Čestmír a Lubomír Šlapetové
S drtivou pravidelností se rok co rok v brněnské Galerii architektury koná pozdně podzimní funkcionalisticko-retrospektivní výstava z dílny spolku architektů Obecní dům Brno. Současný brněnský architektonický establishment pro tento rok spojil síly s olomouckým Muzeem umění, aby představil v našich zemích doposud opomíjené dílo bratrů Šlapetových.
Fenoménem naší porevoluční teorie architektury se staly - dle terminologie Zdeňka Lukeše - "splátky dluhů". Po vyplacení židovských, německých, historiky umění neobjevených a komunisty perzekuovaných architektů a stavitelů konečně přišla na řadu architektonická periferie. Zájem o periferii můžeme v posledních letech vypozorovat v textech předních českých architektů a teoretiků umění a je to jen dobře. Dostatečný odstup od centra nabízí zajímavou bezhorečnatou reflexi aktuálních architektonických trendů doplněnou o jedinečný kontext. Šlapetovská výstava a katalog nás v tomto jen utvrdí.
Vyčerpávající představení těchto dvou ojedinělých zjevů v dějinách české architektury je opřeno o bohatý archiv a pečlivou badatelskou práci syna Lubomíra Šlapety Vladimíra, t.č. děkana pražské fakulty architektury ČVUT. Vladimír Šlapeta je kromě hlavní statě v katalogu rovněž autorem řešení výstavy, která odráží jeho dlouholeté zkušenosti v oblasti prezentace architektury. Výstava nabízí návštěvníkům k prohlédnutí řadu originálních skic a výkresů, ukázek nábytku, nechybí výborné modely z pražské modelářské dílny Jeník. Společně s letní holandskou výstavou MVRDV patří Šlapetové k pozitivním okamžikům v brněnské Galerii architektury.
První panely výstavy jsou věnovány dospívání a architektonickému zrání obou bratrů. První návrhy doplňují architektonické práce jejich učitelů z akademie ve Vratislavi - Hanse Scharouna a Adolfa Radinga. A bylo to právě působení v Scharounově ateliéru, které oba bratry ovlivnilo na celý život. Díky jeho vlivu přinesli do českého a moravského prostředí racionálního funkcionalismu německou expresi a dynamiku. Šťastným krokem byla v jejich životech i výprava do Ameriky, kde se setkali s většinou důležitých osobností té doby. Díky nabytým znalostem mohli po návratu do vlasti publikovat své články v odborných časopisech a hovořit v rozhlase, což katalyzovalo jejich kariéru. Kromě publikačního katalyzátoru rovněž zafungovaly dobré společenské vazby Šlapetovy rodiny v regionu severní Moravy, což mělo za následek, že takřka všechny své zakázky získávali v této oblasti.
Ve 30. letech existující střední společenská vrstva byla hlavní klientelou bratrů Šlapetových. Řada návrhů rodinných domů a vil umožnila architektům vytvořit ucelený názor na typologický druh rodinného bydlení. Dnes se zdá neuvěřitelné, že se na periferii Moravy a Slezska objevilo tolik erudovaných a vstřícných klientů. Dílo Šlapetů zůstává nepřekonaným místním fenoménem a jejich díla vzrušují další a další generace architektů. Projekty a realizace staveb pro bydlení zabírají na výstavě více jak polovinu výstavních panelů.
Později se k zájmu o otázky bydlení přidružilo i okouzlení problematikou divadel a hudebních sálů. Bohužel v tomto architektonickém odvětví se Šlapetové nedočkali stěžejní realizace i přes nesporné kvality jejich studií a soutěžních projektů. Byla to 2. světová válka a následný nástup komunistů k moci, které přerušily slibně se rozvíjející kariéru nejnadanějších českých architektů první poloviny 20. století. Nekončící překážky a komplikace zabránily oběma bratrům prosazovat kosmopolitní názory na architekturu a je téměř zázrakem, že Lubomír Šlapeta mohl v 60. letech opět navštívit milovaného učitele Hanse Scharouna a v 70. letech zrealizovat výtečný církevní stánek v Tiché u Frenštátu pod Radhoštěm.
Omezený prostor výstavy samozřejmě neumožňuje představit všechny projekty obou bratrů, avšak vyčerpávající katalog doprovázející výstavu tento handicap překonává. Životní osudy dvojčat Šlapetových jsou jedinečným svědectvím doby, ve které žili. I po mnoha desetiletích je jejich architektonický odkaz aktuální a pro začínající architekty inspirativní. Je neskutečné, že ve věku, kdy většina architektů začíná tento komplexní obor studovat, bratři Šlapetovi již realizovali své první stavby. Vrcholná díla - vily MUDr. Kremera v Hlučíně, průmyslníka Nakládala v Olomouci a JUDr. Lisky v Ostravě - navrhnul Lubomír Šlapeta ve věku pouhých 28 let! Následující události učinily z krásného příběhu bratrů Šlapetových labutí píseň. Věřím, že probíhající výstava a výborný doprovodný katalog jsou satisfakcí, které se oběma tvůrcům po mnoha letech represí dostává.
> Muzeum umění Olomouc
> Obecní dům Brno
Fenoménem naší porevoluční teorie architektury se staly - dle terminologie Zdeňka Lukeše - "splátky dluhů". Po vyplacení židovských, německých, historiky umění neobjevených a komunisty perzekuovaných architektů a stavitelů konečně přišla na řadu architektonická periferie. Zájem o periferii můžeme v posledních letech vypozorovat v textech předních českých architektů a teoretiků umění a je to jen dobře. Dostatečný odstup od centra nabízí zajímavou bezhorečnatou reflexi aktuálních architektonických trendů doplněnou o jedinečný kontext. Šlapetovská výstava a katalog nás v tomto jen utvrdí.
Vyčerpávající představení těchto dvou ojedinělých zjevů v dějinách české architektury je opřeno o bohatý archiv a pečlivou badatelskou práci syna Lubomíra Šlapety Vladimíra, t.č. děkana pražské fakulty architektury ČVUT. Vladimír Šlapeta je kromě hlavní statě v katalogu rovněž autorem řešení výstavy, která odráží jeho dlouholeté zkušenosti v oblasti prezentace architektury. Výstava nabízí návštěvníkům k prohlédnutí řadu originálních skic a výkresů, ukázek nábytku, nechybí výborné modely z pražské modelářské dílny Jeník. Společně s letní holandskou výstavou MVRDV patří Šlapetové k pozitivním okamžikům v brněnské Galerii architektury.
První panely výstavy jsou věnovány dospívání a architektonickému zrání obou bratrů. První návrhy doplňují architektonické práce jejich učitelů z akademie ve Vratislavi - Hanse Scharouna a Adolfa Radinga. A bylo to právě působení v Scharounově ateliéru, které oba bratry ovlivnilo na celý život. Díky jeho vlivu přinesli do českého a moravského prostředí racionálního funkcionalismu německou expresi a dynamiku. Šťastným krokem byla v jejich životech i výprava do Ameriky, kde se setkali s většinou důležitých osobností té doby. Díky nabytým znalostem mohli po návratu do vlasti publikovat své články v odborných časopisech a hovořit v rozhlase, což katalyzovalo jejich kariéru. Kromě publikačního katalyzátoru rovněž zafungovaly dobré společenské vazby Šlapetovy rodiny v regionu severní Moravy, což mělo za následek, že takřka všechny své zakázky získávali v této oblasti.
Ve 30. letech existující střední společenská vrstva byla hlavní klientelou bratrů Šlapetových. Řada návrhů rodinných domů a vil umožnila architektům vytvořit ucelený názor na typologický druh rodinného bydlení. Dnes se zdá neuvěřitelné, že se na periferii Moravy a Slezska objevilo tolik erudovaných a vstřícných klientů. Dílo Šlapetů zůstává nepřekonaným místním fenoménem a jejich díla vzrušují další a další generace architektů. Projekty a realizace staveb pro bydlení zabírají na výstavě více jak polovinu výstavních panelů.
Později se k zájmu o otázky bydlení přidružilo i okouzlení problematikou divadel a hudebních sálů. Bohužel v tomto architektonickém odvětví se Šlapetové nedočkali stěžejní realizace i přes nesporné kvality jejich studií a soutěžních projektů. Byla to 2. světová válka a následný nástup komunistů k moci, které přerušily slibně se rozvíjející kariéru nejnadanějších českých architektů první poloviny 20. století. Nekončící překážky a komplikace zabránily oběma bratrům prosazovat kosmopolitní názory na architekturu a je téměř zázrakem, že Lubomír Šlapeta mohl v 60. letech opět navštívit milovaného učitele Hanse Scharouna a v 70. letech zrealizovat výtečný církevní stánek v Tiché u Frenštátu pod Radhoštěm.
Omezený prostor výstavy samozřejmě neumožňuje představit všechny projekty obou bratrů, avšak vyčerpávající katalog doprovázející výstavu tento handicap překonává. Životní osudy dvojčat Šlapetových jsou jedinečným svědectvím doby, ve které žili. I po mnoha desetiletích je jejich architektonický odkaz aktuální a pro začínající architekty inspirativní. Je neskutečné, že ve věku, kdy většina architektů začíná tento komplexní obor studovat, bratři Šlapetovi již realizovali své první stavby. Vrcholná díla - vily MUDr. Kremera v Hlučíně, průmyslníka Nakládala v Olomouci a JUDr. Lisky v Ostravě - navrhnul Lubomír Šlapeta ve věku pouhých 28 let! Následující události učinily z krásného příběhu bratrů Šlapetových labutí píseň. Věřím, že probíhající výstava a výborný doprovodný katalog jsou satisfakcí, které se oběma tvůrcům po mnoha letech represí dostává.
> Muzeum umění Olomouc
> Obecní dům Brno
0 komentářů
přidat komentář
