Vít Obrtel: Hmota a tvar

Zdroj
Plán I, 1929-1930, č. 2, s. 89-91
Vložil
Jakub Potůček
21.01.2007 22:15
Funkční hodnoty jsou věčné.
Pojem krásna jest proměnný a jest determinován estetickými teoriemi epoch v úsecích období a oblastí. Každá epocha vybuduje svůj pojem krásna odpovídající možnostem materiálu a smyslové i rozumové kultuře vůdčích individuí. Změny v pojímání krásna vyplývají z převratu myšlenkových pochodů způsobených vnějšími příčinami ať psychickými, ať fysickými. Každá epocha nachází styčné hody v minulých údobích, dotykové body příbuzného chápání a vyjadřováni krásna, nikoliv v detailu, ale v celkové koncepci, nikoliv ve formě, ale ve struktuře, neboť na konec člověk zůstává vždy člověkem a krása jest jenom jedna. Materiální potřeby individua jsou dány jeho existencí. Faktická po třeba dáti tělu co potřebuje zůstává stejná od času pračlověka až po naše doby. Pouze způsob ukojování fysiologických potřeb se mění s myšlenkovou vyspělostí a fysickou zručností individuí.
Tedy: podstata všech věcí a všeho dění zůstává věčně stejná, její vyjádření v jakémkoli projevu jest věčně proměnné.
Architektura jest nauka o skladbě prostoru v harmonické jednotky. Tato skladba dána jest účelem. K dosažení účele slouží nám hmoty, vyjadřující svou funkčnost technickou dokonalostí formy.
Architektura jest tudíž pouze jedna. Ať jsou to obytné domy, továrny či obchodní paláce, kostely neb mosty, vždy musí vyjíti ze stejného předpokladu a dojíti ke stejné výslednici. Poměr prvků fysikálních a hyperfysikálních tvořících plnost účele, ovšem se mění dle daných požadavků (kostel - továrna). Jest přirozeno, tak jako i v jiných tvůrčích oborech, že určila individua jsou puzena k jednotlivým druhům práce, čímž vzniká specialisace a z toho mylné teoretické dělení architektury na užitkové stavitelství a na monumentální sochařství. Nic takového neexistuje, Jest pouze architektura naplňující účel svými prostředky
půdorys \ prostor — objem — plocha linie — barva). nárys /

K vytváření otevřených a uzavřených prostorů slouží nám materiál. Materiál vyjádřen jest formou, která jest jeho funkcí. Tato forma jest stavebním detailem podřízeným zákonům technickým (konstrukce atd.), sklad těchto forem v harmonické jednotky jest podřízen estetickým zákonům léto epochy železu a betonu (k o m p o s i c e).
Rozlišujeme tudíž: 1. tvar s t a v e b n í c h p r v k ů hmot přirozených a umělých
2. výsledný tvar architektonického objektu, konečný resultát fysické a psychické účelovosti.
Nové a nové materiály skýtají vždy nové a nové formy naplňující maximální požadavky v konstrukci a komposici, tedy v celé funkčnosti - v kráse. Veškeré formy jsou však ve stavu zrodu, neboť neovládáme posud vždy nové objevované materiály ať po stránce fysické (stroj), ať vůlí ducha. Běží tudíž o pokud možno dokonalé využití materiálu v jasných, čistých tvarech, složených v rytmických proporcích v harmonické objekty. Základní geometrické tvary dokonalých povrchu (aluminium, sklo, umělý kámen atd.) korespondují dnes nejplněji s naší sensibilitou.
Neokonstruktivisinus pojímá konečný tvar objektu jako výslednici maxima možností technických (konstrukce, ekonomie, hygiena atd.) a nového rádu estetického, neokonstruktivistická architektura jest tudíž synthelická. na rozdíl od architektury konstruktivistické, která pojímá konečný tvar objektu, jako pouhou dedukci z technických možností hmoty.
N e o k o n s t r u k t i v i s t i c k á architektura j e s t f u n k č n í, zavrhujíc vše, co z funkce nevyplývá, tedy jakýkoliv dekorativismus i jakýkoliv antidekorativismus. Dekorativismus - neoprávněné zdobení aktivních hmot (ornament), antidekorativismus = zavrhování hmot pasivních, t. j. funkčních hmot pro tvořivé visuelní pocity (hmota osazená v průseč níčích os).
Strojově vyráběné stavební prvky v nejdokonalejších tvarech, komponované v harmonické jednotky architektonických objektu, jsou základním východiskem k dalšímu zdokonalení a od hmotnění tvaru, jsou na cestě od stavu zrodu ke konečné jich kulminaci, jsou první etapou železobetonového slohu.
"Každý nový sloh povstal pozvolvně z dřivejšího tak, že nové konstrukce, nové materiály, nové lidské úkoly a náhledy změnily neb přetvořily tvary dosavadní," praví O. Wagner.
A my pouze zachycujeme každého dne harmonii, která musí se vytvářel mezi námi a věcmi námi tvořenými, neboť ony musí naprosto odpovídat době a jejím potřebám.
Tvar stavebních prvků a tvar výsledný jsou základem architektonické tvorby. Buď porušují neb naplňují rovnováhu prostoru.
Nikoliv náhodná krása, nikoliv zavržení krásy, ale maximálně funkční krása ve výsledných komposicích prostorů neokonstruktivisticky nazírajícího člověka na věci jím a pro něj tvořené.

16 komentářů
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
dátum
SunnyLady
02.11.13 03:55
Re: datum
Petr Šmídek
02.11.13 04:20
čti Dr. L.
robert
05.11.13 10:40
čti Dr. L.
Dr.Lusciniol
12.11.13 09:13
...Che, che, che,...
šakal
12.11.13 01:21
zobrazit všechny komentáře