Za Janem Hirdem Pokorným

v nedožitých 94 letech zemřel v New Yorku 20. května 2008

Zdroj
Petr Kratochvíl
Vložil
Kateřina Lopatová
30.05.2008 14:45
Jan Hird Pokorný

Příjezd do New Yorku 6. 2. 1940
Život Jana Hirda Pokorného, českého architekta usazeného od roku 1940 v New Yorku, je kronikou téměř jednoho století. Narozen v Brně ještě za Rakouska-Uherska (25. května 1914), strávil mládí v Praze, po okupaci uprchl přes Švédsko do New Yorku, kde pak více než šedesát let úspěšně projektoval a zároveň vyučoval na Kolumbijské univerzitě. Ještě v roce 2005 navštívil Prahu, aby zde převzal čestný doktorát Českého vysokého učení technického a zúčastnil se ve Fragnerově galerii zahájení výstavy svého celoživotního díla.

A dílo to bylo vskutku úctyhodné - rozsahem, rozmanitostí a oceněními, která za ně získal. Po jediné ještě předválečné realizaci u nás (hotel Sykovec na Vysočině) a po zkráceném zopakování studií v New Yorku se již ve 40. letech dostal k vlastnímu projektování. Prvními stavbami byla továrna a pak vlastní dům na 51. ulici, kde měl svůj ateliér a kde žil až do své smrti. Z pozdějších novostaveb měly největší ohlas vysokoškolské kampusy v Hackettstownu, Stony Brooku a v Bronxu s pozoruhodnými solitérními stavbami knihoven, studentských klubů, koncertní haly. Samozřejmě, že se styl jeho tvorby s léty proměňoval - od lehkých skleněných konstrukcí 50. let k plastičtějším formám ovlivněným brutalismem. Vždy však to byly formy elegantní, s živými interiéry zalitými světlem a v případě koncertního sálu v Bronxu s akustikou, kterou oceňovala i Newyorská filharmonie. V 70. letech minulého století, ve věku, kdy jiní již pomýšlejí na penzi, zahájil druhou etapu své tvorby, spjatou s rekonstrukcemi historických objektů a s důležitými funkcemi v Umělecké a později Památkové komisi New Yorku.
Na zahradě svého domu, přibližně 2003
V té době to byla činnost průkopnická, neboť koncepce ochrany starších budov se v Americe teprve rodila. Jan Hird Pokorný rekonstruoval celý blok původně industriálních budov v Jižním přístavu na Manhattanu, ale pracoval i na renovaci domů, které patří v New Yorku historicky k těm nejcennějším - včetně dřevěného domu z roku 1765, kde pobýval George Washington. K posledním Pokorného pracem patřila obnova přístavní budovy Baterry s nádherným litinovým průčelím ve stylu Beaux-Arts. To mu již bylo devadesát, a přesto stále dohlížel na svůj ateliér a jednou týdně docházel na fakultu architektury.

Vitalita profesora Pokorného byla neuvěřitelná. Vzpomínám na první setkání v New Yorku v roce 1996, kdy jsem ho doprovázel do Českého národního domu, který tehdy částečně rekonstruoval. Čiperně šplhal po lešení podívat se na stav korunní římsy, mě však nechtěl nahoru pustit, abych mu nespadl, když nejsem pojištěn. Se stejnou svěžestí dokázal vzpomínat na detaily svého studia u Antonína Engela v Praze, na sousedské povídání s Gretou Garbo na Manhattanu, na přátelství s jiným slavným českým exulantem Antonínem Raymondem, na práci v ateliéru SOM či na setkání s Elielem Saarinenem, Le Corbusierem a jinými legendárními osobnostmi. I on sám se nakonec stal legendou, především v kruzích památkových, protože předsedat sboru expertů, kteří rozhodují o osudu newyorských památek, mohou opravdu jen výrazné osobnosti, jakou byl právě Jan H. Pokorný.
Petr Kratochvíl
2 komentáře
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
díky
Milan
31.05.08 07:33
JH Pokorny
Jan Charvat
26.11.18 10:22
zobrazit všechny komentáře