Muzeum Kampa představuje malíře a skláře Vladimíra Kopeckého

Vladimír Kopecký a Eva Jiřičná (2009)

Praha - Výstavu Vladimíra Kopeckého, který se pohybuje mezi malířskou tvorbou a prací se sklem, připravilo Muzeum Kampa. Jmenuje se Bouře a klid a odkazuje tak na napětí mezi expresivní barevností jeho děl a přísnou geometrií, kterou se ve své tvorbě řídí. Výstava se zaměřuje na klíčová období jeho tvorby, tedy druhou polovinu 60. a počátek 70. let a na práce z posledních deseti let včetně dokumentace jeho realizací v architektuře. Přehlídka potrvá do 7. září.
    Vladimír Kopecký se narodil v roce 1931 ve Svojanově na Českomoravské vysočině a od dětství chtěl být malířem. Po druhé světové válce se ale jeho rodina přestěhovala do Děčína. V regionu zbyly opuštěné sklářské školy v Novém Boru a v Kamenickém Šenově, kam se adept umění přihlásil - v Šenově potkal mladého pedagoga Reného Roubíčka, a posléze v Boru Stanislava Libenského, dnes legendy českého uměleckého skla. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové navštěvoval mezi lety 1949 až 1956 Ateliér monumentální malby a skla Josefa Kaplického. Na této škole pak od roku 1990 do roku 2008 vedl sklářský ateliér.
    Výstava Bouře a Klid chce podle kurátora Martina Dostála vtáhnout diváka do emocionálního a estetického světa Kopeckého tvorby. Zaměřuje se převážně na malířství, ale připomíná i prostorovou tvorbu. Vedle děl, která využívají optických kvalit skla, zde divák najde také objekty expresivně atakované barvou. Kopeckého malířství má své dva velké vrcholy, říká Dostál.
    První se odehrál od konce 60. let po první polovinu následujícího desetiletí a přinesl svébytné prostorové geometrické obrazy, často malované na podkladové linoleum. V roce 1970 se Kopecký prostřednictvím Jindřicha Chalupeckého představil na výstavě v pražské Špálově galerii. Druhé mimořádné malířské období trvá podle kurátora od konce 90. let dodnes a přináší sérii abstraktních obrazů, jejichž výrazová síla, zvládnutí barevné hmoty a spontánní gestická suverenita zařazují umělce do světového kontextu expresivního malířství.
    Výstava připomíná prostřednictvím fotografií Martina Poláka i Kopeckého realizace v architektuře, kterým se umělec dlouhodobě věnuje.