K přednášce Laurenta Staldera a Adama Carusa
Po prázdninové odmlce odstartoval první říjnový čtvrtek podzimní cyklus přednášek profesorů z curyšské ETH. Příznivci kvalitní architektury vytvořili před vstupem do kina Světozor frontu, jako by přijel zazpívat Enrico Caruso. Tentokrát však přijela frankofonní dvojice Adam Caruso a Laurent Stalder. přičemž oba švýcarští profesoři mají vztah ke Kanadě. Adam Caruso se narodil a získal vzdělání v kanadském Montrealu a Laurent Stalder devět let vyučoval dějiny na univerzitě v Québecu. Původním záměr rozdělit večer do dvou čtyřicetiminutových přednáškových bloků zpozdily úvodní technické komplikace.
Laurent Stalder, profesor historie a teorie architektury na ETH, se pokusil o historický exkurz s cílem zjistit, zda lze ve švýcarské architektuře vysledovat stopy národní identity, což se zdá být u tak heterogenního státu téměř nemožné. Malá země, kde se mluví několika úředními jazyky a nabízí bohaté krajinné výjevy se ve výsledku jeví, že stavět lze především na atmosféře (Ambiente-Stimmung-Atmosphere) místa.
Kanadský architekt Adam Caruso ve své přednášce nazvané 'Klam modernismu' přiblížil pražskému publiku svoje dvě čerstvé realizace: renovaci historické budovy muzea Tate Britain, kterou po šestiletém úsilí dokončil v minulém roce, a administrativní komplex Auropaallee u hlavního nádraží v Curychu. Předtím však ukázal téměř neznámé příklady svého pedagogického působení na ETH, ke se svými studenty nenavrhuje nové domy, ale snaží se zachytit 'Povahu prostoru' pomocí uhlových kreseb, obřích modelů a fotografií, které nijak neupravuje. Vytváří modely mistrovských staveb i zašlých časů a čerpají z nich atmosféru. Hledají kvalitu míst i tam, kdy by ji každý neočekával. Zároveň se věnují publikování autorů, kteří stáli mimo hlavní proud modernistů 20. století jako byl francouzský architekt Fernand Pouillon nebo italští architekti Mario Asnago a Claudio Vender.
Díky přiblížení aktivit na ETH zbylo Carusovi ještě méně času na představení jeho londýnské kanceláře, která se úspěšně vzepřela diktátu modernosti. Publikum by si jistě zasluhovalo, aby mu mohly být představeny více než jen dva projekty ze čtyřiadvacetileté profesní dráhy ateliéru Caruso St John. Přednáška tak byla spíše ochutnávkou tradičního způsobu nahlížení na architekturu. Plný dojmů jsem proto hned druhý den sáhl po Carusově knize 'Pocity věcí', kterou vydal před šesti lety, a připomněl si několik poznámek, na které již včerejší večer nezbyl čas. Caruso přiznává, že by rád navrhoval s takovou erudicí a důvtipem jako K. F. Schinkel, P. Webb nebo A. Loos. Přestože jejich tvorba byla značně eklektická, posunula architekturu o velký kus vpřed. Adolfa Loose zmiňuje Caruso ve své knize na několika dalších místech, kde vyzdvihuje jeho kritické, erudované, ale veřejnosti přístupné texty definující úlohu architekta na počátku 20. století. Nejspíš bychom si měli podobné otázky položit znovu po sto letech.
Zpráva Kruhu:
Ve čtvrtek 2. října vystoupili v rámci přednáškového cyklu ŠVÝCARSKO-ČESKÉ INSPIRACE za velkého zájmu veřejnosti (kino Světozor bylo do posledního místa obsazené) ADAM CARUSO, oceňovaný londýnský architekt, autor nové podoby Tate Britain, a teoretik architektury LAURENT STALDER. Oba spojuje zájem o propojování starého s novým a zájem o kontext.
ADAM CARUSO ve své přednášce Klam modernismu, ukázal publiku všechny "vrstvy" své práce.
Představil se v roli profesora architektury na prestižní ETH v Curychu. Ukázal práce studentů, kteří vypracovávali modely různých měřítek a fotografovali je tak, že není zřejmé, zda jde o realitu či model. Dále představil svou publikační činnost, jeho cílem je znovu oživit díla zapomenutých architektů - např. Fernanda Pouillona a dalších, jejichž stavby jsou podle něj nadčasové a mohly by být postaveny i dnes.
Stěžejním je pro Carusa jeho vlastní projekční činnost, tentokrát se zaměřil na dva projekty: Europaallee v Curychu: studio Caruso St John Architects vyhrálo v soutěži na revitalizaci pozemků kolem curyšského centrálního vlakového nádraží. Na 30 tisících metrech čtverečních vyrostla nová komerční i obytná zóna. Caruso se tu inspiroval v prvních kancelářských budovách, což byly vlastně paláce, i v prvních newyorských mrakodrapech. Dalším významným projektem je oceňovaná rekonstrukce Tate Britain, která pracuje s novým propojením a uvolněním historické budovy. Typický je pro Carusa velký důraz na detail. Architekt navrhoval také nábytek, inspiroval se tím dobovým.
LAURENT STALDER, profesor historie a teorie architektury na ETH Curych, ve své přednášce Ani stará ani nová. Hledání autonomní architektury promluvil na aktuální téma současné architektonické teorie i praxe: spojování starého s novým. Stalder podal obsáhlý přehled švýcarské architektury. Představil ji jako architekturu vyzvihující lokální kontext, jednoduchost, přírodní materiály a spojování nových a starých forem bez vnějších efektů dle učení analogické školy. Jako architekturu navazující na "atmosféry" a na okolní přírodu.
Účast na přednášce: cca 450 (architekti, studenti architektury, veřejnost, zástupci IPR, ad.).
Laurent Stalder, profesor historie a teorie architektury na ETH, se pokusil o historický exkurz s cílem zjistit, zda lze ve švýcarské architektuře vysledovat stopy národní identity, což se zdá být u tak heterogenního státu téměř nemožné. Malá země, kde se mluví několika úředními jazyky a nabízí bohaté krajinné výjevy se ve výsledku jeví, že stavět lze především na atmosféře (Ambiente-Stimmung-Atmosphere) místa.
Kanadský architekt Adam Caruso ve své přednášce nazvané 'Klam modernismu' přiblížil pražskému publiku svoje dvě čerstvé realizace: renovaci historické budovy muzea Tate Britain, kterou po šestiletém úsilí dokončil v minulém roce, a administrativní komplex Auropaallee u hlavního nádraží v Curychu. Předtím však ukázal téměř neznámé příklady svého pedagogického působení na ETH, ke se svými studenty nenavrhuje nové domy, ale snaží se zachytit 'Povahu prostoru' pomocí uhlových kreseb, obřích modelů a fotografií, které nijak neupravuje. Vytváří modely mistrovských staveb i zašlých časů a čerpají z nich atmosféru. Hledají kvalitu míst i tam, kdy by ji každý neočekával. Zároveň se věnují publikování autorů, kteří stáli mimo hlavní proud modernistů 20. století jako byl francouzský architekt Fernand Pouillon nebo italští architekti Mario Asnago a Claudio Vender.
Díky přiblížení aktivit na ETH zbylo Carusovi ještě méně času na představení jeho londýnské kanceláře, která se úspěšně vzepřela diktátu modernosti. Publikum by si jistě zasluhovalo, aby mu mohly být představeny více než jen dva projekty ze čtyřiadvacetileté profesní dráhy ateliéru Caruso St John. Přednáška tak byla spíše ochutnávkou tradičního způsobu nahlížení na architekturu. Plný dojmů jsem proto hned druhý den sáhl po Carusově knize 'Pocity věcí', kterou vydal před šesti lety, a připomněl si několik poznámek, na které již včerejší večer nezbyl čas. Caruso přiznává, že by rád navrhoval s takovou erudicí a důvtipem jako K. F. Schinkel, P. Webb nebo A. Loos. Přestože jejich tvorba byla značně eklektická, posunula architekturu o velký kus vpřed. Adolfa Loose zmiňuje Caruso ve své knize na několika dalších místech, kde vyzdvihuje jeho kritické, erudované, ale veřejnosti přístupné texty definující úlohu architekta na počátku 20. století. Nejspíš bychom si měli podobné otázky položit znovu po sto letech.
Zpráva Kruhu:
Ve čtvrtek 2. října vystoupili v rámci přednáškového cyklu ŠVÝCARSKO-ČESKÉ INSPIRACE za velkého zájmu veřejnosti (kino Světozor bylo do posledního místa obsazené) ADAM CARUSO, oceňovaný londýnský architekt, autor nové podoby Tate Britain, a teoretik architektury LAURENT STALDER. Oba spojuje zájem o propojování starého s novým a zájem o kontext.
ADAM CARUSO ve své přednášce Klam modernismu, ukázal publiku všechny "vrstvy" své práce.
Představil se v roli profesora architektury na prestižní ETH v Curychu. Ukázal práce studentů, kteří vypracovávali modely různých měřítek a fotografovali je tak, že není zřejmé, zda jde o realitu či model. Dále představil svou publikační činnost, jeho cílem je znovu oživit díla zapomenutých architektů - např. Fernanda Pouillona a dalších, jejichž stavby jsou podle něj nadčasové a mohly by být postaveny i dnes.
Stěžejním je pro Carusa jeho vlastní projekční činnost, tentokrát se zaměřil na dva projekty: Europaallee v Curychu: studio Caruso St John Architects vyhrálo v soutěži na revitalizaci pozemků kolem curyšského centrálního vlakového nádraží. Na 30 tisících metrech čtverečních vyrostla nová komerční i obytná zóna. Caruso se tu inspiroval v prvních kancelářských budovách, což byly vlastně paláce, i v prvních newyorských mrakodrapech. Dalším významným projektem je oceňovaná rekonstrukce Tate Britain, která pracuje s novým propojením a uvolněním historické budovy. Typický je pro Carusa velký důraz na detail. Architekt navrhoval také nábytek, inspiroval se tím dobovým.
LAURENT STALDER, profesor historie a teorie architektury na ETH Curych, ve své přednášce Ani stará ani nová. Hledání autonomní architektury promluvil na aktuální téma současné architektonické teorie i praxe: spojování starého s novým. Stalder podal obsáhlý přehled švýcarské architektury. Představil ji jako architekturu vyzvihující lokální kontext, jednoduchost, přírodní materiály a spojování nových a starých forem bez vnějších efektů dle učení analogické školy. Jako architekturu navazující na "atmosféry" a na okolní přírodu.
Účast na přednášce: cca 450 (architekti, studenti architektury, veřejnost, zástupci IPR, ad.).
0 komentářů
přidat komentář
