Vodař ve Versailles je posledním "pánem vod" ve Francii

Vložil
ČTK
03.05.2008 22:45
Praha

Versailles - Náplň práce čtyřiatřicetiletého inženýra Gillese Bulteze zrovna neodpovídá představám o tom, co dělá vodní inženýr. Tento muž má totiž na starosti dědictví staré čtyři staletí. Bultez pracuje ve Versailles jako "strážce vod" zámeckého parku a jeho zaměstnání je už v  současnosti ve Francii unikátem, píše agentura AFP.
    Bultez se dostal ke své nevšední práci trochu náhodou, když před pěti lety odpověděl na inzerát, v  němž hledali hlavního vodaře versailleského vodního díla. Od té doby řídí tým 13 lidí, kteří mají na starosti údržbu 35 bazénů a 30 kilometrů kanalizací, které zůstaly od svého vzniku takřka v původní podobě.
    Systém, který trochu rezervovaný inženýr označuje za "šíleně sofistikovaný", je výsledkem dlouhé práce Andrého Le Nôtre, jenž byl královským zahradním architektem, a italských bratrů - vodařů Francineů.
    "V 17. století byla vodní díla v oblibě a ve Versailles, jakožto sídle politické propagandy, bylo nutno zkrotit tento živel. K tomu, aby se podařilo přivést dostatek vody, kterou jsou zásobovány fontány, bylo zapotřebí padesáti let prací," uvedl Bultez.
    Městečko Versailles, které se nachází nedaleko Paříže, totiž bylo na vodu chudé. Inženýři proto vymysleli odvážný systém čerpání a zadržování vody, který přiváděl vláhu až ze vzdálenosti 30 kilometrů.
    Práce šéfa versailleských vod se od té doby příliš nezměnila. Hlavní sezona začíná v dubnu, kdy se spouštějí největší vodotrysky, které byly vytvořeny už roku 1666. V 19. století se staly "hudebními" a od té doby hrají léto co léto. Vodaři každý víkend osvětlí celé obrovské zařízení, aby vodotrysky mohly "tančit" v rytmu francouzského baroka.
    "Velké vodní slavnosti jsou vrcholem celoroční práce, která musí zůstat skryta zrakům turistů, tak jako to bývalo v případě krále," vypráví nadšeně Bultez. Pro něj je vodař ve Versailles "mužem v zákulisí", který má velmi složité a komplexní poslání. Pracuje často v tmavém podzemí, v zimně, máčí si ruce v blátě... Kanalizace kolem fontán vidět není, neboť je vedena pod zemí. Nadzemní část sítě je přístupná hloubenými ochozy na kopečku u fontány Latone.
    Vodařská "věda" spočívá v dávkování. "Hlavní je umět správně otevřít stavidla. Musíte umět udržovat stabilní tlak, rovnoměrně vypouštět vodu, pak budete umět ovládat množství, rychlost a výšku proudu," uvedl Bultez.
    Ministr financí Jean-Baptiste Colbert dokonce ve své době do detailu rozepsal pravidla chodu každé z fontán, aby bylo možné je regulovat podle toho, kudy se pohybuje král. Jeho sebemenší procházka byla pak příležitostí ke spuštění vodního baletu.
    Gillese Bulteze dnes nezajímá spojení politiky a uměleckého díla, místo toho se zaměřil na obnovu Lesíka tří fontán (Bosquet des trois fontaines), který, jak název napovídá, zdobí tři kaskádovitě uspořádané fontány. Nejsou tu žádné sochy, jde o čisté spojení zeleně a mistrně ovládaného vodního živlu. "Tady nejde o propagandu, ale o koncentrované dílo Andrého Le Nôtre," uzavřel Bultez.
0 komentářů
přidat komentář

Související články