Chrámový komplex v Angkoru byl objeven před 150 lety

Zdroj
Jana Fajfrová
Vložil
ČTK
20.01.2010 12:45
Phnompenh - Angkorský chrámový komplex nemůže nikoho nechat lhostejným. Je monumentální, okouzlující a přitom odlišný od ostatních památek v jihovýchodní Asii. Býval srdcem obrovské khmerské říše, která v  Kambodži a okolních zemích vzkvétala mezi 9. a 15. stoletím. Přečkal civilizační pád svých tvůrců, opuštěn na několik století odolal náporu postupující džungle, přežil i řádění Rudých Khmerů. Vzácná památka, kterou před 150 lety, 22. ledna 1860, pro Západ objevil francouzský přírodovědec a cestovatel Henri Mouhot, ale v posledních letech čelí nekoordinovanému nárůstu turistů a restaurátoři varují, že její poklady mohou být nenávratně poškozeny.
    "Je to velkolepější než cokoliv, co nám staří Řekové a Římané zanechali," zapsal si do deníku uchvácený botanik Mouhot, když v lednu 1860 stanul na nádvoří nejznámějšího angkorského chrámu Angkor Vatu (angkor - královské obydlí, vat - chrám). V ruinách několika stovek objektů, uprostřed džungle přibližně 230 kilometrů severně od Phnompenhu, pobyl tři týdny. Pořídil zde plány půdorysů a nákresy staveb, aby je pak v  ucelené podobě představil Evropě.
    První věrohodná zpráva o exotické kráse Angkoru přilákala do nehostinných končin francouzské Indočíny řadu badatelů, kteří toužili jedinečnou khmerskou památku důkladně prozkoumat a popsat. Nejznámějším z nich se stal architekt Henri Marchal z vědeckého institutu, Francouzské školy Dálného východu (EFEO), která byla od roku 1907 pověřena záchrannými pracemi v Angkoru. Místo se ale také objevilo v hledáčku všelijakých nenechavců a překupníků s uměleckými předměty. Kráse vytesaných plastik údajně neodolal slavný francouzský spisovatel André Malraux, který sem zavítal v roce 1923. Na krádež se ale přišlo a spisovatel musel sošky s ostudou vrátit.
    Ve své době byl Angkor jednou z největších městských aglomerací na světě - na zhruba 300 kilometrech čtverečních měl přebývat asi milion lidí. Město s důmyslným závlahovým systémem ke slávě hinduistického boha Višnua založil Jayavarman II. poté, co na konci osmého století konečně přemohl nepřátelské jávanské oddíly a sjednotil zemi. Nové správní centrum kambodžské říše si své výsadní postavení udrželo až do roku 1432, než bylo kvůli thajským útokům přeneseno hlouběji do vnitrozemí.
    Slavné naleziště se v  posledních letech potýká s obrovským nárůstem turistů. Zatímco v roce 1993 hlavní kambodžskou atrakci, která je mimochodem vyobrazena na tamní národní vlajce, vidělo asi 7650 lidí, před čtyřmi lety to už byl jeden milion a čísla nadále stoupají. Takový nápor by mohl dochované stavby trvale poškodit. A přitom nejde jen o mechanickou degradaci pískovce, z něhož je většina místních sakrálních staveb postavena. Problémem zůstává kupříkladu nadměrná spotřeba vody, kvůli níž se architektonické skvosty propadají do písečného podloží.
    Zachránit cennou hinduisticko-buddhistickou památku, která je od roku 1992 zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, se pokoušejí profesionální týmy z celého světa, mezi nimi i Češi. Ti v Angkoru v rámci projektu rozvojové pomoci Gopura v letech 2006 a 2007 školili místní pracovníky v restaurátorských a konzervátorských technikách a prováděli důležité petrografické průzkumy.

0 komentářů
přidat komentář