Na Kubě kvete černý trh nemovitostí

Havana - Každý čtvereční metr Havany patří socialistickému státu. Ale skutečnost je složitější. Obyvatelé kubánské metropole dokážou obchod s nemovitostmi roztočit, napsal americký list The New York Times.
    Realitní agentury neexistují, ale existuje černý trh s byty, agenti, spekulanti a podvodníci. To je typické - zvenčí je vše socialistické, ale ve skutečnosti je tu černý trh, plno lidských dramat a velké peníze.
    Ceny prudce rostou, protože se lidé snaží získat historické domy v očekávání, že se na Kubu vrátí soukromé vlastnictví. Podíl na tom mají i emigranti, kteří posílají z Miami příbuzným peníze na lepší bydlení.
    Koupě či prodej nemovitostí je oficiálně zakázán. Ale na ostrově panuje o byty příšerná nouze. Mnoho Kubánců proto dělí svá obydlí na menší či mění za větší v rámci systému výměn, který funguje desítky let.
    Některé transakce jsou prosté výměny. Vláda je povoluje, ale registruje, aby měla přehled o pobytu každého občana. Ale hodně operací je nezákonných, kdy jedna strana připlácí druhé za lepší bydlení.
    Hodně Kubánců žije v bytech, které patřily jejich rodinám před revolucí. Jiní za střechu nad hlavou vděčí státu. Ale skoro všichni buď touží vyměnit bydlení za lepší, anebo vědí o někom, kdo anabázi podstoupil.
    Jak to funguje? Představme si manžele s dvěma dětmi a třetím na cestě, kterým je dvoupokojový byt v historické čtvrti Havany příliš těsný. A tak za pomoci agenta vyhledají mládence z venkova toužícího po metropoli. Pomohou mu k malému bytu v  čínské čtvrti, jehož dosavadní majitele - mimochodem mají dům v Miramar, kde žije jejich babička - přestěhují do bytu v centru Havany. Ten se uvolnil díky tomu, že jeho uživatelé se rozvedli: žena je ochotna bydlet v mládencově domě na venkově, zatímco její exmanžel se stěhuje do historické čtvrti. A rodina, která výměnu rozpoutala, se usadí ve vysněném domě v Miramar.
    Zní to složité? Jistě. A to vláda vymýšlí ještě další překážky ve snaze regulovat tento trh různými doklady, poplatky a kontrolami, zda se opravdu mění rovnocenné příbytky. Všechny výměny musejí úřady odsouhlasit. Ale šance na schválení zvyšují úplatky pro úředníky. "Pod rukou se dá zařídit vše," tvrdí Kubánci.
    Úřady občas transakcím zabrání, ale kontrola je obtížná.
    "Lidé by to neměli dělat. Ale dělají to a víme, že se to děje," potvrzuje právník a poslanec José Luis Toledo Santander. "Je to jako se semaforem. Má se čekat na zelenou, ale ne každý to respektuje," dodává.
    Pod bdělým okem policie se stovky lidí každou sobotu scházejí na jedné z nejživějších havanských ulic El Prado. Někteří mají tabulky s popisem, co nabízejí: okolí, počet pokojů, případně terasa, garáž, teplá voda, vlastní koupelna a plyn. Méně lákavé je vařit na plynové lahvi a používat společný záchod na chodbě.
    Pětašedesátiletý Richardo Aguiar, který bydlí se ženou, dcerou, zetěm a vnučkou ve dvou pokojích v chudé čtvrti Marianao, hledá něco větší ve Vedado, vyhledávaném místě blíž centru. "Bude to těžké," říká po seznámení se s nabídkami a rozhovorech se zprostředkovateli. "Teprve začínám, ale někteří se snaží si něco opatřit už roky. Často se cosi zvrtne."
    Vedle stojí žena, která by si přála vyměnit byt ve druhém patře v centru Havany za podobný v přízemí, aby se nemusela vláčet do schodů. "Máte svůj systém a my také svůj, kterému dávám přednost. Nesplácíme hypotéky, a tak nám nehrozí exekuce," blýskne se Alejandra znalostmi o hypotekární krizi v USA. Její syn žije na Floridě.
    Neví se, kolik výměn se uskuteční během roku. Jistá šedesátnice se svěřila, že v posledních 20 letech vyměnila byt 42krát. "Zbožňuji stěhování," vykládá. "Nevydržím bydlet rok na stejném místě." Ale nejde ji jen o změnu prostředí: každý byt opraví a pak prodá se ziskem, jak šeptem přiznává. Proto taky zamlčí jméno.
    Podnikání se jí daří díky příbuzným, kteří dávno utekli do Miami. "Je dobrá chvíle pro investování. Pro příbuzné v zahraničí je 20.000 dolarů nic, ale tady za ně lze pořídit pěkný byt. Až dojde ke změnám, které všichni čekají, budeš za vodou," říká.
    To je i  filozofie dalšího realitního magnáta. Právě opravuje třípokojový byt v centru. Cení si ho na 20.000 dolarů, což je spousta peněz v zemi, kde mzda bývá tisícinou této sumy. Ale kdyby se na Kubu vrátilo soukromé vlastnictví, cena bytu by vzrostla pětinásobně.
    Díky složité transakci získal ve staré Havaně historický dům, který opravuje. Tvrdí, že se nejprve seznámil s historií jeho vlastnictví, protože by se po Castrově smrti nerad soudil s nějakým vyvlastněným Američanem. Pokoje teď pronajímá turistům, což je dovoleno. A kupuje starožitný nábytek, kterého se zchudlí krajané zbavují za babku.
    "Teď je čas kupovat," říká a na mysli má nemocného Fidela, přísliby změn jeho bratra Raúla a přesvědčení mnoha Kubánců, že režim, který přečkal půl století, nepotrvá věčně.