Kaplickému byla inspirací cukřenka, lidské tělo, baroko i bunkry

Praha - Velký respekt k místu a celému městu, v němž má vzniknout nová stavba ateliéru Future Systems, vedl Jana Kaplického ke konečnému tvaru projektu. Velké prostorové nároky na stavbu nové Národní knihovny vyřešil jejich zapuštěním pod zem.
    Při vymýšlení tvaru budovy se pak vedle českých bunkrů, jež jsou zachované v tuzemských lesích, inspiroval barokními oblinami, podobou lidského těla, medúzou, pyramidou, ale i cukřenkou.
    "Našel jsem ji kdesi v Berlíně, víčko měla nahoře zahnuté, dole byla do čtverce; postupně se uplatňovaly různé inspirace," řekl Kaplický ČTK. Myšlenka uklizení skladu knih pod zem ale přišla velmi záhy. Architekti z jeho týmu věděli, že sklad pro deset milionů knih musí být obrovský. Zároveň si ale uvědomovali, že příliš hmotná stavba v historickém městě dnes nemůže projít.
    Osou stavby je podle Kaplického první podlaží nad zemí - do něj směřují přístupové cesty; autoři mu říkají Ulice a je pro ně důležité, aby se do budovy vstupovalo směrem vzhůru, nad úroveň chodníku.
    Ve vstupním prostoru jsou stromy, obchody, kavárny a začíná vstup do čtenářských prostor. S každým dalším podlažím je sféra privátnější, poslední patro s Okem - rozhlednou, je opět veřejné.
    Z nejšířeji přístupného prvního podlaží návštěvník uvidí do skladu, kde však je tma, neboť tam nebudou pracovat žádní lidé - výdej knih bude plně automatizovaný. Knihy by měly být uloženy ve tmě, ani v prostorech pro návštěvníky nebude přesvětleno, proto návrh nepracuje s velkými skleněnými tabulemi.
    Systém distribuce knih bez jediného doteku člověka vyrábějí podle Kaplického dvě firmy v Evropě - vyvinul se podle robotické linky při výrobě automobilů. "Nejde ale o technologie, knihovna jich kromě skladu a distribuce knih moc nepotřebuje, důležitá je krása. Architektura je stále o hledání krásy, v umění je třeba někdy jistá ošklivost, v architektuře ne, ta chce být krásná," říká autor a o projektu dodává: "Myslím, že tam je hodně umění."
    Stejně jako na fasádě počítají autoři i pro interiér s jednou barvou - fialovou až purpurovou. Opět se jen mění její intenzita - nejtmavší je na přístupových rampách, směrem dovnitř a nahoru je stále světlejší.
    "Chtěl bych vyvinout novou podlahu, na níž nebude slyšet jediný krok - v knihovně musí být ticho," vypočítává ještě další plány. Uvažuje i o tom, že by se knihovnou linula vůně - papír, ať starý či nový, vydává jistý zápach. "To by byla ta jiná dimenze, která asi v jiných knihovnách neexistuje," říká.
    Kaplický si nedělá předem starosti s tím, zda bude jeho návrh někdo kritizovat. "Nadávat je snadné, ale něco udělat, 'pošoupnout' dopředu, to je těžší," říká a připomíná pražský Tančící dům, jehož vznik provázely bouřlivé debaty. "Dnes je ticho po pěšině a všichni se na něj chodí dívat," řekl.
    Debaty kolem památkové péče nejsou podle něj v Česku výraznější než jinde ve světě. "V takových Spojených státech to není lepší. Ale jak tady můžeme mluvit o památkové péči, když tu nechali postavit kanadskou stodolu, hotel Four Seasons, který je 150 metrů od Karlova mostu?" uzavírá všechny předčasné spekulace.

---

Česká inspirace / Czech Inspiration picture

KAPLICKÝ, Jan; MARGOLIUS, Ivan: Česká inspirace / Czech Inspiration
Zlatý řez, 2005
Naše cena: 300 Kč (doba expedice: do 7 dnů)