Výstava v Plzni představuje prvorepublikového architekta Zápala
Plzeň - Nejvýznamnějšího architekta první poloviny 20. století v jihozápadních Čechách Hanuše Zápala (1884 až 1964) představuje nová výstava Západočeské galerie v Plzni. Zápal, který po celý svůj tvůrčí život zůstal věrný hlavně Plzni a Plzeňsku, dal dosud značně konzervativní Plzni novou architektonickou tvář. Jako zaměstnanec města projektoval od roku 1910 do roku 1931 velké množství plzeňských veřejných staveb, škol, sociálních ústavů i budov technického zaměření, řekl dnes ČTK kurátor výstavy Petr Domanický, který se na souhrnnou výstavu a publikaci o Zápalovi chystal přes 20 let. Výstava je přístupná do 7. února.
"Přestože je Hanuš Zápal nejvýznamnějším architektem Plzně ve 20. století, byla mu zatím věnována jen velmi malá pozornost," poznamenal Domanický. Významem lze přitom o Zápalovi mluvit jako o Gočárovi českého západu, míní. Kromě novostaveb budov, z nichž mnohé jsou dnes kulturními památkami, se Zápal věnoval také záchraně a opravám památek. Díky jeho úsilí se zachránil především barokní komplex poutního místa v Mariánském Týnci u Kralovic, podílel se na záchraně rotundy ve Starém Plzenci.
Zápal v Plzni v desítkách návrhů a realizací promítl rychlý vývoj české architektury počátku 20. století od nového klasicismu a pozdní secese přes kubismus a kotěrovskou modernu, rondokubismus a purismus k funkcionalismu. Hledal ale i alternativy a inspiroval se barokem. "Jeho charakteristické citlivé zakomponování novostaveb do krajiny, hmotová promyšlenost a nenásilná návaznost objektů různého charakteru mají předobrazy právě ve stavbách vrcholného baroka," řekl Domanický.
V Plzni se Jan Zápal, který od vysokoškolských studií používal křestní jméno Hanuš, také věnoval opravám a úpravám památek, například interiérům historické radnice a Císařského domu, opravám kostela sv. Bartoloměje, sám restauroval ohrožené Alšovy fresky na jednom z domů. Mezi jeho významné autorské realizace patří ve městě mimo jiné soubor školních budov na dnešním Masarykově náměstí, Obchodní akademie z roku 1913, divadelní skladiště v Kovářské ulici z roku 1923, blok domů s tak zvaným Mrakodrapem z roku 1924 a ze stejného roku také turistická chata na Krkavci či Vyšší hospodářská škola na Karlovarské třídě. Ve 20. letech navrhl také areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě, krematorium či pomník purkmistra Václava Petáka na ústředním hřbitově.
Po odchodu po předčasné penze v roce 1931 Zápal dál soukromě projektoval, mimo jiné školy v menších obcích Plzeňska, soukromé domy i katolický kostel. Komunistický režim ho ale odstranil z veřejného života a vystěhoval z Plzně. Přestalo se mluvit i o jeho padesátiletém úsilí věnovaném záchraně památky v Mariánském Týnci, dodal Domanický.
"Přestože je Hanuš Zápal nejvýznamnějším architektem Plzně ve 20. století, byla mu zatím věnována jen velmi malá pozornost," poznamenal Domanický. Významem lze přitom o Zápalovi mluvit jako o Gočárovi českého západu, míní. Kromě novostaveb budov, z nichž mnohé jsou dnes kulturními památkami, se Zápal věnoval také záchraně a opravám památek. Díky jeho úsilí se zachránil především barokní komplex poutního místa v Mariánském Týnci u Kralovic, podílel se na záchraně rotundy ve Starém Plzenci.
Zápal v Plzni v desítkách návrhů a realizací promítl rychlý vývoj české architektury počátku 20. století od nového klasicismu a pozdní secese přes kubismus a kotěrovskou modernu, rondokubismus a purismus k funkcionalismu. Hledal ale i alternativy a inspiroval se barokem. "Jeho charakteristické citlivé zakomponování novostaveb do krajiny, hmotová promyšlenost a nenásilná návaznost objektů různého charakteru mají předobrazy právě ve stavbách vrcholného baroka," řekl Domanický.
V Plzni se Jan Zápal, který od vysokoškolských studií používal křestní jméno Hanuš, také věnoval opravám a úpravám památek, například interiérům historické radnice a Císařského domu, opravám kostela sv. Bartoloměje, sám restauroval ohrožené Alšovy fresky na jednom z domů. Mezi jeho významné autorské realizace patří ve městě mimo jiné soubor školních budov na dnešním Masarykově náměstí, Obchodní akademie z roku 1913, divadelní skladiště v Kovářské ulici z roku 1923, blok domů s tak zvaným Mrakodrapem z roku 1924 a ze stejného roku také turistická chata na Krkavci či Vyšší hospodářská škola na Karlovarské třídě. Ve 20. letech navrhl také areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě, krematorium či pomník purkmistra Václava Petáka na ústředním hřbitově.
Po odchodu po předčasné penze v roce 1931 Zápal dál soukromě projektoval, mimo jiné školy v menších obcích Plzeňska, soukromé domy i katolický kostel. Komunistický režim ho ale odstranil z veřejného života a vystěhoval z Plzně. Přestalo se mluvit i o jeho padesátiletém úsilí věnovaném záchraně památky v Mariánském Týnci, dodal Domanický.
0 komentářů
přidat komentář
