Rozhovor s Irenou Machanderovou

JK: Gratuluji k Ceně. Jaký význam pro Vás má?
IM: Děkuji. Cena pro mě byla velkým překvapením. Vážím si jí a je pro mne hlavně povzbuzením do další práce.

JK: Urbanismus nebývá mezi studenty oblíbeným zadáním. Proč jste si vybrala právě toto téma?
IM: Máte pravdu, urbanismus není příliš oblíbeným zadáním, je ale jedním z povinných atelierů. Téma řešení regenerace Holešovic pro mě bylo ale zajímavé od samého začátku. Tím spíše, že v zadání od prof. arch. Bočana byl kladen důraz na vypracování celkového konceptu - budoucí vize Holešovic a nástin nové prostorové kvality území.

JK: Hledala jste dlouho koncept pro svůj projekt nebo Vám šla práce lehce od ruky?
IM: Na počátku bylo samozřejmě tápání a jistá bezradnost, jak uchopit tak složitý problém. Snažila jsem se lépe poznat současné Holešovice a zároveň se zamýšlela nad tím, jak by mělo vypadat místo s aspirací na budoucí centrum Prahy. Můj koncept jsem si pak vymezila celkem rychle. Od samého začátku jsem chtěla vytvořit symbiózu "starého a nového". Historická, funkční a prostorová kontinuita místa byla pro mě velmi důležitá... Architektonické formy jsou samozřejmě výsledkem určitého hledání, ale byl to jeden z atelierů, kdy jsem měla poměrně brzy jasnou představu, kudy jít…

JK: Ve Vašem návrhu je veliká citlivost k původní lineární "nádražní" stopě. Proč?
IM: Zřejmě mě k tomu inspiroval hned první pohled na půdorys zástavby stávajících Holešovic, kde dynamika nádražní struktury je jasně čitelná. Na nádraží Praha - Bubny jsem se poprvé dostala až v souvislosti s tímto projektem. Bylo to jako ocitnout se v jiném světě. Zdálo se mi, že město kolem zmizelo. Stávající nádraží je ostrov, kam dnešní Praha ještě nedorazila. Tady se zastavil čas, projíždějící vlaky jsou jediným znakem života. Toto místo má pro mě sílu ve své jednoduchosti a upřímnosti. Zde jsem si s trochou nostalgie pomyslela, že je škoda, že toto místo v budoucnosti zmizí. I v mém návrhu se tak nakonec stalo, pohltila jej nová zástavba. Snažila jsem se ale, aby v ní alespoň zůstal ten pocit. Zároveň se mi zdálo být logické nahradit stávající železniční trať hlavní pěší osou, která bude spojovat zastávky metra Nádraží Holešovice a Vltavská a povede přes viadukt až na druhý břeh Vltavy.

JK: Zkoumala jste některé jiné referenční realizace nebo projekty?
IM: Ani moc ne. Prof. arch. Bočan nám představil projekt, který na to samé území vypracoval se svým atelierem, ale záměrně až v půlce semestru, kdy už každý měl svoji koncepci řešení. Inspirativní mi přišla výstava Futura Pragensis, která proběhla na podzim loňského roku ve Veletržním paláci a měla podobné téma - futuristické vize Prahy.

JK: Je pro Vás někdo z žijících urbanistů a potažmo výsledky jeho práce inspirativním?
IM: Velmi mě oslovuje například tvorba japonského architekta Toyo Ita. Je to spíše architekt než urbanista, ale ve svých dílech řeší otázky existence člověka v současných městech a společnosti. Mezi jeho urbanistickými projekty mne velmi zaujal návrh přírodního parku "Parque de la Gavia", který vzniká ve vyprahlé krajině v okolí Madridu. Jedná se o význačný, ale šetrný zásah do krajiny, kde se vzájemně doplňují silné koncepční, estetické a ekologické principy.

JK: V ateliéru arch. Bočana většinou vznikají těžké monumentální kompozice. Vaše Nové Holešovice jsou však plastické, neklidné až hravé. Rozuměla jste si s vedoucím práce?
IM: V podstatě ano. Již dříve jsem zjistila, že prof. arch. Bočan nikoho nenutí k určitým formám, naopak studenty podporuje, aby se vyjadřovali tak, jak cítí. Důležité je, aby formy měly smysl. Stejné to nejspíš bylo u mě. Podněcoval mě k rozvíjení mého konceptu.

JK: Jaký je podle Vás největší problém nebo problémy soudobých měst?
IM: Těžká otázka. Problémů je mnoho a zřejmě jich přibývá… přesycení auty, smog, obrovská nákupní centra na okrajích bez jakékoliv vazby na okolí, chudinské čtvrti a násilí v nich… Asi je celkový problém už v tom, že se města rozvíjí a rozrůstají příliš rychle, ostatně jako všechno kolem nás. A lidé nemají čas si změny uvědomit, natož na ně reagovat. Při řešení Holešovic mě trápilo, jak nešetrně se dnes zachází s městským prostorem, bez citu pro minulost, bez respektu k budoucnosti. V porovnání s tím, co jsem vyjmenovala dříve se to ovšem zdá být druhotný problém…

JK: Myslíte si, že je současná společnost schopna a ochotna tyto problémy řešit?
IM: To nevím. Myslím, že ochota tu je… Čím dál více profesionálů se problémem měst zabývá a lidí, kteří v nich žijí také přibývá. Města se tak stávají aktuální otázkou. To ovšem ještě zdaleka nestačí k nalezení řešení… Je to komplexní problém, dotýkající se velkého množství oborů.

JK: Budou podle Vás při stavbě města v budoucnosti nejdůležitějším článkem architekti-urbanisté? Nebo jiní odborníci?
IM:V budoucnosti budou nejspíše vznikat projekty založené na těsné spolupráci architektů-urbanistů s různými specialisty. Města se možná budou více technizovat a záviset na složitých dopravních systémech. Práce urbanistů, kteří řeší městské prostředí v přímém vztahu k člověku nepřestane ale být důležitá. Města budou vždy tvořit rámec pro běžný život lidí.

JK: Jaké jsou Vaše budoucí profesní plány?
IM: Úspěšně dokončit školu snad příští semestr a pak… Zatím přesně nevím. Zajímá mne velké množství témat, mimo jiné architektura se silnou vazbou na krajinu a přírodní prostředí, s využitím nových druhů energií a technologií. V tomto směru se mi teď rýsuje možnost praxe a dalšího studia v zahraničí.

JK: Přeji Vám, ať se vše podaří a děkuji za rozhovor.

---

Irena Machanderová

narozena 3.4.1981 v Táboře
1992-99 Gymnázium Pierra de Coubertina v Táboře
od 1999 Studium FA ČVUT
2002-03 Zahraniční stáž - Kansas State University, USA
2004-05 Zahraniční stáž - Technische Universitaet Darmstadt