniky, ku př. výrobu cihel, jež jsou opět schopny býti obecním správám zdrojem příjmů. Podmínkou při provádění takových výpočtů jsou tyto momenty:
Za prvé vyvlastňovací zákon, jehož lze lehce dosáhnouti, neboť každý stát bude podporovati nejvřeleji rozkvět velkoměsta, jež patří k jeho největším a nejspolehlivějším poplatníkům.
Za druhé zřízení fondu z přírůstků jmění, jenž již od počátku zaručuje všechny podmínky své úhrady, zúročení a zajištění.
Vyvlastňovací zákon obcí by se dělil na dva díly: na zvětšení města a na melioraci starého jádra městského. Bude-li město opřeno tímto způsobem, může každá správa velkoměsta pomýšleti na opatření, jež by podporovala rozkvět města a jež rychle postupující kultura rozhodně vymáhá.
Bohaté prostředky umožní zastupitelstvům velkoměst, aby zřizovala lidové domy, lidové činžáky, lidová sanatoria, budovy pro velké trhy na zboží a skladiště vzorků, dráhy, parníky, kašny, rozhledny, musea, divadla, vodní zámky, pamětní síně atd., vesměs tedy věci, na něž dnes není ani pomyšlení, jež však nebudou moci býti postrádány v budoucím obraze velkoměsta. Vytoužený domek pro jednu rodinu v zahradním městě, ještě vytouženějším, nemůže nikdy vyvolati všeobecné upokojení, protože pod tlakem těžkých podmínek životních, rozmnožením nebo zmenšením počtu členů rodiny nebo změnou povolání a postavení atd. povstává neustálá změna přání millionového obyvatelstva. Přání vznikající z těchto okolností mohou býti vyplněna jen činžovním domem, nikdy však malým, samostatným domkem.
Konečně je třeba bez obalu říci, že v domech rozdělených po 4 až 6 parcelách na stavebních blocích, z nichž každý přiléhá jednou stranou k zahradě, náměstí nebo parku a na třech stranách jest ohraničen ulicemi, 23 m širokými, mají byty všechny kulturní vymoženosti jsouce zdravé, krásné, pohodlné a laciné, a že se tedy jistě lépe hodí k našemu konání a snažení, než byty, jichž vznik se zakládá na zcela nesprávných předpokladech. Poukaz na tradici, cit, malebný zjev atd. jako na podklad obydlí moderních lidí je našemu dnešnímu cítění úplně cizí. Počet velkoměstských obyvatelů, jež dávají přednost zmizení v davu jako „číslo“, je větší než řada těch, kteří denně chtějí slyšeti pozdrav „dobré jitro“ nebo otázku „jak jste se vyspal?“ od kritisujících sousedů v rodinném domě.
Ze rodinný dům nezmizí z obrazu města, je přece samozřejmé; vždy však bude děkovati svůj vznik přání hořejších deseti tisíců.
Umění žiti, jak dnešní doba vyžaduje, vytvoří ještě řadu věcí, o nichž máme dnes sotva zdání, ku př. přenosný dům, skladný dům na pozemku, najatém od obce atd.
Uvážíme-li, že si na př. Vídeň od 60 let přes příznivé poměry nevytvořila jiný velkoměstský obraz vysoké umělecké úrovně než Semperovo zevní hradní náměstí (po odstranění hradní brány a výstavbě hradu) a ne právě bezvadné náměstí Schwarzenbergovo (Náměstí radniční a před votivním kostelem je třeba označiti za pochybená), ― neboť okružní třída děkuje svůj vznik šťastné náhodě ― a postavíme-li proti ní budoucí uměleckou, cílevědomou disposici a provedení jednotlivých, soustavně rozčleněných okresů, uzraje i v laikovi umělecky sebe nedůtklivějším myšlénka, že krásné velkoměsto nemůže povstati nikdy bez velkorysosti tuto naznačené, bez potřebného dalekozraku a bez posvěcení uměním.
Není možno přenechati výstavbu velkoměsta jako dosud slepé náhodě a úplné umělecké nemohoucnosti a k tomu přidávati umělecké snahy jako zbytečné nebo konečně vydati vývoj města všanc nejsmutnějšímu pozemkovému lichvářství. Škodu vznikající z toho obyvatelům a správě obecní je třeba označiti v ohledu národohospodářském za ohromnou, a škoda bude stále hroznější, protože ji ubíhající čas činí stále nenapravitelnější.
Kéž si zástupci velkoměst zvláště důrazně uvědomí, že velkoměsto jen tehdy může vyplnili úplně svůj úkol, aby totiž bylo klidným útočištěm millionového obyvatelstva, je-li i krásné. Toho lze však dosíci jen uměním.
Zdroj: Styl V (1913) s.177-214
Vložil: Petr Šmídek, 10.08.13 12:00
Návštěvnost: 3778 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.