Praha - Nedostatek peněz na rekonstrukci památek se některé organizace snaží řešit pomocí reklamy. Plachty reklamních agentur, které zakrývají opravované historické objekty, jsou ale často terčem kritiky. Pavel Rejchrt z agentury, která takto získává peníze například na opravu sochy Jana Husa na Staroměstském náměstí, nechápe, proč to někomu vadí. "Přijde mi, že lépe už to udělat nejde," řekl ČTK. "Veškerý výtěžek z reklamy, která je po dobu rekonstrukce na lešení kolem památky, zaplatí sto procent její opravy," uvedl Rejchrt. Město pak nemusí přispět ani korunu. "Já si myslím, že takto se sponzorují rekonstrukce památek po celém světě," řekl ČTK jeden z restaurátorů sochy Jana Husa Pavel Filip. V Barceloně jsou podle něj takto zakryty celé katedrály. "Funguje to naprosto dokonale," dodal.
Stejný názor má i ředitel pražských památkářů Jan Kněžínek. "Každá koruna, která přijde do opravy památek, je dobrá," uvedl Kněžínek. Podle něho nikdy nebude dost peněz, aby se mohly opravit všechny památky.
Smlouvu na pronájem a opravu sochy Jana Husa s reklamní agenturou Qeep uzavřela Galerie hlavního města Prahy (GHMP). Kritizoval ji například radní Milan Richter. Údajně je pro město nevýhodná. Navíc je podle Richtra v podstatě nevypověditelná. Radnímu se nelíbí dlouhá doba opravy památky i to, že výběr restaurátora je v režii agentury. Galerie také údajně může ujednání vypovědět jen v případě, že firma zkrachuje.
Petra Hoftichové z GHMP má na délku rekonstrukce jiný názor. "Když galerie památky opravuje sama, trvá to delší dobu," řekla ČTK. Galerie totiž nemá na opravy peníze a pokud jsou rozloženy do několika sezón, prodraží se. Na rekonstrukce dostává galerie podle Hoftichové zhruba jeden milion korun ročně. "Vzhledem k tomu, že rozpočty některých institucí jsou nízké, nevím, jak bychom prováděli práce bez grantů a dotací," uvedla Hoftichová. Další peníze galerie získává od sponzorů.
Doba, po kterou návštěvníci Prahy památku nevidí, by se podle Kněžínka mohla zkrátit, kdyby se plachty odstraňovaly, když se zrovna neopravuje. Přestávky jsou podle něj například mezi průzkumem a jeho zpracováním. Kněžínek ale přiznává, že sundavání lešení by mohlo opravy prodražit.
Hoftlichová nevidí ani problém s výběrem restaurátorů. Volí se ze seznamu ministerstva kultury a podle Hoftlichové je schvaluje galerie i památkáři. Podle Kněžínka by ale jejich výběr mohl být transparentnější. "V každém případě to dělají špičkoví odborníci," dodal.
Postup by podle Richtera měl být takový, že galerie vybere v soutěži restaurátora a v jiné soutěži firmu, která dá na lešení propagaci. "Licenci má třeba pět lidí v republice, my používáme áčkové restaurátory," dodal Rejchrt.
Agentura se snaží podle Rejchrta reklamu provést co nejcitlivěji. "Jako podklad plachty dáme památku a přidáme deset procent reklamního sdělení," vysvětlil Rejchrt. Společnosti, které se propagují na plachtě, pečlivě vybírají. Musí mít podle Rejchrta spojitost s Českou republikou nebo Prahou. Konzultují je i s magistrátními odbory. Reklama podle něj vypadá lépe, než když je památky zahalena do "zeleného hadru".
Podle Kněžínka se první památky zakrývaly reklamou v Benátkách. "U nás historie začala před pěti šesti lety Svatým Václavem na Václavském náměstí, to byla první vlaštovka," uvedl Kněžínek. Druhou zakrytou památkou byla podle něj osmiramenná lampa na Hradčanském náměstí. Agentura Qeep spolupracovala například na opravě Paláce u Hybernů. Ze soukromých zdrojů nechala Galerie zrekonstruovat některé sochy na Karlově mostě.
Některé plachty by ale přeci jen měly z budov v centru Prahy zmizet. Od 1. září tento způsob reklamy zakazuje pražský magistrát. Výjimku budou mít pouze ty, které slouží ke krytí stavebních úprav nebo oprav.
