Londýn - Tisíce novodobých druidů, obdivovatelů keltské kultury, pohanů i zvědavců se dnes časně ráno u anglického Stonehenge zúčastnily tradičních oslav letního slunovratu. Akce vyvrcholila v okamžiku, kdy se nad obzor vyhouplo Slunce, aby zahájilo po nebi pouť, která je dnes nejdelší z celého roku. Oslavy slunovratu byly v předkřesťanském kalendáři hlavním svátky roku a v mnoha zemích Evropy stále přežívají jako památka na pohanské časy. Skupina druidů oděná v černých sutanách a dubovém listí přivítala východ slunce v 05:58 SELČ u mohutného pilíře zvaného Heel Stone na okraji slavného prehistorického monumentu. Na lokalitu dorazilo zhruba 20.000 lidí, tanečníci se svíjeli v rytmu bubnů a píšťal, někteří se posilňovali alkoholem a energetickými nápoji, zatímco barevné reflektory halily starobylé kamenné sloupy do růžové a purpurové barvy. Za pohanku se považuje i třiadvacetiletá Newyorčanka Jeanette Montesanová, čerstvá absolventka religionistiky. Celý rok šetřila, aby se mohla vydat do Stonehenge, které srovnává co do významu s muslimskou Mekkou. "Není to hadždž (pouť do Mekky), ale je tu v malém kruhu 19.000 lidí. Něco takového jsem chtěla zažít," řekla vyznavačka starých rituálů agentuře AP. Kvůli nevázanému chování účastníků oslav a opakovaným srážkám s policií byl v roce 1984 přístup do Stonehenge omezen. Od roku 2000 organizace English Heritage, která památník spravuje, ale slavnosti na tomto místě zase plně umožňuje. Stonehenge, postavené zhruba v období 3000-1600 let před naším letopočtem, je jedním z nejstarších prehistorických kultovních míst na světě. V roce 1986 byl tento kamenný kruh v hrabství Wiltshire zanesen na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Přes léta bádání se dosud vědcům nepodařilo zjistit, k jakému účelu byla stavba z kamenných monolitů vysokých tři až šest metrů zbudována. Stonehenge, které se nachází asi 130 kilometrů jihozápadně od Londýna, nyní patří do skupiny 20 památek, jež se ucházejí o zařazení mezi nových sedm divů světa. Letní slunovrat se oslavuje také v dalších zemích, i když slavnosti jsou většinou odkládány na poslední červnový víkend. Švédové se shromažďují k popíjení kořeněného šnapsu, Dánové zapalují vatry a Finové stejně jako obyvatelé pobaltských zemí se hromadně vydávají na venkov, aby tančili, zpívali a veselili se v přírodě.