Peter Zumthor: 3 stavby, 4 projekty

Publisher
Petr Šmídek
09.11.2009 12:00
Peter Zumthor

Úvod přednášky (foto Lucie Mlynářová)
V úterý 20. října 2009 se v Betlémské kapli uskutečnila přednáška švýcarského architekta Petera Zumthora, který se stal letošním držitelem Pritzkerovy ceny. Druhý den v poledne si Zumthor přednášku zopakoval ještě v komorní atmosféře Krajské vědecké knihovny v Liberci. Jeden z nejznámějších švýcarských architektů zavítal do České republiky po dlouhých devíti letech. První jeho přednáška se uskutečnila na jaře 2000 v Rotundě brněnského výstaviště, kde byla zlatým hřebem Mezinárodního stavebního veletrhu. Tehdejší publikum si získal svým neformálním vystupováním a mnohé překvapil, s jakým zaujetím vyprávěl o věcech, které neměly na první pohled přímou vazbu k architektuře.
Podruhé přijel do Čech přednášet na pozvání Davida Vávry a díky štědrosti firmy Happy Materials. Peter Zumthor přistupuje k přednáškám stejně jako ke všem svým dílům. Projekty vznikají několik let a domy se nezřídka staví celou dekádu. Podobně jako u svých staveb navrhuje každý detail, chce mít pod kontrolou i vydavatele knižních publikací. Neslevuje a nepřistupuje na kompromisy, proto musely být plátno a papír pro české vydání jeho knihy Promýšlet architekturu vyrobeny a zakoupeny v Německu (tisk a vazba již proběhly ve Zlíně). Hmatový vjem přidává četbě nový rozměr a význam.
Zumthor, který s přednáškami šetří a ročně jich uspořádá pouze několik, si přeje, aby si jeho posluchači mohli odnést trochu jiný zážitek, než jaký od přednášek očekávají: úvodní slovo, člověk na pódium s projekcí a diskuze. Podobně jako u svých staveb chtěl mít Zumthor i Praze plnou kontrolu nad scénářem večera, což se tak docela nepodařilo.
Po trojici úvodních proslovů (Hendrych – reklama, Zavřel – záštita, Vávra – komika) sál konečně potemní a do úvodní černé obrazovky s modrým nápisem se začínají ozývat první tóny od současného hudebního skladatele Luigi Nono, který žije v Benátkách a pro tuto skladbu byl inspirován zvony místních kostelů. Nejméně posledních deset let je pro Zumthora hudba největším zdrojem inspirace. Oblíbil si příběhy ukryté za jednotlivými skladbami. Vidí v hudbě různé vrstvy a úrovně podobné architektuře. Zumthor hned v úvodu přítomné vyzval, aby dokázali v životě odmítnout zakázku a nepřistupovali na kompromisy. Na následujících třech stavbách a čtyřech projektech všem dokázal, že když se člověk řídí těmito radami, tak výsledky rozhodně stojí zato.

Dům Zumthor v Haldensteinu (2004)
Prvním představeným projektem byl jeho vlastní dům v Haldensteinu, kde dlouhá léta žije a v okruhu rodiny tvoří. Původně si postavil podélný dřevěný dům, ale s příchodem větších zakázek zakoupil přes ulici další pozemek a postavil betonový dům. Jednou z výhod nového domu je, že se nachází ještě blíže ke statikovi, jehož žena mu do atria navrhla zahradu s 11 různými druhy jabloní, každé z jiného koutu světa.  Při navrhování je pro něj důležité mít kolem sebe rodinu, spolupracovníky, al také klidné místo, kde ho nebude nikdo rušit. Když Zumthor ukázal domu jeho přítel Peter Märkli, tak jej výstižně popsal, že se bude muset domem neustále chodit. Podlouhlé místnosti a chodby nutí člověka neustále chodit. Po čerstvých zážitcích z Müllerovy vily Zumthor přirovnal ukrytý salonu paní Müllerové ke dveřím ve svém domě, které oddělují rodinu od jeho ateliéru.

Polní kaple Bruder Klaus (2007)
Polní kaple Bruder Klaus ve Wachendorfu vznikla pro německého klienta, kterého Zumthor od začátku varoval, že je drahý a dočká se od něj jen současné architektury. Kaple je zasvěcena bratru Klausovi, jehož životní příběh oslovuje i po pěti staletích stále mnoho Švýcarů a patřil mezi nejoblíbenější svaté Zumthorovy matky. Umístit do ploché krajiny vertikální hmotu byl celkem jednoduchý nápad, ale myšlenka vnitřního prostoru vznikala déle sedm let. Hmotu kaple tvoří 24 půlmetrových vrstev dusaného betonu. Vybudování jedné vrstvy trvalo přesně den a po zatuhnutí se pokračovalo s další vrstvou. Horním otvorem do kaple prší na olověnou podlahu, kde voda zůstává a postupně se odpařuje. Odlévání olověné podlahy přímo na místě nebylo bez rizika a také to již nikomu nedoporučuje. Bednění vnitřního prostoru si od farmářů vyžádalo pokácet v lese 77 stromů, které pak vytvořily zajímavou obálku. Výběr dřeva byl stejně důležitý jako jeho následné spálení. Uhlíř jim pomohl s výběrem dřeva, které při hoření krásně voní, a následně udržoval uvnitř budoucí kaple po dobu tří týdnů pozvolný proces spalování.
Otvory po konstrukčních spojích mezi vnitřním a vnějším pláštěm měly původně zůstat volné a sloužit větru jako varhany. Kvůli velkému průvanu se však nakonec muselo od hudebního zážitku ustoupit a zasadit do otvorů skleněné kapky. Namísto obrazu světce byla vybrána busta od osmdesátiletého sochaře Hanse Josephsohna. Zatímco projekt kaple nakonec Zumthor vytvořil zdarma, tak na Josephsohnovu sochu musela obec spořit poměrně dlouho. Překvapením pak bylo, když zjistili, že vybraná socha bratra Kaluse je ve skutečnosti portrét někdejší Josephsohnovy přítelkyně.
Návštěvníky kaple v současnosti tvoří napůl věřící a architektoničtí zvědavci. Všichni však musí odstavit svoje auto ve vesnici a ke kapli dojít po louce a vyčistit si tak hlavu.

Kolumba v Kolíně nad Rýnem (2007)
Kolumba - umělecké muzeum arcibiskupství v Kolíně nad Rýnem stojí na ruinách gotického kostela. Realizace projektu zabrala dlouhých deset let. Zatímco současná muzea se tváří jako obchodní domy, tak koncept Kolumby byl od samého počátku nekomerční. Nekonají se zde vernisáže ani komentované prohlídky. Nejedná se také o katolické muzeum. Na prvním místě je umění a individuální prožitky návštěvníků.
Nová hmota vyrůstá na obvodových zdech kostela vybombardovaného během II. světové války. Hlavní idea je každému hned jasná a není složitě zakódována pouze pro architekty. Meandrující cestou směrem vzhůru se muzeum stává lehčí a více prosvětlené. Procházka muzeem je zakončena velkým oknem s výhledem na kolínský dóm. Do horních galerií proudí světlo z různých stran, čímž se mění i nálada v místnostech. Pokud máte štěstí, tak je vedle “obývacího pokoje“ obloženého dřevěnými panely a s hedvábnými závěsy v oknech otevřená malá kuchyňka, kde vám připraví kávu a nic už nebude bránit ve vychutnání si intimní a poklidné atmosféry uprostřed velkoměsta. U této příležitosti si Zumthor vzpomněl na děkovný dopis, který mu před několika lety přišel do kanceláře od neznámého člověka, který si šel po smutečním obřadu sednout do muzea a rozjímat v “obývacím pokoji“.
Největší část přízemí zabírají vykopávky starého zdiva. Osvědčeným způsobem jejich ochrany je historické naleziště zastřešit, ale neuzavírat a nechat proudit vzduch, stejně jako sedláci skladují seno. Již během soutěže Zumthor přislíbil vytvořit unikátní cihlu jen pro Kolumbu. Zděné konstrukce byly po II. světové válce nejlevnější způsob jak obnovit poničená německá města. Tisíce let starý způsob stavění se v tomto projektu posouvá dále. Výslednou podobu tvoří dvě oddělené stěny s otvory, pro které musel vzniknout kladecí plán podobný hudební partituře, kterou pak dva roky zdila parta polských zedníků z okolí Krakova. Při pohybu návštěvníků se stěny dávají do pohybu a vytváří moiré efekt. Nové muzeum se rychle začlenilo do městské struktury. Dokáže pracovat s historickými odkazy, ale jasně směřuje kupředu.

Muzeum hornictví v Almannajuvet (2003-)
Muzeum hornictví Almannajuvet, Sauda - Norsko je zemí, která si zakládá na svém přírodním bohatstvím. Zároveň si zde plně uvědomují význam životního prostředí, jehož nedělitelnou součástí je také kvalitní architektura. Vysoké úrovně dosahují častým vypisováním soutěží, a to i na malé zakázky zakázky jako jsou vyhlídkové plošiny, silniční odpočívadla nebo veřejné záchody.
Peter Zumthor byl osloven, aby se zúčastnil ambiciózního projektu muzea hornictví v místech, kde se dříve za nelidských podmínek těžil zinek. Z tisícimetrových podzemních chodeb se úzkými otvory vynášely na povrch kameny, které na koních soutěskami dopravovaly k fjordům a odtud pak putovaly loděmi do Anglie. Koncept muzea tvoří čtyři stavby: zázemí, kavárna, plošina a důl. Přestože dřevěná konstrukce a spoje jednotlivých prvků vypadají velmi jednoduše, vzniklo již přes padesát variant a dva roky se vedou jednání s klientem o konečné podobě muzea. Projekt je domyšlen do takových podrobností jakými jsou jídelníček v kavárně (hornický koláč, hornická polévka, …), divadelní představení nebo knižní publikace, kterou si budete moct prohlédnout na místě a nepůjde ji nikdy zakoupit.

Pomník čarodějnicím z Finnmarku, Vardø (2007-)
Pomník upáleným čarodějnicím ve Finnmarku, Vardø – druhý z představených projektů leží opět v Norsku, ale tentokrát až za severním polárním kruhem, kde se v 17. století odehrál proces s nejméně 137 údajnými čarodějnicemi, z nichž dvě třetiny (92) byly nakonec upáleny. Vedle Zumthora byla k projektu  přizvána také francouzská sochařka Louise Bourgeois, která již od roku 1938 působí v New Yorku. Ze vzájemné zdvořilosti nakonec vznikly dva objekty. Podobně jako u berlínské Topografie teroru se i v tomto konceptu vedle podlouhlého objemu nachází bodová stavba. Do 180 metrů dlouhé stavby na okraji osady je zasazeno 92 příběhů obžalob a následného přiznání nařčených čarodějnic. 92 oken osvětlených žárovkami je směřováno k nedalekému moři. Dřevěnou konstrukcí podobnou těm, kde rybáři suší své úlovky, je provléknut černý textilní “rukáv“. V bodové stavbě na konci je umístěna instalace od Louise Bourgeois - pět kovových židlí, z nichž prýští oheň. Agresivní forma má vyjadřovat bezhlavý akt zabíjení. Instalace je ohraničena černým sklem jako u svářečských brýlí. Tmavé stěny propouští ven pouze plameny.

Prázdninový dům v Devonu (2009-)
Prázdninový dům v Chivelstone – anglická organizace Landmark Trust nabízející zájemcům možnost krátkodobého pronájmu pokoje v historických památkách se rozhodla zařadit do své nabídky také moderní architekturu. Za tímto účelem oslovila několik evropských architektů (Michael Hopkins, Nord, JVA, MVRDV). Zumthorovi se však nezamlouvalo, aby by sem lidé přijížděli na víkend bez jakýchkoliv plánů zabíjet čas. Jeho návrh podobný shluku kamenů je určen pro nanejvýš 12 osob, aby se tu sešli a pracovali na společných zájmech. Zumthora k projektu přilákaly nedaleké útesy a kouzelná krajina okolí Devonu. Inspirace a význam prostředí lze vyčíst i z Zumthorových modelů, kam zasazuje své návrhy. Nejde o bílé abstraktní modely, ale volbou materiálů se snaží přiblížit skutečnému místu (kámen, hlína, rostliny, voda). U návrhů používá materiály, které se pak objeví v realizované stavbě (cihly, beton, dřevo, látka).

Hotel v poušti Atacama (2009-)
Hotel v poušti Atacama - zakázka přišla od bohatého bankéře, který se rozhodl změnit svůj život a začal více poznávat přírodu. Přitom však neslevil ze svých navyklých standardů. Oslovil Zumthora, aby pro něj navrhl uprostřed chilské pouště luxusní hotel. Výsledná kruhová podoba s centrální oázou vychází z místních klimatických podmínek, kde prší pouze jednou ročně, ale pravidelně se musí chránit před písečnými bouřemi a chladnými noci. Okolní prázdnota ho ničím neomezovala, a tak cítil potřebu velkorysosti. Výslednou organickou formu lze také chápat jako poctu Oscaru Niemeyerovi.
Na závěr přednášky Zumthor představil své spolupracovníky, s nimiž se snaží udržet kontrolu nad každou fázi projektu až posledního detailu. V této vyčerpávající práci mu pomáhá tým s věkovým průměrem 25 let a národnostmi z celé Evropy.

Peter Zumthor se svoji ženou Annalisou a se členy Občanského sdružení Šumná města, organizátory jeho návštěvy: zleva – David Vávra, Annalisa Zumthor, Peter Zumthor, Lucie Havlová, Tomáš Hendrych a Radovan Lipus. (foto Lucie Mlynářová)
0 comments
add comment

Related articles