Iñaki Ábalos : Proměna výškových budov

Vložil
Petr Šmídek
24.10.2008 15:00
Podvečery prvního čtvrtku v měsíci jsou již pravidelně vyhrazeny přednáškám Kruhu. Letošní sychravý podzim se ponese v duchu horkokrevné španělské architektury. První ze tří plánovaných přednášek se premiérově odehrála v Meet Factory, bývalé budově Českých drah, za Smíchovským nádražím. Do obležení železniční tratě a dálničního přivaděče se vtěsnalo ambiciózní kulturní centrum, do jehož programu se ve čtvrtek 9. října 2008 poprvé zapojil také Kruh. Letáky vylepené po cestě od tramvajové zastávky k MeetFactory hlásaly proti původně ohlášenému ateliéru Ábalos&Herreros přednášku nově vzniklé kanceláře, kterou v roce 2006 založil Iñaki Ábalos s polskou architektkou Renatou Sentkiewicz.
Ábalos nepovažuje za výtvory svého ateliéru pouze projekty a realizace, ale také literární útvary. Velice váží slova, na nichž pak staví svoje projekty. Již od počátku kariéry se zajímá o výškové stavby. Nehledí na ně však jako na ikony, ale jakým způsobem proměňují veřejný prostor. Stavby imitující svými amorfními tvary krajinu, který nás obklopuje, jsou z jeho pohledu špatné. Při tvorbě se nenechává svazovat modulovou sítí. Snaží se však najít a vytvořit řád ve věcech, které na první pohled působí chaoticky.
Většina promítaných projektů se zrodila teprve nedávno pod společným vedením Abalose se Sentkiewicz. Jednu z výjimek představoval projekt mrakodrapu do Afriky z osmdesátých let. Forma, která chtěla proměnit tvář marockého města v blízkosti Gibraltarské úžiny, vycházela z know-how a tvarosloví amerického developerského trhu přetransformovaného ve veřejný prospěch. Průčelí domu s věžemi vyznívá jako gotických chrám, zatímco materiály použité na stavbu se odkazují na sousedství s národním parkem.
Další jejich nerealizovaný projekt byl situován do San Sebastianu, Ábalosova rodného města na severovýchodě Španělska, kde chtěli pomocí výškových budov zakončit 7 km dlouhé pobřeží a spirálou snést parky z okolních kopců do města. Nakloněním věží i zvoleným skleněným obkladem se odkazoval na nedaleký Moneův Kursaal stejně jako na Chillidovy sochy. Odvážný systém podzemních jeskyní a vzdušných spirál však nenašel u zastupitelstva města dostatek pochopení.
Daleko racionálnější způsob uvažování byl cítit z projektu pro severošpanělské město Vitoria, kam do nově se rodící čtvrtě Salburúa na okraji přírodní rezervace umístil čtveřici bioklimatických věží. Pouhým natočením identických forem dosáhl hravé kompozice, která se z každého pohledu proměňuje. Suchou technikou výstavby si opět vzpomněl na americké mrakodrapy ze 70. let. Významnou roli tu sehrály nízké ekonomické náklady a také inspirace sousedícími mokřinami. Výsledná ocelová konstrukce a obklad z polykarbonátových dílů má působit křehkým dojmem.
Mezi mediálně nejslavnější projekt Ábalosovy kanceláře bezpochybně patří Torre Woermann, nejvyšší stavba Las Palmas na Kanárských ostrovech, při jejímž navrhování spolupracoval se sochařem Albertem Oehlenem. Nezaváhal úvést, že inspiraci čerpal především v madridském mrakodrapu BBVA od Sáenz de Oízy. Výšková stavba s dynamicky vychýleným zakončením se také vztahuje okolním okolním sopkám, tropickému podnebí a bujné vegetaci. Jednoduchým trikem horizontálních žaluzií se mu podařilo setřít rozčlenění budovy do jednotlivých pater a vnímat ji jako celistvou hmotu.
Projekt laboratoří a botanické zahrady místní univerzity v portorickém San Juanu musel být bohužel zastaven. Zaběhlá představa horizontálního uspořádání zde byla přetransformována do kompaktní vertikální podoby, kterou by šlo v tropickém prostředí stavbu daleko lépe klimatizovat. S obdobnou úvahou vyrukovali při navrhování městské knihovny José Hierro v Madridu. Dokázali si zde poradit s nelehkým úkolem a inspirovali se téměř sterilními okolními budovami. Fasádu ve svěží barvě šampaňského vyřešily průmyslové panely nastříkané automobilovou barvou Mercedes-Benz.
Soutěžní projekt newyorského New Museum (zvítězila SANAA) měl svojí siluetou vyprávět historii místa, stát se pro okolní město pozorovatelnou a díky polykarbonátu docílit specifického světla uvnitř galerií. Soutěž na další americké muzeum byla již úspěšnější. Developer v kalifornském Orange county se rozhodl darovat městu muzeum. V sousedství postmoderní administrativy Cesara Pelli není snadné hledat kontext, proto se autoři rozhodli vést dialog s 22 metrů vysokou plastikou Richarda Serry a vycházet z rezivého plechu a barvy zeminy. Rozměrná přestavba starého nádraží v Logroño spočívá v zakopání drážní tělesa do podzemních jeskyní tvořených trojúhelníkovými segmenty a na terénu by pak měl vzniknout zelený pás s výškovými budovami, které by tvořily základ nového městského centra. Posledním představeným projektem byl vícefunkční komplex v Turíně, jehož krystalická trojúhelníková struktura vychází z topografie nedalekých Alp. Výsledná fasáda by měla dokonce vzbuzovat pocit sněhového poprašku.
Na závěr zaznělo z publika několik dotazů, které odkryly Ábalosovy znalosti v historii evropské architektury. Zároveň si posteskl, že ve svém vlastním městě nedostává dostatečné množství k realizaci, a musí za prací létat až na opačnou stranu zeměkoule. Zmínil, že politická zlovůle a rušení projektů nemusí mít jen negativní dopad. Někdy je opravdu lepší nic nepostavit. Myšlenka zamítnutých projektů totiž může přežít v jiných realizacích. Podobně jako proti ikonografické architektuře nemá také nic proti formalismu. Vždyť všechno, co nám ten večer promítal, byly hlavně působivé tvary.
Další přednáška Kruhu se uskuteční ve čtvrtek 13. listopadu 2008 opět v Meet Factory.
0 komentářů
přidat komentář

Související články