Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Inventura Inventury urbanismu (II.)
Návrat k podzimní urbanistické konferenci na FA ČVUT
Inventuru urbanismu (IU) pořádal ve dnech 8. 9. října fakultní Ústav urbanismu pod záštitou České komory architektů, ve spolupráci s nakladatelstvím Zlatý řez. Konference se konala paralelně s Forem 2000 a představila projekt setkání architektů a odborníků zainteresovaných na tvorbě veřejného prostředí jako platformu pro výměnu názorů. Hlavním cílem bylo mapovat stav urbanismu v České republice, podporovat teoretickou reflexi oboru a komunikaci s veřejností.
Počin vyvolal u odborné veřejnosti značný ohlas samotné dvoudenní diskuse se zúčastnilo více než dvě stě padesát zájemců a přitažlivost často opomíjené architektonické disciplíny prokazuje i značný návštěvnický pohyb na nově otevřeném fakultním portálu www.inventuraurbanismu.cz.
Z konference přinášíme závěrečnou zprávu spolu s reflexí účastníků: ohlas iniciátora, členů týmu, který vytvořil koncepci a zástupců publika.

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA

Inventura urbanismu 2010
— je platforma architektů a všech zájemců o tvorbu a ochranu kulturního prostředí
— je kontinuálním procesem
— vznikla v Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT

O co opravdu jde?
PROČ Inventura urbanismu:
— Vzrůstá tlak laické i odborné veřejnosti nespokojené s kvalitou naší krajiny, měst, venkova i jednotlivých staveb
— společnost jen obtížně hledá rovnováhu individuálního a společného, soukromého a veřejného
— proces územního plánování je nesrozumitelný veřejnosti
— tato nespokojenost vyvolává nezvládané konflikty různých skupin
— obnova zájmu o krajinu, město a venkov mění pohled veřejnosti na kulturní prostředí, který se projevuje postupnou změnou životního názoru a stylu
— naše legislativa na tyto změny není připravena
— i politici dnes pod tlakem veřejnosti zjištují, že průhledné a kvalitní investice do měst a krajiny mají dlouhodobý význam a smysl

CO je to vlastně urbanismus?
— urbanismus je tvorba a ochrana prostředí
— urbanismus je architektura
— uspořádání prostředí je výsledkem i nástrojem společenské dohody
— kvalitní architektura vytváří kvalitní prostředí
— měřítkem dobrého urbanismu je dlouhodobá spokojenost lidí
— urbanismus je dlouhodobě nejvýhodnější investicí do kvalitního prostředí
— všichni jsme akcionáři veřejného prostoru
— investice do nekvalitního veřejného prostoru je ztrátová

JAK k dobrému urbanismu dospět?
— kulturním dialogem
— průhledností a přehledností pravidel
— rovnováhou mezi soukromými a veřejnými zájmy
— péčí o různorodost a bohatost prostředí
— rovnováhou mezi iniciací a kontrolou
— rovnováhou mezi tvorbou a ochranou
— vyhodnocováním dlouhodobých dopadů rozhodnutí
— odpovědností všech účastníků rozhodnutí
— respektem ke složitosti a celistvosti problémů
— chápáním města jako největšího kulturního projektu lidstva
Tento soupis je podkladem pro další práci Inventury urbanismu. Výsledky budou průběžně zveřejňovány.

Přednášející na workshopu Jakub Cigler, Tomáš Ctibor, Irena Fialová, Radmila Fingerová, Adam Gebrian, Petr Hájek, Petr Hlaváček, Pavel Hnilička, Petr Hrůša, Jan Jehlík, Roman Koucký, Radek Kolařík, Michal Kohout, Igor Kovačević, David Kraus, Jakub Filip Novák, Ivan Plicka, Jiří Plos, Jan Sedlák, Alena Šrámková, Yvette Vašourková, Zdeněk Zavřel.


INICIÁTOR

1/ Naplnila konference vaše představy beze zbytku? Co byste příště změnil/a?
2/ Která z pronesených myšlenek vás zaujala především?
3/ Který námět jste v diskusi či vystoupení naopak postrádal/a?
4/ Máte již dnes představu o tématech příští Inventury?

Jan Jehlík, vedoucí Ústavu urbanismu FA ČVUT
1/ a/ Kvantitativně (zájem studentů, ostatních?) nadmíru, počítali jsme se 100 účastníky, přihlásilo se 363, museli jsme bohužel odmítnout asi 60 studentů kvůli kapacitě, nakonec přišlo 250 lidí (tímto se těm odmítnutým ještě jednou omlouvám, kdo to mohl vědět...). Mimochodem na webu IU je denně cca 120 unikátních návštěv!
b/ Kvalitativně (přednášky, diskuse) naplnila víceméně přesně, takto nějak jsem si to vypřál, ještě ty představy předčila. Šlo o to se slyšet, ne jen tušit, jak špičkoví čeští odborníci lapidárně vyjádří odpověď na otázku „O co vlastně jde (dnes v urbanismu)“. Předpokládal jsem individuální přímost názorů, poctivé hledání směrů a témat, vzájemné obohacení. A k tomu došlo v míře dostatečné. Kdyby teď tady byla výkonná firma, která by podněty hned rozpracovávala, myslím, že by měla na další rok dost práce a naše profese by se viditelně posunula k lepšímu. Příště bude jiná konference, vyjdeme z minulé a následného celoročního úročení. Pozveme jiné spektrum přednášejících (i z jiných oborů), zpřesníme témata. Prostě inventura.

2/ Všechny účastníky celkem dobře znám, ale byl jsem unášen moudrostí naprosté většiny z nich. A radostí z objevování. Tak například Davida Krause (volně cituji): „Vyjdu z domu a první co uvidím je odpadkový koš.“ A síla přesných výpovědí paní Šrámkové mě nepřestává fascinovat.

3/ Venkov. Ale ne v duchu notoricky a neobjevně pomlouvaného „urban sprawl(u)“, ale hlubšího uchopení tohoto tématu. Za co vyměnit ten stále zaslepeně romantický pohled, jaké opravdu soudobé formy pomohou venkovu, jde o vztah vesnice - město nebo „jen“ o různá sídla ve spektrech velikostním, topografickém, hospodářském, atp.?

4/ Necháme to růst, budeme to zalévat a hnojit, a až tomu bude o rok víc, uděláme tomu řádnou inventuru. Během roku lépe zmapujeme aktivity v oblasti urbanistického dění jak teoretického, tak stavěného. Propojíme web vhodnou formou s jinými příbuznými. IU je především platforma, nejen kon-ference. Je jasné, že se musí změnit stavební zákon, přístup k územnímu plánování, práce těch různých „útvarů hlavního...“, chápání urbanismu architekty i urbanisty jako „jen“ jedné ze tří nohou architektury (není to samostatný obor!) atd.
S tím souvisí i společenství lidí v okruhu IU, protože na zmíněné aktivity je třeba reagovat profesionálně a v odpovídající „energetické“ síle. Z toho zájmu se odvine i tvář IU, jakkoliv ta bude vždy tvárná a proměnlivá (jak objevila Irena Fialová: anglicky čteno je IU „já-ty“). Nejde o novou „Asociaci“ ani o amatérský aktivismus, ale o prostor pro možnosti. Proto na půdě univerzity, tam to patří více než do sevřených, vždy včerejších
organizací. Když nebude zájem, nic se neděje, třeba se stane zas něco jiného, lepšího. Nebo zůstane IU jen klubem pár lidí, třeba výzkumnou buňkou, třeba vzpomínkou na dětství. No není to krása? :).

Z KONCEPČNÍHO TÝMU

1/ Která z pronesených myšlenek vás zaujala nejvíce?
2/ Jaký aktuální urbanistický námět jste v diskusi či vystoupení naopak postrádal/a? Mohl/a byste uvést jeho kladné/záporné dopady?
3/ Které „české“ téma byste pořadatelům navrhl/a jako ústřední pro příští IU? A proč?

Irena Fialová, architektka, pedagožka FA ČVUT, spoluzakladatelka Zlatého řezu
1/ Inventura mě přesvědčila, že architekturu a urbanismus nelze oddělovat. A že územní plánování je částí, resp. nástrojem urbanismu. Pomohla mi uvědomit si, do jaké míry ovlivňuje rovnováha soukromých a veřejných zájmů v území kvalitu života lidí a čím vším je tato rovnováha ovlivněna. Zaujalo mě, jak se aktualizacemi zákona o územním plánování (1992–2006) postupně a nenápadně eliminovala spoluúčast občanů při rozhodování o budoucnosti jejich obcí.
Překvapilo mě, že někteří kolegové, především z publika, ještě věří v totální shora dolů implementovanou kontrolu území, bez ohledu na proměny, kterými prošla naše společnost a svět za poslední desetiletí. Způsob myšlení lidí má zřejmě obrovskou setrvačnost – poctivá a otevřená práce se studenty je proto úkolem zásadním.

2/ Domnívám se, že bylo vysloveno mnohé, byť ne úplně jasně formulováno a systemizováno. Hledání pojmového rámce současného urbanismu doprovázelo téměř každý příspěvek, každou diskusi Inventury. To byl důvod Inventury. Záměrně jsme se vyhýbali vyprázdněným odborným slovům, jako je např. „udržitelný rozvoj“, „sídelní útvar“, „zeleň“, používali jsme místo toho obyčejná, prostá slova obecného slovníku. Toto hledání a neformální postoj mohou být negativně interpretovány těmi, kdo naši snahu nepochopili. Osobně ale doufám, že Inventura vyvolá spíše sympatie než antipatie.
 
3/ Myslím, že je jedno, jaké téma si Inventura příště zvolí. Téma vnímám jako vykopnutí míče, nic víc. Iniciativa Inventury je snahou o otevření nejširší diskuse o smyslu, cílech a nástrojích urbanismu. Součástí tohoto otevření je i odvaha zpochybnit a rozechvět, co je dané, institucionalizované, obecně přijímané. Inventura není revolucí ani útokem, ale otevřeným procesem hledání toho, co je pevné, co je pro náš obor a společnost dobré. Potěšilo mě, že přednášející Fora 2000 na téma „Svět, ve kterém chceme žít" mluvili ve stejném duchu jako účastníci Inventury a že tyto celosvětově uznávané myslitele vyslechlo mnoho našich kolegů všech generací, včetně studentů.

Michal Kohout, architekt, pedagog Ústavu urbanismu FA ČVUT, spoluzakladatel Zlatého řezu
1/ Zaujalo mne toho povícero. Nejvíce se mi líbila otevřená a přátelská atmosféra, ve které zanikly některé řečnické šumy. Ale vyzdvihl bych spíše namátkou zmínku o zlepšení komunitního života čtvrti nikoliv pomocí nějakého zásahu do stavební struktury, ale mnohem efektivněji, skrze lokálně provozovanou informační síť. S veškerým respektem k vážnosti profese je dobré být si vědom i limitů naší činnosti: kvalitní fyzické prostředí není nezbytnou podmínkou smysluplného života. I v nemocném těle může pulzovat silný život.

2/ Za poslední století (cca mezi léty 1910–2010) narostla naše sídla, jen co se týče bytových staveb, na zhruba 400 procent své původní plochy (nemluvě o technickém standardu), přičemž počet obyvatel se prakticky nezměnil. Zatímco za předchozích sto let (tj. mezi léty 1810–1910) vzrostla populace v českých zemích o více než dvojnásobek. To vše se událo v důsledku technologického a myšlenkového posunu nazývaného průmyslová a informační revoluce, což jsou zase plody naší západní civilizace. Valná část světa nyní stojí před těmito dvěma „velkými skoky“, nebo je právě vstřebává (předseda Mao nechť promine terminologickou výpůjčku, ale jeho slogan sedí na dnešní události mnohem lépe než na společenský průšvih, který tak původně označoval).
Námět č. 1: Je naší historickou příležitostí pokusit se uplatnit často trpce nabyté zkušenosti, které jsme na výše zmíněné cestě získali.
Námět č. 2: Je naší společenskou odpovědností uvědomit si, jaké ty zkušenosti vlastně jsou. Dosud jsme pro tento druh inventury konkrétně v České republice mnoho neudělali.
Námět č. 3: Hlavní civilizace dneška už není či brzy nebude zdaleka jenom „západní“. Vnímám to jako příležitost, ale i jako výzvu, abychom si s tou inventurou pospíšili. Vždy je dobré vědět, kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme. V období zmatků (třeba i tvořivých) to platí dvojnásob.

3/ Námět č. 2: S přáním, aby se ty „velké skoky“ dneška, nezvrhly ve „velké průšvihy“ zítřka.

Jakub Filip Novák, architekt
1/ Největší dojem na mne neudělal nějaký zásadní názor, ale spíše poznání, že se jednotlivé pronášené myšlenky slévají v mohutný proud volající po tom, aby bylo město znovu kreativně navrhováno, nikoliv technicistně plánováno. Konsenzus mezi architekty není žádná samozřejmost ani v té nejobecnější rovině. V tomto smyslu vnímám Inventuru urbanismu jako předěl.

2/ Velkým problematickým námětem vzešlým IU 2010 pro mne osobně není žádné klasické urbanistické téma, nýbrž omezená schopnost nás architektů se jasně a jednoznačně vyjádřit v omezeném prostoru - jiný už ani není. Souvisí to i s předchozí otázkou – složitě si každý vyvíjíme vlastní jazyk pro to samé sdělení, a tak se nakonec ani nedomluvíme, ani nic nezměníme. Nejdříve je potřeba pracovat na komunikaci, teprve když se dorozumíme, je možné se o něčem seriózně bavit. Inventura se o šíření porozumění pokouší mj. svou webovou aplikací zpřístupňující jednotlivé příspěvky. Některé si je nutné pustit vícekrát, aby je člověk pobral, ale žádný tam není zbytečný. Odteď jsou součástí veřejného prostoru a působí nejen na architektonickou scénu...

3/ Pominu-li práci na komunikačních mechanismech, bylo by to takto: Pokud já jsem v odpovědi na otázku IU 2010 „O co jde?“ slyšel „Jde o to město navrhovat“, pak bych se na IU 2011 ptal nikoliv „Jak ho navrhovat?“, ale „Co tomu brání?“

Z PUBLIKA

Ivan Gogolák, student 2. ročníku navazujícího magisterského studia FA ČVUT
1/ Bylo jich tam víc. Kdybych měl vybírat, byla by to myšlenka Jana Sedláka o regulaci jako garanci hodnot, parafrázovaně: kdo nic nepřikazuje, nic negarantuje… Tato myšlenka mi zavdala podnět k přehodnocení svého postoje k regulaci jako nástroji urbanismu, která má i dnes své místo v návrhu – otázkou je jeho podoba a rozsah, jeho důležitost v dnešní době je však zřejmá.

2/ Pravděpodobně by šlo o plán interakce „urbanismu“ s laickou veřejností. V nekomerční propagaci architektury (nikoli stavitelství) zaostáváme značnou měrou za vyspělejšími státy. Myslím si, že nemůžeme doufat v něco jako osvícení zúčastněných. Etablování myšlenek o  principech urbanismu je běh na půlstoletí. Asi bychom měli začít co nejdříve. Otázkou zůstává schopnost dnešní společnosti žít v námi navrženém prostředí a naopak. Negativum vidím v šíření dezinformací ve společnosti, které (de)formují výsledný stav měst a obcí, příkladem může být nedávná předvolební kampaň. Naopak informovanost a motivace by mohla vést k tomu, že veřejnost bude mít lepší představu o tom, jaké prostředí by si chtěla vytvořit, zachovat.

3/ Diskurs českého prostředí a zahraničních urbanistických metod, podrobený kritickému hodocení z hlediska jeho přínosu pro zdejší krajinu a charakter (nejenom) měst nebo pro mě důležité téma – Automobil a město. Z pohledu těchto témat bych osobně apeloval na vytvoření platformy pro udržení vícepřístupnosti ve smyslu slov Jana Jehlíka o  „dobrém konání“.
(přeloženo ze slovenštiny)

Michal Fišer, architekt
1/ Zaujalo mě více myšlenek, příspěvky byly v naprosté většině trefné a je dobře, že zazněly. Shodou okolností se konala jen o pár kroků dál výstava (pozor: přímo na ulici!) návrhů soutěže na transformaci industriálního území Ruzyně na novou obytnou čtvrť Prahy 6. Škála více než 50 vystavených návrhů budiž mi zprávou o stavu českého urbanismu: přemíra formalismu, nepřiměřeného měřítka, egocentrických vizí. Pouze jediný návrh bez obavy a důsledně definuje „řád, do kterého je možné nastrkat hrozně moc citu“ (Šrámková), řád, který chápe jako „iniciační, ne regulační" (Jehlík), zabývá se základní jednotkou – zde transparentním městským blokem, který dělá tvář města, umožňuje vznik svébytného „modu vivendi“ (Sedlák), pod kterým je možné si představit na jednom místě velkou architekturu stejně jako „outsidery a banalitu všedního dne“ (Kraus).

2/ Systematická snaha o konání ideových soutěží na strategické a územní plány. Současná praxe procedury získání zpracovatele územního plánu v naprosté většině vylučuje kritérium kvality. Absence ideových soutěží je fatálním příspěvkem k pokračující destrukci českého města a krajiny. Ideová soutěž není samospásou, ale aspoň otevírá cestu ke kvalitnímu zadání.

3/ Těžko volit téma ústřední, zajímá mě: – Developer nikoli jako muž v pozadí, ale jako plnohodnotný partner mezi městem a architektem, rovnocenný člen týmu městotvůrců, konstruktivní oponent. Celistvost pohledu, mezioborová spolupráce, „dopravní a inženýrské stavby jsou architektura!“ (Jehlík) a samozřejmě krajina.

Michal Petr, student 2. ročníku navazujícího magisterského studia FA ČVUT
1/ Během pátečního defilé mě překvapilo vystoupení pana Zdeňka Zavřela a jeho zhodnocení světového vývoje po roce 1990, v Čechách pak zvlášť situace okolo rozdělovaní majetku v souvislosti s panelovými sídlišti. Dále zajímavé paralely přinesl ve svém příspěvku (revize urbanistického myšlení po roce 1990) Petr Hrůša.
Pro mě nejzajímavější projev zazněl až v sobotní diskusi. „Kdosi z publika“ vystoupil se zhodnocením pátečních projevů, v rámci kterého vyjmenoval 25 nejčastěji se objevujících slov ve vystoupení jednotlivých účinkujících (také dvou nebo tří zapovězených :-) Tento výčet byl pak čitelný i v závěrečné zprávě (viz níže zařazená úvaha Tomáše Vícha).

2/ Na konferenci jsem postrádal vystoupení profesora Karla Meiera, myslím, že by mohl vnést další pohled do „rozporu“ mezi disciplínou urbanistickou a územně-plánovací. Považuji tento rozpor za velmi aktuální – chybí nějaký společenský konsensus, kam by se dnešní města měla ubírat. To s sebou nese velkou svobodu všech zúčastněných.

3/ Téma/dělení příspěvků na Obecné/Veřejné/Praktické mi přijde praktické i pro další konferenci, možná jen užší vymezení jednotlivých sekcí. Stanovovat nějaké konkrétnější téma není na místě vzhledem k šíři záběru IU.
Ústřední motiv je důležité stanovit hlavně pro diskusní část, ve které by mohlo posloužit moderátorovi jako vodící linie, pro posluchače by pak byla diskuse daleko přehlednější a srozumitelnější.

Tomáš Vích, architekt
1/ Důležité mi přišlo zjištění Jana Sedláka „kdo nic nenařizuje, nic negarantuje“. Dotýká se podle mne nejen krize českého urbanismu, ale i podstaty současné ekonomické krize. Svévolný individualismus žijící na dluh, okupující veřejný prostor, který není „ničí“, o který nikdo nepečuje, nereguluje ho a nechrání, a když, tak často bohužel nekompetentně. Svévole je příčinou obecné ztráty důvěry, ztráty víry v budoucnost a příčinou zamrznutí nejen stavebních investic, ale ekonomiky jako celku. Sobecký individualismus nás paradoxně připravuje o svobodu a o pořádek. Je to globální problém.

2/ Zcela jsem postrádal téma trvale udržitelného rozvoje. Přitom je to základní klíč k zdravému městu a krajině! Většina přednášejících, s čestnou výjimkou Radmily Fingerové se vyhýbala environmentálním problémům. Mezi přednášejícími byl za developery Tomáš Ctibor, ale nebyl tu žádný sociolog, památkář ani ekolog.

3/ Jednoznačně právě teorii trvale udržitelného rozvoje. Věřím tomu, že je to kobyla, kterou, když si čeští urbanisté/architekti osedlají, tak vystoupí ze svého zakletého profesního ghetta do veřejného prostoru, který je dnes často odmítá, jak si všichni stěžují. Bodejť ne, když nehájí veřejný zájem.
Přikládám malý slovníček – tedy výčet 27 „důležitých“ slov, která zazněla v průběhu prvního dne IU v jednotlivých příspěvcích. Pořadí je náhodné, zhruba tak, jak šla ten den v příspěvcích po sobě.
Vypsal jsem si je, neb mi připadalo, že krouží okolo jednoho tématu, které jakoby není dostatečně zaostřené a přesně definované: Kontinuální / obytný / pestrý / vitální / mýtus / místo / smysl / posvátné / život / řád / cit / kvalita / důvěra / spolupráce / smlouva / pravidla / charakter / modus vivendi / mnohovrstevnatost / komunikace / obyčejnost / vize / obraz města / hranice / hustota / ulice / proveditelnost.
Naopak jsem byl zaskočený, že po celý den nezazněla „zakázaná“ slova, a když, tak v žertu či pejorativním slova smyslu: trvale udržitelný rozvoj, environmentální, ekologický, revitalizace, komunita, biocentrismus, která vyjadřují podle mého náhledu souhrnně to samé, co ta „důležitá“. Z tohoto úhlu pohledu bylo signifikantní, že se sice zúčastnil zástupce developerů Tomáš Ctibor, ale nebyl tu nikdo za sociology, např. Jiří Musil, nebo za ekology, např. Martin Skalský z Arniky.

krácená verze textu Jiřího Horského z bulletinu ALFA FA ČVUT
Autor: Kateřina Lopatová, 27.01.11 09:45
Návštěvnost: 8725 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Související články
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Leden 2018
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2018
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.