Hrr na ně aneb Biegelův obrázkový slovníček pojmů

Příspěvek Richarda Biegela k tematickému večeru Architekt versus Historie

Zdroj
Richard Biegel
Vložil
Kateřina Lopatová
13.06.2007 07:40
Cyklus se uzavírá: Historie versus architekt
Příspěvek Jiřího Plose
Příspěvek Richarda Biegela

Památky a architekt, resp. památkáři a architekti - samo sousloví je téměř synonymem očekávaného souboje. Slovo "versus" je proto zvoleno velmi výstižně.
Kromě řady dalších demonstroval vzájemné nepochopení například jeden ze sjezdů komory architektů (v Karlových Varech): byla to pozoruhodná zkušenost mimoběžných monologů obou stran, v tomto konkretním případě předvedených zejména ze strany architektů (a někdy i těch, jež se cítí renomovanými - asi proto, že kvantita dodává falešnou sebedůvěru). Nedělejme si však iluze - obdobné davové psychózy jsou bezpochyby schopni i tzv. "památkáři". Výsledek? Měl to být počátek dialogu, byl to spíše střet. Podle radikálů z obou "stran" se utvořilo obecné mínění o charakteru iluzivních "táborů".
První chybou bylo už to, že se na tuto schematickou kategorizaci přistoupilo. Chybou druhou pak skutečnost, že se z hlasitě a často užívanými pojmů vytratil obsah. Ve výsledku je tak vlastně jedno, kdo v této "válce" vyhraje, protože střet se už dávno posunul mimo realitu.

Pojmy se nám totiž nějak překroutily. Tak například:

PAMÁTKA - je slovo, jež má téměř "umrtvující" charakter. Je to něco, co je třeba chránit, uctívat nebo zbořit - ale každopádně si od ní zachováváme pomyslnou distanc. Demagogicky je pak památka vnímána jako mrtvé tělo, jemuž je nutno vdechnout nový život. Z toho se zrodil pozoruhodný nonsens: něco zásadně přestavět znamená "oživit", kdežto něco jen opravit (například nechat dům domem a původní dveře dveřmi) znamená vytvořit skanzen. A kdo jiný by tím umrtvujícím činitelem mohl být než
PAMÁTKÁŘ - jeho role je v tomto pojetí zredukována na někoho, jehož lstivou obranu je při oživování nutno překonat; v očích takto chápaného památkáře se ovšem proměnil také
ARCHITEKT - který se stal někým, kdo hodlá památku (rozuměj památkářovo hájenství) poskvrnit. Pravý památkář jej proto musí bedlivě hlídat, aby neprovedl něco nepatřičného.

Všechny PAMÁTKOVÉ ARGUMENTY se v očích architekta stávají záminkou k dělání naschválů a problémů, ARCHITEKTOVY ARGUMENTY nebo jím vyložený URBANISMUS jsou vábničkou, jež mají památkáře svést z cesty víry pravé.
Výsledkem je BOJ, v němž má každý ze zúčastněných přisouzenu svou roli: architekta bojujícího se strašlivou hydrou zdobí aureola heroa, památkář může jako obránce svaté tvrze počítat s palmou mučedníka.
Věří tomu někdo doopravdy? Řekl bych, že jen radikálové nebo zaslepenci obou stran; křičí však tak hlasitě, že vytvářejí dojem mluvčích mlčící většiny.
Výsledkem je nejen nekomunikace, ale i sebeuspokojení obou táborů (co bych se namáhal, když se s nimi stejně nedá mluvit) a tedy nebezpečná pýcha.

Jak z tohoto bludného kruhu ven?

Začněme pokusem o nápravu pojmů. Třeba tak, že je částečně obejdeme. Zkusme místo PAMÁTKOVÁ PÉČE říkat "Snaha rozpoznat kvality (umělecké, historické, řemeslné, emoční) určité stavby nebo celku a dobře je pojmenovat". Už tím by ve slušné společnosti měly být chráněny - zejména proto, že jen nemnohý architekt chce něco poničit nebo násilím přebít.
PAMÁTKÁŘ by v tomto pojetí mohl být tím, kdo tyto kvality rozpozná, vysvětlí a bude pomáhat při jejich uchování nebo smysluplné transformaci.
ARCHITEKT je pak tvůrcem, jenž vstupuje do dialogu s kvalitami předešlými, které (i díky památkáři) rozpoznal.
Zní to jako blouznění či utopie? Myslím že ne. Problém tkví jen v tom, že
tomuto i tomuto se říká architektura. Architekturou je však jen to první; to druhé je nutnost okapotovat několik tisíc metrů prodejních ploch.
Hlavní spor totiž neleží mezi památkáři a architekty, ale mezi architekturou a její komerční derivací, která škodí nejen památkám, ale zejména architektuře. Neboť - mimochodem ale především - "památky" jsou v prvé řadě architektura - mají nejen formu, ale i obsah…
Zaujati žabomyšími spory, zapomněli jsme přemýšlet o urbanismu a regulaci celků. Jediným, kdo může vynést estetický soud, je památková péče - nikoli hlavní architekt či stavební úřad! Památková péče tak udělá (většinou neúspěšně) špinavou práci, svede na sebe blesky hněvu a ubere si něco z mála zbývajících pozitivních mediálních bodů. Protože: je-li architektura "život" (viz definice na začátku), proč se jí bránit?
Důsledek? Skutečně kvalitní architekti ztratili nejpřirozenějšího spojence, kterým jsou ochránci historické architektury (jež může být stará 1000 nebo jen 30 let). Ve městě, jakým je Praha, je silná a sebevědomá (tedy smysluplná a nemalicherná) památková péče totiž nejen základem ochrany historických staveb, ale i vzniku jejich neméně kvalitních současníků.


Díky absurdnímu rozkolu mezi současnou architekturou a ochranou památek nevznikají jen stavby kvalitní, ale převažují naddimenzované kapoty. Na velkokapacitní hotely se nepřestavují pouze stavby, jež jsou k tomu tak nějak předurčeny,

ale i domy, které jsou sloučením a přestavbou nenávratně zničeny.

Nevznikají jen citlivé dostavby a rekonstrukce,

ale také absurdní demoliční přestavby. Jednotlivé domy ztrácejí tělo i duši.


Co to ukazuje?

Pole, ze kterého komerční architektura demagogickými hesly o novém životě vítězícím nad památkářským skanzenem ubírá, neobsadí kvalitní stavby, ale opět jen komerční architektura.

Kvalitní památkář a kvalitní architekt se vzájemně oslabují ataky a nebo pouhou nekomunikací a v současném systému, kde v podstatě nejsou pravidla hry (tedy regulace nebo závazná pravidla v památkových územích), z tohoto jejich sporu těží jen ti, kterým na něm vlastně vůbec nesejde.

Deklarovaná válka mezi architekty a památkáři má tak charakter podřezávání větve, na níž oba zúčastnění sedí - až na to, že ostentativně na opačných koncích. Třeba přijde projekt, který je sjednotí.

Jde jen o to, aby už nebylo pozdě.

25 komentářů
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
psychologie
Vích
13.06.07 04:56
památkáři
robert
14.06.07 10:55
Pro Roberta
Jana
14.06.07 10:15
Re robert - filtrace
Vích
14.06.07 11:45
zobrazit všechny komentáře