Otevření rekonstruovaného Domu umění města Brna

Zdroj
Dům umění města Brna
Vložil
Tisková zpráva
10.10.2009 01:50
Rekonstrukce Domu umění na Malinovského náměstí byla jednou z bedlivě sledovaných investičních akcí, které město Brno neslo v uplynulých dvou letech na svých bedrech. Opravu se podařilo úspěšně završit a v současné době probíhá příprava celého výstavního domu na jeho slavnostní otevření a představení otevírací výstavy.

Jak to začalo
Oprava Domu umění nezačala v únoru loňského roku, ale už mnohem dříve. První přípravy proběhly už na konci 90. let, kdy tehdejší ředitel Pavel Liška inicioval zpracování TEZ investice, ve které první odhad nutného stavebního zásahu přesahoval částku 100 milionů korun. K faktické přípravě na tuto stavení akci došlo až v roce 2006, kdy Zastupitelstvo města Brna schválilo celkové náklady na rekonstrukci ve výši 25,5 milionu korun. Na základě obchodní soutěže byl za zhotovitele projektové dokumentace vybrán ateliér Architekti Hrůša & Pelčák, Atelier Brno, s. r. o. Následný stavební průzkum objevil některé doposud nereflektované skutečnosti (havarijní stav kanalizace, nutnost sanace vlhkého zdiva spodní stavby), které přesahovaly rozpočtové možnosti rekonstrukce. To byl vážný důvod, aby se ještě před zahájením stavby otevřela otázka navýšení rozpočtu, ke kterému nakonec došlo v červnu 2007. Navýšená částka tvořila 18,6 milionu korun. K dalšímu navýšení došlo v průběhu stavby v důsledku dalších nečekaných zjištění, která rekonstrukce přinesla: sanování protileteckého krytu, zajišťování oslabených stavebních konstrukcí atd. Posílený rozpočet obsáhl i částku, která posloužila k opravě tzv. komerčních prostor (bývalá restaurace Picasso a tzv. Galerie), které původně nebyly součástí plánovaných prací.

Co se změnilo
Hlavním architektonickým záměrem bylo navázat na poválečnou přestavbu Bohuslava Fuchse a posílit potenciál, který Fuchsův rozvrh skrývá.
Důraz byl kladen na propojení Domu umění s jeho okolím a proměnu provozu domu tak, aby zde mohla vzniknout živá, pro návštěvníky plně komfortní výstavní instituce. Neméně důležitou součástí byla změna vodovodních, teplovodních a elektrických instalací, které se mimo jiné projevily i na estetičtějším vyznění výstavních sálů:
  • kolem Domu umění je odkop, který má napomoci vysoušení vlhkého zdiva a zároveň umožňuje proměnit suterénní prostory bývalé restaurace v novou vzdušnou kavárnu, která bude zároveň sloužit jako další vchod do výstavních prostor.
  • Galerii Jaroslava Krále (přízemní výstavní síň) lemuje ochoz, který je možné využívat během vernisáží a dalších společenských akcí a kochat se pohledem do parku.
  • nový vstup do Domu umění vytváří prodlouženější nálevku s odlehčenou skleněnou stěnou.
  • lidé na vozíčku nebo rodiče s kočárkem mají konečně možnost dostat se do Domu umění pomocí výtahu a plošiny.
  • vstupní prostor, který kryje kamenná dlažba, by měl do budoucna nově sloužit jako rušná křižovatka s denní kavárnou a prodejnou knih a designových výrobků.
  • vstup do suterénních prostor, kde se nacházejí toalety a kavárna, je symetricky po stranách foyeru.
  • Galerie Jaroslava Krále dostala kromě ochozu nový formát okna, horní osvětlení a klimatizaci.
  • hlavní výstavní sály mají posílenou vzduchotechniku a nově zasklené světlíky, které přivádějí do sálů překrásné světlo a které jsou jedním z prvků pasivní ochrany před přehříváním v letních měsících. V zimních měsících naopak zabrání únikům tepla.
  • v sálech zmizely niky ústředního topení, některé zbytečné vypínače.
  • ve všech sálech je přebroušená a doplněná vlysová podlaha.Výjimkou je podlaha Procházkovy síně, která pietně nese stopy více jak dvacetileté historie divadla Husa na provázku v Domě umění.
Co zbývá
  • přesklít stany světlíků. V průběhu rekonstrukce došlo k poškození a posunům skel v rámech světlíku. Díky těmto změnám dochází k lokálnímu zatékání. Je proto nutné poškozená skla vyměnit a následně je doplnit o reflexní fólii, která zvýší pasivní ochranu před přehříváním vnitřního prostoru.
  • dotvořit vnitřní a vnější orientační systém.
  • osadit průčelí Domu umění neonem v podobě loga instituce.
Co se odehraje do budoucnosti/dramaturgie jednotlivých domů
Nová podoba Domu umění je určitě zajímavým lákadlem, hlavní návštěvnickou atraktivitou bude ale i nadále náplň uvnitř staronových zdí: kvalitní výstavy zaměřené především na současné výtvarné dění a také na architekturu a design a široké spektrum doprovodných programů. Netýká se to ovšem pouze Domu umění, ale i Domu pánů z Kunštátu.
Dům umění bude do budoucna hostit především náročnější a dlouhodobější výstavní projekty. Dům pánů z Kunštátu bude hostit nadále nejmladší vystavující generaci umělců a alternativnější Kulturní projevy.
Se znovuotevřením hlavního výstavního domu se Dům umění města Brna zapojuje v plné síle do brněnského kulturního provozu s ambicí stát se na obou místech nejen centrem hodnotného uměleckého prožitku, ale také originálním prostorem společenského vyžití.



Historický vývoj objektu
(Úryvek z průvodní projektové zprávy)
Ing. arch. Petra Hrůša

Brněnský výstavní a spolkový Dům německých moravských výtvarných umělců měl určené významné místo na tzv. brněnské okružní třídě, která vznikala v 19. století na místě stržených městských hradeb. Po vzoru vídeňské okružní třídy byly zde situovány a postupně budovány rozsáhlé uliční prospekty, reprezentační veřejné budovy, nové luxusní bytové domy a promenádní parky. Na místo v parku mezi bývalým německým divadlem a ulicí Kolistě byla vypsána prestižní architektonická soutěž. Budova německých moravských výtvarných umělců vzešla z vítězného návrhu v r. 1908 a jejím autorem byl rakouský architekt Heinrich Carl Ried. Do soutěže bylo přihlášeno téměř sedmdesát návrhů německy mluvících architektů. V porotě zasedli, kromě brněnských osobností německé stavební průmyslovky Wilhelma Dwořaka a Ferdinanda Hracha i kapacity vídeňské akademie Otto Wagner a Fridrich Ohman. Jubilejní dům umělců císaře Františka Josefa I. byl pak otevřen v březnu r. 1911. Hmotově bohatě členěný objekt byl založen na racionální a současně velkoryse promyšlené dispozici v novodobém dekorativním stylu. Symetrická budova s horizontálními křídly vrcholila vysokým štítem pro optimální prosvětlení výstavních sálů skleněnými střechami.
Budova byla za II. světové války poškozena. Projekt rekonstrukce zpracoval významný brněnský funkcionalistický architekt Bohuslav Fuchs v r. 1546. Odstranil z fasády ozdobné prvky a vstupní půlobloukovou apsidu a na jejím místě přistavěl nové monumentální průčelí s nově řešeným vstupem. Upravil výškové úrovně, purizoval formu, upravil dispozice v duchu moderních funkcionalistických zásad a navrhl nový interiér. V přízemí zmonumentalizoval foyer jako tzv. vestibul a tento nový přístavek přisvětlil bočními celoskleněnými fasádami. Přístavbu uzavřel plochou střechou s lucernovým světlíkem, který osvětluje nově vzniklou tzv. Procházkovu síň v patře. V projektu bylo variantně navrženo také nerealizované horní prosvětlení v přízemí pro Galerii Jaroslava Krále, ukončené sedlovým skleněným světlíkem. Variantní návrhy řešily také využití suterénu pro společenský nebo divadelní sál.
Interiér byl proveden z typických funkcionalistických materiálů a tvarosloví - travertinová schodiště a dlažby, trubková zábradlí, dubová dýha, nové výplně okenních otvorů, velká hygienická zařízení přístupná z podest ve foyeru. Stavba byla zbavena dekorativních fasádních štuků, římsy a sokly obloženy růžovým kamenem. Koncepce horního osvětlení pomocí prosklených střech a stropních podsvětlíků byla zachována. Budova prošla generální opravou v r. 1909, kdy proběhly úpravy v interiéru a byla patrně znovu omítnuta břízolitem. V dalších letech minulého století byl její stav udržován, Procházkova síň sloužila v začátcích divadlu Husa na provázku. V 90. letech byly vyměněny prosklené stěny a lucernový světlík za systémové zasklení izolačními dvojskly do 'iníkových profilů.

Urbanistické a architektonické řešení stávající stavby
Výstavní galerie Dům umění města Brna má od svého založení dané výsadní postavení ve struktuře města. Jeho situování na východním okraji městského centra souviselo se zásadní urbanistickou proměnou Brna ve 2. pol. 19. století. Podle regulačního plánu vídeňského architekta Ludwiga von Förstera a Johanna Lorenze byly po na místě zbouraných hradeb situovány a postupně budovány rozsáhlé uliční prospekty (např. ul. Husova, Moravské náměstí, ul. Koliště, atd.), reprezentační veřejné budovy (městské divadlo, "Červený kostel", německé gymnázium - dnešní JAMU, vysoká škola - dnešní Lékařská fakulta MU), nové luxusní bytové domy (Městský dvůr a Pražákův palác na ul. Husově, výstavné domy na ul. Koliště apod.) a promenádní parky. Dům umění zůstává vstupní branou do parku, ve kterém se dále nachází znovu vystavěná funkcionalistická Zemanova kavárna a ze 6o. let Janáčkovo operní divadlo.
Jako Dům německých moravských umělců měl být hlavním výstavním a společenským domem, který v sousedství bývalého německého divadelního domu - dnešního Mahenova divadla - tvoří symbolickou gradaci tzv. brněnské Okružní třídy. Pozdějšími funkcionalistickými úpravami se zmonumentalizovaným průčelím, svou polohou, velikostí a nadčasovou koncepcí výstavních prostor zůstává významnou kulturní institucí města Brna. Jedná se o třípodlažní objekt symetrické půdorysné křížové dispozice se čtyřmi bočními křídly. Východní křídlo je situováno do ulice Koliště, jižní s hlavním vstupem je orientováno do Malinovského náměstí, západní křídlo směrem k Mahenovu divadlu a severní křídlo do parku. Střední trakt tvoří hlavní osu, obsahuje v přízemí vstupní část navazující na foyer -vestibul, ze kterého lze vystoupit na vyšší úroveň do výstavní galerie Jaroslava Krále (dále GJK). Symetricky jsou v bočních křídlech schodiště, hygienická zařízení a administrativní křídla pro provoz Domu umění. Na tomto křížovém půdoryse se v patře nachází propojené výstavní prostory s původním horním osvětlením. Stavba je celá podsklepená, v suterénu jsou dočasné depozitáře, dílna, archiv, levé boční křídlo je pronajímáno jako restaurace a pravé nadaci a soukromé galerii. Restaurace a prostory nadace nejsou předmětem tohoto projektu.
Půdorys je zastřešen skleněnou sedlovou střechou na původním ocelovém příhradovém krovu, boční křídla mají také prosklené štíty sedlových střech. Novější vstupní trakt má střechu s velkým lucernovým světlíkem nad výstavním prostorem tzv. Procházkovy síně. Sedlové střechy jsou od hřebene ze 2/3 zasklená jednoduchými drátoskly, neprosklené části střech jsou podbité prkny s plechovou krytinou. Výškově jsou boční křídla v suterénu a přízemí v odlišných úrovních oproti střední části.

Zásady architektonického, funkčního, dispozičního a výtvarného řešení a řešení vegetačních úprav okolí objektu, včetně řešení přístupu a užívání objektu osobami s omezenou schopností pohybu a orientace
Architektonický výraz výstavní galerie Domu umění byl určen zejména puristickou rekonstrukcí z r.1946 architektem B. Fuchsem původní budovy Domu německých moravských umělců z r. 1908 od architekta C.H. Rieda.
Projektová dokumentace uvažuje zachovat funkcionalistickou Fuchsovu podobu objektu s tím, že budou opraveny fasády novým vápenným štukem, budou opraveny stávající výplně otvorů, střechy zůstanou ve stávající podobě. Pro zlepšení technických podmínek užívání a ekonomie stavby budou provedeny zevnitř krovu zateplení stropů a skleněné plochy budou opatřeny světelně difúzní fólií čiré barvy.
Galerie Jaroslava Krále bude vybavena vzduchotechnickou jednotkou pro docílení požadované stability prostředí jak pro možnost vystavování cenných děl, tak pro zajištění komfortního prostředí přednášek. Zvýšená atika nutná pro skrytí vzduchotechnické jednotky dá nový tvar přístavku a vznikne tak možnost nového horního prosvětlení výstavního prostoru galerie Jaroslava Krále. Výstup z galerie na nově navržený ochoz bude zajišťovat nové propojení výstavního domu s přilehlým parkem a může sloužit k příležitostnému umístění vystavovaných objektů. Okno z galerie bude proporčně upraveno vůči novému tvaru přístavku.
Z důvodu zjednodušení prací při odvlhčování a znovu izolování spodní stavby je navrženo řešení částečného odkopu administrativního křídla a tím také dojde ke zlepšení podmínek provozu restaurace, která není předmětem projektu. Celkové terénní úpravy vyvolané rekonstrukcí zlepší optické propojení domu do parku s tím, že i v navržených terénních úpravách mohou být příležitostně exponáty vystaveny.
Pro docílení celistvosti architektonického výrazu budou vyměněny i výplně otvorů v restauraci a v pronajaté části po dohodě s nájemci. Venkovní podoba objektu zůstane po rekonstrukci téměř totožná.
Vnitřní úpravy se týkají vybudování a přesunu hygienických zařízení včetně invalidních WC do nově zpřístupněného suterénu prostornými schodišti a rekonstruovaným výtahem.
Navrhované úpravy propojí vstupní foyer se suterénem do jednoho rozšířeného funkčního celku. Uvolněním dispozice po toaletách v přízemí vznikne prostor pro rozšíření výstavního prostoru galerie Jaroslava Krále. Druhé patro bude bez výrazných změn po rekonstrukci dále sloužit jako hlavní výstavní prostor s kvalitním horním osvětlením.
Suterénní prostory jsou dispozičně praveny tak, aby poskytovaly dostatečné komfortní plochy zázemí, dělených depozitářů a nová poloha dílny do v současnosti nevyužívaných prostor bývalé trafostanice umožňuje vytvořit přímý přístup z exteriéru.
0 komentářů
přidat komentář