Zemřel William J. Mitchell

foto: Webb Chappel

Bill Mitchell, bývalý děkan Fakulty architektury MIT, zemřel 11. června ve věku 65 let po dlouhém boji s rakovinou. Byl vyhlášeným zastáncem radi- kální transformace infrastruktury s cílem vytvořit efektivní a trvale udržitelná města. Byl klíčovou postavou ambiciózního rozvoje kampusu MIT.
     Mitchell se narodil v roce 1944 a vyrostl v prostředí australského venkova. Bakalářská studia absolvoval na univerzitě v Melbourne. Jeho další cesty vedly do USA. Své dva magisterské tituly získal na Yale (Master of Environmental Design) a v Cambridge (Master of Arts). Byl členem australské komory architektů RAIA a Americké akademie umění a věd. Obdržel šest čestných doktorátů. Předsedal výboru Národní akademie pro informační technologie a kreativitu.
     Mitchell byl považován za jednoho z předních teoretiků současného urbanismu. Prostřednictvím své výzkumné skupiny "Smart Cities", provozované při MIT Media Lab, zkoumal a propagoval nové přístupy k integraci moderních technologií do infrastruktury soudobých měst. Cílem jeho práce bylo vytváření města vstřícného ke svým obyvatelům a efektivnější využívání zdrojů. Přirovnával města k živým organismům a jejich infrastrukturu k neuronovým sítím. Mezi významné úspěchy jeho týmu patří návrhy elektrického městského vozidla CityCar nebo jízdního kola GreenWheel.
     William Mitchell působil jako profesor architektury, mediálních umění a vědy na MIT od roku 1992. Předtím učil na školách architektury v Los Angeles a na Harvardu. Významně ovlivnil Školu architektury MIT především jako její děkan v letech 1992-2003. Škola se pod jeho vedením profilovala jako inovativní instituce zkoumající vliv digitálních technologií na architekturu a urbanismus. Během svého působení rozšířil pedagogický sbor o řadu mladých a schopných učitelů. Posílil význam výuky výtvarného umění v rámci MIT. Obzvláště zaujatý byl zkoumáním vztahů mezi reálným prostředím, virtuální realitou a lidskou společností.

Steven Holl Architects: SIMMONS HALL, MIT, Cambridge (1999-2002)

     Rektor univerzity vybral Mitchella jako svého poradce a osobu přímo odpovědnou za nejambicióznější rozvoj vysokoškolského kampusu v dějinách MIT. Pod jeho dohledem se v kampusu zrealizovalo 5 nových objektů – Stata Center od Franka Gehryho, Zesiger Sports and Fitness Center od Kevina Roche, Simmons Hall od Stevena Holla, Brain and Cognitive Sciences Complex od Charlese Correy  a Media Lab Complex od Fumihiko Makiho, který byl otevřen letos na jaře. V této budově proběhla 16. června vzpomínková bohoslužba.
     Mitchell přikládal novým budovám velký inovativní význam. Při otevření Gehryho Stata Center v roce 2004 ve svém projevu poznamenal, že "přední vědecké instituce, jakou je i MIT, nesou zvláštní odpovědnost formulovat architektonické projekty nejen jako příklady racionálního proinvestování přidělených finančních prostředků, nýbrž jako nápadité a kritické příspěvky do naší stále se rozvíjející kultury". Své prožitky ze stavby kampusu sepsal Mitchell během jednoho prodlouženého víkendu stráveného na hotelovém pokoji v Dublinu a MIT Press je vydalo v roce 2007 pod názvem Imagining MIT.
     Mitchell byl plodný autor. Ve své nejnovější knize Reinventing the Automobile (MIT Press, 2010), kterou naspal společně s Christopherem Borroni-Birdem a Lawrencem Burnsem, se zamýšlel nad designem současných automobilů, které jsou vhodné pro přepravu více osob na dlouhé vzdálenosti při vysokých rychlostech, ale neefektivní pro poskytování osobní mobility ve městech, kde dnes žije většina světové populace.
     Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří World's Greatest Architect: Making, Meaning and Network Culture (2008); Placing Words: Symbols, Space, and the City (2005), Me++: The Cyborg Self and the Networked City (2003); e-topia: Urban Life, Jim-But Not As We Know It (1999); High Technology and Low-Income Communities (1999); City of Bits: Space, Place, and the Infobahn (1995); The Reconfigured Eye: Visual Truth in the Post-Photographic Era (1992); The Logic of Architecture: Design, Computation, and Cognition (1990) a Computer-Aided Architectural Design (1977).
     Od roku 1994 byl předsedou redakční rady univerzitního nakladatelství MIT Press a od roku 2000 byl členem jeho správní rady.