Tajemství starých pražských domovních znamení odhaluje kniha

Praha - Tajemství domovních znamení staré Prahy, které svým původem sahají do středověku, odhaluje stejnojmenná kniha etnoložky Lydie Petráňové. Publikaci o více než třech stovkách stran vybavenou barevnými fotografiemi a Jüttnerovým plánem městských čtvrtí vydalo nakladatelství Academia.
    Stěžejní částí knihy je barevná galerie malebných domovních znamení. Pražský chodec je totiž dnes vnímá spíš jako dekorativní součásti historické pražské architektury. Kdysi ale účelně sloužila k orientaci ve městě. Zrodila je středověká kultura měst v době, kdy už bylo vzhledem k množství ulic a domů nesnadné se orientovat a tato pomůcka se stala nezbytností.
    K aktivnějším snad patří dům U kamenné mořské panny v Karlově ulici, U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí, kde je i dům U kamenného zvonu. Snad každý zná hospodu U tří pštrosů v ulici U lužického semináře pod Karlovým mostem. Krásná historka se váže k domu U tří divých mužů v Řetězové ulici. Šlo vlastně o  podvodníky vyhozené ze služby, kteří se tam pod vedením anglického impresária vydávali za divochy a hltali syrová kuřata.
    Domovní znamení ke středověkým lidem promlouvala stejnou řečí, jakou k dnešnímu člověku hovoří orientační a dopravní značky. Spojeny s nimi i s domy, které označují, jsou i  pověsti, kterým autorka věnuje samostatnou kapitolu.
    Barevné fotografie, z nichž většinu pořídil fotograf Pavel Štecha, jsou seřazeny s ohledem na dobu svého vzniku a s přihlédnutím k vývoji uměleckých slohů. Publikaci doplňuje katalog domovních znamení historických pražských měst, který obsahuje na 2000 názvů. Obsahuje nejen znamení dosud existující v pražských ulicích, ale i ty, která už dávno zanikla, nebo jsou k vidění jen v muzejních sbírkách. Katalog je doplněn abecedním rejstříkem.
    "Až půjdete starou Prahou, zvedněte oči od každodenního shonu a ruchu dnešních ulic a podívejte se nad portály starobylých domů. Objevíte mnoho z kouzla lidské fantazie a tvořivosti," radí čtenářům autorka.
    Petráňová pracuje v Etnologickém ústavu Akademie věd. Je autorkou četných studií a tří dějepisných učebnic. Autorsky se podílela na publikacích Dějiny hmotné kultury (1985, 1987), Rolník v evropské kultuře (2000) a na kolektivním díle Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska (2007).