Proběhlo setkání na téma Umění versus architekt

V Českém centru Praha proběhlo ve čtvrtek 1. února další setkání z cyklu VERSUS ARCHITEKT, který zajišťuje České centrum, mediálním partnerem je archiweb.cz a dramaturgem a iniciátorem je studio A1Architects, které koncepci celého cyklu postavilo na sériích krátkých prezentací rozmanitých osobností se společným úběžníkem k osmi abstraktním tématům. Z těchto setkání se čtyři věnují názorům architektů-tvůrců a čtyři postřehům osobností, kteří provoz architektury reflektují, interpretují či pro něj vytvářejí podmínky.

Cyklus se tímto čtvrtým večerem dostal do své poloviny. Setkání na téma umění VERSUS ARCHITEKT bylo opět přenášeno prostřednictvím internetu on-line a záznam bude již tradičně  v dohledné době zveřejněn na oficiálních stránkách cyklu www.versusarchitekt.cz. Večer provázela malá změna. Po řadě hostů, kteří překračovali svůj vymezený čas a stejné řadě stížností z řad internetového i živě přítomného publika, organizátoři přikročili k nepopulárnímu kroku. Přestože na minulých setkáních byl na pomoc vystupujícím na stěnu za publikum promítán aktuální čas, příliš často nepomohl udržet limit. Proto na setkání umění versus architekt přímo pod prezentací jednotlivých vystupujících ubíhala tenká linka, která se během 21 minut zcela vytratila a místo ní začala blikat malá smrtka, na znamení, že čas je již překročen a měl by dostat prostor další host, aby mozaika názorů proběhla v přiměřené interpunkci.

Pozvání přijalo celkem šest umělců a hned první z nich - Jiří Příhoda (www.jiriprihoda.cz) - vyčerpal sotva polovinu času. Upozornil na fenomén vzájemného neporozumění umělců a architektů.
Pokud už se výtvarné umění v architektuře objeví, je většinou použito podivným nebo nedostačujícím způsobem. To jen dokládá obtížnost vzájemného pochopení, protože umění už dávno není o pouhém umístění výtvarného objektu a vyžaduje pozornost a dlouhodobý zájem.
Apeloval na přítomné architekty aby s umělci spolupracovali od začátku díla a ne až jim zbyde stěna k vyzdobení a aby se o současné umění aktivně zajímali.

Čas, který nechal viset ve vzduchu Jiří Příhoda, využil Petr Kvíčala (www.petr-kvicala.com). Rekapituloval své zkušenosti tak, jak se on ve svých pracech potýká se vztahem umění a architektury. Pojmenoval dva přístupy, kterých je svědkem. Buďto doplnění architektury uměním, či způsob, kdy architekt pracuje rovnou jako umělec -  jako sochař. Za příklad uvedl, podobně jako Jiří Příhoda, Tančící dům v  Praze. Své osobní krédo pak vytyčil jako hledání "jména místa" a provedl dlouhou řadou vlastních velkolepých realizací, kde o jeho naplnění usiloval.

Protože k architektuře a městu 21. století neodmyslitelně patří fenomén graffity, představil Jakub Matuška alias Masker (www.masker1.com) jeho vývoj od prvních začátků v 90. letech až do současnosti. Ukázal, jak se jeho průkopníci v současnosti prosadili rozmanitými způsoby, a na celé řadě příkladů provedl publikum změnami stylů a důrazů až k současnému vyčerpání, rozpadu a posunu od osobních kontaktů k online komunitě.

I Stanislav Zippe (www.zippe.cz) se podělil o zkušenosti skrze své dílo. Od první vyhrané soutěže na sochu areálu vysokých škol v Suchdole přes svůj posun od práce s hmotou k práci s pouhým světlem. Připomněl, že jej nezajímá nic jiného než to, co jsou jeho objekty právě tady a teď. Asi nejzásadnější ukázkou pro architekty bylo provedení procesem světelné instalace v sídle Dopravního podniku města Brna od D.R.N.H a RAW, od návrhu až po realizaci.

Jiří David (www.jiri-david.cz) odmítl nabídnutou přestávku s tvrzením, že by mu pak všichni odešli, a raději si hned vzal slovo. Přítomné seznámil s tím, že pokud by byl v publiku on, sám už by odešel. Ihned se přiznal, že realizací v architektuře má pomálu, a že jeho vystoupení bude spíše pokusem o mentální architekturu. Že chce předvést, jak může umění absolvovat cestu aniž by se dotklo architektury a přitom architekturu stále zohledňovat. Příklad myšlení, které strukturuje prostor. Citoval, že intuice přijde jen připravené mysli. Jeho příspěvek byl surrealistickým průletem fotodokumentace jeho prací, projektů a nahodilých inspirací s občasnými zastávkami nad nejdůležitějšími částmi. Svěřil se, jak se dočetl, že nejdůležitější úkol architekta je nalézt excentrioritu a nikde se mu nepodařilo nalézt, co to slovo znamená.
Příspěvek zakončil fotografií ženských ňader z podhledu se slovy "bez komentáře".

Příště se v Českém centru sejdou opět architekti. Tématem pro setkání ve čtvrtek 1. března 2007 je Vlastní dům versus architekt. Vybraní hosté se podělí o zkušenost jaké to je navrhovat dům pro ideálního a zároveň nejnáročnějšího klienta - pro sebe samotného. Vzniká z ideálních podmínek ideální architektura? A je schizofrení pozice "architekt sobě" skutečně tou ideální? Setkání nejen o mýtech role investora v architektuře.