Arnošt Hošek: Architektura a hudba
V uměleckých kruzích pěstuje se málokdy to, co by udržovalo souvislost se životem, s duševní potřebou všech. Umělci chtějí beztradičnost a přesto nemohou se oprostiti od l´art-pourlartismu. Chtějí vnutiti veřejnosti, co mezi sebou ujednali, aniž si uvědomili, v čem je souvislost jednotlivých kulturních odvětví.
Pro naší dobu bylo by všeumění jedinou oasou a architektura jeho nejsilnějším vnějším reflexem. Bohužel, neklademe dnes na architekta požadavek starého Vitruvia, aby byl vedle odborníka i všestranným umělcem, trochu malířem, básníkem i filosofem a zejména hudebníkem. Ani na odborných, ani na uměleckých školách nepovědí nám nic o této souvislosti, jež začíná až tam, kde racionalismus, konstruktivismus, funkcionalismus, urbanismus a jiné praktické úvahy končí. Tu a tam byla již vyslovena myšlenka, že architektura má něco společného s hudbou. Jak již tomu bývá, usnadňuje sloučení zážitků zase jen neodborná literatura. V zajímavé knize Paula Valéryho ,,Eupalinos" čteme na př. toto místo: „Pověz mi (když tak citlivě vnímáš architekturu), nezpozoroval jsi, procházeje se tímto městem, že mezi stavbami, jimiž je zaplněno — některé jsou němé — druhé hovoří a konečně ty nejvzácnější — že zpívají? Není to jejich určení, ani povšechná tvářnost, která je na tolik oživuje nebo odsuzuje k mlčení. Je to věc talentu jejich budovatele nebo sama přízeň mus." Valéryho rozdělení staveb na mlčící, mluvící a zpívající nedopadlo by u nás v Praze v neprospěch třetí skupiny. Přirozeně vzbuzený cit pro formu a hudbu neobejde se ovšem bez jistých pravidel a základů. Pokusím se je odvoditi a ukázati na pražských památkách.
Tak panorama Hradčan má něco příbuzného s hudební prodlevou, kterou by ani příkré disonance již neporušily.1)
Prostor Staroměstského náměstí a prostorový interval k Týnskému chrámu, oddělený stěnou náměstí, tvoří spolu gotický akord, ve kterém chybí tercie. Lehce posoudíme, zdali prostory jsou dobře zladěny.
Kostel Křižovníků a Salvatorský u Karlova mostu jsou vázány způsobem, jenž odpovídá modulaci z dur do mol.2) Po těchto příkladech, které nejsou ještě spojeny s určitou formou, můžeme věnovati pozornost tvarům ryze architektonickým; jsou to především věže barokní, jejichž silueta, ozdobená příbuzným detailem, je skoro vždy jiná. Detaily se přičleňují vždy k jiné formě původní, z čehož lze souditi, že neozdobená silueta jest tvar, rovnající se jisté hudební tonině. Jsou to nejvíce stupnice dur. Většina věží odpovídá slavnostním náladám tonin dominanty (g-dur, d-dur, zejména a-dur a e-dur), ojediněle pozorujeme zase tvary, jež vystihují tlumenou náladu stupnic sub-dominanty (f-dur, es-dur, as-dur), na př. věž hvězdárny v Klementině. Určitou konsonanci tvoří dvě stejné věže mnohých kostelů; kvarta (starý tetrachord) a oktáva jsou nejvíce konsonující, méně konsonující jest tritonus, t. zv. ,,ďábelská kvarta" na př. f—h, pro niž máme příklad právě ve dvou věžích Týnského chrámu, jež nejsou úplně stejné. Tato jemná disonance přetvoří se na poněkud groteskní scherzo, které oživí vážnou náladu. V poměru k pathetickému adagiu Staroměstské radnice jest barokní palác na protější straně náměstí spokojené allegro. Takových hudebních obrazů bylo by lze najíti v Praze veliké množství. Ještě se jen zastavme u kostela sv. Salvatora na Salvatorském náměstí mezi Dušní a Norimberskou třídou. V částech původních (věž dodatečně nastavěná jest vskutku brutální), vidíme zde charakteristický případ přechodu z gotiky do renaissance. Jemný detail jest melodický — Dienzenhofer celek spíše harmonisoval.3)
Melodie jest spásou naší doby. Ojedinělé nenáročné stavby na periferii nepodléhají tak různorodým vlivům právě jako komorní hudba a chovají v sobě nerušenou melodii. Některý projekt školy má rytmický motiv, který mírní disciplinu,4) ale oficielně se bohužel melodie ještě nedostavila. Některý případ zůstal manuskript tem a nepřerušil velkou pausu. Jaký bude její dozpěv? Jen aby nás nezaplavila hmotná, nečleněná architektura (hudba jazzu) jako kontrastující doprovod křehkého, lehkého, mondenního detailu aby naše svérázná hudba zvítězila i v architektuře.
Pro naší dobu bylo by všeumění jedinou oasou a architektura jeho nejsilnějším vnějším reflexem. Bohužel, neklademe dnes na architekta požadavek starého Vitruvia, aby byl vedle odborníka i všestranným umělcem, trochu malířem, básníkem i filosofem a zejména hudebníkem. Ani na odborných, ani na uměleckých školách nepovědí nám nic o této souvislosti, jež začíná až tam, kde racionalismus, konstruktivismus, funkcionalismus, urbanismus a jiné praktické úvahy končí. Tu a tam byla již vyslovena myšlenka, že architektura má něco společného s hudbou. Jak již tomu bývá, usnadňuje sloučení zážitků zase jen neodborná literatura. V zajímavé knize Paula Valéryho ,,Eupalinos" čteme na př. toto místo: „Pověz mi (když tak citlivě vnímáš architekturu), nezpozoroval jsi, procházeje se tímto městem, že mezi stavbami, jimiž je zaplněno — některé jsou němé — druhé hovoří a konečně ty nejvzácnější — že zpívají? Není to jejich určení, ani povšechná tvářnost, která je na tolik oživuje nebo odsuzuje k mlčení. Je to věc talentu jejich budovatele nebo sama přízeň mus." Valéryho rozdělení staveb na mlčící, mluvící a zpívající nedopadlo by u nás v Praze v neprospěch třetí skupiny. Přirozeně vzbuzený cit pro formu a hudbu neobejde se ovšem bez jistých pravidel a základů. Pokusím se je odvoditi a ukázati na pražských památkách.
Tak panorama Hradčan má něco příbuzného s hudební prodlevou, kterou by ani příkré disonance již neporušily.1)
Prostor Staroměstského náměstí a prostorový interval k Týnskému chrámu, oddělený stěnou náměstí, tvoří spolu gotický akord, ve kterém chybí tercie. Lehce posoudíme, zdali prostory jsou dobře zladěny.
Kostel Křižovníků a Salvatorský u Karlova mostu jsou vázány způsobem, jenž odpovídá modulaci z dur do mol.2) Po těchto příkladech, které nejsou ještě spojeny s určitou formou, můžeme věnovati pozornost tvarům ryze architektonickým; jsou to především věže barokní, jejichž silueta, ozdobená příbuzným detailem, je skoro vždy jiná. Detaily se přičleňují vždy k jiné formě původní, z čehož lze souditi, že neozdobená silueta jest tvar, rovnající se jisté hudební tonině. Jsou to nejvíce stupnice dur. Většina věží odpovídá slavnostním náladám tonin dominanty (g-dur, d-dur, zejména a-dur a e-dur), ojediněle pozorujeme zase tvary, jež vystihují tlumenou náladu stupnic sub-dominanty (f-dur, es-dur, as-dur), na př. věž hvězdárny v Klementině. Určitou konsonanci tvoří dvě stejné věže mnohých kostelů; kvarta (starý tetrachord) a oktáva jsou nejvíce konsonující, méně konsonující jest tritonus, t. zv. ,,ďábelská kvarta" na př. f—h, pro niž máme příklad právě ve dvou věžích Týnského chrámu, jež nejsou úplně stejné. Tato jemná disonance přetvoří se na poněkud groteskní scherzo, které oživí vážnou náladu. V poměru k pathetickému adagiu Staroměstské radnice jest barokní palác na protější straně náměstí spokojené allegro. Takových hudebních obrazů bylo by lze najíti v Praze veliké množství. Ještě se jen zastavme u kostela sv. Salvatora na Salvatorském náměstí mezi Dušní a Norimberskou třídou. V částech původních (věž dodatečně nastavěná jest vskutku brutální), vidíme zde charakteristický případ přechodu z gotiky do renaissance. Jemný detail jest melodický — Dienzenhofer celek spíše harmonisoval.3)
Melodie jest spásou naší doby. Ojedinělé nenáročné stavby na periferii nepodléhají tak různorodým vlivům právě jako komorní hudba a chovají v sobě nerušenou melodii. Některý projekt školy má rytmický motiv, který mírní disciplinu,4) ale oficielně se bohužel melodie ještě nedostavila. Některý případ zůstal manuskript tem a nepřerušil velkou pausu. Jaký bude její dozpěv? Jen aby nás nezaplavila hmotná, nečleněná architektura (hudba jazzu) jako kontrastující doprovod křehkého, lehkého, mondenního detailu aby naše svérázná hudba zvítězila i v architektuře.
1) Barevné a tvarové slyšení při hudbě a hudební vnímání tvarů jest nejnápadnějším dokladem spojitého vnímání smyslového. V tomto článku měl jsem na zřeteli zdůrazniti spojitost tvarů s hudbou, proto se úmyslně nezabývám barevností hudebních představ a součinností barev s tóny. Aby souvislost článku netrpěla výkladem jednotlivých pojmů, připojuji je ve formě poznámek. Prodleva budí velkou představu toniny, která vládne skladbě tak dokonale, že i velké disonance jí tvarově podřizuje. Disonance lze přirovnati k reflexům na tvaru toniny, jimiž vynikne právě jejich plastičnost.
2) Dur a mol: ústřední stavby s tendencí výškovou jsou převážně durové, mol není zrcadlovým obrazem tóniny dur, o čemž nás již přesvědčila hudební akustika.
F As C..........c" e" g" (zdánlivá symetrie).
Mol má tendenci vodorovnou, je mnohem složitější jak v hudbě, tak v architektuře. Modulace z dur do mol jsou příjemnější než z dur do dur nebo z mol do mol a mají zejména krásný sled, když tonina dur je nižší než tonina mol. »Si che il pie fermo sempře era il piú basso. Demte, inferno, comto primo.«
3) Harmonické představy jsou kombinací různých chvění a hraničí s fysikálnímí zákony. Harmonií nazývám fysiologickou část společného vnímání. Do psychické části — melodie — již chvění nezasahuje, vládnou tam zákony geometrie a abstraktnost čísla. O melodii jsem pojednal ve článku -Je melodie základem umění?« (Stavba V, 8.)
4) Rytmus je psychickému a fysiologickému dění společný, ale jest významnější, není-li nápadný.
 |
0 komentářů
přidat komentář
