Park, Parking, Veřejnost

Rozhovor s Michaelem Kimmelmanem

Zdroj
Ing. arch. Jan Kristek
Vložil
Jan Kratochvíl
19.10.2014 20:20
Michael Kimmelman (*1958) je americký kritik, novinář a pianista momentálně sídlící v New Yorku. Pro New York Times píše články a kritické sloupky o architektuře, umění, kultuře i politice. Jeho texty a komentáře ovlivňují současnou debatu o urbanismu a architektonické kritice. V roce 2000 byl nominovaný na Pulitzerovo cenu a v roce 2014 získal cenu Brendana Gilla za ‚zasvěcenost, otevřenost a soustavný zájem o newyorské architektonické prostředí'. Rozhovor se uskutečnil na konferenci reSITE v Praze 19. června 2014.
Jan Kristek: Bryant Park a Zuccotti Park představují dva milníky v historii veřejných prostor v New Yorku. Oba mají jisté paralelní charakteristiky, jako je například angažmá soukromého sektoru a soukromých investic v jejich výstavbě. Jeden je oslavován jako symbol úspěšné transformace a druhý jako symbol demokratického hnutí. Nestalo se nějakým zvláštním řízením osudu, že každý z parků reprezentuje vlastně opačné spektrum hodnot? Není podtextem Bryant Parku pouze konzumerismus a konformita a podtextem Zuccotti nekonformnost a vzpoura?

Michael Kimmelman: Dobře trochu to rozvedu. Možná řeknu některé věci, které jsou známé. Zuccotti Park byl vytvořen jako bonus za možnost vystavět v jeho blízkosti budovu vyšší než dovoloval Zoning (Regulační nástroj územního plánování - pozn. př.). Majitel této budovy, U.S. Steel, chtěl postavit vyšší budovu než Zoning dovoloval a výměnou za to vytvořil veřejné náměstí. Takto byl nastaven mechanismus, kterým město kdysi vytvářelo veřejné prostory. Zuccotti prošel revitalizací a stal se místem, kde si lidé z okolí Wall Street rádi dali oběd. Nebyl to park o kterém by někdo příliš přemýšlel, ale ukázalo se, že je to dobré místo. Křižovatka nedaleko Wall Street, kde se dá poobědvat.

Bryant Park byl v 70. a 80. letech pravděpodobně nejdepresivnějším, nejodpornějším a nejnebezpečnějším místem v New York City. Firmy, které se usídlily v okolí, vytvořily business improvement district (městská oblast částečně nebo zcela spravovaná soukromými subjekty, především ve smyslu veřejného prostoru - pozn. př.) a investovaly svoje peníze do jeho zlepšení. Najali Whytea (William H. Whyte - pozn. př.) a další, aby se zamysleli nad re-designem tohoto prostoru. Bryant Park, na rozdíl od Zuccotti, byl parkem, který již dlouhou dobu existoval a byl nebezpečný a zatracovaný a jeho transformace byla jednou z nejpozoruhodnějších věcí v celém New Yorku. A to vše díky investicím business districtu. Proto je Bryant Park spojen nejen s konzumerismem, ale také s představou dobrého businessu. Protože firmy v okolí parku vynaložily peníze, které se jim obratem zúročí v jejich obchodech, protože pracovníci pro ně budou chtít na tom místě pracovat, protože prostě budou v lepší čtvrti.

Zuccotti to bylo něco, co vzniklo proto, že město trvalo na tom, že když chce někdo stavět vyšší budovy musí na oplátku něco vrátit veřejnosti. A toto je důležité: Proč Occupy (mezinárodní protestní hnutí proti ekonomické a sociální nerovnosti - pozn. př.) zabralo Zuccotti? Protože nemohli zabrat Wall Street a protože Zuccoti byl nejbližší veřejný prostor, který mohli okupovat. Technicky to ale není veřejný park - je to soukromý pozemek (tzv. privately owned public space - pozn. př.) Zvláštní pravidla, velmi neobvyklá pravidla, která vládnou v Zuccotti, umožnila, nebo bych spíš měl říct nezabránila lidem, aby mohli v parku zůstat přes noc. Právě proto, že to není veřejný park, lidé mohli zůstat. Kdyby se něco podobného odehrálo v Central Parku, vyhodili by je.

Dvě věci: byli tam a ne v Bryant Parku, protože to náhodou bylo v blízkosti Wall Street a mohli by i okupovat Bryant Park, ale jsou tam jiná pravidla, a symbolicky by to nemělo téměř žádný význam. A druhá věc: Zuccotti je velmi zajímavý, protože je jako divadlo - koncertovaný malý prostor - ve kterém i pár stovek lidí vypadá jako obrovský dav. Kdyby se ten samý počet lidí sešel v Central Parku, obsadil by jen jeho malou část a nikdo by si jich ani nevšiml. Neznamenalo by to vůbec nic.

Stanové městečko a spacáky v Zuccotti parku; Foto: Jagz Mario

Occupy Wall street označuje protestní akci proti ‚korporátnímu vlivu na demokracii', která začala 17. září 2011 v newyorském Zucotti Parku a která postupně spustila vlnu obdobných protestů v USA i ve světě. Hnutí vzniklo v návaznosti na rozsáhlou finanční krizi, z níž byly viněny především velké americké finanční instituce. Akce byla iniciována skupinou okolo anti-konzumního magazínu Adbusters a její heslem se stalo ‚We are the 99%' (My patříme k 99%) odkazující k nerovnoměrnosti distribuce příjmu a bohatství. Republikán Mitt Romney protesty přirovnal k třídní válce.

Fakt, že byli uprostřed finančního distriktu v malém koncentrovaném prostoru bylo zásadní.
Takže to je velmi zdlouhavý způsob jak vyjádřit, že to srovnání je zajímavé a že máte absolutní pravdu, že Zuccotti ve výsledku reprezentuje něco co je opakem Bryant Parku. Ale okolnosti tohoto vzniku nebyly ani tak výsledkem mechanismů, které stvořily Zuccotti, ale spíš důsledkem specifické lokace, ve které se prostor nachází a zvláštních pravidel, které zde panují. Stejně tak mohl být okupován Bryant Park, ale nebyl a myslím, že z několika zajímavých důvodů. Zuccotti tak jako mnoho míst které hnutí Occupy okupovalo je uzavřený prostor, kde se dav může shromáždit a zároveň být viděn. Bryant Park je zlehka vyzvednut nad úroveň ulice, což ho mimochodem dělalo nebezpečným, protože drogoví dealeři mohli obsadit vyvýšenou část a nebýt na očích. Pokud by někdo chtěl okupovat Bryant Park, tak by si i tak park mohl zachovat svoji původní funkci aniž by ostatní lidé protest viděli - nebo alespoň by jej neviděli tak zřetelně. Takže Bryant Park vlastně není příliš dobré místo k obsazení z několika důvodů, které však nemají co dočinění s jeho privatizací. Zuccotti je soukromý prostor, nikoliv veřejný.


Nestojí právě ale privatizace za transformací Bryant Parku do podoby, kterou známe dnes? Pamatuji si na článek v New York Times z té doby, který říkal, že se konečně v parku nepohybují ožralci, pobudové a karetní hráči... kde je tedy ta hranice, kdy z parku vyloučíme drogové dealery, ale s nimi i karetní hráče?

Myslím, že vaše znepokojení pramení z toho, že Bryant Park byl vyčištěn až příliš - sociální regulace a to, že pokud se místo ‚vyčistí' tak že něco ztrácíme. Samozřejmě, že s tímto souhlasím. Ale je třeba chápat, že Bryant Park byl opravdu nebezpečné místo. Takže nelze tvrdit, že šlo pouze o korporatizaci Bryant Parku. Bryant Park byl problematický prostor - bylo to místo drogových dealerů - nevím toho moc o karetních hráčích - ale máte absolutní pravdu, že je třeba nalézt rovnováhu mezi vytvářením důstojných veřejných prostor a přehnanou regulací nebo korporatizací těchto míst.

Bryant Park v 70. letech a dnes; Foto nahoře: blog.bryantpark.org, Foto dole: Jeffrey Zeldman

Bryant Park byl v 70. letech vyvýšen nad úroveň ulice. V rámci jeho revitalizace navrhl William H. Whyte snížení parku, odstranění vizuálních překážek včetně nízkých keřů. Designové úpravy měly zajistit transparentnost a sociální dohled a zamezit tak ‚antisociálnímu chování'. Spolu se zavedením dohledu soukromé bezpečnostní služby a aplikování tzv. Teorie rozbitých oken (Broken Windows Theory), byl park zbaven dealerů i ‚pobudů' a stal se oblíbeným místem bílých límečků z okolních mrakodrapů .

New York se s tímto problémem velmi potýká a důvod proč se s tímto problémem potýká má co dočinění se zapojením soukromého sektoru. Například Zuccotti v reakci na hnutí Occupy sestavila celou řadu nových pravidel, počínaje zákazem donášení spacáků a ležení nebo spaní v nich a mnoho obdobných zákazů tak,  aby se obsazení v budoucnu zabránilo. Dnes už Zuccoti nelze okupovat. A toto je přesně ten druh regulací, o kterém mluvíte. Takže ano souhlasím, že tento balanc se hledá jen velmi těžko. A protože Newyorské veřejné prostory jsou do velké míry závislé na soukromých investicích a soukromých business districts, vzniká zde problém rovnováhy mezi svobodou projevu a svého druhu krásného chaosu veřejného života a vytvářením bezpečných a příjemných míst pro většinu Newyorčanů.

Ale nalezení této rovnováhy není snadné. Lze snadno říci: Proč by měla veřejnost vše platit ze svého? Anebo: Proč by měla mít korporace na starosti ten a nebo ten park? Problém je, že New York má stovky a stovky parků a zároveň má jen omezený rozpočet na to je udržovat. Dříve jsme parky dotovali 1,5% z městského rozpočtu a dnes je to pouhých 0,5%. Takže zde máme stovky parků a kdo je má financovat? V Americe je momentálně zásadní zajišťovat podporu soukromého sektoru. A je potřeba říci, že New York za poslední dobu vybudoval více veřejných prostorů, zlepšil ulice, postavil parky... a ano, bylo to něco za něco.


Většinou, když proběhne městská regenerace, tak v důsledku např. gentrifikačních procesů se může zdát, že místo je nejen krásnější, ale zároveň že lidé jsou zde najednou vzdělanější, nebo že dokonce poklesla míra zločinnosti. Jako například v New Lots, kde byla aplikována podobná pravidla jako kdysi v 70-tých letech Bryant Parku. Nejedná se ale o pouhou demografii? Nepřesunul se zločin prostě někam jinam?

New Lots (část východního New Yorku, Brooklyn - pozn. překl.) je chudá čtvrť a na rozdíl od zbytku New Yorku je to stále nebezpečná oblast v určitých ohledech. A ano: Přemístili se. Nerozumím všem mechanismům přemisťování, díky kterým dochází k redukci zločinnosti, ale vím, že příležitostně se stane, že narušíte kriminální sítě. A jejich narušením je často také rozbijete úplně. Pokud uvažujeme o tom, že se přemístí jinam, tak už se nejedná pouze o městskou regeneraci ale samozřejmě i o další otázky, které jsou enormní a komplikované. Jsou to otázky policie, vzdělání a miliónu dalších věcí.

Co je ale nezajímavější na vaší otázce je, proč je tedy vlastně přemisťovat, když vše, co děláte je pouhé přesouvání zločinu na jiné místo? Myslím, že chybou v tomto argumentu je... poslyšte, co je vlastně alternativa? Je alternativou nevytvářet lepší veřejné prostory? Je alternativou neutužovat komunitu? Domnívám se, že v mnoha Brooklynských čtvrtích kriminalita poklesla. Drogoví dealeři odešli... i distribuce drog má svojí ekonomii a pokud to nebude ekonomicky výhodné nebudou tuto činnost praktikovat. Takže nelze stavět argument na tom, že nebudeme zlepšovat tu nebo onu oblast, protože vše co děláme je přesouvání zločinu na jiné místo. Lze vystavět argument na otázce: A co se bude dít dále? Ale to se zpět dostáváme k široké problematice integrace městské obnovy s dalšími aktivitami jako je prevence zločinu, vzdělání a všem ostatním věcem, které se dotýkají redukce kriminality ve městě jako celku a nikoliv v jedné oblasti.
Proč se úroveň kriminality v New Lots snížila? Bylo to z podobných důvodů jako v Bryant Parku, i když porovnávat Bryant Park a New Lots to je jako porovnávat tento malý dvorek, kde sedíme a Tuilerijské zahrady v Paříži. Nicméně business improvement district se dohodl, že ve spolupráci s Odborem dopravy (New York City Department of Transportation - pozn. překl.) bude dohlížet na regeneraci tohoto místa - minimální regeneraci. Souhlasili, a následkem toho je místní policie mnohem aktivnější než byla dříve a provádí na tomto místě dozor. Takže pokud by se policie rozhodla, že už ji to nezajímá, tak by se zločinnost mohla vrátit. Tím chci říct, že se jedná o koordinované úsilí - policie, lidé z businessu a místní obyvatelé chtějí toto místo udržovat. To je způsob, jakým se urbánní proměna odehrává.
 

Nepřestává ale veřejný prostor díky tomuto soukromému managementu a regulaci plnit svoji veřejnou funkci? Ve svých přednáškách jste rozlišoval tzv. institucionalizované veřejné prostory a prostory revolty (insurgent spaces - pozn. překl.). Rem Koolhaas používá termín ‚ředění prostorů' (thinning - pozn. překl.), což se dá vysvětlit, jako neustálé zužování možností toho, co lze ve veřejném prostoru dělat. Nemůžeme se dostat do fáze, kdy i vyjádření protestu způsobem, jakým to učinilo hnutí Occupy, bude neproveditelné?

První věc, kterou je třeba o Occupy říci je, že nelze navrhnout místo pro okupování - samotná myšlenka okupace vyžaduje rezistenci. Někteří lidé se o to do jisté míry pokusili, jako třeba Erdogan v Istanbulu - chtěl by mít místo pro přehlídky na jihu mimo město tak, aby jej mohl lépe kontrolovat, a aby tak zúžil prostor pro okupaci. Occupy obsadilo místo, které předtím nikomu ani nepřišlo na mysl - Zuccotti Park - kvůli jeho charakteru a dalším věcem, ale hlavně proto, že to bylo narušením pořádku. Takže zaprvé je třeba zmínit, že i když je pravdou, že místa jsou ve zvýšené míře ‚zřeďována', je naprosto nezbytné, aby do určité míry řídká byla, jinak by zde nemohla existovat resistence.
Za druhé: Z politického hlediska s vámi absolutně sdílím obavu ohledně programatické kontroly a obzvláště privátní korporátní kontroly veřejného prostoru. Vrátil jsem se z Berlína do New Yorku, kde jsem si uvědomil, jak je veřejný prostor stále více privatizován. Ale bylo by příliš zjednodušující říci, že soukromý zájem kompromituje veřejný charakter prostoru. Má to co dělat s činorodou vládou, která by měla kontrolovat soukromý zájem ve veřejném prostoru. Pravdou je, že New York se v mnoha ohledech zlepšil - nábřeží, Brooklyn Bridge Park a další místa, která byla vytvořena s pomocí soukromých investic.

Otázkou je, jak vybalancovat soukromý a veřejný zájem. Neznamená to, že soukromý zájem je vždy korumpující - není. Bylo pro mě poučné vrátit se zpět do New Yorku a vidět výhody soukromých investic. Je to ošidné - nelze pokračovat v podpoře všeho z veřejných zdrojů a otázkou zůstává jakým způsobem regulovat soukromý zájem. Toto je v podstatě i problém Zuccotti. Zuccotti se ukázal být dobrým parkem, ale většina - téměř všechna tato místa, která nazýváme veřejná místa v soukromém vlastnictví (privately owned public spaces - pozn. překl.), většina z nich je hrozná.

Korporace byly v podstatě donuceny, aby je postavily a proto chtěly ve skutečnosti postavit místa, kam nikdo nebude chodit - protože je prostě v první řadě nechtěly. Takže jak přesvědčíte soukromé investory, aby postavili místa, která veřejnost chce? To je opravdu problém. Místa, která nejsou příliš ‚řídká'. Myslím si, že toto je bod, kde by se do problému měli zapojit architekti a plánovači a další. Prostě nelze jen navrhovat rozšíření Whitney Muzea nebo stadion v Kataru, což je obscénní. Musí být zapojeni i do těchto problémů i když se zdá, že toto nejsou prestižní projekty vzhledem k tomu, co bylo studentům vykládáno na školách architektury v posledních dvaceti letech.
Pro mě jsou toto základní otázky demokracie, ale zároveň je pro mě špatnou odpovědí říci, že vklad soukromého sektoru je kompromitující. Není to tak jednoduché. Zuccotti mohl být okupován jenom proto, že to bylo místo v soukromém vlastnictví. Toto je naprostý paradox Zuccoti a hnutí Occupy. To nejúžasnější na celé věci je, že policie nemohla odsud lidi vyhodit proto, že to byl soukromý pozemek, kde byla nastavena jiná pravidla než pravidla veřejného prostoru.

Protože na rozdíl od veřejného parku zde neexistovalo pravidlo, že zde lidé nemohou spát. V současnosti bylo toto pravidlo změněno, ale není pravda, že by Zuccotti bylo horší, protože je soukromé. Je zde mnoho faktorů a jedním z nich je rezistence. To je to, co mám na mysli, když mluvím o místech revolty - ta potřeba jednat proti ustanovenému prostoru. Otázkou zůstává, jakým způsobem vytvářet místa, která dovolují jistý stupeň revolty - to je ta třecí plocha. Vlády a soukromý sektor se budou obvykle snažit potlačit jakoukoliv resistenci. Rezistence musí bojovat proti pravidlům, ale musí zde existovat určitá flexibilita. Například Erdogan se chtěl zbavit Gezi Parku úplně, protože to bylo ‚nezvladatelné' místo.


Jedním z témat, o kterém občas mluvíte a které s problematikou ‚prostorů revolty' souvisí, je i PARK(ing) Day. Nezměnila se tato kdysi subversivní akce, kdy umělci obsazovali parkovací místa a proměnili je v něco hodnotnějšího, v pouhý festival? Dnes na podobné akce lidé žádají o veřejné peníze z městského rozpočtu. Je tato akce ještě tím, čím by chtěla být? Nebyla systémem zcela rekuperována?

Myslím, že toto je inherentní problém něčeho, co se jmenuje PARK(ing) Day. Je třeba pamatovat na to, že v Americe jsou trošku jiné problémy ohledně automobilové dopravy. Je to velmi ‚autocentrická' společnost. V Americe mluvíme o společnosti do velké míry ovládané auty. Takže už myšlenka odejmutí parkovacího stání Američanovi je radikální způsobem, jakým zde (v Evropě. - pozn. překl.) prostě není. Věřím, že i pro lidi v centru Prahy má parkovací místo značnou hodnotu, ale v Americe je to něco, čemu říkáme třetí kolej (např. napájecí kolejnice v metru pod vysokým napětím - pozn. překl.). Třetí kolejnice se nedotýkejte nebo zemřete a parkování je třetí kolej pro americké politiky.

Toto je třeba chápat - jedná se o rozdílnou kulturu, a proto je myšlenka okupování parkovacího místa daleko radikálnější v Americe než v Evropě.
Festivalizace kulturní revolty je problém a je to něco, co se mohlo stát i PARK(ing) Day... ale i přesto má toto téma v Americe politický kapitál. Myslím, že toto téma nebylo zcela systémem pohlceno. Nezáleží na tom, jak pošetilým se PARK(ing) Day mohl stát, ale otázka, kterou nám klade, zůstává stále živá a složitá. V místech jako je San Francisco, Los Angeles, Philadelphia a dokonce i v New Yorku se PARK(ing) Day vyvinul do institucionalizované podoby, kdy jsou parkovací místa obsazena, pronajata a permanentně proměněna v něco jiného.

Foto: Rebar Group, Inc

Překódování kulturního prostoru: Původní instalace PARK(ing) skupiny Rebar v San Franciscu v roce 2005. Po zaplacení parkovného je na místě stání ‚zaparkována' lavička a trávník.

Absolutně s vámi souhlasím, že jsou v drtivé většině přeměněna v předzahrádky pro restaurace nebo nějaký jiný komerční podnik, což ve výsledku není nic radikálního, ale fakt že jsou parkovací místa pryč a ukazuje se, že lze rozšířit veřejný prostor byť třeba o kousek a svět se nezboří... to je pořád velmi silná deklarace. Malá, ale silná zpráva pro lidi, kteří stále věří, že potřebujeme více parkovacích ploch. Pokud se zeptáte mě, tak vám řeknu, že už bychom neměli stavět žádné parkování. A když už, tak leda privatizované a nikoliv veřejné. Ať soukromí investoři zaplatí parkovací stání a postaví parkovací domy pokud chtějí. V New Yorku máme pravidlo, že pokud postavíte nové bydlení musíte zároveň dodat parkování. To je šílené! Měli bychom říct: Už žádné parkování!
Takže i když je to komercializovaný prostor, nebo je to pouze pár stolků na kafe, pořád to může dát lidem vizuální nápovědu, že toto by měl také být veřejný prostor. Lidem je třeba připomínat, že ulice patří lidem a ne jenom autům. Proč by měl mít někdo to privilegium okupovat všechen ten prostor uprostřed Manhattanu? Okupovat velmi hodnotné pozemky, které by měly patřit všem? A pokud už tak někdo činí, a toto je součástí i momentálního myšlení na vládní úrovni, tak by měl taky zaplatit sakra hodně peněz. Ne čtvrťák, ne dolar, ale opravdu hodně peněz. Je to velmi hodnotná půda, která by měla pařit lidem, takže pokud někdo chce, aby náležela parkování, tak ať se o to postará soukromý sektor a ať taky  zaplatí hodně peněz a nebo ať se tato parkovací místa zruší.

Pearl Street, Brooklyn; Foto: The New York City Department of Transportation

Regenerace veřejných prostranství na úkor automobilové dopravy je i součástí PlaNYC 2030 - plánu městského rozvoje, který byl vytvořen za administrativy starosty Bloomberga. Na fotografii je vidět jeden z výsledků NYC Plaza Programu pod taktovkou newyorského odboru dopravy (New York City Department of Transportation)


Nestalo se z problematiky automobilové dopravy jakési módní dogma ekologického plánování? Vždyť tato auta sama o sobě nejsou nějaká divoká zvířata. I za jejich volanty sedí lidé.

My ale auta dotujeme, prostřednictvím dálnic i cen benzínu, takže lidé jsou v podstatě placeni za to, že mají auta. Pokud srovnáte pravidla hry a vytvoříte situaci, ve které lidé, kteří použijí veřejnou dopravu budou stejně dotováni jako lidé, kteří použijí auto, stanou se auta mnohem dražší možností.
Benzín bude mnohem dražší a ti lidé, kteří mají auta si možná řeknou: "Nevím jestli si toto můžu dovolit. Je to příliš velký luxus. Budu raději žít ve městě a používat veřejnou dopravu." Toto by myslím bylo konec konců lepší pro společnost jako celek, pro životní prostředí i pro komunitu. A někteří lidé budou mít auta, ale myšlenka, že je budeme dotovat, že budeme dělat věci, které nejsou zrovna nejlepší pro zbytek společnosti... Například General Motors na tomto v jednom momentu vydělali hodně peněz, ale nejsem si vědom toho, že by z toho měla užitek společnost jako celek. Nevidím auta a lidi jako nepřátele, ale ani si nemyslím, že bychom s nimi měli zacházet jako se sobě rovnými a dát jim všechna privilegia. Měla by zde být vyrovnanější situace, což znamená, že mít auto by mělo být mnohem složitější v oblastech, kde je vysoká koncentrace lidí, kteří potřebují ten prostor využívat také.
V tomto bodě souhlasím s Glaeserem (Edwardem Glaeserem - pozn. překl.). Auto je něco, za co by si měl člověk připlatit a nebo prostě jet metrem jako všichni ostatní. Přesto s vámi souhlasím, že tato diskuze se stala velmi polarizovanou a dokonce módní. Je velmi módní dnes mluvit o autech nebo o udržitelnosti a tyto módy přijdou a zase odejdou, ale to ještě neznamená, že na nich vůbec nic není. S některými v současnosti módními názory souhlasím.

Děkuji za rozhovor
0 komentářů
přidat komentář