Před 15 lety byl otevřen zrekonstruovaný Obecní dům

Rekonstrukci Obecního domu bylo věnováno celé dvojčíslo 14-15/1997 časopisu Architekt.
Praha - Před 15 lety, 30. dubna 1997, byl po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně otevřen Obecní dům v Praze. Rekonstrukce jednoho z  nejzářivějších pražských architektonických skvostů trvala téměř dva a půl roku, stála 1,8 miliardy korun a její velkorysost překonala podle odborníků i obdobné projekty v Rudolfinu a Národním divadle.
      Pozdně secesní Obecní dům vznikl podle návrhu architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Byl postaven v letech 1905 až 1911 a na jeho vnitřní výzdobě se podíleli nejznámější čeští umělci té doby, například Alfons Mucha, Mikoláš Aleš, Max Švabinský nebo František Ženíšek.

K technickému řešení:
Budova byla na svou dobu překvapivě moderně konstruována. Přes svůj poměrně robustní vzhled byla relativně lehká, především v partiích nad úrovní terénu. Svislé nosné konstrukce jsou sice převážně tvořeny mohutnými zdmi, ale stropní konstrukce nad Smetanovou síní jsou opřeny do čtyř sloupů. Většina stropních konstrukcí byla provedena z tzv. Kleinových stropů - spřažených keramických tvarovek, uložených do ocelových válcovaných nosníků. Některé části stropních konstrukcí byly zhotoveny z hurdisek a ojediněle byl na vodorovné konstrukce použit i železobeton. V prostorách přivrácených do náměstí Republiky jako výstavní sály, Grégrův sál a Sladkovského sál, byly dokonce použity ocelové skříňové nýtované konstrukce. V suterénech byly klenby.
     Konstruktéři objektu zřejmě beze zbytku akceptovali architektonický návrh, a tak stropy v nadzemních partiích budovy, které vizuálně představují klenby, ve skutečnosti klenbami nejsou. Zkonstruovány jsou z ocelových nýtovaných nosníků, na kterých jsou podvěšeny přibližně 6 až 8 cm tlusté "monierky", které tvarově simulují klenby. Ocelové konstrukce užité při výstavbě Obecního domu by si samy o sobě zasloužily zvláštní pojednání. Je s podivem, že dohled památkářů, který se především soustředil na interiérovou výzdobu budovy, jejich konstrukční i estetické hodnoty víceméně opominul.
Karel Frankl (převzato z časopisu Architekt)

0 komentářů
přidat komentář

Související články