"Vodní dům" - 2. odměna

Ing. arch. Jana Medlíková, Ing. arch. Ing. Jiří Janďourek, Mgr. Jarmila Hušková

Zdroj
Autorská zpráva
Vložil
Tisková zpráva
17.03.2010 19:00
Návrh řeší návštěvnické středisko u vodní nádrže Želivka – Vodní dům.

Popis lokality
Pozemky určené ke stavbě Vodního domu se nachází v k.ú. Hulice v přímém sousedství s hrází přehradní nádrže Želivka (Švihov) na parcelních číslech 567, 569, 570, 571. Parcela 956/4 je vymezena pro vybudování parkoviště k návštěvnickému středisku.
Krajina a místo určené k zastavění jsou výrazným způsobem ovlivněny všudypřítomnou přehradní nádrží. Mírně svažitý pozemek k severovýchodu (k nádrži) je ve vizuelním kontaktu z dominantní osou přehradní nádrže a její přístupové komunikace. Ze samotného místa, ale člověk spíše tuší než vidí přítomnost velké vodní plochy. Místo není v přímém vizuálním kontaktu s vodou. Krajina je zde mírně zvlněná vytvářející množství horizontů a očekávání.

Umístění stavby v území
Vzhledem k tomu, že vizuelní kontakt s hrází nádrže je jediným pojítkem pozemku s Želivkou, vychází situování vodního domu na pozemku z tohoto propojení s hrází. Mokřad je ozvláštněním pozemku, které pokud se nezastaví domem, může se stát originální součástí venkovní přírodní expozice. Nástup na pozemky od ploch určených k parkovišti, vlastní vymezení pozemků, blízkost komunikace s ohledem na napojeni zásobování jsou dalšími faktory ovlivňujícími umístění stavby.
Vodní dům je situován tak, aby byl v prodloužení osy hráze, orientace hráze zároveň určuje orientaci domu. Je umístěn v dolní polovině pozemku, vyhýbá se tak mokřadu a optimálně rozděluje pozemek na menší nástupní předdomí a větší relaxační a expoziční zádomí. Je umístěn podél jihovýchodní komunikace, odkud je zásoben. Nástup do areálu je zúženým hrdlem pozemků, které se k domu rozvírá.
Parkoviště je navrženo v co největší blízkosti areálu, v blízkosti křižovatky, kde nezabírá volnou louku a využívá přirozeného nájezdu ze silnice.

Začlenění do krajiny
Profil kopce je domem nezměněn. Dům a krajina se prolínají. Dům pluje nad zvlněnou krajinou, krajina prochází pod dům, skrze dům, vniká do domu. Mokřad vstupuje do domu, v domě se mění v jeskyní jezírko a druhou stranou domu vystupuje jako biotop.

Koncept domu
Vodní dům není dům na vodě ani dům z vody. Vodní dům je vodní dílo vytvořené člověkem, samo o sobě je expozicí, exponátem. Vodní dílo demonstruje sílu vody a touhu člověka tento nespoutatelný element spoutat a zadržet v krajině. Spoutat vodu a zadržet ji v krajině znamená najít pro ni dolík a vytvořit pro ni pevnou hráz jako reakci na její sílu. Poté, co je do hráze napuštěna voda, vzniká svět pod hladinou, na hladině a nad hladinou, které se spoji v jednom domě. A to je princip vodního domu.
Do vodního domu se vstupuje kolem Archimedovy spirály po molu - sestupuje stejně jako k vodní hladině respektive přímo jako na hladinu. Na hladině se dům uzavře do vodní jeskyně. Vodní hladina, intimní světlo, paprsky světla z oblohy odrážející se v hladině, surová kamenná hráz zvýrazňují pocity tajemna. Čím jdeme hlouběji do domu, tím se jeskyně zužuje, dvoupatrový prostor se mění v jednopatrový, světla ubývá. Světlo vycházející úzkým proužkem okna po obvodě domu těsně nad terénem a nad kamennou hrází zvyšuje dojem levitování domu nad krajinou, zároveň jimi krajina vstupuje od domu, vizuelní kontakt s krajinou je podpořen i panoramatickým oknem v patře.
Člověk se může rozhodnout zda zůstane na hladině, nebo  vstoupí do světa pod vodní hladinou  nebo nahlédne nad hladinu.
Prosvítající světlo na konci jeskyně - domu láká vyjít druhou stranou ven za dům, kde se ukrývá mokřad, venkovní přírodní expozice, odpočinkový sad, dětský vodní svět. Dům se tak stává průchodem a nebo také spojkou mezi předdomím a zádomím.

Dispozice, provoz
Hlavní vstup do domu je ze severovýchodu. Zásobovací vstup od komunikace z jihovýchodu. Dispozice a provoz domu vycházejí z jeho dělení na tzv. část na hladině – úroveň 1.n.p, pod hladinou – úroveň 1.p.p a nad hladinou – úroveň 2.n.p.
V úrovni 1.n.p. se nachází foyer, informace, šatna a komerční část s dětským koutkem a výstup do venkovní expozice, v úrovni 2.n.p přednáškový sál, knihovna se studovnou, šatna a provozní zázemí domu. Z přednáškového sálu lze také přímo vystoupit na terén a do venkovní expozice. Prostorná otevřená galerie je prostorem pro krátkodobé aktuální výstavy. Jako vertikální komunikace do 2.n.p. slouží točité schodiště, jímž se lze dostat až na střešní terasu na vyhlídku na Želivku. V úrovni 1.p.p. je umístěna expozice, toalety, technologie a technické zázemí domu. Expozice je přístupná po točité rampě. Všemi patry domu prochází komunikační jádro s únikovým schodištěm a výtahem.
Veškerý provoz v domě je řešen jako bezbariérový, s ohledem na užívání osobami s omezenou schopností pohybu.

Expozice
Vnitřní expozice zahrnuje stálou expozici věnovanou vodě v 1.p.p. domu a prostor pro krátkodobé aktuální výstavy na otevřené galerii 2.n.p.
Na podzemní expozici upozorňuje vodní poutač umístěný u vstupu. Jedná se skleněný sloupec vycházející s vodního jezírka a pokračujícího do 2.n.p., v němž jsou prezentovány fyzikální vlastnosti vody - voda v různých skupenstvích symbolizující koloběh vody v přírodě. Do vodní expozice se schází z foyer po točité rampě. Vodou se symbolicky sestupuje pod vodní hladinou a vstupuje do podvodního akvária s ukázkou ekosystému vodní nádrže Želivka.  Následuje expozice o významu a důležitosti vody v přírodě, vodě a zeleni, vodě v krajině, vodě a člověku a nutnosti chránit vodu, technické vodě s názornou ukázkou recyklace dešťové vody ze střechy domu, technologická expozice se sběrnou nádrží a rekuperační jednotkou, interaktivní smyslová expozice a 3d kino. Výstup je po stejné rampě kolem expozice věnované fyzikálním a chemickým vlastnostem vody.

Venkovní expozice zahrnuje tzv. vodní laboratoř a přírodní expozici.
Vodní laboratoř je prostor pro interaktivní edukativní vodní hry nejen pro děti. Zábavnou formou je představována voda z různých pohledů, voda jako síla a zdroj energie, voda jako zdroj zvuku, základ života, zdroj pohyb ale také brouzdaliště atd.
Součástí venkovní přírodní expozice je vodní plocha - biotop u vstupu do objektu, mokřad, naučná stezka, relaxační sad a volná louka.

Vodní plocha - biotop
Souvislá vodní plocha plní i estetickou funkci s průhledem na stavbu vodního domu. Cílené použití rostlin vodních a mokřadních je umocněno skutečností, že kromě funkce estetické mají rostliny ve vodním prostředí zásadní význam pro bilanci živin a stabilitu vodního biotopu. Dle záměru lze použít typy rostlin s lehkým habitem ( většinou trávovité s úzkým listem a často s výraznou vertikálou – ostřice, sítiny, orobince a rákos) nebo těžké: nejčastěji se širokým listem a kompaktním tvarem, výrazná horizontální linie (stulíky, blatouchy, šípatky). Je nezbytné při volbě druhů brát v úvahu požadavky jednotlivých druhů rostlin na úroveň živin, kterou jim v daném biotopu jsme schopni poskytnout.

Mokřad
Stávající mokřadní plocha bude tvořit jedno ze zastavení naučné stezky. Tato část trasy je vytvořena z povalových chodníků (chodníky z dubového dřeva na kůlech vedoucí přes mokřadní plochu jsou napojeny na cestní síť). Na stanoviště budou dosazeny sazenice vzácných a ohrožených druhů mokřadních rostlin, pocházejících ze záchranného pěstování. Současná mokřadní plocha může být i místně prohloubena – vzniknou tak tůně.  Tůně mají výhradně ekostabilizační funkci. V klidové zóně nabízejí biotop mělkých stojatých vod.

Naučná stezka
Naučná stezka - okruh je vedena územím od vstupu do areálu po hrázi kolem biotopu, mokřadu, vyhlídkového mola a opět kolem mokřadu odkud vede do vodního domu a zpátky ke vstupu a v opačném směru. Provádí návštěvníky střediska a informuje o jednotlivých biotopech, rostlinných druzích, o  tématech vztažených k místní krajině i případně o kulturně-historických souvislostech apod. Trasa naučné stezky se proměňuje v důsledku procházeným typem území: zpevněná cesta u vodního domu, luční nezpevněná pěšina, dřevěné rošty vedoucí přes mokřadní plochu. Na cestě jsou umístěny zastávky: sestup k biotopu, ukázka hráze, výstup nad mokřad, vyhlídkové molo v nejvyšším bodě pozemku, profil mokřadu atd.

Výsadby dřevin
K výsadbám jsou navrženy výhradně autochtonní druhy stromů. Mezi stromy budou v nepravidelných sponech dosázeny stanovištně vhodné keře. Druhová skladba viz. Příloha. Z jedné strany břehu je navrženo vytvoření „litorálních záhonů“ – stanovišť vhodných pro introdukci chráněných drůhů vodních a mokřadních rostlin. Rostliny splývající na hladině budou rozmístěny dle záměru. Rostliny vyžadující kořenovou fixaci budou zasazeny do dna v přiměřené hloubce.

Volná louka
Plocha bude tvořit přírodní zázemí a nebude vybavena cestní sítí. Ve volných plochách, které v současné době postupně zarůstají náletem dřevin, budou obnoveny luční porosty. Intenzivně využívané plochy budou pravidelně sekány, část louky lze využít jako pohledově zajímavou kvetoucí louku.
Výsledkem projektu by měla být otevřená krajinná část s loukami, skupinami stromů a keřů, mokřadem, rákosinami a (uměle vytvořenými) vodními plochami, sloužící ke každodenní rekreaci i vzdělávání místních obyvatel a návštěvníků střediska. Zároveň zde naleznou své místo nejrůznější druhy rostlin a živočichů včetně chráněných a ohrožených druhů. Realizací navržených opatření budezvýšena stanovištní pestrost lokality. Místo se stane významným zdrojem biodiverzity s předpokládaným výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů s možností šíření těchto druhů do okolí.

Konstrukce, materiály, technologie
Vodní dům je koncepčně řešen jako nízkoenergetický objekt, respektuje zásady ekologického stavění a provozu a v co největší míře užívá místních přírodních materiálů.
Dům je z velké části zakopán v terénu, čímž je zmenšována ochlazovaná plocha a snižovány energetické ztráty. Tvar domu je kompaktní, optimalizován je rozsah stavebních otvorů, tepelně technické parametry obvodových konstrukcí splňují požadavky pro nízkoenergetickou koncepci. Větrání je řízené, odpadní teplo je nadále využíváno (rekuperace), chlazení vzduchu probíhá přes vodní hladinu. Dešťová voda ze střechy je sbírána v nádrži a následně používána (toalety), odpad je tříděn a recyklován, v objektu jsou užívány výhradně energeticky úsporné spotřebiče. Na střeše objektu je možno umístit solární panely pro ohřev teplé užitkové vody.

Vodní dům je navržen ve stěnovém konstrukčním systému z monolitického železobetonu. Způsob založení bude záležet na provedeném geologickém průzkumu, pravděpodobně půjde o plošné základy (železobetonová vana).
Nosnou konstrukcí podzemní části (1.p.p. a 1.n.p.)je železobetonová vana s obvodovými  stěnami plnící zároveň funkci opěrných stěn a podélné železobetonové jádro procházející přes celou výšku objektu. Svislou nosnou konstrukcí nadzemní části (2.n.p) jsou monolitické železobetonové stěny (nosníky) podepřené na jedné straně jádrem a na druhé stěnou hráze. Stropy a nosná část střechy jsou žebry obousměrně vyztužené monolitické stropní desky. Objekt je dostatečné odizolován proti spodní vlhkosti a zateplen, tak aby obvodové konstrukce splňovaly požadavky pro nízkoenergetickou koncepci domu.

Konstrukčním materiálem je monolitický železobeton.
Pohledové materiály jsou přírodní materiály z místních zdrojů – kámen, dřevo.
Kámen se objevuje v exteriéru na hrázi a na opěrných venkovních stěnách, v interiéru také na hrázi, která prochází dovnitř a jako obklad některých stěn. Dřevo je navrženo na venkovních molech, vnitřních palubách a na plášti fasády 2.n.p. jsou použity středně velké surové kúry zbavené kmeny předsazené před zateplenými železobetonovými stěnami. Střecha je zatravněná extenzivní.


Hodnocení návrhu poroty:
Návrh byl odměněn za práci s vodou jak v exteriéru, tak v interiéru. Diskutabilní se jeví třípodlažní objem objektu vzhledem k požadovaným investičním nákladům.
0 komentářů
přidat komentář

Související články