Ve Francii se začal promítat dokument o Baťově městě

Paříž - Ve francouzských kinech se dnes začal promítat dokumentární film o obci v Lotrinsku na východě Francie, kterou nechal v 30. letech postavit pro svoje dělníky nedaleko továrny na levnou obuv Tomáš Baťa. Vítejte v Bataville (Baťově Městě) natočil francouzský dokumentarista François Caillat, který chtěl svým dílem ukázat na údajnou utopii továrníka budujícího standardní bydlení pro dělníky.
    Obec u městečka Moussey existuje dodnes, prodělečná továrna se přes ostrý odpor bouřícího se dělnictva zavřela v roce 2001. V dokumentu se objevují bývalí pracovníci a pracovnice, včetně jednoho člena vyššího vedení, kteří spíše nostalgicky vzpomínají na svoje životní podmínky.
    Snímek ale rozhodně není oslavnou ódou na člověka, který si dal za úkol podstatně zlepšit životní podmínky dělnictva uvyklého do té doby na nuzné prostředí bez žádných jistot. Naopak se skrytým srovnáváním s  totalitou klade více důraz na negativní aspekty jednotvárného života dělníků v  umělé obci.
    "Chtěl jsem vyprávět o perfektním uzavřeném světě, ideálním systému, šéfovské utopii, jejíž zlatý věk nás vtahuje do 50. a 60. let," řekl Caillat s tím, že Baťa chtěl vybudovat od základního kamene společenství, které na něho bylo zcela odkázané. Film se podle Caillata zabývá "očividnými protiklady": Jak mohli být lidé šťastní v tak úzce řízeném každodenním režimu? Jak šlo uchovávat si prostor pro osobní svobodu ve světě vytvořeném zcela k  obrazu zakladatele a pána Tomáše Bati? Jak bylo možné celé roky žít pod žezlem takového paternalisty? Film je tedy prý o paradoxu více méně dobrovolného podřízení, až poddanství, o odcizení, ve kterém se blahobyt snoubí s  vykořisťováním.
    Filmový dokument s hranými prvky provází hlas vypravěče, jímž má být sám zakladatel celého dělnického snu, který v úvodu tvrdí, že to, co podřízení chtějí, je, aby byli vedeni. "Naše práce může vskutku přispět ke zcivilizování celého lidstva," tvrdí muž u řečnického pultu, kterým je sice Baťův stejnojmenný syn a nástupce patrně někde v Americe, ale kdopak se bude zabývat podobnými detaily.
    Snímek se u komentátorů, kteří jej viděli v  předstihu, setkal spíše s chladným přijetím. Podle deníku Le Monde, který Baťovo město popisuje jako zlatou klec, jde o originální nápad, ale film ztrácí očekávaný náboj a v konečném důsledku přináší zklamání. Podle internetové stránky evene.fr se satira díla míjí účinkem a jeho výsledkem je frustrace.
    Továrna v roce 1939 zaměstnávala 2700 dělníků, v roce 1950 ještě 2000 a počátkem 90. let 1500. V roce 2001 ale přišlo z ústředí v kanadském Torontu definitivní rozhodnutí ji zavřít. Zbývajících 840 pracovníků vyrábějících 1,5 milionu párů bot se vzbouřilo a dokonce zadržovalo jednoho z ředitelů závodu. Jejich odpor byl ale marný. Do roku 2005 ještě v místě obuv vyráběla firma Hello, která zkrachovala. Areál pak sloužil jako sklad dovážené obuvi z Asie, loni v něm ještě podnikala filmová producentská firma. V obci, jíž Baťa dal obchody, školu, učiliště a dokonce i kostel a první plovárnu v kraji, žije ještě pár stovek lidí. Příbuzná městečka existují pod názvem Batawa v Kanadě nebo Batanagar v Indii.
    Firma Baťa stále zaměstnává ve světě 40.000 lidí a vede síť 4600 obchodů. Jejím heslem je: People first (Napřed lidé).