Vlevo nahoře, vpravo dole: Janečkovi, U Půjčovny 4, Praha 1

13.1.05 - 27.2.05
CCEA, U Půjčovny 4, Praha

Zdroj
tisková zpráva
Vložil
Jan Kratochvíl
19.01.2005 12:00
Výstavní projekt Terezy Janečkové (studentky IV. ročníku AVU Praha, ateliéru Nová média II.) a Pavlíny Míčové (doktorandky FF MU Brno, oboru Film a audiovizuální kultura).
Projekt je realitě věrnou i umělecky stylizovanou fotodokumentací interiéru domácnosti Janečkových. Je pokusem o přestěhování jejího ducha do veřejného výstavního prostoru. Mapovaná domácnost se se svým uspořádáním (zabydlením) interiéru zcela míjí s nastoleným diktátem současného trendového designu, prezentovaného v odborných architektonických periodikách i lifestylových magazínech. Vědomí výše uvedeného kontrapunktu tvoří ve výsledku provokující a zároveň otevřený dialog mezi pojetím prostoru soukromého-intimního (spontánně vytvářeného vlastními potřeba- mi) a obrazu ideálního prostoru formálního a designového ("vymodelovaného" na základě vizí architektů a designérů).
Autory zdokumentovaná domácnost je bizarní svým až klaustrofo- bickým efektem, který je vytvořen neuvěřitelným zahlcením prostoru cennými i naprosto bezcennými předměty, jimiž se obyvatelé této domácnosti obklopují a které tvoří historii prostoru. Samotné předměty, které domác- nost již také jaksi obývají a ovládají, se po léta v jednotlivých pokojích kupí do těžko uchopitelného a identifikovatelného pestrého obrazce-mozaiky, která ve výsledku ústí až v jakýsi psychedelický prostor, žijící si svou vlastní vzdor-identitou. Navzdory současných nastolených norem "funkčnosti, vyprázdněnosti a éry designových solitérů", které propagují odborníci na bytovou problematiku.
Všechno, co se kdy v dokumentovaném interiéru ocitlo, má svůj smysl. Civilizace se zde spojuje s přírodou. Účel jednotlivých předmětů a prostorů se relativizuje jejich ohromujícím množ- stvím a vizuální nahodilostí jejich uspořádání: jsme v přírodě moderního věku. Byt nevykazuje klasické dělení na pracovnu, obývací pokoj, ložnici, dětský pokoj, kuchyni atd. Proč by to tak nakonec mělo být? Spát v obýváku, mít dětský svět v obýváku, procházet chodbou jako obývákem, vše tady vypadá jako obývák - je to obývací byt… Lidé a předměty zde mají relativně stej- nou důležitost a hrají stejnou roli: věci jsou zde pro člověka, ale zároveň je zde člověk pro věci, které neinstaluje do apriorně logických konstelací.
U Janečků se neuklízí a to pravděpodobně s vědomím, že si v sobě stejně člověk nikdy nemůže uklidit, jestliže se nechce vnímat jako kancelář: teprve tam, kde nám něco přerůstá, můžeme přesáhnout sami sebe... Vše je v bytě jako by "jen tak" neboli "tak, že to může být i jinak".

> www.ccea-info.org
0 komentářů
přidat komentář