Zemřela Doc. PhDr. Marie Benešová

V roce 1950 absolvovala dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a ve stejném roce nastoupila na Katedru dějin umění a architektury na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Školu nikdy neopustila, jen v šedesátých letech při reorganizaci ČVUT se dostala na Fakultu stavební ČVUT, v sedmdesátých letech na Fakultu architektury ČVUT, aby v devadesátých letech přešla na nově utvořenou samostatnou Katedru architektury Fakulty stavební ČVUT. Více než půlstoletí tedy vzdělávala budoucí architekty v oboru dějin umění a dějin architektury, přitom činila tak vždy způsobem, který byl nezapomenutelný kromě vysoké odbornosti také svou živostí, svou přitažlivostí. S vědomím toho, že dějiny je nejlépe studovat přímo na konkrétních stavbách neúnavně připravovala pro studenty náročné exkurze nejen po Evropě.

Kromě vyučování se architektuře věnovala v mnoha dalších oborech. Pracovala velmi činorodě v řadě komisí bývalého Svazu architektů. Jejím prvořadým zájmem byla památková péče, kde svou pozornost soustředila především na období od roku 1800. Stejně důležitě však byla aktivní i v práci publicistické, v níž se věnovala architektuře aktuální, mimo jiné i jako členka, a v osmdesátých letech jako předsedkyně, redakční rady časopisu Architektura ČSR.

Napsala první monografie Josefa Gočára a Pavla Janáka, knihy věnované stavebnímu vývoji svých milovaných Mariánských a Františkových Lázní, zpracovala první soubornou práci jasně charakterizovanou názvem Česká architektura v proměnách dvou století, podílela se na přípravě řady dalších publikací a četných výstav.

V Marii Benešové ČVUT, ale především česká architektura ztrácí jednu z ojedinělých osobností, které výrazným, byť možná ne prvoplánově zaznamenaným způsobem, ovlivnila myšlení většiny architektů celé poloviny století.