Nedožité devadesátiny Josefa Svobody připomínají dvě výstavy

Zdroj
Josef Borovička
Vložil
ČTK
10.05.2010 18:55
Praha

Josef Svoboda, Polyecran, 1967
Praha - Scénografa a architekta Josefa Svobodu představují prostřednictvím jeho prací na scénách Národního divadla (ND) a v Laterně magice výstavy, otevřené dnes vpodvečer k jeho nedožitým devadesátinám na Nové scéně v Praze a v historické budově ND. Připravil je Institut umění-Divadelní ústav v Praze spolu s Národním divadlem.

    Už v posledních dvou letech války patřil Josef Svoboda (1920-2002) do skupiny divadelníků, která přes složité podmínky v okupované zemi vytvořila několik inscenací. Svoboda se začátkem roku 1946 stal výtvarníkem a šéfem výpravy Velké opery 5. května (od 1948 Smetanovo divadlo, od 1992 Státní opera) a během jediné sezony na sebe soustředil zaslouženou pozornost. Jeho práce byly ovlivněny spoluprací s režiséry Alfrédem Radokem, Václavem Kašlíkem a Bohumilem Hrdličkou, v Národním divadle i s Jindřichem Honzlem. Tam byl od roku 1948 angažován jako šéf výpravy a scénograf.
    Významným mezníkem pro další jeho vývoj byl příchod Otomara Krejči do funkce šéfa činohry české první scény v roce 1956. Rovnocennými a inspirativními partnery mu byli i režiséři Jaromír Pleskot a Miroslav Macháček, v opeře i Karel Jernek.
    První výstava poskytuje pohled na vývoj takzvaného svobodovského slohu, jímž se vyznačoval právě na scénách Národního divadla. Fotografie zachycují jen nepatrný zlomek Svobodova díla. Instalace se zaměřuje na slavné inscenace z druhé poloviny 50. let, přes vrcholná díla 60. a 70. let až po závěrečnou scénografii ke Goethovu Faustovi z roku 1997.
    Druhá expozice je zaměřena na Svobodovy práce v Laterně magice, která v roce 1958 okouzlila návštěvníky světové výstavy v Bruselu. Princip propojení živého herce na scéně, projekce a diaprojekce, kdy byl herec na jevišti a na projekci týž, Svoboda rozvíjel až do konce života ve svém divadle, nazvaném Laterna magika podle tohoto slavného programu. Tyto postupy využíval a kombinoval i ve svých divadelních scénografiích. Právě tak rozvíjel i princip polyekranu, což je sestava projekčních ploch různého formátu, později i prostorových a mobilních objektů.
    Ve svých posledních pracích v Laterně magice experimentoval s velkoplošnými polopropustnými zrcadly. Byl posedlý představou vytvořit virtuální stěnu, kterou by mohl člověk procházet, což dokázal v představení Grafitti, jehož premiéru již neviděl.
0 komentářů
přidat komentář

Související články