Architektura a inkluze v Galerii Jaroslava Fragnera
Minulý týden byla v pražské Galerii Jaroslava Fragnera zahájena výstava s poněkud odtažitým názvem Architecture & Inclusion. Co se pod tímto anglickým slovním spojením skrývá? Organizátoři slibují „reflexi sociálních témat ve společnosti 21. století“, projekt, „v rámci kterého představí 10 zemí různé přístupy a perspektivy, možná řešení a nápady v oblasti sociální a kulturní inkluze a integrace“. Výstava se koná v rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.
Vzhledem k poměru výstavní plochy a komplexnosti nastíněného tématu je zřejmé, že jeho šíře nemůže být samotnou výstavou vyčerpána, spíše pootevřena. Deset zemí zde prezentuje vždy po jednom projektu, jenž se svým způsobem s otázkou sociální otevřenosti a vstřícnosti vyrovnává. Zastoupené ateliéry byly vybrány na doporučení národních architektonických center či komor, jež mají zaručit důkladnou znalost architektonického prostředí dané země.
Díky tomu v expozici uvidíme stavby s tak různorodým programem jako je rekonstrukce stanice metra na kulturní centrum (Německo – Raumlabor), otevřený školní prostor (Portugalsko – Moov & Goncalo Prudencio), galerie a archiv černošské kultury (Velká Británie – Pringle Richards Sharrat Architects) nebo bytové domy s různou mírou sociálního či alternativního zacílení (Rakousko – Alles Wird Gut; Nizozemí – atelier Kempe Thill; Norsko – Brendeland & Kristoffersen; Rumunsko – Sergiu Demean & Corneliu Costeant; Slovensko – Baar). Najdeme zda ale třeba také do této kolekce na první pohled nezapadající švédský pavilon pro EXPO 2010. Jeho koncepce je podle autorů založena na sociální interakci a hře, stejně jako na náhodném setkání a spontánním chování napříč etnickou či náboženskou příslušností. Pokud by tento návrh v soutěži zvítězil, měl by návštěvník možnost vybrat si za týden v Shanghaji jeden z pekáčů a na nakloněných střechách pavilonu si na ekologicky nazávadném umělém sněhu zajezdit... (Švédsko – Urban Future Organization). Zastoupeny jsou přitom studie, projekty ve fázi realizace i dokončené stavby. Českou republiku ve Fragnerově galerii reprezentuje Středisko ekologických aktivit Sluňákov od ateliéru Projektil – energeticky úsporné vzdělávací a osvětové centrum, které bylo poblíž Olomouce dokončeno začátkem roku 2007.
Je zřejmé, že jediný projekt nepostihne architektonickou produkci státu. Vzhledem ke zmíněnému rozsahu přehlídky se proto nedá hovořit o vyřešení problému inkluze, ale spíše o představení zajímavých ukázek. Věřme, že otázky tanoucí po návštěvě Fragnerovy galerie na mysli, budou zodpovězeny obsáhlým doprovodným přednáškovým cyklem. Jaké procento staveb dané země se tématikou inkluze zabývá? Je toto téma (ideově) podporováno státem? Samosprávou? Občanskými iniciativami? Iniciují je sami architekti? Jsou takové stavby finančně zvýhodněny? Dotovány? Vytváří k nim politická reprezentace dostatečné podmínky? Pokud ano, jaké? A nebo jde v záplavě architektonické produkce o ojedinělé případy? Jinými slovy: převažuje v našem současném prostředí architektura inkluze nebo architektura exkluze?
Věřím, že odpovědi na položené otázky se liší stát od státu. Evropa není tak homogenní formací, jak se může zdát. Podmínky vzniku obytného komplexu pro seniory v Čechách (jenž mimochodem zůstal projektem z roku 2007, slovenský ateliér Baar) se bezpochyby liší od prostředí, v němž jsou v Norsku převedeny dva městské bytové domy do majetku nadace, která je následně po soutěži, na níž se podílejí i zástupci komunity, přestaví během deseti dní na ekologické nízkoenergetické bydlení, v němž je interiér jako plně flexibilní prostor ponechán k dispozici 31 obyvatelům. Právě hlubší analýza podmínek, jež realizace podobných počinů umožňují / neumožňují, by nás posunula dál.
ARCHITECTURE & INCLUSION
Galerie Jaroslava Fragnera (Betlémské náměstí 5a, Praha 1)
14. 4. - 6. 6. 2010
Koncept a produkce: Kateřina Skočdopolová, Joaquim José de Sousa Coelho Ramos, Klára Pučerová, Irena Lehkoživová, Dan Merta
Výstava je společným projektem EUNIC clusteru Česká republika, Galerie Jaroslava Fragnera a kulturních institutů či velvyslanectví
Vzhledem k poměru výstavní plochy a komplexnosti nastíněného tématu je zřejmé, že jeho šíře nemůže být samotnou výstavou vyčerpána, spíše pootevřena. Deset zemí zde prezentuje vždy po jednom projektu, jenž se svým způsobem s otázkou sociální otevřenosti a vstřícnosti vyrovnává. Zastoupené ateliéry byly vybrány na doporučení národních architektonických center či komor, jež mají zaručit důkladnou znalost architektonického prostředí dané země.
Díky tomu v expozici uvidíme stavby s tak různorodým programem jako je rekonstrukce stanice metra na kulturní centrum (Německo – Raumlabor), otevřený školní prostor (Portugalsko – Moov & Goncalo Prudencio), galerie a archiv černošské kultury (Velká Británie – Pringle Richards Sharrat Architects) nebo bytové domy s různou mírou sociálního či alternativního zacílení (Rakousko – Alles Wird Gut; Nizozemí – atelier Kempe Thill; Norsko – Brendeland & Kristoffersen; Rumunsko – Sergiu Demean & Corneliu Costeant; Slovensko – Baar). Najdeme zda ale třeba také do této kolekce na první pohled nezapadající švédský pavilon pro EXPO 2010. Jeho koncepce je podle autorů založena na sociální interakci a hře, stejně jako na náhodném setkání a spontánním chování napříč etnickou či náboženskou příslušností. Pokud by tento návrh v soutěži zvítězil, měl by návštěvník možnost vybrat si za týden v Shanghaji jeden z pekáčů a na nakloněných střechách pavilonu si na ekologicky nazávadném umělém sněhu zajezdit... (Švédsko – Urban Future Organization). Zastoupeny jsou přitom studie, projekty ve fázi realizace i dokončené stavby. Českou republiku ve Fragnerově galerii reprezentuje Středisko ekologických aktivit Sluňákov od ateliéru Projektil – energeticky úsporné vzdělávací a osvětové centrum, které bylo poblíž Olomouce dokončeno začátkem roku 2007.
Je zřejmé, že jediný projekt nepostihne architektonickou produkci státu. Vzhledem ke zmíněnému rozsahu přehlídky se proto nedá hovořit o vyřešení problému inkluze, ale spíše o představení zajímavých ukázek. Věřme, že otázky tanoucí po návštěvě Fragnerovy galerie na mysli, budou zodpovězeny obsáhlým doprovodným přednáškovým cyklem. Jaké procento staveb dané země se tématikou inkluze zabývá? Je toto téma (ideově) podporováno státem? Samosprávou? Občanskými iniciativami? Iniciují je sami architekti? Jsou takové stavby finančně zvýhodněny? Dotovány? Vytváří k nim politická reprezentace dostatečné podmínky? Pokud ano, jaké? A nebo jde v záplavě architektonické produkce o ojedinělé případy? Jinými slovy: převažuje v našem současném prostředí architektura inkluze nebo architektura exkluze?
Věřím, že odpovědi na položené otázky se liší stát od státu. Evropa není tak homogenní formací, jak se může zdát. Podmínky vzniku obytného komplexu pro seniory v Čechách (jenž mimochodem zůstal projektem z roku 2007, slovenský ateliér Baar) se bezpochyby liší od prostředí, v němž jsou v Norsku převedeny dva městské bytové domy do majetku nadace, která je následně po soutěži, na níž se podílejí i zástupci komunity, přestaví během deseti dní na ekologické nízkoenergetické bydlení, v němž je interiér jako plně flexibilní prostor ponechán k dispozici 31 obyvatelům. Právě hlubší analýza podmínek, jež realizace podobných počinů umožňují / neumožňují, by nás posunula dál.
ARCHITECTURE & INCLUSION
Galerie Jaroslava Fragnera (Betlémské náměstí 5a, Praha 1)
14. 4. - 6. 6. 2010
Koncept a produkce: Kateřina Skočdopolová, Joaquim José de Sousa Coelho Ramos, Klára Pučerová, Irena Lehkoživová, Dan Merta
Výstava je společným projektem EUNIC clusteru Česká republika, Galerie Jaroslava Fragnera a kulturních institutů či velvyslanectví
0 komentářů
přidat komentář
