Ladislav Zikmund-Lender : Soukromé zakázky Jana Kotěry

Dům není pro dekoraci, ale dekorace pro dům.
Ti, kdo dovedou se zdržeti, aby nezneužívali toho, čemu nerozumí, bývají na neštěstí v nepatrné menšině
Místo abychom dům sladili s přírodou, sladíme přírodu s domem.

Přelom 19. a 20. věku, do Prahy přichází nadějný, talentovaný architekt Jan Kotěra. Po nepochopení jeho první realizace, Peterkova domu na Václavském náměstí, malo-buržoasním vkusem Pražanů, se vrhá vedle pedagogické a organizační činnosti do zakázek soukromých. V letech 1901–3 vyprojektoval celou řadu rodinných domů, anglickou Máchovu vilu v Bechyni či rustikální Trmalovu vilku v Praze, ale i letní chalupy, jako Herbenovu chalupu v Hostišově nebo villegiaturu pro spolupracovníka, dekoratéra Františka Fröhlicha. Pozoruhodné jsou i jeho návrhy nábytkových souborů, blízké práci Kotěrova učitele Otty Wagnera, spolužáka Josefa Hoffmanna či přítele Dušana Jurkoviče. V druhé polovině prvního desetiletí nového století se Kotěra přibližuje osobitější podobě rodinného domu, který měl sloužit na několik let jako typus indivudiální moderny. Tuto přeměnu můžeme vysledovat na vile kolegy, sochaře Stanislava Suchardy či ředitele drah Karla Marka. Vrcholem byl jeho vlastní dům na Vinohradech v Hradešínské ulici, od nějž odvozoval většinu dalších rodinných domů. Pozoruhodným vybočením ke kubistickému výrazu je pak dvojdům – „zámeček“ cukrovarníků, bratrů Mandelíkových v Ratboři. Poválečné vily, Rýdlův dům v Dobrušce či Štencova vila ve Všenorech se vracejí k prosté klasicizující tvářnosti. Neoddělitelnou součástí těchto Kotěrových zakázek jsou interiéry a autorský nábytek. Mezičlánky tvoří i samostatné mobiliární soubory určené do bytů, jiných domů či ordinací.