Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Zdeněk Wirth: Jan Kotěra

Předneseno dne 6. ledna 1926, v Obecním dome pražském, při zahájení souborné výstavy Jana Kotěry, pořádané S.V.U. Mánes.

Paní a pánové,
přál bych si, abychom se dnes, kdy S. V. U. Mánes, plný ušlechtilé pýchy, otvírá posmrtnou výstavu životního díla jednoho ze svých největších, aspoň na chvíli ocitli v Itálii XVI. věku a aby se nám stala architektura nejen užitkovou, ale veřejnou kulturní záležitostí, uměním stejně cítěným a chápaným jako malba a plastika, abychom považovali uliční a náměstní kulisy a prostory, obrysy budov, plochy jich fasád a vznosné jich síně za divadlo krásy a předmět obdivu a úcty jako obsah obrazáren a pinakothek. Nebudu dnes úvodem k prohlídce posmrtné výstavy znovu vykládati o osudech a zevních příhodách Kotěrovy životní a umělecké dráhy, když to bylo nedávno pověděno krásně a často u příležitosti jeho padesátin i nad jeho čerstvým hrobem. Toužím jenom po tom, abyste ocenili samo dílo architekta, ne ― jako to bývá jeho údělem ― v jeho zdobnosti a povrchové líbivosti, ale v jeho nejčistší formální kráse prostorové a hmotné, aby Vám tato výstava pověděla o velkém umělci a uvedla Vás v úžas nad bohatstvím a všestranností jeho ingenia i nad obratností čarovného kreslíře, jehož ruka tu v odlitku spočívá mezi rodinnými památkami.
Kotěra byl první moderní český architekt a tento primát do své smrti udržel ne tak vždy pro velikost úkolu, které mu osud svěřil, jako pro mohutnost a čistotu uměleckého výrazu. Dovedl jaro, které přinesl do Prahy na konci let devadesátých do české umělecké společnosti, hodné dlouho udržeti ve svěžesti a slova Mádlova, jimiž jej uvítal ve Volných Směrech na prahu učebny Umělecko-průmyslové školy, na prahu atelieru a na prahu spolkové místnosti »Mánesa«, měla dlouho platnost, protože Kotěra dovedl jako jeden z prvních stvořiti pouhou svojí existencí a svým příkladem, čeho před tím v Čechách nebylo ― umělecké prostředí. Netvořil je v tradici umělecké bohémy francouzské nebo ― co tradici pražské tehdy bylo ještě bližší ― jihoněmecké, ale přinesl nového ducha vznikající evropské moderny, která ― jako kdysi renaissance vyprošťovala umělce ze středověkého cechovnictví ― architekta stavila mezi budovatele kultury a vracela mu vysoké vedoucí místo v uměleckém tvoření doby.
Krasavec, jemných způsobů, vtipného slova, vědomý ceny a proto bezděky trochu povýšeného tonu řeči.
člověk velkých vášní, ale ne lehkomyslný, nýbrž moderně methodický a pořádku milovný, pracovitý ― tak přišel Kotěra do Prahy a není divu, že v tehdejší společnosti byl považován jako kdysi profesor Masaryk za kulturní oktroy Vídně a že v určitém směru zůstal vždy isolován. Jeho postavení bylo jiné než dnešní mladé generace, která usiluje o vývoj v rámci dobového umění a ne o celou změnu systému a methody uměleckého myšlení a formování, což vyvolávalo na rty starších posměšný název Malerarchitekta, protože se lišil již svým způsobem kresby od tektonického skládání profilů a jedním vrhem pera nebo tužky evokoval linii, obrys, hmotu.
Od té doby uplynulo čtvrtstoletí a výsledek umělcovy práce, zde snesený, dává za pravdu těm, kdo viděli v Kotěrovi naplněný osud české architektury a kdo se kolem něho sdružili. Stal se osou vývoje, vyspěl ve velikou postavu vůdce, ukázal rysy geniality v podání myšlénky, v mnohosti svého díla, v bohatství formálních ideí a ve všestrannosti své práce.
Vidíme zde do jeho duševní dílny, sledujeme na architektonických náčrtcích, inspirovaných často hudbou, vznik monumentálních myšlenek, jsme překvapeni souverenitou, s jakou předem načrtl svým spolupracovníkům ― plastikům ― hotový obrys hmoty, zjišťujeme, že co je pro jiného výlučným oborem životním, pěstuje Kotěra jako allotria v oddechu po denním úkolu, že je stejně obratným akvarelistou jako grafikem a kreslířem karikatur.
Všestrannost práce architekta zabírá u něho vedle nejmonumentálnějších projektů university, královského paláce, musea a městských regulací celý obor užitkové architektury, hlavně vilu a rodinný dům, interieur a drobnou funerální stavbu, ale i výstavní exposici a umělecký průmysl.
»Mánes« rád vykonal akt vděčnosti k jednomu z hlavních svých vůdců a předvedl jeho životní dílo v největším počtu vystavených prací. Je v tom mnoho úcty i mnoho bolesti nad předčasně zmařeným velikým talentem, ale je i mnoho zadostiučinění pro minulost. Co bych však cenil nejvýše a proč bych si přál, abychom se aspoň na chvilku ocitli v Itálii XVI. věku: je tu veliký odkaz pravého umělce, bez banalit a kompromisů, veliká útěcha jeho vrstevníkům a veliké povzbuzení jeho nástupcům.
Zdroj: Styl VI. (XI. 1925-26), s.147
Vložil: Petr Šmídek, 30.07.13 12:35
Návštěvnost: 2531 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.