Výstava Šumná a bezbranná v Kostelci nad Orlicí

Zdroj
Tomáš Hendrych | happymaterials.com
Vložil
Tisková zpráva
17.05.2009 01:10
Výstavy


Výstava fotografií zahrnuje 65 velkoformátových panoramatických černobílých fotografií z kalendářů Šumná a bezbranná z posledních několika let. Výstava si klade za cíl poukázat na ohrožené památky a objekty architektury 19. a 20. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Součástí výstavy jsou besedy s autory a promítání nových dílů televizního seriálu Šumná města, na který výstava volně navazuje. K výstavě je vydán česko-anglicko-německý katalog.

Výstava během roku 2007 a 2008 putovala po českých a zahraničních městech i metropolích. Odstartovala svoji pouť v březnu 2007 v Českém centru ve Vídni, potom byla představena v Brně, Budapešti, Ostravě, Stockholmu, Římě, Tokiu, Úštěku, Bratislavě, v Prazea v Museu Kampa, Konírně Sovových mlýnů. V roce 2009 výstava pro velký zájem pokračuje v Písku, Drážďanech, Dublinu, Kostelci nad Orlicí, Mostě a v září 2009 v Českém centru v New Yorku.

Autorský a realizační tým výstavy
Šumná a bezbranná 2003-2009

Autor projektu: Občanské sdružení Šumná města
Organizátor výstavy: Happy Materials, s.r.o.
Fotografie:  Michael Míček
Autoři doprovodných textů a básní: Radovan Lipus a David Vávra
Architekt výstavy: David Vávra
Grafický návrh: Pavel Šťastný
Produkce: Tomáš Hendrych

Výstava se koná pod záštitou ministra zahraničních věcí ČR Karla Schwarzenberga

Generální partner výstavy: Hochtief CZ, a.s.
Hlavní partner výstavy: Winkhaus CZ, s.r.o.
Partneři výstavy: Axom Kladno, s.r.o. a Happy Materials, s.r.o.
Mediální partneři: Archiweb.cz, ERA21, Stavba, Architekt
Podpora výstavy: Česká centra

Zdeněk Lukeš, architekt a historik architektury, řekl o výstavě:

V České republice je mnoho krásných památek, ba daleko více než v mnoha krajinách jiných. Jsme na ně také patřičně pyšní. Ale jen na některé - ty upravené, načinčané. Na ty ostatní, které se pomalu rozpadají (pokud už se nerozpadly docela) nebo které byly brutálně přestavěny, moc pyšní nejsme, dokonce se za ně někdy i trochu stydíme. Stydíme se ale asi málo, protože jinak by takových smutných památníků naší lhostejnosti nebylo kolem nás takové množství. Přitom jde často o díla vynikajících umělců. Nejhorší je oblast Sudet, kde se můžete setkat třeba i s bazénem uprostřed cenného hřbitova s klasicistními náhrobky z kararského mramoru, a to prosím jen pár set metrů od nedávno dokončené Stavby smíření - knihovny a synagogy. Tuto scenerii můžete spatřit v centru Liberce.
Tato výstava vznikla na základě mimořádně úspěšného televizního cyklu Šumná města. V tomto seriálu režisér Radovan Lipus a architekt David Vávra postupně představili architektonické dědictví různých míst. Autoři se však rozhodli ignorovat "klasické" památky - hrady, zámky, tvrze, paláce, gotické a barokní kostely a kaple nebo rázovité lidové stavby. Zaměřili se na téma, které donedávna nikoho moc nezajímalo: na architekturu a urbanismus 19. a 20. století včetně pohledu na problémy periferií nebo devastací.

Rozhovor s Radovanem Lipusem a Davidem Vávrou

Jen málokdo nezaznamenal titul televizního cyklu Šumná města. Přesto, můžete přiblížit, jak celý cyklus vznikl?
D.V. Myšlenka natočit dokument, který měl být rehabilitací ostravské architektury konce 19. a 20. století a především industriální architektury, se zrodil v hlavě Radovana Lipuse v roce 1995 ve formě "street movie" Šumná Ostrava. A tím zcela náhodně vznikla podoba celého cyklu. Díky kladnému ohlasu diváků byly v ostravském televizním studiu natočeny ještě dva díly a pak, již v pražské produkci, dalších 15. Díky neutuchajícímu diváckému zájmu a velkorysosti České televize v letech 2007-2008 vzniklo ještě 14 posledních dílů, tak aby bylo v zásadě pokryto celé území České republiky (s výjimkou Prahy a Brna), a celkový počet dosáhl symbolického čísla 66 - tedy "Šedesát šest šumných měst".

Jak vznikl dnes už okřídlený přívlastek šumný?
R.L.: Už od roku 1994 do jara 2004 nepřetržitě běželo v Komorní scéně Aréna mé představení "scénické škytavky" Průběžná O(s)trava krve; to končilo kupletem ze třicátých let, který se jmenuje Šumná Ostrava. Když jsem psal dokument o Ostravě, název se nabízel, ale v životě bych se nenadál, že to nabere takový šus!

Jak probíhá výběr měst a tvorba scénáře?
D.V. V první řadě v tom městě musí být zajímavá architektura 19. a 20 století. Všechna ta města máme už od mládí zasunutá někde v podvědomí. Oba dva se věnujeme divadlu, se kterým se také hojně cestuje. Já navíc velice rád jezdím na kole, Radek je aktivní turista. Takže ta města zažíváme
15-20, některá i 30 let. Když se pro některé rozhodneme, vyhledáme místního odborného poradce - kunsthistorika, historika nebo architekta, který nás dovede k řadě staveb, o kterých jsme neměli ani tušení. Odborný poradce také koriguje texty scénářů a doplňuje kunsthistorické informace nebo dějinné a historické souvislosti. Každý z tvůrců do vybraného města jednou až dvakrát zajede a napíše osnovu scénáře. Potom tam zajedeme všichni na obhlídky, s produkční, rekvizitářem, někdy i s kameramanem. Na základě těchto poznání pak vzniká scénář.

R.L. Zakládáme si na tom, že všechny uvedené informace jsou ověřené a seriózní, i když jsou podány pro někoho možná až neseriózní lehkonohou formou. Na natáčení každého dílu se pečlivě připravujeme a studujeme, faktickou správnost nám vždycky ještě jistí odborní poradci. Takže na natáčení přijíždíme s poměrně pevným scénářem, ve kterém není příliš prostoru pro improvizaci. Přesto se nám výjimečně stává, že připravený scénář měníme. Při natáčení v Děčíně za námi například přišli dva místní kunsthistorici, kteří nás upozornili na neznámou, úžasně zachovalou art décovou vilu s původním mobiliářem, výmalbou, včetně plánů. Takže jsme změnili náš poměrně pevný natáčecí plán, něco jsme škrtli a vilu operativně natočili. Takže i takové - i když výjimečné - případy se stávají.

Kdo je tedy autorem scénářů?
R.L. Prvních deset scénářů jsem psal sám s tím, že David tam něco trochu přidal, ubral, upravil. Potom mě to už - vedle intenzivní práce v divadle - opravdu hodně zmáhalo a začali jsme se střídat. Takže jeden píše daný díl a druhý dělá oponenta, jakéhosi provokatéra, pochybovače, skeptika, anebo naopak dopisuje básničky a rýmovačky. To je - jak se zdá - zcela optimální model.

Co je projekt Šumná a bezbranná?
R.L.: Abychom jen během natáčení nevystřelovali osamělé šípy, založili jsme Občanské sdružení Šumná města, které znovu poukazuje na ohrožené stavby. Vydali jsme už 4 kalendáře Šumná a bezbranná s fotografiemi pěti desítek staveb, o kterých si myslíme, že by zasloužily větší péči. Fotografie Michaela Míčka z kalendářů pak daly základ stejnojmenné putovní výstavě. Její záměr je stejný jako záměr Šumných měst - tedy seznámit návštěvníky s krásou mizející architektury v České republice. Když jsme výstavu připravovali, zjistili jsme, že polovina těch fotografií dnes už neplatí. Z větší části proto, že se s objekty, na které jsme upozornili, něco dělá.

Výstava Šumná a bezbranná je putovní. Kde tedy všude putovala?
D.V.: Partnerem výstavy jsou Česká centra a zaštítil ji ministr zahraničních věcí ČR pan Karel Schwarzenberg. Svoji premiéru měla výstava v Českém centru ve Vídni loni v březnu. Pak byla představena v Českém centru v  Budapešti, Stockholmu, Římě a naposledy letos v březnu v Tokiu.

Takže teď konečně uvidíme výstavu také v Čechách?
D.V.: Svoji českou premiéru si odbyla během stavebního veletrhu v Brně na jaře loňského roku, kde se podařila velice zdařilá instalace v kruhovém pavilonu Y. Na podzim byla uvedena také v Ostravě v atraktivním prostředí národní kulturní památky Dolu Michal. Součástí výstavy byla dvouhodinová komentovaná prohlídka při vernisáži s Radovanem Lipusem a při derniéře se mnou. Letos na podzim bude výstava představena v reprezentativních prostorách konírny v Sovových Mlýnech na pražské Kampě, kde je sídlo Nadace Jana a Medy Mládkových.

Takovýto nekomerční projekt je jistě velmi nákladný, bez podpory sponzorů se neobešel.
D.V.: Generálním partnerem letošního ročníku výstavy je akciová společnost HOCHTIEF CZ. Je sympatické, že stavební firma, která dělá zásadní, mnohdy betonové otisky do české krajiny, se prostřednictvím spolupráce se sdružením Šumná a bezbranná začíná zabývat ochranou drobného, mnohdy mizejícího historického detailu. Pokud se vzájemná spolupráce na výstavě Šumná a bezbranná osvědčí, bylo by smysluplné v ní pokračovat.
Partnerem výstavy je také firma Winkhaus CR s.r.o., přední německý výrobce dveřního a okenního kování, který už třetím rokem systematicky podporuje projekt Šumná a bezbranná. Winkhaus mimo jiné realizoval výměnu systému generálního a hlavních klíčů kulturního domu Dobeška, domovské scény divadla Sklep.

Během vernisáže se uskuteční křest kalendáře Šumná a bezbranná pro rok 2009. Kde je možné kalendář zakoupit?
R.L. Kalendář se objeví v několika vybraných pražských knihkupectvích nebo ho bude možné objednat na dobírku v Občanském sdružení Šumná města. Koupí kalendáře napomůžete chodu tohoto občanského sdružení, jehož hlavním cílem je upozorňovat na zanedbávané památky moderní architektury, které tímto způsobem dostáváme do povědomí. Máme už praktickou zkušenost, že některé objekty publikováním v kalendáři se nám podařilo neříkám zachránit, ale iniciovat nebo spustit aktivity, které směřovaly k jejich záchraně.

TV cyklus Šumná města měl fenomenální úspěch, který si vynutil další a další pokračování. Máte pocit, že vaše putování je u konce? Chystáte nějaký další projekt na popularizaci architektury?
D.V.: U dnešního počtu 66 dílů jsme se museli už poněkud násilně zastavit. Šumná města vznikala 13 let, hlavní představitel zestárl a zešedivěl. Máme pocit, že po těch letech bychom měli přijít s nějakou jinou formou. Zatím jsme nezmapovali Prahu a Brno, soustředili jsme se na jednotlivá města, teď se možná zaměříme na významné české architekty. Rozhodně bychom neradi rozpustili šumný tým, který vytvořil zvláštní propojenou skupinu, která leccos zažila a ustála. Takže uvidíme, co vznikne.
0 komentářů
přidat komentář