Petra Lexová : O důležitosti „kontextu“ a „dialogu“ v architektuře
Kvalita bydlení, kontext staveb a jejich prostředí i vztah starého a nového. To jsou témata, kterými se architekt Miroslav Šik ve své práci zabývá. Výstava A nyní ANSAMBL!!! má představit kolektivní výzvu architektům, stavitelům a úřadům, aby na městský design a architekturu pohlíželi jako na kolektivní, vyvíjející se a na dialogu založené umělecké dílo, a v souladu s tím jednali. V prostorách galerie českobudějovického Domu umění bude vystaveno odpovídající vizuální prohlášení v podobě velkoformátových tisků.
Výstava se již objevila na 13. Mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2012, kdy byl Miroslav Šik osloven, aby se autorsky ujal reprezentace Švýcarska. Pro Galerii současného umění a architektury Dům umění prezentuje původní projekt v upravené podobě uzpůsobené přímo pro dané prostory.
Miroslav Šik (*1953) je architekt českého původu, syn českého reformního ekonoma Oty Šika, který s celou rodinou v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Zde také vystudoval architekturu na ETH v Curychu u Alda Rossi a Maria Campi. Po dokončení studia na škole zůstal jako asistent u prof. Fabia Reinharta a zabýval se zkoumáním švýcarské architektury v době 2. světové války. Koncem 80. let formuloval teorii tzv. Analogické architektury, která mu přinesla celosvětové uznání. Na začátku 90. let krátce působil na FA ČVUT v Praze, kde ovlivnil generaci mladých českých architektů, jako Michal Kuzemský, Jan Šepka, David Kraus či Marek Chalupa. V roce 1998 získal profesuru na ETH v Curychu, kde působí jako profesor architektury dodnes. Architektuře se nevěnuje pouze v teoretické linii. V roce 1988 založil v Curychu architektonické studio, které má za sebou řadu úspěšných realizací. Mezi vybranými: katolické farní centrum St. Antonius v Eggu (2002), speciální pedagogická škola s celodenní péčí v Curychu (2003) či řada obytných domů v Winterhuru (2005), Haldensteinu (2007) a Zugu (2012).
Ideové jádro Šikovi práce stojí na chápání „kontextu“, jak ho popisuje ve své teorii Analogické architektury (Analoge Architektur, česky vydané 1990). Ten vnímá jako základní bod, z něhož by stavba měla vycházet a jímž by se měl architekt zabývat. Nejedná se o kontext politický, ani kulturní, ale čistě urbanistický, kdy se architekt snaží docílit plynulé komunikace mezi původní a novou zástavbou. Ať už se jedná o historické stavby či svébytnou regionální architekturu je důležitý proces „srůstání“ s novou stavbou, aby konečné estetické působení daného místa bylo plynulé. Kritizuje tak antagonismus, typický pro kapitalistickou výstavbu měst.
Šik v článku Na druhý pohled (ERA 21, 2011) mimo jiné představuje podobu současných měst. Na jedné straně vykresluje obraz města, kde vyrůstá řada originálních staveb, jenž zpočátku mohou vyvolávat dojem chaosu. Do kontrastu pak staví monotónnost, která „nudí“ svou harmoničností a nenarušeností. Řešení vidí v revoluční snaze proměny srůstáním.
„Právě mezi tyto dva póly, mezi postupné přidávání a komponovaný tvar města, mezi solitéry a městskou jednolitost je třeba postavit reformní tendenci. Slovo „ensemble“, které se pro takové tvarování vžilo, nejlépe vyjadřuje ono „tu-a-tam“ procesu navrhování. Nové interpretuje stávající prostředí, nové vnáší silnou prostorovou figuru nebo dokáže vystihnout atmosféru, nové dává nesourodému a mnohovrstevnatému prostředí schopnost dialogu.“
Miroslav Šik se v Čechách objevuje pravidelně, v pohledu na tuzemskou architekturu je však nekompromisně kritický. V kontrastu k Švýcarské racionální jednoduchosti staví českou snahu o komplikovanost (v duchu chlubivé originality). Té však chybí důležitý základ, navázání na kontext. Hodnoty jako solidnost a trvanlivost jsou často upozaděni touhou po experimentu a přejímání zahraničních modelů se často děje bez ohledu na specifický charakter místa. Podoba české architektury však není to hlavní, na co by Šik chtěl upozornit. Ve své práci se zabývá i řadou problémů současného bydlení, které jsou stejné u nás i v zahraničí. Problém vidí v podobě moderních měst, kde došlo k odsunutí rodinného bydlení z centra na periférii. „Tento „úprk do přírody“ a dennodenní příliv těch, co dojíždějí za prací zvětšuje aglomeraci, obtěžuje dopravní zátěží a hlukem, pustoší kvalitu bydlení v městských čtvrtích a masivně pohlcuje vše, co zbylo z ještě málo dotčené přírody.“
Řešení Šik vidí v tzv. „little big city“ směsi metropole a městečka, města a krajiny, centrálně položeného městského jádra a přilehlých regionálních center.
Podobných problémů je zde více. Možnosti řešení se však často odvíjejí na základě dlouhého dialogu mezi architekty, sponzory i běžnými občany měst. Důležitost však spočívá v samotné ochotě navázat dialog. Ta u nás často z jedné či druhé strany chybí. Jednu z příležitostí nám nabízí výstava A nyní ANSAMBL!!! a jí předcházející přednáška Miroslava Šika.
Přednáška Miroslava Šika proběhne od 16.30 hod. v kavárně Horká vana v Českých Budějovicích. V 18. hod. se uskuteční vernisáž výstavy v prostorách galerie Dům umění.
Článek Petry Lexové vznikl pro říjnové vydání českobudějovického kulturního měsíčníku SemTam.
Výstava se již objevila na 13. Mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2012, kdy byl Miroslav Šik osloven, aby se autorsky ujal reprezentace Švýcarska. Pro Galerii současného umění a architektury Dům umění prezentuje původní projekt v upravené podobě uzpůsobené přímo pro dané prostory.
Miroslav Šik (*1953) je architekt českého původu, syn českého reformního ekonoma Oty Šika, který s celou rodinou v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Zde také vystudoval architekturu na ETH v Curychu u Alda Rossi a Maria Campi. Po dokončení studia na škole zůstal jako asistent u prof. Fabia Reinharta a zabýval se zkoumáním švýcarské architektury v době 2. světové války. Koncem 80. let formuloval teorii tzv. Analogické architektury, která mu přinesla celosvětové uznání. Na začátku 90. let krátce působil na FA ČVUT v Praze, kde ovlivnil generaci mladých českých architektů, jako Michal Kuzemský, Jan Šepka, David Kraus či Marek Chalupa. V roce 1998 získal profesuru na ETH v Curychu, kde působí jako profesor architektury dodnes. Architektuře se nevěnuje pouze v teoretické linii. V roce 1988 založil v Curychu architektonické studio, které má za sebou řadu úspěšných realizací. Mezi vybranými: katolické farní centrum St. Antonius v Eggu (2002), speciální pedagogická škola s celodenní péčí v Curychu (2003) či řada obytných domů v Winterhuru (2005), Haldensteinu (2007) a Zugu (2012).
Ideové jádro Šikovi práce stojí na chápání „kontextu“, jak ho popisuje ve své teorii Analogické architektury (Analoge Architektur, česky vydané 1990). Ten vnímá jako základní bod, z něhož by stavba měla vycházet a jímž by se měl architekt zabývat. Nejedná se o kontext politický, ani kulturní, ale čistě urbanistický, kdy se architekt snaží docílit plynulé komunikace mezi původní a novou zástavbou. Ať už se jedná o historické stavby či svébytnou regionální architekturu je důležitý proces „srůstání“ s novou stavbou, aby konečné estetické působení daného místa bylo plynulé. Kritizuje tak antagonismus, typický pro kapitalistickou výstavbu měst.
Šik v článku Na druhý pohled (ERA 21, 2011) mimo jiné představuje podobu současných měst. Na jedné straně vykresluje obraz města, kde vyrůstá řada originálních staveb, jenž zpočátku mohou vyvolávat dojem chaosu. Do kontrastu pak staví monotónnost, která „nudí“ svou harmoničností a nenarušeností. Řešení vidí v revoluční snaze proměny srůstáním.
„Právě mezi tyto dva póly, mezi postupné přidávání a komponovaný tvar města, mezi solitéry a městskou jednolitost je třeba postavit reformní tendenci. Slovo „ensemble“, které se pro takové tvarování vžilo, nejlépe vyjadřuje ono „tu-a-tam“ procesu navrhování. Nové interpretuje stávající prostředí, nové vnáší silnou prostorovou figuru nebo dokáže vystihnout atmosféru, nové dává nesourodému a mnohovrstevnatému prostředí schopnost dialogu.“
Miroslav Šik se v Čechách objevuje pravidelně, v pohledu na tuzemskou architekturu je však nekompromisně kritický. V kontrastu k Švýcarské racionální jednoduchosti staví českou snahu o komplikovanost (v duchu chlubivé originality). Té však chybí důležitý základ, navázání na kontext. Hodnoty jako solidnost a trvanlivost jsou často upozaděni touhou po experimentu a přejímání zahraničních modelů se často děje bez ohledu na specifický charakter místa. Podoba české architektury však není to hlavní, na co by Šik chtěl upozornit. Ve své práci se zabývá i řadou problémů současného bydlení, které jsou stejné u nás i v zahraničí. Problém vidí v podobě moderních měst, kde došlo k odsunutí rodinného bydlení z centra na periférii. „Tento „úprk do přírody“ a dennodenní příliv těch, co dojíždějí za prací zvětšuje aglomeraci, obtěžuje dopravní zátěží a hlukem, pustoší kvalitu bydlení v městských čtvrtích a masivně pohlcuje vše, co zbylo z ještě málo dotčené přírody.“
Řešení Šik vidí v tzv. „little big city“ směsi metropole a městečka, města a krajiny, centrálně položeného městského jádra a přilehlých regionálních center.
Podobných problémů je zde více. Možnosti řešení se však často odvíjejí na základě dlouhého dialogu mezi architekty, sponzory i běžnými občany měst. Důležitost však spočívá v samotné ochotě navázat dialog. Ta u nás často z jedné či druhé strany chybí. Jednu z příležitostí nám nabízí výstava A nyní ANSAMBL!!! a jí předcházející přednáška Miroslava Šika.
Přednáška Miroslava Šika proběhne od 16.30 hod. v kavárně Horká vana v Českých Budějovicích. V 18. hod. se uskuteční vernisáž výstavy v prostorách galerie Dům umění.
Článek Petry Lexové vznikl pro říjnové vydání českobudějovického kulturního měsíčníku SemTam.
0 komentářů
přidat komentář
