Karel Teige: Moderní francouzská architektura
Moderní francouzská architektura není u nás dosud náležitě známa a po zásluze doceněna: neuvědomili jsme si dosud dostatečně, v čem spočívá její základní význam a jaký je a může býti jeho dosah. Ranné období české architektonické moderny orientovalo se vlivem historické situace přirozeně nejvíce Vídní a Německem. A tu jest třeba říci dnes, kdy Francie je zasažena slibným kvasem, že její moderní architektura může být jasnějším a důležitějším poučením, než všecky školy moderního Německa. Je s podivem, jak při tom a přes to se na mnohých místech u nás věří omylu, že francouzské stavební umění jest vzhledem k produkci německé zjevem druhořadým. Nuže: francouzská umělecko-průmyslová architektura nevyrovná se snad umělecko-průmyslové architektuře německé; na tom však nám dnes pramálo záleží a výsledek mezinárodní výstavy dekorativních umění v Paříži 1925 nechává nás zcela lhostejnými, ježto se vůbec málo zajímáme o tento, při nepřipuštění německé práce, nutně neúplný a svým programem nám zcela odlehlý podnik. Důležitější je pro nás konstatovati fakt, že francouzská architektura konstruktivní nemá v Evropě soupeře. Secesní „style métro" je ovšem právě tak odpuzující jako vídeňská secesse, Wiener Werkstädte, expressionism či Finsterlin nebo pražská uměl. prům. Ale vedle toho francouzský racionalistický, vědecký duch, milující logickou jasnost a přesnou věcnost, vynalézavý duch klassicismu a positivismu, vytvořil základy k moderní architektuře konstruktivní. Cesta k moderní konstruktivní architektuře byla ve Francii zastoupena velmi záhy. Začátkem této cesty jsou ostatně už architektury Perciera a Fontainea a jejich výstavba a regulace ulic rue Rivoli, rue Castiglione a place Vendome je příkladem dokonalé estetiky města. Uprostřed století řádí ve Francii jako všude jinde slohová anarchie, architektura historisující a archaisující, zrůdná, zanedbaná a otupělá, nedovede se dlouho probrat z tradičních dřímot. „Je-li třeba v Paříži bursy, postaví se antický chrám. Je-li třeba kostela, postaví se opět antický chrám. Smutná architektura, neschopná nalézti typ podle požadavků podnebí a mravů. Unavila se k smrti v těžkých antických řízách." — Tak soudí o vrstevnické francouzské architektuře Stendhal. Leč vedle této akademické architektury, která žila z antických předloh, (Vignon: Madeleine; Brogniard : Bursa; Blouet a Huyot : L'arc de Triomphe; Battard, jenž zavádí italskou renesanci, zatím co současně divoce kvete romantický „style troubadour") — rozvíjela se důsledně architektura založená na postupujících vymoženostech technických. Uprostřed století vzniká v Paříži na tisíce účelných prostých a zcela beznáročných činžovních domů, které zdaleka netouží státi se uměleckými a dekorativními šperky. Du bau a Labrouste přijímají železo jako architektonický materiál. Devět železných kopulí čítárny Bibliotheque Nationale v Paříži na litinových sloupech s jednotným osvětlením — toť Labrousteova výzva k moderní konstruktivní architektuře. Battard staví Halles centrales, jež jsou z nejrannějších a nejsmělejších staveb, Hittorf, Autor place de la Concorde staví Gare du Nord, sice s antickým průčelím, ale s podivuhodnou disposicí vnitřní hally, inženýrský duch Gilbert staví věznice v Mazas, Questle Museum a knihovnu v Grenoblu, Viel Průmyslový palác Výstavy r. 1855. Sluší se uvésti ještě Paula Sédille, Luciena Magne, Mewese.
Světová výstava v Paříži r. 1889 znamená důležité datum ve vývoji konstruktivní architektury, architektury železné a inženýrské. Je tu vztýčena napříště slavná Eiffelova věž, inženýrská velepíseň, která budila odpor soudobých spisovatelů a nadšení nynějších básníků, symbol stavební optimistické odvahy. Je tu vystavěna Gallerie des Machines, jejímiž autory jsou Dutert, Dion a Contamin. Pokrokem této architektury je pokrok konstrukce: evoluce sociálních poměrů a ideí, vynálezy, jež mění životní způsoby a hospodářské poměry, užití páry, elektřiny a hydraulické síly vytvořily nové poměry. Nové programy : továrny, strojírny, všecky průmyslové budovy, školy, sanatoria, nádraží, garáže, kasárny, hotely, obchodní domy — toť oblast, v níž moderní architektura přinesla nejrozhodnější řešení. Tyto problémy, jež kladla doba a jež se staly vysoce aktuelními, byly point de départ obnovy architektury. Architekti, vychovaní tradicí a proniknuti akademickým smýšlením, zmohli tu málo. Pole ovládli zcela stavební inženýři. Nejsouce poutáni předsudky a apriorními estetickými formulkami, přistoupili s matematickou logikou ke svým velmi konkretním úkolům. Viadukty (příkladný Eiffelův Pont Garabit), lokomotivy, auta, koráby, letadla; všecka jejich díla mají formy, determinované funkcí, dané výpočtem, dávají vznik nové, nikoliv apriorní estetice stavebního umění. Most Mirabeau v Paříži je smělá křivka, nová svižná a nervosní linie. — Inženýři, postupujíce logicky v disposici, v materiálu i v konstrukci, přivedli železobetonové stavby od prvých pokusů Lambota, Coigneta, Cottancina a Hennebiquea k dnešní dokonalosti basiliky v Raincy či Hangarů v Orly, vytěžili ze železobetonu jeho neomezené možnosti. Inženýrské stavby jsou počátkem nového betonového věku architektury.
Uveďme několik předválečných, tu a tam ostatně již dosti starých příkladů moderní francouzské architektury, pokud jsou v některých ohledech předchůdci dnešní architektury konstruktivní a puristické, řízené diktátem účelnosti, ekonomie a hygieny.
Louis Bonnier: reforma půdorysu školy ve stavbách učeben ve čtvrti Grenelle v Paříži 1911. — Lucien Magne: sanatorium v Bligny 1901.
Veliké obchodní domy pařížské poskytují konstruktivně i zařízením nejtypičtější příklady. Paul Sédille staví Grand Magazin Printemps, který Binet adaptuje a rozšiřuje. Tato budova, zevně zatížená dekorativními reminiscencemi, má velmi poučnou konstrukci. Důslednější je obchodní dům Samaritaine od Frantze Jourdaina. Luxus hlavního průčelí má snad býti pochybnou reklamou závodu, ale prosté boční facády, železo a sklo, jsou velikolepé a působivé i přes nevkusné ozdoby barevných emailů a zlaceného železa, které na štěstí nejsou s to příliš rušiti imposantní dojem této umělé anatomické architektury. Galerie La Fayette jsou dílem Chanutovým, betonová stavba, znešvařená mosaikami.
Stavby a rekonstrukce nádraží přinesly vedle křiklavých omylů, jakým je na př. Gare de Lyon, několik relativně pozoruhodných realisací: nádraží v Rouanu, v Biaritzu a j. Stavba podzemní dráhy Métropolitain v Paříži dala se uplatniti francouzské secessi, odtud zvané „Style Métro" (Plumet, Tony Selmersheim). Pozdější podzemní linie Nord-Sud přijala jednodušší úprava a pozoruhodná je její důležitá stanice u St. Lazare od Bechnanna.
Divadla neudělala od dob Garnierovy Opery, jež je ve stavebním umění dílem obdobným dekorativně akademické éře Baudryho a Geromea, přes divadla na náměstí Cháteletu, Opéra Comique, valného pokroku až po slavné divadlo bratří Perretů na Champs Elysées, jež je novinkou v použití betonu; suché a cudné linie, distinguované dílo, zvané nejkrásnějším divadlem světa, jež je ovšem rušeno archaickými so-chami Bourdelleovými. Dalším významným projektem divadelním je rovněž Perretovo semipermanentní divadlo pro dekorativní výstavu v r. 1925.
Zajímavým a specielně pařížským programem jsou atelierové domy, jaké byly postaveny u Porte Champerret a nebo podobný dům Arfvidsonův v rue de la Campagne-Premiere, s velikými okny.
Ze stanoviska stavby měst je Paříž jedním z nejpříznivěji situovaných ohnisek Evropy. Průběhem minulého století prováděny rozsáhlé a velkorysé plánovité adaptace, proraženy veliké komunikační tepny, jako rue Réaumur, rue du Louvre, později boulevard Raspail a nyní regulace okolí u St. Augustine. Na Quai ďOrsay orientovány domy v ostrých úhlech, čímž odstraněna nevýhoda severní fronty. Přesto však komunikační stav Paříže je dnes následkem přelidnění a vzrůstu vozidel kritický, obrovské náměstí Svornosti je jako mraveniště automobilů, široké avenue nedostačují. Hvězdicovitý půdorys města je zastaralý a falešné akademické pojetí estetiky města zastavělo živé křižovatky více či méně banálními pomníky.
Obytné domy pařížské nepřinesly přes svůj dobrý průměr vynikajícího obohacení architektuře. Sluší se jako nejvýznamnější uvésti terassovitý dům v rue Vavin, jehož autory jsou Sauvage a Sarrazin, ale jenž má u nás ideové předchůdce v projektech Adolfa Loose, a pak zejména Perretovy domy v Avenue de Wagram a známý vlastní dům v rue Franklin.
Světová válka byla školou moderní technické a konstruktivní architektury. Každá válka mívá na stavební umění hluboký vliv. Je to především vliv pocházející z kontaktu rozmanitých národů. Ve středověku, za křižáckých válek, uplatnil se vliv Orientu, dnes je ve Francii patrný vliv Ameriky. Fordky, přivezeny na západní frontu, daly inženýrům nejdůraznější podnět k úvaze o výrobě ve velikých seriích. A výsledkem je, že dnes je Fordka z Francie téměř vytlačena francouzskou Citroenkou, jež je prvým evropským vskutku lidovým autem, vyráběným ve velké serii.
Světová válka nepřinesla poučení pro stavbu dosavadních pevností, kromě toho, že ukázala, jak bezmocná a zbytečná jsou tato opevnění proti explosivním látkám a otravným plynům. Moderní vojenskou architekturou nejsou tedy stavby pevností, ale prostě průmysl, továrna, tanky, létadla, traktory; architektura průmyslová stala se tedy v letech války vlastní architekturou vojenskou. A tak automobilové továrně Renaultově zrodí se nový typ pancéřové pohyblivé architektury pevnostní, tanky, Renault-Chars ďassaut, Chars de Victoire, z nichž dnes vznikly zemědělské traktory nového druhu.
Válka donutila odpověděti na nejnaléhavější problémy, vyhověti aktuelním potřebám. Její diktát krajní účelnosti, precisní organisace a absolutní ekonomie byl výbornou školou. Při nedostatku určitých materiálů byla nutna přísná šetrnost a z ní vznikly četné konstruktivní vynálezy. Válka postavila architekturu před obrovské programy, žádala největší urychlení výroby. V naléhavé nouzi objevily se architektonické ctnosti. Nouze a potřeba povzbuzuje vynalézavost
a posiluje iniciativu. Nutno přiznati, že byly to spíše stavební inženýři, než architekti, kdož zmohli plně úkoly dobou kladené. A přesto je jisto, že dokonalé stavby inženýrské jsou krásnými, moderními, architekturami právě tak, jako jsou uznávány za architekturu utilitární stavby římské, aquadukty a thermy. Docíleno při nových stavbách maxima lehkosti a solidity konstrukcí; v době nedostatku ocele stavěny celé obrovské hally ze dřeva; ostatně při výrobě aeroplánů bylo dřevo vykultivováno do funkce železa či ocele. Z těchto příkladných inženýrských realisací sluší se uvésti:
Ocelárna továrny Vedovelli Priestley v Istry. Z roku 1915, postavil Berthelot.
Arsenál v Roanne.
Arsenál v Puteaux.
Továrna Poulenceova ve Vitry.
Továrna Compagnie Parisienne ďElectricité v Saint-Ouanu.
Doky v Havru.
Ocelárny v Frouard v Dammarie u Melunu.
Elektrolytické ateliery v Asnieres.
V těchto stavbách, ať už dřevěných či celobetonových, ovládli inženýři pole a jejich naučení nese plodné ovoce moderní architektuře. Byli to inženýr Freysinet, chéf závodu Limousin, který svými ocelárnami a plynárnami v Caen, hangáry v Istres a Orly, svými mosty u St. Pierre de Vauvray, ve Ville-Neuve sur Lot, s jediným 95 m rozpjatým obloukem, vytvořil nejpříkladnější díla moderní architektury. Vedle něho architekt Tony Garnier při své ledárně v Limoges, stavbách v Lyonu, projektu průmyslového města a nyní při stavbě velikého
lyonského sanatoria, nejmodernější nemocniční stavby vůbec, přijal matematickou logiku průmyslu za vůdčí zákon nového stavebního umění.
Modernisace architektury znamená Francouzům po válce především industrialisaci architektury. Průmysl generalisuje práci v seriích, provozovanou v továrně, a ježto není dnes možno znovu vybudovati celá města a území, zničená válkou, starými stavebně
řemeslnými methodami, poněvadž bylo by k tomu třeba legionů dělnictva a v zpustošených krajích se nedá bydlit, industriace architektury je kategorickým imperativem. Je třeba v továrnách vyrobiti konstruktivní součástky, které lze na místě rychle a definitivně zmontovat při malém počtu dělníků. K seriové výrobě domků děly se nejprve pokusy s konstrukcemi dřevěnými. Charles Henri Besnard a André Godard vystavovali takové pokusy, schopné rychlé montáže na Foire de Paris 1919 a Voisinova továrna automobilů přikročila k vyrábění malých typových domků ze dřeva, které byly celé nakládány na nákladní auta a dováženy na místo určení. Problém seriové výroby domů a industrialisace architektury je hlavním předmětem studia Le Corbusierova a též Perretova.
Moderní architektura zrodila se z moderní industrie. Industrie přinášela nové a nejobsáhlejší stavební programy a její methody a organisace výroby určují přímo i nepřímo charakter stavebního umění. Stavební umění, podřídivši se průmyslu, přijalo jinou estetiku, než jakou hlásal třeba Vignola, Viollet le Duc, Ruskin. Průmyslové stavby bývají velké a prosté architektury, odpovídající urgentním potřebám moderního života. Charakter průmyslových staveb vyhranil se ve Francii už před válkou. Je zajímavo srovnati nové betonové továrny francouzské s analogickými budovami německými; veliká okna, lehkost konstrukce, zjevná hygiena, to vše poukazuje na snahu uniknouti formuli vězení a pevnosti. Jsme zde vzdáleni od utlačující, ponuré a hmotné monumentality továren Poelzigových a Behrensových A. E. G. Zavedení ženské tovární práce vynutilo si zvýšení hygienických zařízení a při továrnách zřizovány moderní šatny, lavabos, refektáře. Některé továrny, zejména vystavěné firmou Limousin, dovádějí tyto hygienické a technické vymoženosti opravdu k maximu.
Vedle těchto průmyslových staveb, jejichž prototypem byla již „Galerie Strojů" na výstavě r. 1889, jsou to jiné typicky moderní stavební programy, které nám daly význačné tvary architektonické, zůstavše zcela v oblasti industrielní a technické. Jsou to aviatické hangary od Freysineta a Limousina a garáž v Rue Ponthieu a ateliery Magazínu H. Esders od Perreta.
Vliv industrie na architekturu vede především ke snaze zjednodušit problémy, jak jen možno, vytvořit
mechanický komfort, který činí zadost potřebám doby, jasně stanoveným. Stavební umění, které se může vyvíjeti jenom v důsledku určitých technických a sociálních předpokladů, je věrným obrazem ideí, mravů a povahy své doby. Industrielní doba nás učí, že krása spočívá v přesném vyplnění funkce a že pravidlo maxima výsledku při minimu námahy, prostředků a materiálu, determinuje formu. Stroj je naším profesorem estetiky a domy byly správně definovány Le Corbusierem jako obývací stroje. Týž duch, který vládne ve francouzské architektuře industrielní, začíná se logicky a resolutně uplatňovati i při stavbách bank, kinematografů a činžovních domů, které je třeba instalovati jako se instalují kabiny parníků a železnic. Typicky moderním stavebním programem je hotel. Většina francouzských hotelů v Paříži, na venkově i v koloniích vyniká pompésností a exotismem, kdežto komfort tu byl asi starostí druhořadou. Architekti se snad domnívali, že hotely jsou pro cizince, nemající vkus. Teprve dnes řeší se program moderní hotelerie. Každý pokoj je tu diminutivem bytu, jako kompartiment lůžkového vozu. Skutečně, rozmyslná ekonomie lůžkových a restauračních vozů je hotelu příkladem.
Světová výstava v Paříži r. 1889 znamená důležité datum ve vývoji konstruktivní architektury, architektury železné a inženýrské. Je tu vztýčena napříště slavná Eiffelova věž, inženýrská velepíseň, která budila odpor soudobých spisovatelů a nadšení nynějších básníků, symbol stavební optimistické odvahy. Je tu vystavěna Gallerie des Machines, jejímiž autory jsou Dutert, Dion a Contamin. Pokrokem této architektury je pokrok konstrukce: evoluce sociálních poměrů a ideí, vynálezy, jež mění životní způsoby a hospodářské poměry, užití páry, elektřiny a hydraulické síly vytvořily nové poměry. Nové programy : továrny, strojírny, všecky průmyslové budovy, školy, sanatoria, nádraží, garáže, kasárny, hotely, obchodní domy — toť oblast, v níž moderní architektura přinesla nejrozhodnější řešení. Tyto problémy, jež kladla doba a jež se staly vysoce aktuelními, byly point de départ obnovy architektury. Architekti, vychovaní tradicí a proniknuti akademickým smýšlením, zmohli tu málo. Pole ovládli zcela stavební inženýři. Nejsouce poutáni předsudky a apriorními estetickými formulkami, přistoupili s matematickou logikou ke svým velmi konkretním úkolům. Viadukty (příkladný Eiffelův Pont Garabit), lokomotivy, auta, koráby, letadla; všecka jejich díla mají formy, determinované funkcí, dané výpočtem, dávají vznik nové, nikoliv apriorní estetice stavebního umění. Most Mirabeau v Paříži je smělá křivka, nová svižná a nervosní linie. — Inženýři, postupujíce logicky v disposici, v materiálu i v konstrukci, přivedli železobetonové stavby od prvých pokusů Lambota, Coigneta, Cottancina a Hennebiquea k dnešní dokonalosti basiliky v Raincy či Hangarů v Orly, vytěžili ze železobetonu jeho neomezené možnosti. Inženýrské stavby jsou počátkem nového betonového věku architektury.
Uveďme několik předválečných, tu a tam ostatně již dosti starých příkladů moderní francouzské architektury, pokud jsou v některých ohledech předchůdci dnešní architektury konstruktivní a puristické, řízené diktátem účelnosti, ekonomie a hygieny.
Louis Bonnier: reforma půdorysu školy ve stavbách učeben ve čtvrti Grenelle v Paříži 1911. — Lucien Magne: sanatorium v Bligny 1901.
Veliké obchodní domy pařížské poskytují konstruktivně i zařízením nejtypičtější příklady. Paul Sédille staví Grand Magazin Printemps, který Binet adaptuje a rozšiřuje. Tato budova, zevně zatížená dekorativními reminiscencemi, má velmi poučnou konstrukci. Důslednější je obchodní dům Samaritaine od Frantze Jourdaina. Luxus hlavního průčelí má snad býti pochybnou reklamou závodu, ale prosté boční facády, železo a sklo, jsou velikolepé a působivé i přes nevkusné ozdoby barevných emailů a zlaceného železa, které na štěstí nejsou s to příliš rušiti imposantní dojem této umělé anatomické architektury. Galerie La Fayette jsou dílem Chanutovým, betonová stavba, znešvařená mosaikami.
Stavby a rekonstrukce nádraží přinesly vedle křiklavých omylů, jakým je na př. Gare de Lyon, několik relativně pozoruhodných realisací: nádraží v Rouanu, v Biaritzu a j. Stavba podzemní dráhy Métropolitain v Paříži dala se uplatniti francouzské secessi, odtud zvané „Style Métro" (Plumet, Tony Selmersheim). Pozdější podzemní linie Nord-Sud přijala jednodušší úprava a pozoruhodná je její důležitá stanice u St. Lazare od Bechnanna.
Divadla neudělala od dob Garnierovy Opery, jež je ve stavebním umění dílem obdobným dekorativně akademické éře Baudryho a Geromea, přes divadla na náměstí Cháteletu, Opéra Comique, valného pokroku až po slavné divadlo bratří Perretů na Champs Elysées, jež je novinkou v použití betonu; suché a cudné linie, distinguované dílo, zvané nejkrásnějším divadlem světa, jež je ovšem rušeno archaickými so-chami Bourdelleovými. Dalším významným projektem divadelním je rovněž Perretovo semipermanentní divadlo pro dekorativní výstavu v r. 1925.
Zajímavým a specielně pařížským programem jsou atelierové domy, jaké byly postaveny u Porte Champerret a nebo podobný dům Arfvidsonův v rue de la Campagne-Premiere, s velikými okny.
Ze stanoviska stavby měst je Paříž jedním z nejpříznivěji situovaných ohnisek Evropy. Průběhem minulého století prováděny rozsáhlé a velkorysé plánovité adaptace, proraženy veliké komunikační tepny, jako rue Réaumur, rue du Louvre, později boulevard Raspail a nyní regulace okolí u St. Augustine. Na Quai ďOrsay orientovány domy v ostrých úhlech, čímž odstraněna nevýhoda severní fronty. Přesto však komunikační stav Paříže je dnes následkem přelidnění a vzrůstu vozidel kritický, obrovské náměstí Svornosti je jako mraveniště automobilů, široké avenue nedostačují. Hvězdicovitý půdorys města je zastaralý a falešné akademické pojetí estetiky města zastavělo živé křižovatky více či méně banálními pomníky.
Obytné domy pařížské nepřinesly přes svůj dobrý průměr vynikajícího obohacení architektuře. Sluší se jako nejvýznamnější uvésti terassovitý dům v rue Vavin, jehož autory jsou Sauvage a Sarrazin, ale jenž má u nás ideové předchůdce v projektech Adolfa Loose, a pak zejména Perretovy domy v Avenue de Wagram a známý vlastní dům v rue Franklin.
Světová válka byla školou moderní technické a konstruktivní architektury. Každá válka mívá na stavební umění hluboký vliv. Je to především vliv pocházející z kontaktu rozmanitých národů. Ve středověku, za křižáckých válek, uplatnil se vliv Orientu, dnes je ve Francii patrný vliv Ameriky. Fordky, přivezeny na západní frontu, daly inženýrům nejdůraznější podnět k úvaze o výrobě ve velikých seriích. A výsledkem je, že dnes je Fordka z Francie téměř vytlačena francouzskou Citroenkou, jež je prvým evropským vskutku lidovým autem, vyráběným ve velké serii.
Světová válka nepřinesla poučení pro stavbu dosavadních pevností, kromě toho, že ukázala, jak bezmocná a zbytečná jsou tato opevnění proti explosivním látkám a otravným plynům. Moderní vojenskou architekturou nejsou tedy stavby pevností, ale prostě průmysl, továrna, tanky, létadla, traktory; architektura průmyslová stala se tedy v letech války vlastní architekturou vojenskou. A tak automobilové továrně Renaultově zrodí se nový typ pancéřové pohyblivé architektury pevnostní, tanky, Renault-Chars ďassaut, Chars de Victoire, z nichž dnes vznikly zemědělské traktory nového druhu.
Válka donutila odpověděti na nejnaléhavější problémy, vyhověti aktuelním potřebám. Její diktát krajní účelnosti, precisní organisace a absolutní ekonomie byl výbornou školou. Při nedostatku určitých materiálů byla nutna přísná šetrnost a z ní vznikly četné konstruktivní vynálezy. Válka postavila architekturu před obrovské programy, žádala největší urychlení výroby. V naléhavé nouzi objevily se architektonické ctnosti. Nouze a potřeba povzbuzuje vynalézavost
a posiluje iniciativu. Nutno přiznati, že byly to spíše stavební inženýři, než architekti, kdož zmohli plně úkoly dobou kladené. A přesto je jisto, že dokonalé stavby inženýrské jsou krásnými, moderními, architekturami právě tak, jako jsou uznávány za architekturu utilitární stavby římské, aquadukty a thermy. Docíleno při nových stavbách maxima lehkosti a solidity konstrukcí; v době nedostatku ocele stavěny celé obrovské hally ze dřeva; ostatně při výrobě aeroplánů bylo dřevo vykultivováno do funkce železa či ocele. Z těchto příkladných inženýrských realisací sluší se uvésti:
Ocelárna továrny Vedovelli Priestley v Istry. Z roku 1915, postavil Berthelot.
Arsenál v Roanne.
Arsenál v Puteaux.
Továrna Poulenceova ve Vitry.
Továrna Compagnie Parisienne ďElectricité v Saint-Ouanu.
Doky v Havru.
Ocelárny v Frouard v Dammarie u Melunu.
Elektrolytické ateliery v Asnieres.
V těchto stavbách, ať už dřevěných či celobetonových, ovládli inženýři pole a jejich naučení nese plodné ovoce moderní architektuře. Byli to inženýr Freysinet, chéf závodu Limousin, který svými ocelárnami a plynárnami v Caen, hangáry v Istres a Orly, svými mosty u St. Pierre de Vauvray, ve Ville-Neuve sur Lot, s jediným 95 m rozpjatým obloukem, vytvořil nejpříkladnější díla moderní architektury. Vedle něho architekt Tony Garnier při své ledárně v Limoges, stavbách v Lyonu, projektu průmyslového města a nyní při stavbě velikého
lyonského sanatoria, nejmodernější nemocniční stavby vůbec, přijal matematickou logiku průmyslu za vůdčí zákon nového stavebního umění.
Modernisace architektury znamená Francouzům po válce především industrialisaci architektury. Průmysl generalisuje práci v seriích, provozovanou v továrně, a ježto není dnes možno znovu vybudovati celá města a území, zničená válkou, starými stavebně
řemeslnými methodami, poněvadž bylo by k tomu třeba legionů dělnictva a v zpustošených krajích se nedá bydlit, industriace architektury je kategorickým imperativem. Je třeba v továrnách vyrobiti konstruktivní součástky, které lze na místě rychle a definitivně zmontovat při malém počtu dělníků. K seriové výrobě domků děly se nejprve pokusy s konstrukcemi dřevěnými. Charles Henri Besnard a André Godard vystavovali takové pokusy, schopné rychlé montáže na Foire de Paris 1919 a Voisinova továrna automobilů přikročila k vyrábění malých typových domků ze dřeva, které byly celé nakládány na nákladní auta a dováženy na místo určení. Problém seriové výroby domů a industrialisace architektury je hlavním předmětem studia Le Corbusierova a též Perretova.
Moderní architektura zrodila se z moderní industrie. Industrie přinášela nové a nejobsáhlejší stavební programy a její methody a organisace výroby určují přímo i nepřímo charakter stavebního umění. Stavební umění, podřídivši se průmyslu, přijalo jinou estetiku, než jakou hlásal třeba Vignola, Viollet le Duc, Ruskin. Průmyslové stavby bývají velké a prosté architektury, odpovídající urgentním potřebám moderního života. Charakter průmyslových staveb vyhranil se ve Francii už před válkou. Je zajímavo srovnati nové betonové továrny francouzské s analogickými budovami německými; veliká okna, lehkost konstrukce, zjevná hygiena, to vše poukazuje na snahu uniknouti formuli vězení a pevnosti. Jsme zde vzdáleni od utlačující, ponuré a hmotné monumentality továren Poelzigových a Behrensových A. E. G. Zavedení ženské tovární práce vynutilo si zvýšení hygienických zařízení a při továrnách zřizovány moderní šatny, lavabos, refektáře. Některé továrny, zejména vystavěné firmou Limousin, dovádějí tyto hygienické a technické vymoženosti opravdu k maximu.
Vedle těchto průmyslových staveb, jejichž prototypem byla již „Galerie Strojů" na výstavě r. 1889, jsou to jiné typicky moderní stavební programy, které nám daly význačné tvary architektonické, zůstavše zcela v oblasti industrielní a technické. Jsou to aviatické hangary od Freysineta a Limousina a garáž v Rue Ponthieu a ateliery Magazínu H. Esders od Perreta.
Vliv industrie na architekturu vede především ke snaze zjednodušit problémy, jak jen možno, vytvořit
mechanický komfort, který činí zadost potřebám doby, jasně stanoveným. Stavební umění, které se může vyvíjeti jenom v důsledku určitých technických a sociálních předpokladů, je věrným obrazem ideí, mravů a povahy své doby. Industrielní doba nás učí, že krása spočívá v přesném vyplnění funkce a že pravidlo maxima výsledku při minimu námahy, prostředků a materiálu, determinuje formu. Stroj je naším profesorem estetiky a domy byly správně definovány Le Corbusierem jako obývací stroje. Týž duch, který vládne ve francouzské architektuře industrielní, začíná se logicky a resolutně uplatňovati i při stavbách bank, kinematografů a činžovních domů, které je třeba instalovati jako se instalují kabiny parníků a železnic. Typicky moderním stavebním programem je hotel. Většina francouzských hotelů v Paříži, na venkově i v koloniích vyniká pompésností a exotismem, kdežto komfort tu byl asi starostí druhořadou. Architekti se snad domnívali, že hotely jsou pro cizince, nemající vkus. Teprve dnes řeší se program moderní hotelerie. Každý pokoj je tu diminutivem bytu, jako kompartiment lůžkového vozu. Skutečně, rozmyslná ekonomie lůžkových a restauračních vozů je hotelu příkladem.
 |
0 komentářů
přidat komentář
